Sedmý večer StarDance byl večerem charitativním. Každý taneční pár doplnil jeden z klientů centra Paraple, protože tento večer Hvězdy tančí pro Paraple. Žádný soutěžní pár po tomto 7. tanečním večeru soutěž neopouští. V závěru večera jsme mohli vidět společný tanec tanečních párů a jejich patronů tanečníků na vozíčku. Hostem večera byl zakladatel Centra Paraple Zdeněk Svěrák, ředitel centra Paraple David Lukeš.
Hvězdy tančí pro Paraple
V úvodu jsme sledovali taneční vystoupení sambu v podání semifinalistů Mistrovství světa a Mistrovství Evropy a finalisté tanečních soutěží v Blackpoolu Tereza Kučerová a Jakub Lipowski.
Poté ve filmovém medailonku ředitel David Lukeš a pohybový terapeut Filip Dluhoš představili Centrum Paraple.
Představení patronů
Po představení tanečních párů následovalo představení patronů – klientů Centra Paraple: Veronika Kovářová, Lenka Brisudová, Daniel Antala, David Zika, Alice Valehrachová
VERONIKA KOVÁŘOVÁ
pochází z Pardubic a je jí třicet osm let. V roce 2021 při lezení na stěně utrpěla vážný úraz s poraněním míchy. Aktuálně se plně věnuje rehabilitacím a zařizování nového bezbariérového bydlení. Po dvouletém maratonu pobytů v nemocnicích a rehabilitačních ústavech se velmi těší, až začne řešit běžné starosti a taky chodit každý den do práce.
Pracuje na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Za velké štěstí považuje, že se mohla do svého zaměstnání vrátit. Ještě před návratem do práce byla v blízkosti její kanceláře vybudována bezbariérová toaleta. Za pomoc, podporu a pochopení cítí vděk ke svým kolegům i k vedení.
Veroničiným nejoblíbenějším filmem je Hačiko, příběh psa, ve kterém je vyobrazeno silné pouto mezi člověkem a psem. Oslovil ji možná i proto, že miluje své dvě čivavy, Eby a Nessie. Před úrazem s nimi aktivně trávila hodně času. Společně podnikaly horské túry a trénovaly dogdancing. Její zálibou bylo také cestování, ke kterému by se časem chtěla vrátit.
Centrum Paraple poprvé navštívila devět měsíců po úrazu. Hned tu měla pocit, že se může znovu svobodně nadechnout. Už během prvního pobytu se naučila nakládat vozík do auta a vyzkoušela několik sportů. Oceňuje obrovské nasazení zaměstnanců, jejich vstřícnost a podporu. Člověk tu podle ní rychle nabude dojmu, že nic není nemožné.
LENKA BRISUDOVÁ
žije na Hluboké, je jí čtyřiapadesát let. Ve svých třiatřiceti letech měla jako spolujezdkyně vážnou autonehodu. V té době měla doma čtyřletého syna Adama. Kvůli poranění krční páteře se pohybuje na vozíku. Svou původní profesi instrumentářky na operačním sále musela opustit. Život se jí obrátil o sto osmdesát stupňů, ale role maminky malého syna se pro ni stala o to větším štěstím a motivací.
Na traumata nezbyl čas, zvládla se věnovat i studiu na Jihočeské univerzitě, oboru sociální a charitativní práce. I s hendikepem žije velice aktivním životem. Pečuje o tělo i ducha. Poslouchá hudbu, navštěvuje divadlo. U knih a filmů ocení, když ji příběh zcela pohltí. Už čtvrtým rokem se otužuje a sem tam si obvyklý životní rytmus zpestří půstem. Dokáže se radovat z maličkostí.
Syn Adam je její velikou oporou. Přestože studuje na vysoké škole, dokáže si najít čas, a tak společně cestují za zážitky, kulturou či dobrým jídlem doma i v zahraničí.
Největší životní výzvou bylo pro Lenku vyrovnat se se znevýhodněním a vychovat ze syna šťastného člověka. Centrum Paraple vnímá jako nezbytnou součást svého života vozíčkáře, přátelský přístav se svými jistotami. Je jí radostí, oporou a údržbou.
DANIEL ANTALA
je statečný jednatřicetiletý muž. Před dvěma lety zažil na horách okamžik, který změnil celý jeho život. Při skoku do sněhové závěje utrpěl vážné poranění míchy, kvůli kterému používá k pohybu vozík.
