Film režiséra Davida Ondříčka nás vytáhl ze sedadel v kině na tribuny atletických stadionů. Zažívali jsme jedinečnou atmosféru Olympijských her v Helsinkách v roce 1952.
Film Zátopek
Výkony herců a především představitelů hlavních rolí byly naprosto přesvědčivé. Shodou okolností několik dní před shlédnutím filmu jsme viděli dokument o Emilu Zátopkovi, kde hovořil s mladými atlety. Když jsme sledovali v kině film, v první chvíli jsme si vůbec neuvědomovali, že nevidíme na plátně dobové záběry, nýbrž herecký výkon Václava Neužila. Děj filmu nás vtáhl jak do atmosféru olympijských stadionů plných fandících diváků, tak do soukromých chvil hlavních hrdinů. Červenou nití táhnoucí se tímto příběhem byla touha Emila Zátopka po vítězství od okamžiku, kdy byl náhodně vybrán jako účastník běžeckého závodu Zlínem a ač nikdy předtím aktivně netrénoval, dokázal předvést takový finiš, že jeho sportovní výkon ocenil i vítěz závodu – aktivní atlet a svým způsobem ho přivedl na stadion. Stejný zápal a touhu zvítězit jsme viděli jak při náročných trénincích, tak i při všech závodech, do kterých vždy šel s plným nasazením. Nebyl ochoten se pouze zúčastnit, vždy chtěl vyhrát i když, jak později ve filmu zaznělo, kdy se ve svém projevu svěřil mladým atletům, že nejvíc se člověk nenaučí z výher, ale z proher, a právě v těch chvílích, kdy byl „dole v údolíčků“ se naučil vyhrávat.
Velmi citlivým způsobem je ve filmu přiblížen příběh Emilovy manželky Dany Zátopkové, skvělým způsobem podaný Marthou Issovou. Film je hlubokým zážitkem jak z hlediska sportovního, tak z hlediska lidského. Kromě hereckých výkonů v neposlední řadě celý příběh velice dobře dokresluje hudba.
FOTO : Falcon
