V naší redakci jsme se rozhodli v letošním horkém létě otestovat cestu k Jaderskému moři s vozidlem, jež disponuje také baterií a elektromotorem. Jednalo se o hybridní vůz Mitsubishi Colt HEV, tedy bez nutnosti dobíjet baterii ze stacionárních nabíječek.
Vyrážíme na cestu
Naše jízdy k jižním mořím, zvláště do Chorvatska máme již nacvičené, a tak trasu volíme vždy stejnou, a to směrem na jih, naopak pro zpáteční cestu směrem na sever je varianta každý rok jiná. Ještě musíme podotknout, že si vždy cestu rozdělujeme na dvě etapy: a to z důvodu bezpečnosti a z důvodu pohodlí. Usedáme tedy po poledni do automobilu japonského výrobce Mitsubishi Colt HEV, kdy se nám podařilo naplnit zavazadlový prostor až po vrch a vyrážíme s plnou nádrží to města Štýrský Hradec (Graz). Jelikož jezdíme pravidelně ve dvou, tak nám velikost vozidla maximálně vyhovuje a využíváme celý prostor pro pohodlnou cestu.
První etapa Praha- Graz
Tato část cesty je vedena většinou po dálnici. Bohužel zatím, na české straně se dokončuje úsek do Písku a další úseky dálnice, proto nejnáročnější část cesty nás čekala právě zde. Objížďky kolem budovaného dálničního svršku, jízda v kolonách, a protože jedeme ve všední den, tak také předjíždění nákladních vozidel. Jsme překvapeni, jak kvalitní jízdní vlastnosti toto vozidlo poskytuje, a zvláště nás potěšila jeho nízká spotřeba a vysoce kvalitní rekuperace a dobíjení baterie. Po několika desítkách kilometrů zjišťujeme, že stále máme spotřebu kolem 5 l/100 km a vozidlo automaticky rekuperuje a dobíjí, a tak speciálně v těchto složitých podmínkách jízdy v kolonách díky adaptabilnímu tempomatu a dalším bezpečnostním prvkům jedeme naprosto v pohodě a bez stresu. Chtěli jsme si ještě díky příznivé ceně českého benzínu na hranicích doplnit nádrž, ale spotřeba byla natolik nízká, že k tomu nedošlo.
Opouštíme Českou republiku
Ještě musíme upřesnit, že trasa naší cesty byla: Praha – České Budějovice – Dolní Dvořiště. Poté jsme opustili Českou republiku a po několika málo kilometrech po okresních silnicích v Rakousku se dostáváme na Rakouskou dálniční síť a pokračujeme až do Grazu pod dálnici.
Jízda po rakouských dálnicích
Díky tomu, že nejsme nuceni dobíjet vozidlo u dobíjecích stanic, volíme místa jen podle nutnosti odpočinku. V Rakousku je řada odpočívadel bez čerpacích stanic, naopak benzínové pumpy musíme pečlivě hlídat, abychom je neminuli. Mnohokrát se nám v minulosti stalo, že jsme pumpu přejeli. Díky ekonomické jízdě vozidla stále nemáme ještě potřebu čerpat palivo. Při nastavení všech asistenčních prvků plynule uháníme po dálnici a rychlost vozidla ovládáme pouze levou rukou, kdy snižujeme a zvyšujeme rychlost, a to především při průjezdu tunely. Tuto trasu, kterou v posledních letech volíme, v sobě zahrnuje nespočetné množství tunelů, v nichž je nejen omezena rychlost, ale průjezd dvou z nich je zpoplatněn samostatným mýtem, což celkem představuje cca EUR 20. A tak po asi 4,5 hod přijíždíme do Grazu, parkujeme u hotelu v blízkosti hlavního vlakového nádraží a po ubytování se vydáváme do centra.
Druhá etapa Graz- Poreč
Ráno po snídani vyrážíme dle navigace směr Poreč. Tato část cesty je vždy kratší. Zde se nám přihodilo, že nás navigace svedla a to zřejmě kvůli dopravní zácpě v centru města až na předměstí Grazu, kde jsme se poté napojili na dálniční síť. Je proto třeba být v mnoha ohledech obezřetný a sledovat, co se v místě děje a naučit se pracovat s navigací vozidla. Najíždíme na dálnici a pro jistotu doplňujeme část paliva, avšak podle propočtů a spotřeby bychom na jednu nádrž dojeli až do místa pobytu. Zde je cesta již jednoduchá. Kromě části v Koperu, kdy sjíždíme z dálnice, je celá cesta po dálnicích.
