Do města Bor nedaleko Tachova jsme přijeli na jen krátkou prohlídku. Využili jsme nabíjecí stanici pro elektromobily umístěnou v blízkosti automyčky. U automyčky nás překvapil čilý ruch a také možnost si zde koupit v automatu nejen kávu a balené nápoje, ale také čisticí prostředky a autokosmetiku.
Náměstí Republiky kostel sv. Mikuláše
Vydali jsme se na náměstí Republiky. Zastavili jsme se u budovy staré radnice. Středověká budova radnice byla přestavěna po požáru koncem 17. století. Po dalších požárech v letech 1726 a 1841 byla budova opět přestavěna. Ve výklenku je umístěna socha madony a nad portálem městský znak. Na náměstí před kostelem sv. Mikuláše stojí socha Panny Marie. Světice stojí na zeměkouli, kterou ovíjí had. Na hranolovém podstavci je vytesaný německý nápis. Zřejměse jedná o barokní plastiku ze staršího mariánského sloupu, která byla do své podoby upravena v roce 1818.
Dominantou náměstí je kostel sv. Mikuláše založený v roce 1282. Starý kostel i s velkou hranolovou věží byl v roce 1738 zbořen a na stejném místě postaven nový, jehož barokní vzhled se dochoval dodnes. Od roku 1990 probíhají postupné opravy chrámu, zejména střechy a restaurování fresek.
Zámek Bor
Vydali jsme se k zámku kolem bývalého špitálního kostela sv. Jana Křtitele. Špitál v Boru byl vybudován z podnětu Jindřicha ze Švamberka kolem roku 1515. Jeho součástí se stala i původem starší stavba kaple sv. Jana Křtitele. Při výstavbě špitálu byla kaple obnovena, získala sklípkovou klenbu ve tvaru hvězdice, která je dochována dodnes. V kapli je Löwensteinská hrobka a několik historických náhrobků, nejstarší z nich pochází ze 16. století. K budově kaple přiléhá objekt bývalého špitálu, později využívaného jako klášter. Budova špitálu i přes její historickou hodnotu na nás však působila poněkud neudržovaně.
Kolem budovy střední školy stojící na křižovatce ulic Ruské a Nábřežní jsme přišli k areálu zámku. Protože jsme přijeli ještě před zahájením návštěvnické sezony, zámek nebyl otevřen veřejnosti. Mohli jsme se ale projít v zámeckém parku rozkládajícím se kolem Zámeckého rybníka, odkud se nám naskýtal výhled na areál zámku .
Loreta
Cestou do parku jsme zastavili u budovy stojící o samotě naproti areálu zámku zvané Loreta. Loreta byla vybudována po roce 1668 majitelkou panství Isabelou von Götzen rozenou Trčkovou z Lípy a jejím manželem. O toto poutní místo pečoval zvláštní loretánský kaplan. Kaple stála na kraji zástavby, původně před hradbami v rovinatém terénu a byla tak zdaleka viditelná. Byla postavena na místě starší kaple.Od roku 1588 zde stávala menší mariánská kaple, založená Buškem a Bohuslavem ze Švamberka.Význam tohoto poutního místa ale postupně upadal. Pouť k borské černé madoně znovuobnovil kněz Andreas Riedl až v 19. století. Další ranou bylo pro stavbu bombardování Boru americkou armádou v průběhu 2. světové války. Dnes je ale pouť obnovena a hojně navštěvována.
Zámecký park
Středověký hrad Bor je známý již od 13. století. Na počátku 16. století byl přestavěn a zřejmě tehdy byla založena zámecká zahrada. Její výstavba pokračovala do 17. století. V roce 1720 panství koupil rod Löwensteinů. Zámek i zámecká zahrada prošly barokní přestavbou. V parku je využit Mlýnský potok, který jím protékal na sever od původního vodnío příkopu mezi městem a zámkem. Park v dnešní podobě vznikl v polovině 19. století. Původní zahrada byla změněna na zahradnictví. V parku býval také mlýn s dvorem a rybí sádky. V roce 1920 pracoval jako vrchní zahradník v parku Václav Träger. Jeho syn Josef studoval architekturu a byl jedním z tvůrců konečné podoby parku. Z romantických parkových staveb byla vybudována kamenná stavba jeskyně tzv. Olivetská hora.
