Vydali jsme se na krátký výlet ke zřícenině hradu Rýzmberk poblíž Kdyně v okrese Domažlice. Areál je volně přístupný po celý rok, na rozhlednu je přístup jen v sezóně. Uvnitř rozhledny je malá fotoexpozice k dějinám hradu.
Cesta ke hradu
Zaparkovali jsme na parkovišti Kdyně-Podzámčí. Od pomníku padlým v 1. světové válce jsme stoupali vzhůru po trase naučné stezky za poznáním místních zajímavostí Kdyňska až k rozcestníku Rýzmberk – zřícenina. Odtud jsme přešli po dřevěném mostku a bránou jsme vstoupili do areálu. Zde nás nejprve zaujala dřevěná socha využívající kmenů dvou stromů. Viděli jsme několik ohnišť, a to nám napovídalo, že jsme došli na oblíbené výletní místo. Naproti dřevěné soše Rýzmberská hospůdka, která v sezoně nabízí občerstvení. My jsme si vybrali k výletu termín mimo sezonu, a tak jsme se občerstvili z vlastních zdrojů pod přístřeškem označeným Klubem českých turistů. Obešli jsme si pozůstatky hradu, kde již kvetly jarní květiny a rozhlíželi jsme se do okolní krajiny.
Hrad Rýzmberk
Památkově chráněný areál s pozůstatky raně gotického panského sídla, které bylo zbudováno v druhé polovině 13. století. Hrad s dvojdílnou dispozicí prošel především v 15. století výraznou úpravou a rozšířením o čtverhranné bašty a dělostřelecké opevnění. Zánik hradu Rýzmberk v roce 1655 je spjat s nařízením Ferdinanda III, které rozhodlo o boření některých hradů. Dodnes se dochovaly relikty hradního opevnění, torza budov v předhradí a dominantní věž. Kamenná věž s vyhlídkovou terasou nebyla původně součástí středověkého hradu zničeného během třicetileté války. Vznikla až v roce 1848, kdy se majitel panství Jan Filip Stadion pustil do opravy zříceniny v duchu módního romantismu, a vytvořil z ní atraktivní výletní cíl. Z rozhledny měřící 18 metrů je výhled do blízkých Domažlic i na vzdálené vrcholky Šumavy a Českého lesa. I když rozhledna v době naší návštěvy byla zavřená, naskýtal se nám krásný výhled do okolí.
K Rýzmberku se váže celá řada pověstí a jako každý správný hrad má samozřejmě i svou bílou paní, kterou byla Apolena, namyšlená dcera hradního pána. Apolena kdysi jednoho sluncem prozářeného podvečera seděla pod jabloní obtěžkanou krásnými dozrávajícími jablky. Kolem šel myslivecký mládenec Jan, který byl po celodenní námaze v lese unavený a hladový. Požádat Apolenu, aby mu darovala alespoň jedno jablko a utišila tak jeho hlad. Apolena však byla lakomá a odmítla Janovi jablko z hradního stromu darovat. On tedy natáhl ruku, ve které třímal nůž, aby se sám obsloužil a jablko ze stromu odřízl. Apolena se však nože zalekla, hlasitě vykřikla a běžela do hradu, aby si na Janovo chování otci postěžovala. Hradní pán se na Jana zle rozlítil a nechal ho uvrhnout do hladomorny, ze které Jan už nikdy na světlo světa živý nevyšel. Jabloň začala postupně usychat až zcela uhynula. Nebyla to ale jen jabloň, která chřadla, chřadla i sama Apolena a jakmile se rok s rokem sešel, Apolenin čas se nachýlil a zemřela. Mezi lidmi z rýzmberského panství se povídalo, že ji stihla kletba nešťastného mládence, které se však ani o své smrti nezbavila. Vždy jednou za rok bloudí po hradě jako bledý přízrak v ruce třímajíc rudé jablko a hledá mládence, který by si od ní jablko vzal a zbavil ji tak jejího dávného prokletí.
Cesta z hradu
Na zpáteční cestu jsme se vydali po zelené turistické značce, vedoucí po pohodlné asfaltové cestě vhodné i pro kočárky. Ta nás dovedla zpět na parkoviště.
Rýzmberk – hrad s dlouhou historií
Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století (první písemná zmínka pochází z roku 1279) vlivným panským rozrodem Drslaviců. Tento významný rozrod již delší čas ovládal zdejší kraj a vzešly z něj tak mocné rody, jako byli Černínové z Chudenic či páni z Rýzmberka (později používající jméno Švihovský z Rýzmberka). Hrad sloužil jako pohraniční pevnost a měl za úkol střežit důležitou zemskou stezku vedoucí přes sousední Všerubský průsmyk do bavorského Řezna. Jméno Rýzmberk bylo (dle módy) německé a znamenalo Obří či Obrovu horu. Název odpovídal skutečnosti, neboť hrad se tyčil nad městečkem Kdyní na rozlehlém a vysokém kopci.
Původní zakladatelé a majitelé hradu – páni z Rýzmberka – sídlili na hradě až do roku 1407, kdy jej prodali příbuzným z rodu Janovských z Janovic. Ti podle hradu upravili své jméno na Janovský z Rýzmberka (Ryžmberský z Janovic) a panství vlastnili po několik generací do roku 1497. Janovští na hradě trvale sídlili, proto došlo za těchto druhých významných majitelů na hradě k velkým stavebním aktivitám, z nichž přestavba hradu po zhoubném požáru v roce 1448 vtiskla stavbě na staletí její trvalý vzhled. Hrad byl značně přestavěn a rozšířen např. o druhý velký palác v jádře (na třetím nádvoří) či o rozsáhlé předhradí (první nádvoří) s pásmem obranných věžic.
