Při naší cestě do Krušných hor jsme nemohli vynechat návštěvu unikátní památky, která bývala nazývána perlou zasazenou do barokní čelenky Krušných hor a navzdory svému pohnutému osudu, kdy se rozhodovalo dokonce o její demolici, se hrdě tyčí na svazích nad někdejším jezerem. Jedná se o zámek Jezeří, který byl zapsán na seznam sedmi nejohroženějších evropských památek, zveřejněný organizací Europa Nostra.
Zámek Jezeří
Zámek Jezeří je zajímavý tím, že má za sebou jak slavnou minulost spojenou s přepychem knížecího sídla, ale i období nejistoty, zapomnění a chátrání. V roce 1996 byla zpřístupněna neopravená památka, kdy se stáváte svědkem její postupné proměny.
Jezeří je jedním z největších zámků v Čechách – skládá se téměř z 250 místností, chodeb a dalších prostor. Je dělen do devíti na sobě nezávislých výškových úrovní. Nebylo totiž vzhledem ke složitému členění okolního terénu možné ho jednoduše rozdělit do jednotlivých pater. Kromě toho je zde také mnoho mezipater nebo místností ve věžích a sklepních prostorech z velké části ještě gotických. Zámek má půdorys písmene H a s prodloužením o budovy stájí získal půdorys Španělského dvakrát překříženého kříže. Obklopují jej tři nádvoří – Východní, Vnitřní a Hlavní. Na vnitřním nádvoří se nachází tzv. Panský dům, který byl sídlem Lobkovických úředníků starajících se o správu panství. Zámek Jezeří disponuje rozsáhlou zahradou. Bohužel asi dvě třetiny rozlehlého zámeckého parku podlehly těžbě uhlí. Z rozsáhlého anglického parku dříve zvaného také Eisenberský park, který se rozkládal mezi zámkem Jezeří a dnes již zaniklou osadou Albrechtice, zůstalo dnes zachováno pouze Jezeřské arboretum. V arboretu rostlo na tisíce dřevin, některé měly exotický původ či dosahovaly nezvyklého stáří. Do dnešní podoby se zachovala jen malá část.
Cesta k zámku
Z obce Horní Jiřetín jsme dojeli silnicí na malé parkoviště v lese, kde do roku 1980 stála na konci 350 m dlouhé parkové zámecké cesty tvořené jehličnatými stromy budova lesní správy. Na tabuli naučné stezky jsme se dočetli o historii osady Jezeří, o géniovi z hájenky, kterým byl lesník, matematik, znalec historie jezeřského zámku vrchní rada Evžen Hönig. Ten se staral o zdejší lesy. Odtud jsme po asfaltové cestě vystoupali ke vstupní bráně zámku.
Prohlídka zámku
Základní prohlídkový okruh – zámecké interiéry
V pokladně si můžete vybrat jeden ze tří prohlídkových okruhů. Základní prohlídkový okruh – zámecké interiéry – zahrnuje 15 místností včetně hlavního schodiště. Představuje část reprezentačních prostor v prvním patře i obytné apartmány z období 19. a 20. století v severním křídle. Přestože vstupujete do reprezentačních prostor, nevidíte místnosti vybavené honosným nábytkem ani vzácným porcelánem, jak tomu bývá na jiných podobných památkách. Vidíme zde prostory nedotčené zásahy restaurátorů, které místy působí až syrově. Ve zpřístupněných prostorách jsme si prohlédli vybavení interiérů, přibližující život šlechty v 18. století. Nejedná se však o původní vybavení, ale o dobové předměty získané od různých dárců.
Pod hlavním schodištěm se štukovou výzdobou ze 17. století nás průvodkyně ve stručnosti seznámila s historií zámku. Dozvěděli jsme se, že schodiště, které je součástí polygonální haly, je jedním z nejhodnotnějších architektonických prvků zámecké budovy. Tato hala je vysoce ceněna. Tvoří velkolepý vstup do vznešeného patra tzv. piana nobile, kde se nachází oválný divadelní sál, císařské pokoje, panská jídelna a velký salón.
Nahlédli jsme do zrekonstruovaného divadelního sálu, který nás ohromil nádherou i výbornou akustikou. Je to pravé místo pro pořádání koncertů. Například 14. června se v těchto prostorách rozezní hudba v rámci Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena na zámku Jezeří. Souvislost se jménem slavného hudebního skladatele není náhodná. Lobkovicové byli známi hlubokým vztahem k hudbě a umění. František Maxmilián z Lobkowicz byl velkým ctitelem jeho hudby. Vzájemný vztah Františka Maxmiliána a Ludwiga van Beethovena ukazuje také skutečnost, že řada opusů byla věnována přímo roudnickému knížeti. Můžeme zmínit alespoň nejznámější: III. symfonii – Eroicu, V. Osudovou a VI. Pastorální.