Žije v Teplicích spolu se svou ženou a dvěma dcerkami, Viktorkou a Zuzankou. Danielova rodina je jeho největší opora a zdroj síly v každodenním boji. Společně se snaží překonávat překážky a žít plnohodnotný život.
Po úrazu má jeden velký sen, a to stát se absolutně soběstačným a samostatným člověkem nezávislým na pomoci druhých. Jeho odhodlání a vytrvalost jsou obdivuhodné.
Rád sleduje sportovní přenosy, především hokej. Jeho nejoblíbenějším týmem je Boston Bruins. Daniela oslovila Česká televize s nabídkou, aby se stal průvodcem městem Teplice pro pořad Města bez bariér. Následně mu teplický dopravní odbor navrhl, aby se podílel na odstraňování bariér ve městě, čímž Daniel aktivně usiluje o zlepšení podmínek pro lidi se znevýhodněním.
V Centru Paraple si velmi váží individuálního přístupu a vysoce kvalitní péče. Je pro něj srdeční záležitostí. Jedna z běžných činností, kterou chtěl Daniel s pomocí Centra Paraple opět dokázat, byla dovednost najíst se příborem a samostatně se svléct a obléct. Získal potřebnou sílu a novou techniku a i díky kompenzačním pomůckám a pravidelnému tréninku vše postupně zvládl.
DAVID ZIKA
je třicetiletý muž, který v roce 2017 utrpěl vážný úraz elektrickým proudem, kvůli kterému je závislý na používání vozíku.
Žije v Praze. Má podporující maminku a bratra, vlastní rodinu zatím nemá. Pracuje na pozici IT support, kde uplatňuje své technické schopnosti. Mezi Davidovy koníčky patří lukostřelba a pravidelná návštěva posilovny. Před svým úrazem měl jasné cíle. Především chtěl dostudovat, najít si dobře placenou práci, a než si pořídí rodinu, prozkoumat svět. Toužil sjíždět divoké řeky nebo zdolat několik horských vrcholů. Nyní je jeho velkou touhou získat zlato na paralympiádě v lukostřelbě a založit rodinu.
Má rád cestování, sledování filmů a seriálů a četbu. Jeho oblíbeným filmem je Útěk z věznice Shawshank a z četby knižní série Malazská kniha padlých.
Když poprvé navštívil Centrum Paraple, byl v situaci, kdy nezvládl téměř nic. Stačily pouhé tři pobyty a stal se z něj, podle jeho slov, téměř soběstačný člověk, který potřebuje asistenci jen zřídka.
ALICE VALEHRACHOVÁ
Alici je čtyřicet dva let. Je diplomovanou všeobecnou zdravotní sestrou. Se svým manželem a dvěma dětmi žije v Brně. Alice se na vozíku ocitla před dvěma lety. Ne však v důsledku nějakého úrazu či nehody, ale onemocnění. Přesná příčina jejího stavu není známa, diagnostikována byla jako mrtvice míchy.
Přestože se musela a musí vypořádat s mnoha výzvami, zůstává silná a plná životní energie. Mezi její zájmy patří kočky, psy, koně, květiny, pečení a ruční práce. Ráda také pomáhá dětem se znevýhodněním. I přes zdravotní omezení se věnuje rodině a intenzivně zkoumá hranice svých možností, kam až může zajít a co všechno je schopna zvládnout.
Před svým onemocněním měla cestovatelské plány, kterých se nevzdává ani teď. Ráda by navštívila Island, Skotsko, Finsko, Švédsko nebo třeba Benátky. Ani omezení pohybu ji nezabránilo v užívání si přírody a pozorování její krásy.
Alice vnímá Centrum Paraple jako oázu klidu a pohody, jako domov, kde je přijímána taková, jaká je. V Centru Paraple se setkává s lidmi, kteří mají srdce na dlani a vždy pro ni mají pochopení a vlídné slovo. Díky Centru Paraple Alice opět nachází chuť k životu a pomoc a podporu, kterou potřebuje.
Vystoupení soutěžních tanečních párů
Na tanečním parketu jsme mohli vidět tynto tance: Slowfox, rumba a paso doble
Vavřinec Hradilek, Kateřina Bartuněk-Hrsková a jejich patronka Veronika Kovářová
Na parketu tančil Vavřinec s Kateřinou slowfox. V jejich tanci nemohla chybět zvedačka.