Po odchodu Janovských a krátké periodě několika dalších držitelů se v roce 1508 na hrad po 101 letech dočasně vrací potomci původních zakladatelů – sousední rod Švihovských z Rýzmberka. Ten provedl další opevňovací a stavební úpravy, avšak pro dluhy panství dlouho neudržel a již v roce 1535 Rýzmberk odprodal opětovně Janovským z Janovic. Ani ti panství dlouho nepodrželi, neboť krátce poté v roce 1543 statek odprodali bohatému rodu pánů a říšských hrabat z Gutštejna.
Gutštejnové na rýzmberském panství dobře hospodařili, díky čemuž panství rozšířili například o statek Kout na Šumavě, kde si postavili pohodlnou tvrz, pozdější zámek. Vlastní Rýzmberk nadále obývali a nadále upravovali v renesančním stylu, než jej v roce 1622 ztratili v důsledku nepodařeného Českého stavovského povstání. Páni z Gutštejna byli posledními šlechtickými majiteli, kteří hrad (před jeho dobytím v roce 1620) dlouhodobě navštěvovali a obývali. V následujícím období šlechta z hradu zmizela a na hradě sídlili již jen panští úředníci (hejtman, písaři či lesníci), vojenská posádka a čeleď.
Za třicetileté války v říjnu r. 1620 byl hrad dobyt katolickým vojskem pod velením krutého císařského generála Dona Baltazara de Marradas. Hrad se stal oporou císařských a v roce 1622 byl císařem a králem Ferdinandem II. hrabatům z Gutštejna oficiálně zkonfiskován. Následně se na panství vystřídala řada majitelů – vedle krátké držby dynastií Habsburků – to byli např.: Kracové ze Šarfenštejna, Collonnové z Felsu či Černínové z Chudenic.
V roce 1641 byl hrad podruhé dobyt. Po krátkém obléhání jej obsadili protestantští Švédové pod vedením generálmajora Pfula. Ten na hradě pobyl sice jen několik dní, ale pevnost natolik poničil, že se stavba stala v podstatě neobyvatelnou. Hrad měl ale štěstí a byl ještě znovu opraven, neboť v roce 1643 byl opětovně oporou císařské posádky. Tehdy mělo na hradě sloužit asi 20 až 30 vojáků.
Třicetiletou válkou hrad velmi stavebně utrpěl, proto byl po jejím ukončení postupně opouštěn a měnil se ve zříceniny. Majitelé již o jeho obnovení nestáli, neboť by bylo příliš nákladné, hrad byl odlehlý. Hrad měl být též z rozhodnutí císaře a krále Ferdinanda III. o boření hradů v Čechách rozbořen, k tomu ale nedošlo. V roce 1676 byl hrad v dobovém odhadu panství při jeho prodeji Lamingenům z Albenreuthu popisován již jako převažující zřícenina. Tehdy se bydlelo už jen na dolním (tj. na druhém) nádvoří, kde byla mj. hospoda.
V roce 1676 se majitelem polozříceného hradu stali nechvalně proslulí baroni Lamingenové z Albenreuthu. Ti prosluli jako pověstní utlačovatelé Chodů – (počeštěně) „Lomikarové“ např. v Jiráskově románu Psohlavci či ve stejnojmenném filmu. V době jejich příchodu šlo hrad zřejmě ještě zachránit, neboť areál byl v dolní části stále obydlen poddanými . K nápravě však nedošlo, a hrad se definitivně proměnil ve zříceniny.
Lamingenové přičlenili původní rýzmberské panství ke svému sousednímu velkostatku Trhanov, takže vznikl velkostatek zvaný Kout-Trhanov. V roce 1697 zakoupil od Lamingenů koutsko-trhanovské panství se zpustlým hradem Rýzmberk baron Jiří Jindřich ze Stadionu. Jeho rod (povýšený mezitím do hraběcího stavu) udržel koutsko-trhanovský velkostatek až do svého vymření v roce 1908.
Za hrabat ze Stadionu došlo po roce 1834 k stavebním a parkovým úpravám hradního vrchu a k archeologickému průzkumu. Tehdy byla opravena hradní sklepení i mnohé zdi. Pokračující zánik trosek se tak dočasně zpomalil. Následně na hradě vystavili majitelé známé výletní místo (kterým zůstal hrad až dodnes) s kuželníkem, terasami či tanečním parketem a mezi lety 1847–1848 v místě mladšího gotického paláce (na bývalém třetím nádvoří) i štíhlou neogotickou rozhlednu.
Po vymření Stadionů získal zříceninu hradu Klub českých turistů (z blízké Kdyně), jenž o hrad usiloval již od roku 1902. Klub je také od 90. let 20. století opětovným vlastníkem hradu. Poněvadž byl hrad oblíbeným výletním cílem, kde se i hrálo divadlo, inicioval Klub stavbu trvalé scény. Tak vznikl pod hradním areálem v jeho těsné blízkosti ve svahu dřevěný amfiteátr, který byl vybudován v letech 1935–1936 a zmodernizován v roce 1958. Dodnes občas slouží k pořádání různých kulturních akcí.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews.
