Radioservis představuje CD Leoš Janáček JEJÍ PASTORKYŇA

Ve dvou moravských příbězích – slovácké Její pastorkyni a valašském Zápisníku zmizelého – zhudebnil Leoš Janáček (1854–1928) vášnivé vztahy mladých lidí. První příběh s tragickým důsledkem poklesku a silným rozjasněním lidským, citovým i duchovním. Druhý s vědomým selháním a s rozhodnutím nést za ně veškerou odpovědnost.

Její pastorkyňa vznikla podle činohry Gabriely Preissové (1862–1946), poprvé uvedené 9. 11. 1890 v Národním divadle v Praze. Janáček zhustil činoherní text a vytvořil úchvatné operní drama s opravdovostí a účinností. Důsledně uplatnil skladatelské přesvědčení o hudební nosnosti nápěvků, o přirozenosti opakování slov a o nejužším rytmickém i harmonickém sepětí hudby s dějem. V průběhu komponování ho hluboce zasáhlo úmrtí dcery Olgy, hudební citovost je zde proto mnohem osobnější a lyričtější než v jakémkoli jiném jeho díle. Ohlas Janáčkovy Její pastorkyně nebyl okamžitý, ale dozrál a nepolevuje v celosvětovém rozsahu.

Předlohou k Zápisníku zmizelého byla básnická zpověď neznámého autora (později vypátraného Ozefa Kaldy, 1871–1921), otištěná v brněnských Lidových novinách 14. a 21. 5. 1916. Janáčka příběh zaujal, ale ke kompozici se rozhodl až po vlastním, podobně nečekaném citovém prožitku. Skladatelovo vcítění do jednání postav je i zde bezvýhradné a v závěru opět dospívá k nadhledu a rozjasnění. Hudební podoba Zápisníku zmizelého a nároky na pěvce i klavíristu nemají ve světové tvorbě obdoby. Janáčkův skladatelský rukopis představují v krystalicky čisté podobě.

K oběma Janáčkovým dílům existuje početná a objemná literatura. Širší veřejnost však dosud neměla v ruce zásadní ukázku domácí interpretační tradice. Dva základní zvukové záznamy, které nyní vycházejí společně na 2CD, vznikly v roce 1953 k připomínce 25. výročí skladatelova úmrtí a v přípravě na 100. výročí narození. Obě nahrávky pořídil pro brněnský rozhlas Janáčkův žák Břetislav Bakala.

Pěvecké obsazení Její pastorkyně převzal Břetislav Bakala z brněnské opery od dirigenta Františka Jílka s jedinou výjimkou role Stařenky. Orchestrální složku však Břetislav Bakala řešil po svém. Měl zkušenost dlouholetého šéfa rozhlasového orchestru a znal Janáčkovy partitury podrobněji než tehdy kdokoli jiný. Bakalovo pojetí je proto bytostně zasvěcené, promyšlené a procítěné, vypracované do jemností. K rozhlasovému záznamu přirozeně zvolil verzi partitury v úpravě Karla Kovařovice, připravenou pro uvedení Její pastorkyně v Národním divadle v Praze 26. 5. 1916, nikoli tedy původní partituru premiérovanou v Brně 21. 1. 1904. V Kovařovicově úpravě vstoupilo Janáčkovo operní drama mezitím do světa – přes Vídeň a německé scény zanedlouho i do Metropolitní opery v New Yorku, Janáček tuto úpravu autorizoval a respektovala ji naprostá většina divadel: během prvních 100 let od premiéry přesáhl počet různých inscenací 500. Kovařovicovu úpravu zachycují i vůbec první zvukové nahrávky: válečný rozhlasový záznam pořízený v Praze roku 1944 (dirigoval Karel Nedbal, v hlavních rolích Štěpánka Jelínková a Marie Podvalová) a první poválečný záznam z Kolína nad Rýnem z roku 1949 v německém překladu Maxe Broda (dirigoval Richard Kraus, v hlavních rolích Trude Eiperleová a Margarete Kloseová). Nyní vydávaný Bakalův rozhlasový komplet z března 1953 – třetí v pořadí – nese ovšem jako jediný také osobní kontakt se skladatelem. Téhož roku 1953 pak v květnu vznikl druhý německý rozhlasový snímek péčí Hessenského rozhlasu (dirigoval Paul Schmitz, v hlavních rolích Trude Eiperleová a Aga Joestenová) a konečně i první český gramofonový záznam, pořízený v srpnu 1953 v Praze společností Supraphon (dirigoval Jaroslav Vogel, v hlavních rolích Štěpánka Jelínková a Marta Krásová).

Bakalův rozhlasový záznam Zápisníku zmizelého rovněž nedrží úplný časový primát, o ten se zasloužila gramofonová společnost Esta v roce 1947 (s klavíristou Josefem Páleníčkem a pěvci Josefem Válkou a Růženou Hořákovou). Bakalova brněnská nahrávka však zachycuje autentický dotek přímo s premiérou díla: Břetislav Bakala se zasloužil o vůbec první provedení Zápisníku zmizelého 18. 4. 1921 v brněnské Redutě (s pěvci Karlem Zavřelem a Ludmilou Kvapilovou-Kudláčkou) a sám tehdy hrál klavírní part. Dílo bylo uvedeno podle skladatelových téměř scénických poznámek. Plně scénicky pak byl Zápisník zmizelého poprvé představen 28. 10. 1926 v Lublani (zpívali Zdeněk Knittl a Vilma Thieryová, klavírní part hrál Antonín Balatka). Pro vinylové gramofonové desky byl Zápisník zmizelého poprvé nahrán společností Supraphon v Praze v prosinci 1956 (s pěvci Beno Blachutem a Štěpánkou Štěpánovou, klavírní part hrál Josef Páleníček). Janáčkův Zápisník zmizelého náleží k největším průkopnickým činům světové komorní tvorby a dodnes zůstává prubířským kamenem nejlepších interpretů v tomto oboru.

redaktor Jan Králík