Nová inscenace opery Figarova svatba ve Stavovském divadle zkoumá vztahy z nového úhlu pohledu

Nová adaptace Figarovy svatby, která bude mít premiéru 9. června 2023 ve Stavovském divadle, završuje „cyklus Da Ponte“ (obsahující také „Don Giovanni“ a „Cosi fan tutte“) nových inscenací oper W. A. Mozarta v Národním divadle. Zkoumá vztahy a lásku z nového úhlu pohledu tandemu dirigentka/režisérka.

Současná inscenace Figarovy svatby

Současnou inscenaci Figarovy svatby vytvořil tandem hvězdných umělkyň – anglické dirigentka Julie Jones, která má bohaté zkušenosti z předních světových divadel a české režisérky Barbory Horákové Joly, držitelky několika ocenění, včetně Ring Award, Ceny na mezinárodní soutěži ve Štýrském Hradci za inscenační koncept Gaetana Donizettiho Don Pasquale a britskí International Opera Award 2018 v kategorii nováčků.

„Le nozze di Figaro je pravděpodobně Mozartova nejdokonalejší opera, hudebně i dramaticky“, říká dirigentka Julia Jones a dodává: „Jeho hudba nám promlouvá z duše. Dotýká se nás s hlubokou lidskostí a citem, často používá ta nejjednodušší gesta aby toho dosáhla. Každá nota, harmonie a rytmus, které napíše, má svůj důvod a vyjadřuje radost, smutek, zoufalství, triumf a krásu způsobem, který dokáže jen génius.“

Jonesová, která prošla slavnou kariérou v Německu, bývá také často přizvána ke spolupráci s divadly ve Velké Británii, včetně Royal Opera House v Londýně, kde dirigovala představení Cosi fan tutte a Die Zauberflöte.

Kulisy a  prvky video artu pro novou pražskou inscenaci Le nozze di Figaro vytvořil německý designér Falko Herold.

„Příběh se odehrává v satelitním městečku, které vybudovala developerská společnost, jejímž majitelem je  Almaviva. Figaro, jeden z jeho zaměstnanců, dostává jako svatební dar malý dům. Hlavní část opery – svatební den – je symbolicky znázorněn obrovským svatebním dortem,“ říká režisérka Barbora Horáková Joly a pokračuje: „Děj doplňovaly videoartové projekce, které ukazovaly momenty z minulosti Almavivových, momenty, které mohly mít vliv na vývoj jejich vztahu.  Zaměřujeme se na otázku, co je a co není pravda v lásce. I když se zdá, že nic není definitivní, měli bychom věřit na lásku. Figarova svatba vlastně není komedie, ale osudové drama. Nemá šťastný konec, ale končí opravdu hlubokým opojením – omluvou. Závěrečný sbor přichází jako z jiné dimenze.“

Basbarytonista Lukáš Bařák, obsazený do role Figara, chválí styl práce režisérky.

„Barbora přesně ví, co chce, ale nechává prostor pro objevování nových hereckých možností. Figara vidím jako malého a mazaného chlapíka, i když se někdy chová naivně. Umí ztratit nervy, ale dokáže i odpouštět. V jediný svatební den, projevuje spoustu emocí.“

Per Boye Hansen, umělecký ředitel opery Národního divadla a Státní opery, komentuje novou inscenaci takto:

„Figaro je nejlidštější opera a já vím, že všechny lidské síly a slabosti jsou odhaleny úžasným způsobem. Často je kladen důraz na lehké a humorné stránky, které jsou samozřejmě výrazné, ale opera má hloubku a tragiku, která je šokující. Julia Jones a Barbora Horáková Joly zvolily tuto rovnováhu a postavy opery ztvárnily s touto extrémní dualitou. Myslím, že se dočkáme moderní interpretace, která nám dodá v díle relevanci a velikost.“

Představení opery bylo nastudováno ve dvou obsazeních

V prvním představení od 9. června 2023 pod taktovkou Julie Jones ztvární hlavní postavy opery Lukáš Bařák (Figaro), Pavol Kubáň (hrabě Almaviva), Ekaterina Krovateva (Susanna), Barbora Perná (hraběnka Almaviva) a Jarmila Balážová (Cherubino).

V pozdější sérii představení od 31. srpna pod taktovkou Marka Šedivého se v hlavních rolích představí Michal Marhold (Figaro), Jiří Brückler (hrabě Almaviva), Kateřina Kněžíková (hraběnka Almavia) a Arnheidour Eríksdóttir (Cherubino).

Režisérka Barbora Horáková Joly o svém pojetí Figarovy svatby říká:

„Tituly Beaumarchaisovy hry, Šílený den nebo Figarova svatba mi poskytly rozhodující vodítko: příběh, akce, události se odehrávají během jediného dne, dne, ke kterému se vztahují zvláštní očekávání a výzvy – dni svatby.  Koneckonců, mnozí z těch, kteří zažili svatební den, pravděpodobně potvrdí, že není bez stresu.

