Spojujícím elementem není jen moderní pohybový slovník, hledání svébytné estetiky či hloubka metaforického sdělení, ale i vibrace „nástrojů“: tančícího těla a znějící struny. vibrace v choreografiích krzysztofa pastora, Hanse van Manena a Marca Goeckeho a také v hudbě alfreda schnittkeho, Henryka Góreckého, Benjamina Brittena a Gustava Mahlera.
Beyond Vibration
Z dramaturgie inscenace lze vyčíst i další zajímavou linii: I když Pastor (66), Manen (91) a Goecke (51) pocházejí ze tří různých zemí, spojuje je holandská zkušenost, místní nepopiratelné milieu – Nizozemsko je kolébkou současného baletu.
Hans van Manen
Hans van Manen je nejznámější a nejuznávanější taneční umělec, jaký se kdy v Nizozemsku narodil – jeho dílo čítající sto padesát baletů patří ke klasice evropského divadelního repertoáru. Krzysztof Pastor, umělecký ředitel Polského národního baletu Teatr Wielki, tančil s Nizozemským národním baletem deset let a jako choreograf v Amsterdamu vytvořil velké celovečerní inscenace. Marco Goecke pochází z německého Wuppertalu, studoval tanec na Královské konzervatoři v Haagu a řadu let vytvářel choreografie pro Scapino Ballet Rotterdam a Nederlands Dans Theater (NDT), kde je od roku 2013 hostujícím choreografem.
Beyond Vibrations nabídne divákům Národního divadla dílo Moving Rooms krzysztofa pastora, Frank Bridge Variations Hanse van Manena a Fly Paper Bird Marca Goeckeho. Kromě vibrací spojuje jednotlivé tvůrce láska ke střízlivosti, umírněné přesné harmonii. Choreografie mohou být dramatické, ale nikdy melodramatické. Čistota projevu, estetická střídmost – to je holandská škola.
Fly Paper Bird
Posledním dílem nového baletního triptychu je opus uznávaného německého tvůrce Marca Goeckeho k Páté symfonii Gustava Mahlera. Choreografie vznikla v roce 2021 pro Vídeňský státní balet.
Balet zahajuje tanečník svým sólem. Kdo zná Goeckeho pohybovou řeč, postřehne okamžitě pro něj typickou koncentraci na horní polovinu těla: bleskurychlé, velmi přesné pohyby paží, které působí téměř jako třepotání. Zdá se, jako by tanečník konkuroval bouřlivé hudbě. Krátce se k němu připojí tanečnice, později jiná. S ní vzniká pas de deux, v němž se partneři extrémně rychle obejmou, sevřou, pustí a opět sevřou.
V závěru druhé věty zavládne ticho. Tanečnice recituje hlasitým šepotem několik veršů z básně „Můj pták“ Ingeborg Bachmannové: „Ať cokoliv se stane: ty svůj čas znáš, můj ptáku, závojem se zastřeš a skrze mlhu ke mně přilétneš.“
Dramaturgyně Nadja Kadel říká:
„Je v tom skrytý paradox dočasnosti – slovo spásy ve správný čas jako klíč k nekonečnu, naděje ve správný okamžik spolu s obavami z času, který požírá naše bytí. To je to, co Goeckeho zajímá. Inspirován Mahlerovými tóny proměňuje alegorii pera jako „zbraně“, která je nápomocná při hledání slova ve správný čas, při hledání správného pohybu, spásného kroku ve správnou chvíli.“
Marco Goecke
Marco Goecke je označován za nejvýznamnějšího současného německého choreografa. Od začátku tisíciletí do roku 2023 vytvořil více než šedesát děl, většinou kratších než třicet minut. Důraz v nich klade na horní část tanečníkova těla; nejvýrazněji se pohybují paže a ruce. Působil mimo jiné jako rezidenční choreograf Stuttgartského baletu či Scapino Ballet v Rotterdamu, v letech 2019–2023 byl ředitelem Hannoverského státního baletu. Od sezony 2013/2014 spolupracuje s renomovaným Nederlands Dans Theater (NDT). Jeho díla uvedly soubory Les Ballets de Monte Carlo, Norský národní balet, Pacific Northwest Ballet, Berlínský státní balet, Kanadský národní balet, Finský národní balet, Vídeňská státní opera a mnohé další po celém světě. Nejnovějšími choreografiemi Marca Goeckeho jsou kromě baletu Fly Paper Bird také The Big Crying (2021), I love you, ghosts (2022) nebo celovečerní opus In the Dutch Mountains (2023). Goecke získal několik mezinárodních ocenění.
Česká premiéra 5. října 2023 v Národním divadle
Zdroj: Národní divadlo
