Vydali jsme na zámek Velké Březno k prohlídce jeho interiérů a zámeckého parku. Jedná se vlastně o jakousi “zámeckou novostavbu”. Zámek byl totiž vystavěn až v letech 1842 až 1845 a to pro bývalého nejvyššího purkrabího Českého království, hraběte Karla Chotka, který se zde po svém penzionování rozhodl strávit podzim života. Zámek byl postupně zpřístupňován od 80. let 20. století a pyšní rozsáhlou sbírkou obrazů, fotografií či mobiliáře vzniklou z činnosti rodu, který tento zámek obýval poměrně krátce. Kromě poutavé a zajímavé prohlídky zámeckých interiérů jsme měli v době naší návštěvy možnost si v zámeckém parku prohlédnout cenou řadu historických automobilů a motocyklů, protože zde probíhala motoristická akce O pohár hraběte Chotka.
Venkovské sídlo posledních Chotků
Vydali jsme se s průvodcem do prvního patra zámku, ve kterém pobýval příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Českého království. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Odebral se na zámek ve Velkém Březně, kde strávil poslední léta svého života.
Taneční sál
První místnost, do které jsme vstoupili, byl nádherný taneční sál. Zde nás zaujal stříbrný pohár, který je vystaven v sále a je zobrazen také na portrétu hraběte Chotka. Pražští měšťané se totiž s hrabětem Chotkem při jeho odchodu do penze rozloučili a darovali mu nádhernou stříbrnou vázou s řadou alegorií, které připomínají jeho dílo. Česká šlechta přidala stříbrný svícen, opět s řadou alegorických figur, představující odvětví na jejichž rozvoji se hrabě Chotek aktivně podílel.Svícen byl darem 80 šlechticů a jejich erby byly zobrazeny ve spodní části. Oba tyto dary jsme si během prohlídky měli možnost prohlédnout.
Hudební sál
Z tanečního sálu jsme přešli do hudebního sálu. Karel Chotek zde pravidelně pořádal koncerty pro veřejnost a tato tradice pokračuje i v dnešní době. Více informací o nejbližších akcích naleznete ZDE
Nás zde zaujala partitura klavírní skladby „Píseň husitů“ z roku 1840. kterou věnoval Ferenc Liszt hraběti Chotkovi a je považována za jeho jediné dílo inspirované českou historií.
Kuřácký salonek a pracovna hraběte
Prohlédli jsme si dále kuřácký salonek, a pracovnu hraběte. Karel Chotek byl jmenován gubernátorem terstským v letech 1816–1818. V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země. Stěny pracovny byly v modré barvě podobně jako na obrazu znázorňujícím jeho pracovnu v Terstu. Právě touto pracovnou se hrabě při zařizování své pracovny na zámku Velké Březno inspiroval. Průvodce upozornil na obraz s funkčními hodinami. Tento typ uměleckého díla, kdy malba je kombinována s hodinovým strojkem, přičemž ciferník je součástí obrazu, byl oblíbený v 19. století.
Ložnice a jídelna
V ložnici hraběnky nás průvodce upozornil na praktický aspekt při uspořádání nábytku, jehož cílem byla úspora místa. Na posteli byla umístěna dřevěná deska, která sloužila jako pracovní prostor pro šití. Na této desce jsme si prohlédli součásti tehdejšího oblečení. Jsou zde vystaveny také černé šaty vnučky Karla Chotka Olgy Chotkové (s. M. Antoinetta), která vstoupila do Kongregace sester sv. Karla Boromejského. Poté jsme vstoupili do ložnice hraběte, kde nás zaujal prakticky ovládaný stolek umístěný přes lůžko, na kterém hrabě přes den odpočíval. V jídelně nás zaujala skříň vyrobená na zakázku, do které byly zakomponovány porcelánové ozdoby ve tvaru talířků a madlem pro vytažení jedné ze zásuvek byl dokonce porcelánový šálek. V orientálním salonku nás zaujal japonský stolek a židle z bambusu, který byl vyráběn zakázkově pro export do evropských zemí.
Během prohlídky sálů a salonků v prvním patře se nám naskýtaly nádherné výhledy do zámeckého parku. Průvodce nám však vyprávěl i smutný příběh, který se váže k balkonu v prvním patře. Skokem z něho se totiž zabila dcera pana hraběte.
Prohlídka podkrovních prostor zámku
Za Karla Chotka mladšího došlo k radikální přestavbě, která změnila vzhled zámku, včetně úprav podkroví a interiérů. Výzdoba podkrovních prostor byla však skromnější. Karlova manželka Adelheid byla totiž známá svou náruživostí k hazardním hrám v Monte Carlu. Zmíněná vášeň k hazardu způsobila v rodině finanční potíže, kvůli nimž musel Karel Chotek přistoupit k razantním úsporným opatřením na velkobřezenském panství. V podkrovních místnostech jsme si prohlédli dětský pokoj a zaujalo nás poměrně moderní vybavení koupelny s toaletou.
Během prohlídky jsme se také dozvěděli, že z velkobřezenské linie rodu Chotků pochází Žofie Chotková, vnučka zakladatele zámku, pozdější manželka arcivévody Ferdinanda d´Este, která byla společně se svým manželem 28. června 1914 zastřelena při sarajevském atentátu, jenž se stal záminkou k vypuknutí první světové války.
Vyhlídka z věže zámku
Zlatou tečkou prohlídky zámku byl výhled ze zámecké věže, kam jsme vystoupili po litinovém točitém schodišti. Naskýtal se nám nádherný výhled na zámecký park, kde v době naší návštěvy kvetly rododendrony.
