Divadlo Viola uvede 10. dubna 2026 premiéru inscenace s názvem PSYCHOdrama v režii Davida Jařaba. V hlavní roli ironicky břitkého psychologického monodramatu diváci uvidí Elizavetu Maximovou, která se na prknech legendární Violy objeví úplně poprvé.
PSYCHOdrama: hluboký ponor do nitra
“PSYCHOdrama je text, který nám prostřednictvím hlavní hrdinky umožní nahlédnout vlastní nesplněné ambice, touhy, naděje a zranění. Hledala jsem režiséra, který umí zachytit vnitřní svět postav ve vnějších obrazech a herečku, která je schopná nejen mimořádného hereckého výkonu, ale nebojí se předání vlastních životních zkušeností. Která pouze nehraje postavu, ale přijímá ji a předává přes sebe samu. Elizaveta Maximová byla moji jedinou a jasnou volbou a věřím, že s Davidem Jařabem stvořili jímavý svět, který v našich divácích bude dlouho rezonovat,” říká umělecká ředitelka Divadla Viola Beata Parkanová.
Monodrama o ambici a identitě
Oceňovaná hra britského dramatika a režiséra Matta Wilkinsona, která v roce 2022 sklidila obrovský úspěch na prestižním festivalu Edinburgh Fringe, je napsána jako strhující monolog jedné herečky. Děj diváky zavádí na konkurz na roli v divadelní adaptaci kultovního Hitchcockova filmu Psycho. Hlavní hrdinka, usilující o vysněnou roli, balancuje mezi touhou po úspěchu a ztrátou vlastní identity. Příběh vrcholí ve chvíli, kdy herečku začne vyšetřovat policie kvůli vraždě charismatického, ale bezohledného divadelního režiséra.
Moc, identita a hranice
Inscenace chytře využívá známé motivy z filmu Psycho, jako je nůž či komplikovaný vztah k matce, k vykreslení křehkého psychického stavu hlavní postavy a ukazuje, jak nebezpečně se může umění prolínat s realitou. Hra je divadelními kritiky považována za jedno z nejlepších současných dramat reflektujících hnutí #MeToo, aniž by sklouzávala k černobílému vidění světa. Zabývá se ponižujícími konkurzy, neustálým tlakem na kult mládí a krásy a především toxickou dynamikou moci mezi režisérem a hercem. Jde o vyprávění o moci a o hranicích, které je člověk ochoten kvůli úspěchu překročit.
Nový směr a mladá energie
Uvedení Psychodramatu je prvním velkým činoherním projektem pod novým vedením umělecké ředitelky Beaty Parkanové a výkonného ředitele Pavla Vaňka. Nová koncepce si klade za cíl propojovat slavnou tradici divadla s moderními formáty a otevírat Violu širší veřejnosti i mladšímu publiku.
„Těší nás, že početnou skupinu umělců spolupracujících s Violou doplnila právě Elizaveta, která je výrazným talentem své generace. Na jeviště našeho divadla vstupuje poprvé v celosvětově druhé inscenaci úspěšného titulu PSYCHOdrama. Věříme, že tento kus nabídne repertoáru divadla něco nového, pro Violu neobvyklého a osloví širší okruh diváků,” doplňuje výkonný ředitel Violy Pavel Vaněk.
Rozhovor s představitelkou hlavní role v PSYCHOdramatu, herečkou Elizavetou Maximovou
Než se ponoříme do PSYCHOdramatu, pojďme se podívat zpět. Máte za sebou nabité období plné různorodých projektů (Máma, Děcko, Bora, Vlastně se nic nestalo, …). Jak jej zpětně hodnotíte?
Poslední roky pro mě byly a jsou profesně bohaté, štědré a intenzivní. Mám z toho upřímnou radost, práce mě naplňuje, baví mě riskovat a učit se novým věcem. Po více než třech letech kočovného filmařského života se proto vracím ke zkoušení v divadle, a navíc ke zkoušení monodramatu, což je pro mě jednou z největších dosavadních výzev.
Kdo je vaše hrdinka v Psychodramatu?
