Celovečerní dokument režisérky Hany Pinkavové o horolezkyni, humanitární misionářce, spisovatelce a matematičce Dině Štěrbové.
NIKDY SE NEVZDÁVEJ, NEZTRÁCEJ NADĚJI, ZKOUŠEJ SVÉ HRANICE – to je krédo Diny Štěrbové, první ženy světa a první Češky, která v roce 1984 pokořila osmi tisícovou hranici himálajské Čo Oju. V té době byly ženy s cepíny a mačkami na osmitisícovkách raritou. Když tajně ve svých čtrnácti letech vylezla Gerlachovský štít, neuměla ještě odpovědět mámě na otázku: “Proč na ty hory lezeš?“ O patnáct let později napsala odpověď v knize Čo Oju, tyrkysová hora: „Dobývání hor je dobývání nesmyslného. Jsou nádherné v nekonečných obměnách, zrádné a bezcitné jako Sirény. Nešité na míru člověka, který přichází nezván do jejich hájemství. Na vrcholech není stupeň vítězů, jen ledová skála, kde maraton má otočku a my možná pochopili podstatu bytí.“ Jednaosmdesátiletou horolezkyni budeme doprovázet při jejím loučení se s velehorami, na její výpravě do Pákistánu při humanitární misi.
Premiéra: 2. ledna 2025
Za oponou velehor
- Scénář a režie: Hana Pinkavová
- Producenti: Viktor Schwarcz (Cineart TV Prague), Silvie Panáková (Dayhey)
- Koproducenti: Česká televize, Margita Štěrbová
- Kamera: David Čálek (natáčení Baltistán), Jan Bartoň (natáčení ČR, Slovenská republika)
- Zvuk: Jan Hála (Baltistán), Pavel Hruda (ČR a Slovenská republika)
- Druhá kamera a dron: Jakub Freiwald (Baltistán)
- Střih: František Pospíšil
- Dramaturgyně: Eva Hrozková
- Kreativní producentka ČT: Alena Müllerová
- Výkonný producent ČT: Jiří Vlach
S podporou: Státní fond kinematografie, Audiovizuálny fond, Gemini
Distribuce: CinemArt a.s.
Příběh Diny Štěrbové
Příběh Diny Štěrbové začíná ve chvílí, kdy doma píše knihu o mnohaleté humanitární pákistánské pomoci a pochybuje, jestli někoho bude zajímat. Její obavy vyvrátí fakt, že v Českém rozhlase natáčejí její několikadílné osudy. Dozvídáme se, jak ji poznamenala válka, smrt bratra, věznění otce, právníka německé národnosti. Jakým traumatem pro ni bylo po roce 48 „vyhoštění z bytu” a tátův vyhazov z místa soudce v padesátých letech, kdy nechtěl soudit podle not KSČ. Jakou křivdu a beznaděj cítila, kdy ji kvůli špatnému posudku nepřijali na vytouženou medicínu. V době normalizace bojovala za svou důstojnost a snažila se žít ve svém soukromém vesmíru. Už v dětství ji okouzlil Hillaryho výstup na Mount Everest a zasáhla první ženská výprava na Anapurnu končící tragicky. Ve čtrnácti letech tajně s kamarádkou vylezla na Lomnický štít a propadla kráse hor. Vystudovala a pak pětatřicet let učila na univerzitě v Olomouci „vysokou“ matematiku. Ke stoupání na nejvyšší vrcholy se v době normalizace probojovávala. Podpora horolezeckého svazu nebyla žádná a chlapi ženy na expedice nebrali. Vydělávala si na ně bouráním komínů, šitím péřových spacích pytlů. První expedici na sedmitisícovku, kterou organizoval její manžel, přírodovědec a ekolog Otakar Štěrba, si Dina vybrečela. Spolu s mužem absolvovala i vodácká dobrodružství na Sibiři, v Kanadě a USA. Nepál a Pákistán navštívila dvacetkrát.