Skupinová daguerrotypie rodiny hraběte Chotka
Zámek Velké Březno na Ústecku ukrývá ve svých sbírkách mimořádně vzácnou skupinovou daguerrotypii rodiny hraběte Karla Chotka z 4. listopadu 1839, která je považována za jednu z nejstarších dochovaných fotografií tohoto druhu na světě. Snímek vznikl v Mnichově krátce po vynálezu této techniky. Snímek byl vytvořen v Mnichově, v neděli 4. listopadu 1839. Hrabě Chotek se na něm sklání ke své manželce Marii, po jeho pravici stojí jejich nejstarší syn Antonín, na levé straně vidíme Emanuela a před nimi, bokem k fotografovi, sedí nejmladší syn Bohuslav. Portrétování rodiny domluvil Emanuel Chotek, který se tehdy o tuto technickou novinku velmi zajímal. Mimochodem, daguerrotypie je první v praxi používaná fotografická technika s obrazem vytvořeným amalgamem stříbra. Byla nazvána na počest svého tvůrce Louise Jacquese Daguerra, který svůj objev poprvé zveřejnil 19. srpna 1839 v Paříži. Reprodukce daguerrotypie se nachází ve fotografických sbírkách Státního zámku Velké Březno. Tento snímek je nejen nejstarší fotografií našeho souboru, ale zároveň patří mezi nejstarší dochované portrétní fotografie na světě. Jedná se tedy o naprostý unikát, vystaven tedy bývá pouze výjimečně.
Zdroj: Zámek Velké Březno
Zámecký park
Zámek je obklopen nádherným, na Ústecku jedinečným přírodním anglickým parkem s množstvím vzácných strojů a keřů. Na počest Marie Henriety Chotkové, slavné šlechtitelky růží bylo v parku založeno i malé rozárium.
Zámecký park ve Velkém Březně byl založen v polovině 19. století. V bezprostřední blízkosti kolem něj dal Karel Chotek upravit malý přírodně krajinářský park, který přecházel v les. Jeho dnešní podoba, tedy 5 hektarů anglického parku a francouzský park s výhledem na rybník s lekníny, rákosím, denivkami a také s kapry, pochází až ze začátku 20. století. Tehdy vnuk zakladatele zámku dokončoval rozsáhlou přestavbu zámku. Součástí změn bylo i vybudování poměrně rozlehlého parku, v němž byla také místa pro různé kratochvíle: najdeme tu dvě fontánky, plavecký bazén, kuželník (rekonstruovaný do původní podoby), lavičky nebo třeba odpočívadlo. A když si celý park projdeme, zjistíme, že sem byly také vysazeny různé druhy zajímavých a dendrologicky hodnotných dřevin. Park si může prohlédnout každý návštěvník sám, ale pokud využije služeb průvodce, dozví se o rostlinách v parku některé zajímavosti.
Návštěvu zámku ve Velkém Březně rozhodně doporučujeme. Po roce 1945 byl zámek využíván jako domov pro nezaopatřené děti, politická škola a také jako sklad československé lidové armády. Díky činnosti A. Pifla, který pracoval jako správce muzea a archivu v Ústí nad Labem,se zachoval značný mobiliář z majetku Chotků a po získání statutu chráněné památky byl opět inventář postupně navracen zpět. Během prohlídky se dozvíte řadu zajímavostí a můžete si zblízka prohlédnout spoustu umělecky cenných předmětů.
Více informací naleznete ZDE
Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína
Byl příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Českého království. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy.
V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.
V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831–1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.
Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.
Zemřel ve Vídni-Leopoldstadtu na Praterstraße č. 30 dne 28. prosince 1868 Pohřben byl v roce 1869 v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.
Zdroj: Wikipedie
Hrobka bývá pravidelně otevřena na Noc kostelů, kdy se návštěvníkům dostane poutavého vyprávění spojeného s neopakovatelnou atmosférou místa posledního odpočinku rodu Chotků.
Dolní zámek Velké Březno
V obci Velké Březno se nachází také Dolní zámek Velké Březno. Jeho předchůdcem byla vartenberská tvrz z patnáctého století, na kterou se majitelé přestěhovali ze staršího hradu Varta. Nejstarším panským sídlem ve vesnici byla tvrz postavená Vartenberky ve druhé polovině patnáctého století. První písemná nepřímá zmínka o ní pochází z let 1472–1486 a objevuje se v přídomku Jiřího z Vartenberka na Březně. Roku 1528 panství získal rod Salhausenů, kteří nechali tvrz přestavět na renesanční zámek. Po Salhausenech se roku 1606 majitelem stal Abraham Bok z Boku a v roce 1628 Karel Glich z Miltic. Jeho dcera panství prodala Žofii Anežce Ditrichštejnové, po které přešlo na Harrachy a od roku 1841 na Chotky. Hrabě Karel Chotek nechal přistavět další patro. Dnešní podobu obdélné jednopatrové budovy s mansardovou střechou získal v polovině 19. století, kdy jej vlastnil Bohuslav Chotek. Po smrti jeho dcery Sofie se zámek dostává do rukou její tety, Ady Chotkové. Ta jej uzpůsobuje pro potřeby Charitního domova, nakonec skládá slib a zakládá nový řád, který nabízí sociální a zdravotní služby. Po skončení 2. světové války zámek získává stát a zřizuje zde domov pro seniory, který tu funguje dodnes.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