Mou hrdinku definuje především slovo Herečka. Neúspěšná herečka, která bytostně touží po tom, aby dostala šanci. Jak v profesi, tak i v životě. Její jméno v celé inscenaci nezazní ani jedinkrát, protože je to jeden osud z milionu dalších podobných. Přibližujeme příběh někoho, kdo se neustále prohýbal a formoval pod nátlakem vnějšího světa, snažil se ze všech sil vyhovět okolí, vysoustruhovat se k dokonalosti. Ale nikdy nepracoval s vlastním nitrem. Nikdy neměl pevný názor ani postoj a nikdy se nemohl opřít nejen o blízké, ale především o sebe. Je to osamělá žena, která utíká před sebou samou, žije ve vlastních iluzích a zatímco se v sobě snaží potlačit miliardu pocitů, cíleně vše vnímá pouze vnějškově, povrchově, bojí se jít do vlastní hloubky. Zkoušení tohoto monodramatu je pro mě v mnohém obrovskou školou nejen profesní, ale především lidskou. Miluju ji, i když náš vzájemný vztah s postavou se během zkoušení neustále proměňuje. A někde hluboko uvnitř mě místy i upřímně děsí – je totiž ztělesněním všeho, co mi na hereckém povolání přijde morbidní.
Jak probíhalo vaše hledání společného jazyka při zkoušení s režisérem hry Davidem Jařabem?
Měli jsme dlouhý a intenzivní proces hledání postavy a definování jejího světa. Nebyl to proces jednoduchý, ale už od první schůzky s Davidem jsem intuitivně cítila, že je to setkání, které pro mě bude naprosto zásadní. Stoprocentně jsem tedy poslechla intuici a jsem Davidovi upřímně vděčná za naše společné hledání, za jeho trpělivost při mém tápání a především za režijní vedení, které mě absolutně vytahuje z jakékoliv komfortní zóny a postupně zbavuje zbytečných hereckých nánosů a “jistot”, které jsem si nevědomky vytvářela. Učí mě zcela jiné, pro mě nové metodě herecké práce, než na jakou jsem byla doposud zvyklá a tahle zkušenost je pro mě obrovsky obohacující.
Novou éru divadla Viola definuje umělecké vedení Beaty Parkanové. Vy se stáváte jednou z klíčových tváří této proměny. Jak nahlížíte na tuto spolupráci?
S Beatou jsme se poprvé setkaly na natáčení jejího filmu Světýlka, byla to krásná spolupráce a v průběhu let jsme si staly blízkými. Věřím jí nejen jako režisérce a umělecké šéfce, ale i jako člověku. Beata umí kolem sebe vytvořit skvělou komunitu stejně zapálených lidí, kteří společně sdílí lásku k umění ve všech jeho podobách. Baví mě, jak se do věcí pouští po hlavě, s její osobitou ohnivou energií a mám fakt radost a je mi ctí, že můžu být u její nové životní kapitoly.
Název hry napovídá, že nepůjde o povrchní podívanou. Jak náročné je pro vás „obnažit“ emoce v intimním prostoru Violy, kde divákovi nic neunikne?
Miluju komorní prostor Violy, kde si můžete dovolit i minimalistické herecké prostředky a máte šanci se opravdu napojit na diváky. A i když jsem tentokrát na jevišti sama – navíc zcela bez líčení, bosa a se všemi emocemi na tácku, vnímám divadelní prostor a diváky jako své nejvěrnější parťáky ve hře. Ano, zatím si stále všímám, kde se kdo poškrábal, ale když nastávají chvilky, kdy máme vzájemný pocit porozumění se sálem… to je prostě nejlepší, nepřenosný pocit. Asi to neumím přesněji popsat než citoslovcem “ňam-ňam-ňam”.
Elizaveta Maximová (*1992)
Elizaveta Maximová (1992) patří k nejvýraznějším herečkám své generace. Během své dosavadní kariéry ztvárnila desítky filmových i televizních rolí v Česku i v zahraničí a pravidelně se objevuje na prestižních pražských divadelních scénách. Každou svou roli staví na pečlivé přípravě, autenticitě a citu pro detail, což jí vyneslo přezdívku „herecký chameleon“.
Narodila se v ruské Kazani, od dětství však žije v Praze, kde vystudovala činoherní herectví na DAMU. Už během studií hostovala na scéně Národního divadla a v Prague Shakespeare Company, dlouhodobě patří k hereckým tvářím Dejvického divadla a Studia DVA.