Katastrofické zemětřesení v Pákistánu v roce 2005 zničilo velkou část infrastruktury, o život přišlo přes 100 tisíc lidí. Dina tam odjela s manželem Otakarem budovat vodovody a s horolezeckým kolegou Vítězslavem Dokoupilem založila malou neziskovku. Pomohli opravit dva mosty, vybudovat cestu, zavlažovací kanál a vodovod do nejodlehlejší vesnice ve výšce 3500 m. Po dvouletém úsilí tu za strastiplných okolností vybudovali malou českou nemocnici. Jejich projekt zachránil za 17 let činnosti už mnoho životů. Koupili počítač a ultrazvuk, zajistili oční mikroskopickou jednotku, založili záchrannou službu, pro kterou koupili dva džípy. Od existence nemocnice žádná žena neumřela při porodu, přes 300 dětí s meningitidou, zápalem plic a záškrtem bylo zachráněno. Přiváželi léky a zdravotní techniku. Rozšířili malotřídku a sehnali vybavení. Budují kemp a turistické centrum, z výtěžku peněz chtějí částečně financovat nemocnici.
Dina si je vědoma, že tržní mechanismus vstoupil i do velehor a horolezectví a má i negativní důsledky. Obyvatelé údolí se přizpůsobuji komerci, peníze mění jejich hierarchii hodnot. Přesto Dina dle většiny náboženství věří, že zachránit jednoho člověka rovná se zachránit celý svět. Je to v Bibli i Koránu. Poslední Dininou aktivitou v Baltistánu je zakoupení pozemku ve Skardu a výstavba hostelu pro 35 dětí horalů, adeptů středoškolského vzdělání. Nejtěžší je udržitelnost projektu. Přesvědčit Aranďany, že oni jim jen ukazují cestu. Dina se ani ve svých 83 letech nevzdává. „17 let humanitární pomoci v Arandu považuju za obrovské privilegium a ráda bych ji dělala tak dlouho, jak budu moct. Moje horolezecké výpravy byly k tomuto cíli nejlepší. Nevadí, že je to jen kapka v moři. To je vlastně ten DOTEK ABSOLUTNA.“
Výstupy a expedice
Navzdory „normalizaci“ Dina vyšplhala na Pamír, lezla na Altaji, v Alpách, Pyrenejích, na Aljašce.
- 1970 – jako první žena východní Evropy vystoupila s první československou expedicí do Karakorumu na Mani Peak (6 700 m).
- 1977 – sólový výstup na nejvyšší horu Afganistánu No-shaq (7 495 m).
- 1980 – vedoucí 1. ženské expedice na Manaslu v Nepálu (8 163 m). Bez podpory horolezeckého svazu, peníze vydělaly bouráním továrních komínů.
- 1984 – historicky nejmenší ženská expedice na 6. nejvyšší vrchol světa Čo Oju
- (8 201 m) s Věrou Komárkovou a 2 šerpy: výpravu zaplatila šitím 30 spacích pytlů.
- 1988 – první český výstup na Gasherbrum II (8 035 m).
- 1991 a 1992 – pokusy o Mount Everest. Nefunkční kyslíková bomba jí sen překazila.
- 1994 – vedoucí výpravy Broad Peak, kde zahynuli 2 horolezci. Pro obrovské trauma poté několik let do hor nemohla.
Ocenění
Prezident Pákistánu udělil Dině v roce 2017 jako teprve druhému cizinci nejvyšší civilní vyznamenání SITARA-E KHIDMAT (Hvězda za službu).
Z rukou českého prezidenta převzala Záchranářský kříž. Za šíření dobrého jména v zahraničí dostala v roce 2020 cenu ministra zahraničí ČR – GRATIAS AGIT.
V roce 2023 získala Stříbrnou medaili předsedy Senátu Parlamentu České republiky a Medaili Za zásluhy 1. stupně o sport a humanitární činnost z rukou prezidenta České republiky Petra Pavla.
