Toto dramatické dílo inspirované románem Abbého Prévosta v choreografii britského choreografa sira Kennetha MacMillana na nádhernou hudbu Julese Masseneta přináší silný emotivní zážitek dramatického baletu.
L´Histoire de Manon
Choreograf Kennneth MacMillan se inspiroval novelou L´Histoire du Chevalier des Grieux et de Manon Lescaut francouzského spisovatele Abbého Prévosta z roku 1731.V roce 1974 vytvořil pro anglický Královský balet vlastní autorskou baletní koncepci na koláž z několika partitur francouzského hudebního skladatele Julese Masseneta. Od své premiéry v Covent Garden v Londýně v roce 1974 se tento příběh mladého studenta, kterého svede na scestí krásná, ale vrtošivá dívka, trvale usídlil na předních scénách. Kenneth MacMillan baletními prostředky ztvárňuje proměny emocí, které lze těžko vyjádřit slovy. Manon, půvabná dívka s nevinnou vizáží, podlehne vidině bohatství a stane se vypočítavou ženou. Její bratr Lescaut ji považuje za prostředek, s jehož pomocí může profitovat. Pro bohatého pána G.M. je Manon především předmětem uspokojení chtíče, pro studenta des Grieuxe představuje čistou lásku.
Naše dojmy z představení
Po prvních tónech se zvedne opona a máme pocit, že jsme vstoupili do starého, opuštěného skleníku botanické zahrady. Přitom sledujeme rušné dění odehrávající se na dvoře pařížského hostince. Okamžitě nás zaujal výjimečný taneční i herecký projev představitele Lescauta v podání Matěje Šusta. Výkony ostatních protagonistů jsou velmi autentické, takže jsme od samého počátku byli vtaženi do děje. Za okamžik se na jevišti neboli ve dvoře hostince, objeví hlavní hrdinové krásná Manon a mladý, nezkušený student des Grieux. Z jejich tance i výrazu vnímáme čistou, nefalšovanou náklonnost. Od okamžiku, kdy Lescaut přivede Manon bohatému panu G.M., sledujeme proměnu této mladé ženy, kterou náklonnost bohatého muže ovládne a s velkým potěšením přijímá drahé šaty a šperky. Od toho okamžiku nepřestáváme žasnout jakým způsobem tanečníci dokáží vyjádřit změnu postojů, emocí, tápání a hledání morálně složitých rozhodnutí. Milostné taneční duety velmi hluboce vyjadřují vášeň, lásku a touhu. Jakmile des Grieuxe na scéně vystřídá pan G.M., proměna a rozpolcenost, kterou pozorujeme během několika okamžiků v chování Manon, nás udivuje svou hlubokou pravdivostí.
Emocím se neubráníme ani když sledujeme příjezd odsouzenců do přístavu. Závěrečná scéna, kdy se Manon s de Grieuxem ukryli v bažinách, kde jejich příběh končí, je však skutečně nejsilnějším zážitkem.
Kenneth MacMillan
Tento britský choreograf byl zcela výjimečný ve své schopnosti využít prostředky klasického baletu k vyjádření nejrůznějších aspektů lidského života. Rozvinul dějový balet jako psychologické drama, které dokáže odhalit extrémní stavy mysli. Vyprávěl příběhy lidí, vybudoval si vlastní pohybový slovník, kterým rozšířil baletní konvence tak, aby byl schopen vystihnout realistické až groteskní pohybové akce. Pro britské baletní dědictví zanechal odkaz expresivního proudu dramatické choreografie.
Foto z představení: Serghei Gherciu
