Cesta k moři a zpět s Peugeotem 308 e-GT PACK HYBRID 225 e-EAT8

Rozhodli otestovat cestu k  nejbližšímu jižnímu moři s automobilem s hybridním pohonem a to tak, že bez velké přípravy jen s informací o spolupráci PRE s poskytovateli dobíjecích stanic na naší trase. K tomuto testu jsme využili automobil Peugeot 308 e-GT PACK HYBRID 225 e-EAT8.

Začátek cesty

Díky znalosti kvalitních navigací, kterými jsou dnešní vozy vybaveny a alternativní navigací v mobilním telefonu bez větších příprav vyrážíme z Prahy směr Poreč.  Nastavili jsme si průjezdní body cesty, abychom v případě možného výpadku navigačních aplikací měli před sebou jasný plán. Těmito body na trase byly: Praha – Brno – Mikulov – Vídeň – Graz – Maribor – Lubljana – Poreč.

V České republice díky našim předchozím testů již známe síť dobíjecích stanici, specielně na dálnici D1 a tak víme, že zde není problém ani pro plně elektrický vůz vozidlo dobít. Naším cílem bylo zbytečně cestu neprodlužovat a dobíjet vždy při plánovaných delších zastávkách. Jelikož jsme předem neměli zmapovánu síť dobíjecích stanic v Rakousku, Slovinsku a Chorvatsku, neměli jsme žádný pevný plán a byli jsme velice mile překvapeni přístupem těchto zemí k elektromobilitě. Musíme ale  upozornit, že na rozdíl od České republiky, v žádné z výše uvedených zemí není úleva v dálničním poplatku u vozidel s elektrickým či hybridním pohonem.

První etapa cesty

Rozhodli jsme se rozložit cestu na jih na dva dny s tím, že energie doplníme v České republice a do cíle prvního dne cesty Grazu (Štýrský Hradec) dojedeme na noc. Tedy elektrickou energii jsme doplnili částečně na 66 km dálnice D1 na dobíjecí stanici u McDonaldu v Lokti, která disponuje dvěma dobíjecími stojany.  Benzín jsme dočerpali v Mikulově, kde jsme opustili Českou republiku a vydali se vstříc neznámým místům pro dobíjení vozu. V Rakousku jsme využili plnou měrou hybridního pohonu při průjezdu hlavním městem Vídní, kdy jsme se dostali do velké kolony na městském okruhu. Ta nás zdržela minimálně 15 minut a byli jsme velice překvapeni, jak svižně a operativně automobil rekuperoval a ve své podstatě celou tuto dopravní situaci vyřešil jízdou na elektrický pohon. Díky zmíněnému zpoždění nám již nezbyl již čas na dobíjení  cestou do Grazu. Také jsme si ověřili, že je vhodné si předem zjistit, kde se na rakouských dálnicích nacházejí benzínové pumpy s dobíjecími stanice , protože jsou většinou mimo město utopeny pod dálnicí. Ale musíme podotknout, že v závěru naší první etapy a sjezdu do Grazu jsme se objevili u McDonaldu, kde byla k dispozici dobíjecí stanice. Tu jsme však díky časové ztrátě nevyužili a ukončili jízdu a pokračovali jsme až ráno. Dojezdová vzdálenost z Prahy do našeho místa přenocování je cca 500 km. Pokud bychom jeli plně elektrickým vozem, domníváme se z naší zkušenosti, že při rychlosti jízdy 110 km/ hod bychom do místa dojeli na dvě dobití: první dobití v Praze, doplnění energie v Brně a potom na vybrané čerpací stanici v Rakousku. Jelikož jsme cestovali automobilem s hybridním pohonem, tato nutnost zde nebyla.