Knihy a CD
- Čo Oju, tyrkysová hora (1988)
- Touhy a úděl (2014) – historie prvních ženských výstupů na osmitisícovky
- Putování po kanadských řekách (1991) – spoluautorem je manžel Otakar Štěrba
- Mise v Baltistánu (2022)
- Svět Himálaje (2022) – poznávací CD
Slovo režisérky
Režisérka Hana Pinkavová představuje hrdinku svého snímku Dinu Štěrbovou a její neuvěřitelné životní peripetie: „Dinin život, jak sama říká, je život v přemetech, s křižovatkami důležitých rozhodnutí. Prožila chvíle velké radosti, ale i momenty, kdy jí šlo o život. Celou dobu naplňovala své krédo: Nikdy se nevzdávej, jdi za svým snem! Smekám před výkony všech, kteří dosáhli nejvyšších vrcholů světa. Patří k nim i Dina. Kdyby však Dinin životní příběh nevykrystalizoval v nový rozměr, tento dokument bych netočila. Dina říká, že se prolezla k prozření. Její horolezecké poznání a zkušenost, kdy se dívala na svět z výšek blízko nebe, se přetavily v touhu pomáhat potřebným. Těm nejchudším. To je zásadní fakt, který odlišuje tento dokumentární film od filmů o našich významných horolezcích a má tím i mezinárodní přesah. Dininy životní peripetie se prolínají s horolezeckým příběhem a její sedmnáctiletou humanitární misí v pákistánském Baltistánu. Kruh touhy být lékařkou a pomáhat druhým se tady uzavřel.
Dina ve svých 83 letech odjela do Baltistánu znovu a glosuje v daném prostředí místa, kde prolínají náboženství a člověk není středobodem vesmíru. Lidé žijí na prahu středověku, kde je postavení žen stále v zajetí náboženských dogmat, ale funguje tady soudržná rodina, umírající nikdy nezůstává sám a nový život se vítá v pospolitosti. Dina stále věří ve smysluplnost humanitární pomoci, ale stále si klade i otázku, zda nabízená pomoc a snaha vymanit lidi žijící v chudobě a středověkým stylem života daným náboženstvím, tradicí, místem, může prolomit staleté tradice a danost. Právě hraniční oblast mezi Pákistánem a Afganistánem, kde dělá svou humanitární misi, je tím poznamenaná. Kdyby se nevydala do míst tak vzdálených našemu pohodlnému materialistickému životu, nikdy by v takové míře nedospěla k nutnosti být prospěšná druhým.
I když velká část příběhu bude věnována sedmnáctileté humanitární pomoci Diny a Vítězslava Dokoupila v Baltistánu, bude se jí prolínat její životní a horolezecká cesta, při které poznávala krásu a tajemnou sílu velehor, ale i smysl bytí. Uvidíme trasování horolezeckých cest skupinou horolezců, kteří jeli s Dinou. Vystoupáme s kamerou i do výšek nad 5000 metrů. Blízkost majestátních štítů Karakorumu bude evokovat chvíle, kdy Dina stála s Livií Klembárovou na vrcholu osmitisícovky Gašerbrumu2. Půjdeme s ní na místa, která sehrála důležitou roli v její horolezecké kariéře (Macocha, Sloupské stěny, skály na Rabštejně), ale i Vysoké Tatry a Lomnický štít. Dina se svým projektem absolvuje ročně mnoho besed se studenty, s nadšenci hor, cestovateli i účastníky humanitárních misí. Všude sklízí úspěch i uznání. Je velkým vzorem i pro naši současnou horolezeckou hvězdu Kláru Kolouchovou, která zdolala několik osmitisícovek včetně MT Everestu a K2. Právě Dina ji inspirovala svou knihou Čo Oju, tyrkysová hora k tomu, aby se na ni vydala taky.“
Hana Pinkavová (scénář a režie)
Narozená 5. 8.1950 ve Frýdku-Místku. Absolventka gymnázia Zlín (1965-68), absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti (1969-1972) absolventka FAMU – obor režie – Katedra dokumentární tvorby FAMU (1975–80). Po absolutoriu byla zaměstnaná od roku 1981-1991 ve Filmovém studiu Gottwaldov jako režisérka a scenáristka. Od roku 1991 pracuje jako nezávislá režisérka a scenáristka. Za více než čtyřicet let filmové dráhy má na svém kontě přes 120 autorských dokumentárních filmů krátké, střední i dlouhé metráže. Podle jejího scénáře vznikl celovečerní film Pohlaď kočce uši (1986). Jako pomocná režisérka pracovala na hraných filmech: Kopretiny pro zámeckou paní, Pohlaď kočce uši, Chlapi přece nepláčou. Převážnou část její filmografie tvoří dokumentární filmy o lidských osudech. Věnovala se zejména sociálním a zdravotnickým tématům, dětem, talentu, dospívajícím a mladým, kteří hledají své místo „na slunci“.