Richard Genzer hodnotil Vavřincovo dnešní vystoupení jako zdařilé. Konstatoval, že Vavřinec je už zase na své vlně. Tatianě Drexler se také slowfox líbil, i když v něm viděla prvky jive. Vysvětlila, že slowfox se vyznačuje délkou pohybu, je třeba nohy natáhnout. Zdeněk Chlopčík ocenil krásné postavení a krásné držení a opět Vavřincovy oči byly na parketu. Jejich tanec nazval jako čtyři v jednom. Slowfox, jive, country a samba.
Členové poroty hodnotili jejich tanec známkami: RG 7 TD 6 ZCH 6 Celkem 19
Josef Maršálek a Adriana Mašková a jejich patronka Lenka Brisudová
Josef s Adrianou tančili paso doble. V úvodu vystoupení seděla Adriana Josefovi na ramenou.
Tatiana Drexler když sleduje Josefův výraz a práci rukou, všechno mu věři. Ale práce nohou je slabá. Zdeněk Chlopčík ocenil paso doble, jejich tanec se mu líbil, Josef má charisma je to rytmické a přesné, linie zepředu jsou skvělé. Richard Genzer nechápe jak to Josef dělá, je to tanec a není to tanec, ale vypadá to pěkně.
Členové poroty hodnotili jejich tanec známkami: RG 7 TD 7 ZCH 7 Celkem: 21.
Iva Kubelková a Martin Prágr a jejich patron Daniel Antala
Iva s Martinem tančili rumbu.
Zdeněk Chlopčík uvedl že rumba je těžký tanec. V rumbě Iva skvěle bez chybičky používala nohy, celé tělo, krásná práce paží. Jediná chyba byla, že konkrétní pohled nebyl na Zdenka. Richard Genzer krátce shrnul, že to byl tanec za všechny prachy. Tatiana Drexler ocenila nejen kvalitu tance, ale také čistou choreografii, kdy skutečně viděla rumbu.
Členové poroty hodnotili jejich tanec známkami: RG 10 TD 9 ZCH 10 Celkem : 29
Eva Adamczyková a Jakub Mazůch a jejich patron David Zika
Eva s Jakubem tančili paso doble v choreografii nechyběla točená zvedačka věnovaná Markovi Adamczykovi a Lence Noře Návorkové . Členové poroty po jejich vystoupení předvedli standing ovation.
Richard Genzer byl z jejich tance dojat. Jejich tanec byl ostrý. Tatiana Drexler velmi dobře položené do hudby, krásná práce rukou. Zdeněk Chlopčík řekl že paso doble je o příběhu, Eva s Jakubem předvedli víc než taneční páry na soutěžích.
Členové poroty hodnotili jejich tanec známkami: RG 10 TD 10 ZCH 10 Celkem 30
Darja Pavlovičová a Dominik Vodička a jejich patronka Alice Valehrachová
Darja a Dominik tančili rumbu na píseň Hany Hegerové.
Tatiana Drexler prohlásila, že Darja je osoba, která se od jednoho soutěžního večera k dalšímu ze všech účastníků nejvíc zlepšuje. V jejich tanci se jí nejvíc líbila uvolnění. Zdeněk Chlopčík prohlásil, že tanec je o tom, jak zapůsobí na diváka. Drobné chyby by možná našel, ale ten dojem z tance byl úžasný a tanec si s tanečníky prožil. Richard Genzer souhlasil s Tatianou, že Darja každým večerem roste a je na ni pěkný pohled.
Členové poroty hodnotili jejich tanec známkami: RG 9 TD 9 ZCH 10 Celkem : 28
Společné vystoupení v choreografii Marka Zelinky
Ve druhé části večera jsme sledovali společný tanec párů a vozíčkářů v choreografii Marka Zelinky. V úvodu vystoupení nás nejprve překvapilo, že jeden vozíček je prázdný, po chvíli se do něho snesla Veronika na lanech a následovalo úžasné vystoupení, ve kterém nechyběly dokonce ani zvedačky dvou tanečníků na vozíčku.
Diváci odměnili toto taneční vystoupení skandovaným potleskem.
Letošní charitativní večer vynesl pro Centrum Paraple částku 20 786 685 Kč
Ředitel Centra Paraple David Lukeš poděkoval všem účastníkům. Zdeněk Svěrák poděkoval tanečníkům kteří tančili na nohou i na vozíku, hudbě a zpěvákům a hlavně všem, kdo poslal jakoukoliv částku. Také poděkoval České televizi a moderátorům.
Foto: Česká televize, StarDance XII, foto Mikuláš Křepelka