Druhá etapa cesty

Vyrazili jsme směr Slovinsko a po několika kilometrech jsme překročili hranice. Zde nás čekalo jedno z velkých příjemných překvapení: široká síť dobíjecích stanic, kde díky spolupráci PRE nám fungoval čip od tohoto dodavatele energií a velkou výhodou bylo, že před každou benzínovou stanicí, kde byla dobíječka, byl  na informačním panelu byl piktogram elektromobilu. A tak jsme neváhali a na první takto označené čerpací stanici doplnili elektrickou energii a pokračovali dále z Mariboru na Lubljanu. Zastávky jsme dělali na více pumpách, abychom se přesvědčili, že jsou zde skutečně fungující dobíjecí stanice. Při této cestě u jedné dobíjecí stanice byla zásuvka pro dobíjení hybridních automobilů rozbita. Velkou výhodou těchto dobíjecích stanic je, že dobíjejí dvojnásobným výkonem, než dobíjecí stanice v České republice. A tak přes oběd a delší pauzu na odpočinek jsme měli z 70 % dobito. Podobné překvapení nás čekalo i na benzínových čerpacích stanicích v Chorvatsku. Opět musíme podotknout, že při příjezdu k Chorvatským hranicích jsme popojížděli v kratší koloně a výborně se nám osvědčil elektromotor. Můžeme konstatovat, že bez jakýchkoliv problémů s čipem z České republiky společnosti PRE jsme dojeli z Prahy až do cíle naší cesty do kempu v Poreči. Tam nám na recepci sdělili informaci, že kilometr vzdálený hotel poskytuje také možnost dobití automobilu, kterou jsme nevyužili. Vydali jsme se po okolí a na benzínové pumpě jsme opět mohli s čipem PRE mohli dobít vůz. Po tomto dobití jsme se ještě zajeli podívat do velkého nákupního centra a na parkovišti nejmenovaného řetězce byla také dobíjecí stanice. Zde však byla nutná registrace. Stejný řetězec provozuje síť dobíjecích stanic, která byla v poslední době zpoplatněna. I když se tedy rozhodneme v místě pobytu pro výlety, není problém najít dobíjecí stanici, a i s plně elektrickým vozidlem se v pohodě můžeme pohybovat po okolí.

 

Cesta zpět

Na rozdíl od cesty k moři jsme zpáteční cestu absolvovali za jeden den. Díky zkušenosti z cesty na jih, byla zpáteční cesta z hlediska elektromobility mnohem snažší a projeli jsme celkem v pohodě. Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli vrátit se za jeden den, měli jsme více přestávek na odpočinek a mohli jsme častěji využít příležitosti k dobíjení. Vozidlu tak díky vždy relativně plné baterii klesla spotřeba a my jsme tak mohli celkem v pohodě a klidu dojet do cíle. Opět se nám vyplatila elektrická jednotka, která několikrát při jízdě v kolonách převzala svoji činnost a posunovala vůz vpřed.

 

Závěrem

Se zkušeností z naší cesty můžeme s klidným svědomím doporučit cestu na Jadran a zpět elektrickým či hybridním automobilem, protože v případě plně elektrického automobilu je jediným omezením nutnost nižší rychlosti na dálnici, která prodlužuje dojezd a nebo volit variantu využití maximální rychlosti s více dobíjecími místy, kterých, jak jsme výše zmínili, je v těchto zemích dostatek. Jedině snad v době letní dopravní špičky, může být u některých dobíjecích stanic delší doba potřebná při čekání na volné místo u dobíječky. Naši cestu jsme totiž absolvovali po prázdninách, první zářiový týden. Musíme však podotknout, že jsme nikdy nesjížděli z dálnice do měst a městeček, kde předpokládáme, že budou také k dispozici dobíjecí stanice. Především chceme zdůraznit, že při takto dlouhých trasách kolem tisíce a více kilometrů, je odpočinek nutný a tak dobíjení se stává součástí času odpočinku pro řidiče. Pokud se týká cenové výhodnosti záleží na konkrétní dané smlouvě s poskytovatelem, v našem případě tedy s PRE, a každý je schopen si tuto cenu spočítat dle svého tarifu. S ohledem na současnou energetickou situaci zde neděláme podrobné rozpočty, jelikož ceny budou měnit. Dále musíme upozornit, že dodavatelé energií pro elektromobily PRE a EON uzavřeli dohodu a tak předpokládáme, že i v cizině to tak funguje, protože naše dobíjení probíhalo výhradně s čipem od společnosti PRE, druhý čip, který jsme měli k dispozici od společnosti ČEZ nebyl na námi vybraných dobíjecích stanicích akceptován. Závěrem můžeme konstatovat, že v případě, že využijeme vozidlo s hybridním pohonem, je dobíjení důležité z důvodu snížení spotřeby na minimum a pokud bychom se na cestu vydali plně elektrickým automobilem s dojezdem kolem 400 km, v pohodě cestu absolvujeme se třemi dobíjecími zastávkami. Nás automobil Peugeot 308 e-GT PACK HYBRID 225 e-EAT8 velice potěšil a poskytl nám velice nízkou spotřebu a velmi dobré pohodlí na dlouhé cestě.

 

S čipem od PRE mohou majitelé elektromobilů nově dobíjet také ve Slovinsku, v Chorvatsku a v Itálii