Výběr dokumentární tvorby
1981-Třináct – portrét matky 13 dětí, 1982 Dělání všecky smutky zahání – život učnic ve spárech vychovatelek a ředitele, 1885 O čem šumí listy – úvaha a apel k ochraně stromů, 1986 Kam růže nesmějí – mladé zdravotní sestry na IKEMU, 1987 Děkuji vám, že jste přišli – život lidí odkázaných na pečovatelskou službu, 1989 V zámku a pod zámkem – holky z pasťáku, 1991 Hnízdo – život s SOS dětské vesničce ve Chvalčově), 1992 Život v krabičce – děti s dialýzou, 1992 Můj věrný kamarád – MVDr. Blanka Miholová o našem vztahu k živým tvorům, 1993 Děti ze zkumavky. Hana Pinkavová natočila mnoho dokumentárních portrétů osobností s pozoruhodnými osudy: 1978 Já tomu říkám nedrcat o nebesa – o režisérce a animátorce Hermíně Týrlové, 1985 Přijď, ať zas omládnu,1989. Jak se maluje radost – o naivním malíři Liboru Vojkůvkovi, 1995 Jdu ke svejm štětkám – o malíři a grafiku Josefu Lieslerovi, 1997 Život píše ďábelské příběhy – o malíři a grafiku Jiřím Anderlem. Od roku 1991 natáčí Hana Pinkavová dokumentární filmy především pro ČT. V autorských solitérech i v cyklech Oko, Jak se žije, Dobré zprávy, Deset století architektury převažuje zájem o výjimečné osobnosti z různých oborů lidské činnosti. Pro FEBIO realizovala např. GENY o cestovatelích Hanzelkovi a Zikmundovi, o nevidomé sportovkyni Pavle Valníčkové, o arcibiskupovi Janu Graubnerovi, o plastické chirurgyni Radaně Konigové, o zpěvákovi Jožkovi Černém aj. Natočila Třináctou komnatu Miloslava Biče, Ivanky Deváté a Hany Čížkové. V letech 2001-2002, 2004-2006, 2007-2009 realizovala pro ČT 26dílný dokumentární seriál o malých a mladých talentech – Nehasit! Hořím!, na které navazovaly v rozmezí 2010-2022 cykly: Úděl nadání, Jít za svým snem, Ještě hořím?
Za svou dokumentární tvorbu získala Hana Pinkavová přes třicet cen na mezinárodních a národních filmových festivalech. Třikrát byla oceněna prémií Českého literárního fondu. Několik let filmařka připravuje celovečerní rodinný hraný film Proč se neusmíváš?
V současné době přichází do kin její celovečerní dokumentární film ”Za oponou velehor” o životě ikony českého horolezectví, matematičky, spisovatelky a filantropky Diny Štěrbové, která jako první žena světa stála na vrcholu osmitisícovky Čo Oju. Její poznání velehor a života pod nimi ji přivedlo v roce 2005 k soustavné humanitární pomoci lidem žijícím ve středověkých podmínkách v pákistánském Baltistánu – pod ledopádem himálajských velikánů.
Lokace natáčení
Během natáčení absolvoval štáb dlouhou cestu do pakistánského Islámábádu, odtud do Skardu – Arandu a okolí ve výšce okolo 3200 až 4500 metrů. Natáčelo se v okolí řeky Indus a Shyok, v Khapulu, Skardu i v různých lokacích v Islámábádu. Druhou etapou bylo natáčení v ČR a SR.
Zdroj: CinemArt