Dálniční poplatky
Nesmíme zapomenout na dálniční poplatky. Největší problém pro cestovatele k moři je Slovinsko. Pokud doba vašeho pobytu v Chorvatsku přesahuje dva týdny a Slovinsko nedisponuje dálniční známkou jednodenní, musíte si koupit měsíční dálniční známku. Naopak, v Rakousku vám stačí desetidenní známka a na zpáteční cestě nám dokonce stačila jednodenní. Tedy dojeli jsme přes Maribor a Lubljanu do Koperu, kdy všechna výše jmenovaná města jsme objeli po dálnici s menšími zdrženími. Jelikož všechny státy jsou již v Evropské unii, nemáme problém cestou tam se zastavováním na hranicích. Opět musíme podotknout jak pohodová jízda i v letošním tropickém létě byla s tímto automobilem Mitsubishi Colt HEV a to se venkovní teploty často pohybovaly kolem 40 stupňů ve stínu. Jediné, co by bylo možné automobilu vytknout, je nízký posed, což poněkud ztěžuje nasedání a nastupování starším a méně mobilním lidem, ale poskytuje to kvalitnější jízdní vlastnosti.
Poslední etapa
V naší cílové destinaci v Chorvatsku je dálniční síť zpoplatněna mýtem, ale my po této dálnici ujedeme pár kilometrů za cca 50 korun. Potom již sjíždíme k moři a posledních deset kilometrů jedeme po okresních a městských cestách, a dokonce i po mořské hrázi. Tedy po relativně pohodové a příjemné jízdě dorážíme s Mitsubishi Colt HEV do cíle cesty.
Výlet do Puly
Naše testovací cesta proběhla v závěru letošního horkého léta, přesto jsme se vydali ještě jižněji, a to vyzkoušet okresní silnice na poloostrově Istria. Teplota místy dosahovala 40 stupňů ve stínu. Nám však zpříjemňovala jízdu klimatizace, a tak jsme se neobávali vyrazit na výlet do starověkého města. Zvolili jsme variantu mimo dálniční síť a využili dřívější jadranskou magistrálu. Cesta probíhala v pohodě a klidný provoz nám umožnil zjistit schopnost a rekuperační možnosti vozidla. Na tomto úseku jsme se dostali se spotřebou místy i pod 5 l/100 km. Dojeli jsme do přístavu v Pule, zaparkovali a vysoká teplota dokonce vyřadila z provozu parkovací automat, ale díky QR kódu jsme mohli parkování zaplatit. Podobným způsobem probíhala i cesta zpět. Při odjezdu z parkoviště jsme identifikovali teplotu přesahující 40 stupňů. Jízdy po okolí našeho ubytování byly většino na krátkou vzdálenost a automobil vždy bez problémů absolvovalo cestu.
Zpáteční cesta
První etapa Poreč – Schloss Klaus
Vydáváme se na cestu zpět do České republiky a rozdělili jsme tuto cestu na dvě etapy. Načerpali jsme pohonné hmoty ještě nedaleko Poreče a dopředu můžeme říci, že další naše stanice k doplnění paliva byla až v České republice. Nastavujeme si tempomat, navigaci a vyrážíme k cíli vzdálenému zhruba 500 km ve Štýrsku. Protože podle naší zkušenosti navigace vždy vyberou nejlepší cestu i s ohledem na dopravní provoz. Po příjezdu do města Klagenfurt jsme se dostali do dopravní špičky a zde opět musíme pochválit automobil Mitsubishi Colt HEV , protože především díky kvalitnímu adaptabilnímu tempomatu a kvalitní rekuperaci jsme projeli celou tuto dopravní zácpu převážně na elektrický pohon.
