Hlavní projekt Městských divadel pražských této sezóny představení Tančírna 1918‒2018 má za sebou úspěšnou premiéru.
Divadelní hra Jean-Claudeho Penchenata Tančírna (Le Bal) vznikla téměř před 30 lety v pařížské divadelní společnosti Le Théatre du Campagnol. Hra se stala námětem pro světově proslulý film Tančírna italského režiséra Ettore Scoly, který zobrazuje posledních 50 let historie Francie. Režisér Pavel Khek, dramaturgové Věra Mašková a Jiří Janků, muzikant Jiří Janouch a choreograf Martin Šimek inspirování touto hrou napsali libreto pantomimy, jež znázorňuje posledních sto let naší historie.
„Přemýšleli jsme nad tím, jakým stylem nejlépe vyjádřit uplynulé století samostatné české, resp. československé existence, a tohle nám přišlo jako dobré řešení: prostřednictvím pohybových a obrazových metafor zmapovat naši moderní historii, která je nesmírně dramatická. Beze slov, jen za pomoci tance, scénických obrazů a případně i autentických dobových nahrávek,“ uvedl jeden ze spoluautorů Jiří Janků a pokračoval: „Vytyčili jsme si optimistické vyznění. V současné době, kdy ze všech stran slýcháme, že jsme jen malý národ, kterému se nepovedlo to a ono, je důležité upozornit, že i my máme být na co hrdí, že na tom vlastně nejsme vůbec špatně a že máme i mnoho hrdinů, kteří toho pro lid mnoho udělali.“
Inscenací prochází šestnáct postav – osm žen a osm mužů, z nichž každá ztvárňuje určitý prototyp člověka v české společnosti. Po celou dobu si postavy zachovávají svojí charakterovou danost, která se během střídání časových období nemění. Je zde přítomný umělec, intelektuálka, člověk, co je za všech okolností a režimů vítězný, voják, příživník … „Stylizace je v tomto případě nutná, protože je nemožné zachytit ve dvou hodinách celistvě dějiny našeho národa. Tančírna je spíše vyjádřením příběhu skrze pohyb, paralelou k pohybu dějin,“ vysvětlil choreograf Martin Šimek. „Je to ideální způsob, jak projít divné století české historie se všemi jejími sinusoidami,“ uzavřel režisér inscenace Pavel Khek.
Děj hry
Hra se odehrává v kulisách sálu jedné z pražských tančíren. Vše je zprostředkováno pomocí pohybu, gest, kostýmů a hlavně tance. Na jevišti je živá kapela, zaznívají známé písně a originální rozhlasové záznamy.
Začíná se vítězstvím české polky nad rakouským valčíkem v době vyhlášení samostatné republiky.
Těžké časy hospodářské krize připomněla píseň Voskovce, Wericha a Ježka Strejček hlad. Přišla zrada Západu v Mnichově, okleštění republiky a posléze protektorát, pronásledování židovských spoluobčanů. Zazněla píseň Lili Marleen a uslyšeli jsme ironickou verzi Naší písničky české, kterou zpíval autor skladby Karel Hašler. Jeho protest proti německým okupantům ho stál život v koncentráku. Nemohla chybět ani Vejvodova Škoda lásky. Po době temna zazněla známá válečná píseň Kaťuša a přišlo osvobození Prahy sovětskou armádou. Za okamžik jsme slyšeli památnou větu „Právě se vracím z Hradu“. Klement Gottwald tak potvrzoval převzetí moci do rukou komunistů.
Po období procesů se stavěl Stalinův pomník s ironickou přezdívkou „fronta na maso „a posléze byl zbourán, bylo to znázorněno s velkou dávkou humoru. Období budování charakterizovala Kohoutova a Podéšťova píseň Zítra se bude tančit všude, nechyběla ani dříve všudypřítomná Internacionála.
Představení má spád, než jsme se nadáli přišlo pražské jaro a K. Kryl s Bratříčku, zavírej vrátka či Modlitba pro Martu ve skvělém podání Niny Hornáčkové. Slavné Spartakiády s hudbou M. Davida a dále cinkání klíči na náměstí během sametové revoluce. Velice vtipně je znázorněno dělení Československa, aby nebylo pochyb měli herci na obličeji masky Mečiara a Klause. Samozřejmě se připomněla i kuponová privatizace a slavné hokejové Nagano.
Tvůrci
Povedená je scéna M. Syrového a kostýmy A. Páté-Oldak. Hudební nastudování a výběr hudby J. Janoucha podtrhuje vyznění představení.
Herci
Hrají Dana Batulková, Veronika Gajerová, Nina Horáková, Henrieta Hornáčková, Stanislava Jachnická, Veronika Janků, Evellyn Pacoláková, Petra Tenorová, Aleš Bilík, Hanuš Bor, Viktor Dvořák, Radim Kalvoda, Petr Klimeš, Tomáš Novotný, Zdeněk Vencl, Michael Vykus Musí hrát, ale rovněž tančit a zpívat, jsou skvěle sehráni. Role herců se mění ale charaktery zůstávají. Po celou dobu představení nepromluví ani slovo ale jejich interpretace jsou přesvědčivé a jasné. Dana Batulková začíná na jevišti jako gardedáma, promění se v nádeníka stavějícího Stalinův pomník. Zdeněk Vencl převléká úspěšně kabát za každého režimu. Všichni se svých rolí zhostili na výtečnou. Představení je důstojným příspěvkem k oslavám 100 let Republiky, připomnělo klíčové okamžiky našich dějin. Po Evženu Oněginovi další zdařilá režie P. Kheka v MDP.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/
Jaromír a Věra Hamplovi