Objevila se i v oceňovaných studentských filmech Atlantida, 2003 a 128k, uvedených v sekci Cinéfondation na Filmovém festivalu v Cannes. Do širokého povědomí se zapsala výraznými rolemi v televizních i filmových projektech, za něž získala uznání kritiky i tři nominace na Českého lva. Poprvé za minisérii Herec (2020), další dvě v roce 2026 za seriál Děcko a televizní film Máma, který pro ni představoval jednu z nejnáročnějších hereckých zkušeností.
Diváci ji znají mj. z projektů Spravedlnost, Trpaslík, Božena, Vlastně se nic nestalo či Bora, stejně jako z filmů Hra, Světýlka, Dům v lukách nebo televizního snímku Stockholmský syndrom.
Vedle filmové, televizní a divadelní tvorby se věnuje i psaní. Pravidelně přispívá autorským sloupkem Last Page – Elizaveta píše do magazínu ELLE.
Role v inscenaci Psychodrama pro ni představuje další výraznou hereckou výzvu a zároveň debut na scéně Divadla Viola.
David Jařab (*1971)
Český divadelní a filmový režisér, dramatik, scenárista. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Ve druhé polovině 90. let působil jako režisér a umělecký šéf v brněnském experimentálním HaDivadle. Následně se stal jednou z určujících osobností pražské divadelní scény, když v letech 2002–2012 působil společně s Dušanem D. Pařízkem jako umělecký ředitel a kmenový režisér Divadla Komedie. V letech 2018–2022 působil jako režisér Divadla Na zábradlí, kde za svou výraznou autorskou adaptaci Macbeth – Too Much Blood získal Cenu divadelní kritiky. Na svém kontě má přes 50 divadelních inscenací, a to včetně řady vlastních autorských textů. Vedle divadla se úspěšně věnuje filmové tvorbě. Jeho filmový debut Vaterland – Lovecký deník (2004) získal Českého lva za výtvarný počin, natočil také snímky Hlava – ruce – srdce (2010) a Hadí plyn (2023), který je volnou adaptací Conradova Srdce temnoty. Jako scenárista se podílel na oceňovaném projektu Amerikánka. Je aktivním členem Surrealistické skupiny v ČR a působí jako pedagog na pražské FAMU.
Matt Wilkinson (*1968)
Britský dramatik, divadelní režisér, herec a vyhledávaný dabér. Vystudoval herectví na prestižní londýnské Royal Academy of Dramatic Art (RADA). Jako dramatik debutoval v roce 2002 úspěšnou hrou Sun is Shining, která se hrála v Londýně i v New Yorku. Mezi jeho další oceňované autorské a režijní počiny patří inscenace My Eyes Went Dark (2015, nominace na Off West End Awards) a mrazivý psychologický thriller PSYCHOdrama (2021), který zaznamenal velký úspěch na festivalu Edinburgh Fringe a získal několik divadelních nominací. V roce 2024 rovněž režíroval britskou premiéru hry The Sound Inside. Ve své autorské tvorbě se často zaměřuje na napětí, toxickou dynamiku moci a stírání hranic mezi realitou a fikcí, k čemuž využívá svou hlubokou a autentickou znalost nemilosrdného prostředí showbyznysu. Před kamerou se objevil v menších hereckých rolích ve známých filmech jako V jako Vendeta, Ali G Indahouse nebo Jak na věc (About a Boy). Patří k nejvytíženějším hlasovým hercům – propůjčil svůj hlas více než dvaceti postavám ve slavném dětském seriálu Lokomotiva Tomáš, namluvil role v animovaných projektech 64 Zoo Lane, Daleká cesta za domovem (Watership Down) či v anglickém znění nového Asterixe a Obelixe.
PSYCHOdrama
- Premiéry: 10. a 12. dubna 2026
- Místo: Divadlo Viola, Národní 1011/7, 110 00 Praha 1
- Režie: David Jařab
- Hraje: Elizaveta Maximová
- Autor: Matt Wilkinson
Vstupenky
Vstupenky na představení je možné zakoupit on-line nebo přímo na pokladně Divadla Viola. Kavárna divadla i pokladna jsou otevřeny vždy hodinu před začátkem představení.
Komorní sál Divadla Viola nabízí intenzivní divadelní zážitek a blízkost mezi hercem a divákem. Unikem hlediště je sezení u stolků umožňující konzumaci nápojů z divadelní kavárny i během představení.
Zdroj: P2M Consulting
