Román Civilizace ambiciózně přepisuje dějiny západní civilizace. Stojí na hypotéze, že konkvistadoři v jižní Americe neuspěli, a naopak Inkové a Aztékové kolonizovali od 16. století Evropu.
První část románu je inspirovaná islandskými ságami a popisuje neúspěšné pokusy Vikingů o kolonizaci Ameriky, druhá parodicky popisuje naprostý neúspěch cesty Kryštofa Kolumba a jeho nejasnou smrt. V třetí, nejdelší, pak vládce Inků princ Atahualpa najde zapomenuté a opuštěné Kolumbovy lodě, opraví je a vydá se se svými muži na objevnou plavbu. Vylodí se v roce 1531 v Lisabonu, krátce po velkém zemětřesení. Inkové postupně objevují svůj Nový svět – Portugalsko, Španělsko a zbytek Evropy, jejich situaci ale komplikují aztéčtí dobyvatelé ve Francii a Anglii. Obě skupiny kolonizátorů však mají zisk z nově objevených transatlantických obchodních cest. Závěr Binetova románu pak tvoří fiktivní životopis Miguela Cervantese.
Binet kombinuje fiktivní postavy s historickými, jejichž osudy však radikálně mění. Inkové přepisují 95 tezí Martina Luthera, na nádvoří Louvru vyroste aztécká pyramida, kde se konají lidské oběti, incký bůh Slunce přináší toleranci a mír do regionů zdevastovaných náboženskými válkami a díky novému náboženství jsou rychle přijaty Koperníkovy revoluční myšlenky. Inkové ovládnou západní Evropu směsicí vojenských a politických prostředků včetně benevolentních agrárních reforem. Autor zároveň nevidí kolonizátory nijak idealizovaně, na to se příliš často uchylují k bitvám a krveprolití. Tato alternativní historie kolonizace však nevede ke genocidě a otroctví.
Román byl oceněn Prix de l’Académie française 2019.