Z velkého salónu zvaného kulečníkový sál se vstupovalo do jídelny, zimní zahrady a též do soukromého apartmánu kněžny v tomto patře a do apartmánu knížete o úroveň výše. Rozložení obytných místností je v obou úrovních téměř totožné. Apartmány jsou propojeny třemi točitými schodišti. Po jednom z takových litinových točitých schodišť jsme vystoupali z knížecí koupelny do místností knížete. Za tajnými dveřmi za koupelnou jsme nahlédli do šatny kněžny. Součástí apartmánu kněžny je i malý salón, kterému se pro jeho přímý vstup na vyvýšenou zámeckou zahradu říkalo také lesní pokoj. Ve druhém patře nás zaujala místnost, která bývala pokojem Jana Masaryka. Maxmilian Erwin Lobkowicz byl za první republiky velvyslancem v Británii a jeho hostem na zámku býval právě Jan Masaryk.
Prohlídka prvního základního okruhu s průvodcem trvala 60 minut. Potom jsme si v pokladně zapůjčili tištěného průvodce a vydali jsme se na prohlídku druhého a třetího prohlídkového okruhu.
Okruh s výhledem
Nekomentovaná prohlídka nabízí jedinečný výhled z druhého patra jihovýchodního křídla do krajiny, včetně velkolomu Československé armády, který v 70. letech zcela změnil tvář krajiny. Jak vypadalo kdysi okolí zámku jsme si mohli prohlédnout na vyobrazeních tematické instalace věnované zaniklým obcím, jezeru a zámeckému parku.
Okruh Přízemí a sklepy
Tento prohlídkový okruh zahrnuje přízemí zámku – kde se nacházela zámecká stříbrnice a pokoje kapucínů. Dále oratoř zámecké kaple, lovecké pokoje. Součástí okruhu je i sklepení, kde můžete potkat pohádkové bytosti a strašidla. Abyste se lépe zorientovali, kudy jít, stačí sledovat červenou a modrou čáru vedoucí po podlaze celého prostoru.
Nejprve jsme si v tzv. střibrnici prohlédli výstavu „Hrad z Jezera“ aneb Pyšná sídla mocných na Mostecku seznamující s příběhy hradů a jejich majitelů. Podobu některých hradů přibližují papírové modely. Vystaveny jsou i nálezy ze zámku a jeho okolí. Pokračovali jsme dále do chodby jižního traktu, kde byly v období 17. a 18. století hraběcí pokoje. Z hraběcího apartmánu je možné vidět za okny terasu zvanou Charlesova vyhlídka. Zámek totiž navštívil britský princ Charles a právě z této terasy pozoroval hnědouhelný velkolom. Při vstupu na chodbu k oratoři zámecké kaple jsme obdivovali freskovou výmalbu. Z panské oratoře se nám naskýtal nádherný pohled do kaple Panny Marie Bolestné. Za dobu své existence prošla řadou úprava o oprav. Ke konci 18. století byl v kapli uložen trn z Kristovy trnové koruny a dva centimetry dlouhý úlomek kříže. Mohli jsme si zde prohlédnout ilustraci monstrance Trnu z koruny Ježíše Krista.
K zajímavostem této části okruhu patří pohled na jednu ze čtyř vyhlídkových teras, ojediněle zachovalý barokní záchod a původní dřevěné podlahy se vstupem do mezipatra.
Většina zámků bývá opředena tajuplnými příběhy. K zámku Jezeří se váže pobyt alchymisty magistra Edwarda Kelleyho. Souvisí s nálezem pečeti kamene mudrců. Magistr Kelley se prý zabil na mosteckém hradě Hněvín, ale proslýchá se, že je pohřben pod hradem Jezeří. Prý proklel město Most a prorokoval mu, že zmizí z povrchu zemského, ale prohlásil, že místo jeho posledního odpočinku bude ochráněno. Figurínu magistra Kelleyho jsme viděli v alchymistické dílně.
Než jsme okruh opustili, setkali jsme se ještě s pohádkovými bytostmi a strašidly.
Zámecký park
Po prohlídce zámku jsme zavítali do zámeckého parku odkud se nám opět naskýtaly výhledy na důl Československé armády. Z zahradě prý působil jako zahradník i nejstarší syn Boženy Němcové Karel.