Zámek Bor
Jedná se o hrad přestavěný na novogotický zámek. V letech 1224–1247 se majitelem panství stal Ratmír ze Skviřína. První zmínka o hradu Bor založeném Ratmírem, purkrabím na Přimdě, a jeho synem Bohuslavem, je z roku 1263. Mezi dalšími držiteli panství byli jeho syn Bušek z Boru, sudí Plzeňského kraje, který jako první používal predikát ze Švamberka poté, co se rodové sídlo přesunulo na nový hrad Švamberk. Páni ze Švamberka byli držiteli panství až do roku 1650. Držitelem obou hradů byl v letech 1342–1379 pan Bohuslav I. ze Švamberka. Ten byl roku 1361 iniciátorem výstavby kaple svatého Vavřince, která se nalézá ve východním křídle dnešního zámku. V roce 1369 povýšil Bohuslav I. osadu Bor u hradu na městečko. Po jeho smrti borské panství zdědili jeho synové Bohuslav V. ze Švamberka a Bušek ze Švamberka. Od roku 1401 byl držitelem jejich mladší bratr Jan ze Švamberka, který do zástavy získal i královské město Tachov. Jeho úspěch však netrval dlouho. Jan se dostal do sporu s králem Václavem IV. a v roce 1410 byl po věznění v Praze sťat. Po jeho smrti přešlo panství na syny jeho bratra Bohuslava. Za správy mladšího bratra, plzeňského hejtmana Hynka Krušiny ze Švamberka, roku 1430 Bor neúspěšně obléhali husité. Důvodem byl postoj Hynka Krušiny, který až do své smrti zůstával odpůrcem husitského hnutí. V roce 1454 se pak ve smlouvě hovoří o hradu jako o pustém, což svědčí o tom, že byl hrad zřejmě husity poničen. Od doby Jana ze Švamberka se borský hrad stal po téměř dvou stech let znovu sídelním rodovým panstvím. Jan inicioval pozdně gotickou přestavbu zchátralého hradu a zároveň byl faktickým zakladatelem borské větve pánů ze Švamberka. Roku 1650 zámek odkoupil Zikmund Bedřich von Götzen. Ten, naproti zámku, nechal se svou ženou, Isabelou, vystavět křesťanské poutní místo – Loretu. Po sedmdesáti letech, v roce 1720, zámek přešel do rukou Dominika Markvarta Löwenstein-Wertheim-Rosenberg. Panství drželi Löwensteinové až do roku 1945. Majetkem města se stal v roce 1989.
Zdroj: Wikipedie
Více informací naleznete ZDE
Bor
Poprvé je Bor písemně připomínán v roce 1263 (Hayda). Pod správou šlechty pánů ze Švamberka, Götzenu i Löwensteinů ve městě vzkvétala řemesla a obchod. Město se stalo centrem obchodu díky své poloze na rozhraní Čech a Německa na cestě založené Karlem IV., a těžilo ze sousedství velkého množství drobných sídel odkázaných na zemědělskou výrobu. Ve středověku se město rozvíjelo a na náměstí se konaly dobytčí trhy. Na konci druhé světové války způsobilo ostřelování americkou armádou četné škody na historických budovách. Přesto se jich dochoval dostatek, aby mohlo být centrum města roku 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou. Po druhé světové válce došlo v obci k vysídlení původního německy mluvícího obyvatelstva.
Kostel svatého Mikuláše
byl založen současně s městem. Prvně je zmiňován roku 1282. V roce 1526 byla dostavěna mohutná hranolová věž s ochozem. Starý vyhořelý kostel byl zbořen v roce 1738 a na jeho místě byl vystavěn mezi lety 1739 a 1750 nový barokní kostel. Poslední opravy kostela byly zahájeny roku 1990, při nich získala věž novou báň krytou měděným plechem. Opraveny byly rovněž fasády a zahájeny opravy fresek v interiéru kostela.
Zámek
Novogotický borský zámek stojí na místě původního vodního hradu snad z poloviny 13. století, z něhož se dochovala bílá válcová věž. Svou současnou podobu v romanticky historizujícím slohu zámek získal v 19. století. Součástí zámku je kaple svatého Vavřince z roku 1362 s pozdější sklípkovou klenbou a renesanční výmalbou.
Kaple svatého Jana Křtitele
Borský špitál, vystavěný při křižovatce naproti zámku, byl vybudován z podnětu Jindřicha ze Švamberka kolem roku 1515. Jeho součástí se stala i původem starší stavba kaple svatého Jana Křtitele. Při výstavbě špitálu byla kaple obnovena, a získala sklípkovou klenbu ve tvaru hvězdice. V kapli je löwensteinská hrobka a několik historických náhrobků. Nejstarší z nich pochází ze 16. století. K budově kaple přiléhá objekt bývalého špitálu, později využívaného jako klášter. V důsledku zanedbané údržby je areál v havarijním stavu.
Loreta
Na křižovatce naproti zámecké věži stojí loreta, která byla založena roku 1668 majitelkou panství Isabelou von Götzen, rozenou Trčkovou z Lípy a jejím manželem. Koncem 18. století zájem o borské poutní místo upadl, a kolem poloviny 19. století je loreta uváděna jako pustá. Teprve kněz Andreas Riedl vrátil loretě v průběhu 19. století její původní slávu a obnovil i poutě k borské černé madoně. Dne 2. května 1945 byla loreta poničena při ostřelování Boru americkou armádou. K obnovení poutí došlo až po sametové revoluci a první novodobá pouť se konala 8. září 1991. Poutě k Černé madoně se konají každoročně.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