Cesta vnitrozemím Rakouska po okresních silnicích
Zřejmě díky dopravní situaci na dálnici nás navigace za Klagenfurtem nenavedla na dálnici, ale projeli jsme vnitrozemím Rakouska. Cesta byla velice zajímavá, místy lemovaná hrady a zámky a po obou stranách se nad námi tyčily vrcholy hor místy s výškou 2 tis. m. n. Jelikož se jednalo o klikaté, úzké silnice, kdy s některými vozidly jsme se museli na úzkých silničkách ve vesnicích navzájem pouštět, nebylo jednoduché zde předjíždět. Delší období jízdy jsme tedy absolvovali v závěsu za před námi jedoucími vozidly. Díky adaptabilnímu tempomatu jsme udržovali bezpečnou vzdálenost a jízda byla pohodlná.
Poslední etapa k cíli vedla po dálnici
Po vyjetí z okresní silnice vedoucí mezi mohutnými vrcholy hor jsme se napojili na dálnici a posledních několik desítek kilometrů jsme absolvovali po dálničním tělese. A tak jsme plynule dorazili do našeho cíle, jímž byl Schloss Klaus. Zde se před námi testovaným vozidlem objevila další zajímavá situace, protože vystoupat na parkoviště u zámku nebylo tak jednoduché. Prudká, klikatá, uzoučká silnička zakončená na lesním parkovišti otestovala schopnost vozidla vystoupat a sjet do takto prudkého svahu. Vše proběhlo bez problémů. Jen pro nás bylo velkým štěstím, že jsme se s nikým nemuseli míjet, protože by nás potom čekala dlouhá část couvání.
Po přenocování pokračujeme směr Praha
Naše ubytování bylo v příjemném rodinném penzionu, který poskytoval prostorné parkoviště a na rozloučenou výbornou snídani. Jelikož jsme volili cíl našeho ubytování co nejblíže dálnici, tak po několika málo stovkách metrů najíždíme na dálnici a pokračujeme směr Dolní Dvořiště. Jak již bylo zmíněno, máme dostatek paliva načerpaného ještě v Chorvatsku a při průměrné spotřebě vozidla kolem 5 l/100 km v klidu a v pohodě míříme k hraničnímu přechodu. Na této cestě máme štěstí, jelikož se nám vyhýbají dlouhé kolony, jelikož jsme si pro svůj návrat zvolili pracovní den, a to v dopoledních hodinách. Po sjezdu z dálnice nám zbývá několik desítek kilometrů po okresních silnicích a dostáváme se na české území.
Cesta od hranic do Prahy
Přejíždíme hranice v Dolním Dvořišti a zastavujeme u benzínové pumpy ve Velešíně. Zde naposledy doplňujeme palivo, a to i s ohledem na nutnost dalších pojížděk po Praze.
Nebudeme se zde zbytečně rozepisovat, každému motoristovi, který tuto cestu absolvuje je jasné, jak to zde vypadá a pro ty, kteří to neznají jedna poznámka: projíždíte většinu trasy kolem rozestavěné dálnice, která bude dokončena koncem tohoto roku. Takže průměrná rychlost od českých hranic ke Praze se dostává k 70 km/hod, a to jen díky tomu, že poslední část cesty je po již otevřené dálnici. A tak jsme se vrátili zpátky po absolvování téměř 2 tisíc kilometrů bez problémů a v klidu.
Závěrem
Stručně můžeme celou naši cestu shrnout: kvalitní, spolehlivé vozidlo s nízkou spotřebou nám zpříjemnilo cestu a stalo se naším milým společníkem. Mitsubishi se dlouhodobě vyznačuje vysokou kvalitou a spolehlivostí, což můžeme potvrdit i z dřívější doby, kdy jsme s jiným typem vozidla zhruba před 20 lety absolvovali cestu do Itálie a zpět. Kvalitní a spolehlivá navigace se zvláště v neznámém prostředí osvědčila, klimatizace obzvláště v letošním horkém létu pomohla ke klidné jízdě. Co srdce motoristy nejvíce potěší: spotřeba pohonných hmot byla velice nízká. I když jsme vozidlo v žádném případě nešetřili a vždy využívali maximální povolenou rychlost, stejně tak stoupání v horských sedlech jsme jeli rychle, spotřeba se vždy udržovala kolem 5 l/100 km. V případě nutnosti rychle reagovat při předjetí pomalu jedoucího vozidla, automobil okamžitě využívá oba dva poháněné agregáty a rychle zvyšuje rychlost. Tedy elektrická složka pohonu vozidla není určena jen pro úsporu paliva, ale i pro vyšší akceleraci. Tedy můžeme více než doporučit Mitsubishi Colt HEV.