Vyhlídka na zámek
Nad historickou návštěvní knihou v chodbě před pokladnou jsme si všimli popisu dvou tras vedoucích k vyhlídce na zámek Jezeří. Podobně jak tomu bývá v pohádkách, jedna z nich je kratší a strmá a druhá pohodlnější, avšak delší. Proto jsme se rozdělili a absolvovali obě trasy. Ta delší pohodlnější trase vedla od rozcestníku Jezeří – zámek po asfaltové cestě k rozcestníku Pod Jánským vrchem odtud nás cesta stoupající do mírného kopce dovedla až k vyhlídkovému místu odkud se před námi otevíral výhled na zámek a podkrušnohorskou pánev.
Z rozcestí Pod Jánským vrchem vás žlutá turistická značka dovede k cestě vedoucí k Hraběcí kapli. Jedná se o torzo barokní kaple, která měla sloužit jako pohřební kaple rodu Lobkoviců, ale nebyla nikdy dokončena.
Z historie zámku
Jedny z prvních písemných zmínek pocházejí z let 1363-65. Své jméno latinsky „de Lacu“ získal podle rozlehlého Komořanského jezera, které později zaniklo. Vzhledem k tradici těžby různých surovin ve zdejší oblasti se setkáváme i s německým jménem „Eisenberg“ (Železná hora). Základy zámku pocházejí z hradu, který byl v roce 1549 přestavěn na renesanční zámek. Roku 1646 vyhořel. O přestavbu na renesanční zámek se zasloužili Hochhauserové z Hochhausu. Dokončena byla v roce 1549. Protože se rod zúčastnil Stavovského povstání, byl jim zkonfiskován majetek včetně Jezeří. Císař ho daroval Karlu I. z Lichtenštejna, který ho následně prodal rodu Lobkoviců, pro které se Jezeří stalo jedním z nejvýznamnějších reprezentativních sídel. Teprve Ferdinand Vilém z Lobkovic jej začal v roce 1696 upravovat, čímž zámek získal dnešní barokní podobu. Největší rozkvět nastal na přelomu 18. a 19. století, kdy zde vzniklo divadlo a myslivecká kapela. Zejména díky Františkovi Maxmiliánu Lobkovicovi, velkému milovníkovi hudby, na zámek přijížděla řada předních hudebníků a skladatelů. Soukromou premiéru zde měla i Beethovenova symfonie č. 3 Eroica, kromě toho zde bylo také uvedeno Haydnovo oratorium Stvoření v českém jazyce. Koncerty navštěvoval i J. W. Goethe
Na vyvýšené terase zde vznikla květinová zahrada a kolem se rozkládal rozlehlý anglický park. Život na zámku probíhal až do období první republiky, kdy sem přijížděl i Jan Masaryk, který měl jako blízký přítel Lobkoviců na zámku i svůj vlastní pokoj.
Během druhé světové války byl majetek Lobkovicům zabaven, protože poslední majitel Max Lobkowicz byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na zámku byla zřízena pobočka tábora Flossenbürg, ve kterém zbylo v době zřízení umístěno pracovní komando. Strážný oddíl SS de navíc hlídal zajaté vyšší důstojníky především z Francie. Patřili mezi ně například Pierre de Gaulle, bratr pozdějšího francouzského prezidenta Charlese de Gaulla nebo lékař Bernard Ménétrei.
Po roce 1948 byl zchátralý zámek znárodněn a sloužil různým účelům. Od roku 1950 ho využívala vojenská posádková správa Chomutov. Roku 1955 budovu převzalo ministerstvo vnitra a o tři roky později se dostala do správy ministerstva školství a kultury. Volně přístupný zámek však dále chátral. V důsledku rozšiřování těžby hnědého uhlí v lomu Československé armády bylo poškozeno jezeřské arboretum a v krajině pod zámkem zanikla řada vesnic (např. Jezeří, Albrechtice, Dřínov). V osmdesátých letech dvacátého století se počítalo s demolicí zámku. Od roku 1986 začaly vnikat první plány na obnovu památky, ale realizovány byly pouze nejnutnější opravy. Lobkovicové získali roku 1991 zámek v restituci zpět, ale pro vysoká náklady nezbytné k rekonstrukci jej roku 1996 věnovali státu. O zámek pečuje Národní památkový ústav. Probíhá postupná rekonstrukce budov. Je otevřený veřejnosti, některé místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem a přibližují tak život vysoké šlechty v sedmnáctém a osmnáctém století. V roce 2020 byl zámek jako první česká památka zapsán na seznam nejohroženějších památek Evropy, který zveřejňuje organizace Europa Nostra.
Zdroj: Wikipedie.
Více informací o návštěvní době a aktuálních akcích naleznete ZDE
Foto: Cysnews
