V parném letním dnu jsem se sešla se spisovatelkou a cestovatelkou Hanou Hindrákovou.
První otázka je asi pochopitelná. Jak to vše začalo a kde se vzala Vaše vášeň pro cestování?
K cestování mě přivedl táta. On rád cestoval. První naše cesta byla autobusem do Paříže. Potom jsme byli párkrát v Egyptě. Nebyly to ale cesty dobrodružné, ale prázdninové s cestovní kanceláří. Později jsem už začala cestovat sama.
Jak vznikla myšlenka cestovat a zabývat se problematikou černého kontinentu?
Při studiích na Vysoké škole ekonomické dala neziskovka letáček na nástěnku, hledali dobrovolníky na pomoc Africe a já jsem se přihlásila a po roce poprvé odletěla do Keni. Mám ráda cestování a jsem sociálně zaměřená a tak se mi kombinace těchto dvou věcí líbila.
Jak na Vaše cestování nahlíží rodina?
S manželem jsme se potkali, když už jsem do Keni létala, takže už věděl do čeho jde.
Cestuje do Afriky s Vámi manžel?
V Keni byl se mnou jednou. Při první společné cestě jsem onemocněla, musela jsem stornovat letenku a on odcestoval sám. Dělal tam práci, co jsem potřebovala a vše vyřídil za mě. O dva roky později jsme letěli spolu.
Máte malého syna, už byl v Africe?
Ještě nebyl, je na takové cestování malý. Na cestu je zapotřebí spousty očkování, antimalarika a ty mohou brát děti od 11 let. Vím, jak v těchto místech funguje zdravotnictví. Manžel by ho nyní se mnou ani nepustil. Tak třeba až mu bude 15let.
Jak jste se dostala k psaní?
Už od základní školy. V 8 třídě jsem napsala svůj první román, ale ten mi nevydali. Ve 4 ročníku na obchodní akademii jsem napsala další román a ten mi zase nevydali. To mě demotivovalo a rozhodla jsem se, že už přestanu psát. Celých 6 let jsem nic nenapsala. K psaní jsem se vrátila díky Africe, kdy jsem měla spoustu vlastních zážitků a poznala jsem lidi se silnými příběhy.
Jste spisovatelkou několika úspěšných knih. Jaký román je pro Vás ten nejlepší?
Napsala jsem 6 románů z afrického prostředí a 1 „neafrický“
Mám ráda vždy tu poslední knížku, ale nejvíc si cením knihy Smrtící byznys. Je to o falešných lécích. Šest měsíců jsem se věnovala rešerši tohoto tématu. Komunikoval jsem se spoustou lidí, se spoustou organizací.
Vaše cesty do Afriky jsou spojené nejen s psaním knih, ale i charitativní činností.
Třináct let jsem se věnovala rozvojové pomoci. Založila neziskovou organizaci Fair, která se soustřeďovala na rozvojovou spolupráci. Po letech přišlo zjištění, že toto není ta správná cesta. Přemýšlela jsem jakým jiným způsobem můžu pomáhat. Hledala jsem možnost, jak podporovat aktivitu místních obyvatel. Africké ženy vyrábějí krásné šperky a tak mě napadlo začít s nimi obchodovat. Často to bývají například ženy HIV pozitivní, nezaměstnané matky. Minulý rok jsem tyto šperky nakoupila a přivezla do Čech. Během tří besed, které pořádám se šperky rozprodaly. Tyto šperky nyní nakupuji pravidelně a založila jsem internetový obchůdek Dárky s myšlenkou.
Poslední otázka, co chystáte do budoucna?
Mám rozepsanou knihu. Bude se jmenovat Poslední tanec a jedná se o román pro ženy z tanečního a afrického prostředí.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, aby Vaše knihy byly nadále úspěšné.