To, co se ten den stane, je „šílené“, bláznivé, postavy procházejí neuvěřitelnou cestou v průběhu tříapůlhodinové opery. Začínají v určitém bodě, ale nakonec skončí v úplně jiném bodě. Za zásadní považuji obrovský tlak, pod kterým se postavy nacházejí. Všichni činí kroky k přijímání některých rozhodnutí. Jako na centrifuze se řítí kolem středu a jsou neustále vymrštěny mimo. Z ničeho nic se objeví Marcellina, jejímž cílem je zabránit sňatku Figara a Susanny. Ona sama se chce provdat za Figara, než vyjde najevo, že je jeho matkou, a tak se provdá za Bartola. Hrabě se také několikrát pokusí zmařit Figarovu a Susanninu svatbu. Opera tak líčí svatební den, který však probíhá všelijak, jen ne hladce, den, který jde ve všech ohledech do extrému.

Stojíme přirozeně před základní otázkou, co vlastně manželský svazek znamená a jakou morální hodnotu, pokud vůbec nějakou, má.

V den svatby procházejí přání a nápady Susanny a Figara zkouškou. To, co zpočátku spojuje, je jasná představa o domácím štěstí, dokonalé rodině s perfektně střiženým trávníkem v předzahrádce. Když však vyvstane otázka, pro jaký druh života se rozhodnout, přicházejí do hry pochybnosti. O jaký životním cíl stojí za to usilovat a není snad lepší zvolit si jednodušší cestu? Zajímavé je také to, že existuje prostor pro výklad, který vyvolává otázku, zda se svatba skutečně uskuteční. Je to jako neustálé „stop and go“, se  stále se vracející otázkou „Mám, nebo nemám?“

Na konci opery zůstává mnohé nevyřčeno, přesto je zde jedna věc, kterou všechny postavy sdílejí: touha po novém začátku a naděje na lásku, která je bezpodmínečná.

Mozart a Da Ponte označili svůj kus za „nuovo genere di spettacolo“, „nový typ podívané“.

Le nozze di Figaro je vlastně zhudebněná hra. Rozhodně nechci, aby se naše nová adaptace podobala jiným inscenacím,  s podobnými kulisami, kostýmy,  s příběhem zasazeným do podobného konvenčního prostředí.

Mozartova hudba je orientována na scénu a akci. Velkou část zabírají recitativy. Postavy se navzájem přerušují, hádají se nebo často brání v akci a zdržují svá rozhodnutí. Snažili jsme se to trochu přehnat a najít něco, co by podtrhlo různé barvy a nálady situací, učinilo  je hravými. Právě díky tomu, že Le nozze di Figaro obsahuje tolik recitativů, považovala jsem za důležité ukázat a přímo zprostředkovat, kdekoli je to možné, co nejvíce různých aspektů – aniž by člověk musel číst titulky. Proto jsem koncipovala postavu hudebníka doprovázejícího recitativy na různé nástroje. Postavu lze také vykládat jako někoho, kdo jednoduše vydělává peníze hraním na svatbách.

Více informací naleznete ZDE

Foto: Ilona Sochorová

Naše dojmy z představení

Po úvodní předehře se na scéně objeví bílé domečky satelitního městečka, a při jeho slavnostním otevření Almaviva přestřihne pásku a příběh začíná. Figaro předává šťastné Zuzance klíč od jejich  vlastního domku začínají rozměřovat kam umístí nábytek a plánují společný život. Po celou dobu obdivujeme vynikající pěvecké a herecké výkony hlavních protagonistů. Když spadne na jevišti opona, není to důvod odcházet z hlediště, protože z opony se stává promítací plátno, na kterém sledujeme filmový životní příběh manželů Almavivových, kdy odhalíme příčinu jejich vzájemného odcizení. Na to, že nastal svatební den nás upozorní obrovský patrový svatební dort, který vévodí celému jevišti. Z druhé strany dortu , z té co není na první pohled vidět, zahlédneme sedící hraběnku Almaviva, která je po letech manželství zklamaná a svatba Figara a Zuzanky v ní vyvolává vzpomínky na šťastnější léta. O překvapení není na jevišti opravdu nouze. Image Cherubina a Barbariny je sice poněkud neobvyklá, ale do příběhu velmi dobře zapadá. Scéna i videoartové projekce zážitek z vystoupení umocňují. Když ještě jednou během představení spadne opona, filmové záběry nám přibližují okolnosti za jakých se Figaro se Zuzankou seznámili.  Protagonisté příběhu velmi dobře vyjadřují citové rozpoložení hlavních hrdinů, rány citové jsou stejně hluboké jako nezahojená zranění a po skončení představení se na vztahy mezi nimi skutečně díváme z jiného úhlu.

Foto:Cysnews