Návštěva ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nás provedla Dřevěným městečkem, Mlýnskou dolinou a Valašskou dědinou. Byl to zážitek spojený s pohledem do minulosti do každodenního života našich předků i poznání technických vynálezů, k jejichž pohonu stačila síla vody.
Dřevěné městečko
Naši návštěvu jsme zahájili v nejstarší části skanzenu v Dřevěném městečku. Zde na nás dýchla atmosféra starého rožnovského náměstí a obdivovali jsme krásu dřevěných staveb. Vybavily se nám některé české pohádky, které se zde natáčely. Nejprve jsme vešli do kostela sv. Anny. Byl vybudován v letech 1939–41, je volnou kopií kostelíka z bývalé obce Větřkovice. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Anně, patronce kostela, boční oltář sv. Václavu, který byl patronem kostela ve Větřkovicích. Kostelní loď zdobí zastavení zrestaurované křížové cesty.
Vedle kostelíka se nachází hřbitov z 60. let 20. století. Od roku 1969 se z něj stalo čestné pohřebiště. Mezi původními velkými kamennými náhrobky fojtů a valašských portášů odpočívají významné osobnosti Moravského Valašska od spisovatelů a malířů přes hudební skladatele a národopisce až po sportovce a vědce.
Protože byl čas oběda, posadili jsme se ke stolu pod mohutným stromem v hostinci U Vašků. Vaškova hospoda pochází z 1. poloviny 17. století a jedná se o nejstarší stavbu ve Valašském muzeu v přírodě, jakož i nejstarší roubenou stavbu na Moravě. Hostinec byl do muzea přenesen z rožnovského náměstí v letech 1927 – 1928 a po převozu do rožnovského muzea získal název „Valašská hospoda“. Když si vybíráte jídlo z jídelního lístku, dozvíte se, z jakých surovin vám zde pokrmy připraví: „Tož zelí k nám jezdí z Nošovic, pěstuje se v podhůří Beskyd, v soutěži Zelí roku vyhrálo v roce 2013 1. místo, Zemáky kope strýc Cyrol a pohanku tu nám prodává starý Šmajstrla. Masisko je z českých sviní a hydiny.“ Objednali jsme si sytou dršťkovou polévku a guláš z býka s chlebem a cibulí . Jídlo bylo velmi chutné. Potěšila nás také nabídka bezlepkového jídla a to pohankové kaše s ořechy, medem a cukrem omaštěné máslem. Lepší pohankovou kaši jsme dosud jinde neochutnali. Kromě potěchy pro chuťové buňky nám oběd poskytl dostatek energie k prohlídce celého skanzenu.
Mlýnská dolina
Nejprve jsme se vydali do Mlýnské doliny. Tuto část prohlídky je možné absolvovat pouze s průvodcem. Shromáždili jsme se v budově zvané Sušák. Byla příjemně klimatizovaná a kromě pokladny se zde nachází i zázemí: toalety, automat na nápoje a občerstvení.Z vestibulu u pokladny je také vstup do expozice Městečko pod Radhoštěm.
Z budovy Sušáku jsme se vydali do velké stavby zvané Vozovna z Ostravice. Je to jedna z největších staveb v muzeu je postavena podle provozního objektu z 19. století, který sloužil jako manipulační sklad pro potřeby lesního a pilařského hospodářství. V budově se kromě jiného například nacházelo zázemí pro lesní dělníky nebo se tu sušila semena stromů.
Kolem Zvoničky z Dolní Bečvy jsme vstoupili do první budovy, jejíž stroje využívali k pohonu vody – do hamru z Ostravice. Byl postaven podle stavby z druhé poloviny 19. století. Vybavení hamru je sice původní, ale protože se na Valašsku nedochovalo ani hamerní kladivo, ani výheň, bylo dovezeno z Nemílkova. Mohli jsme zde pozorovat hamerníka při práci a když spustil stroje pozorovali jsme, co všechno zde voda dokázala rozpohybovat. Potom jsme nahlédli do kovárny z Lidče, Následovala lisovna oleje z Brumova postavena podle olejářské dílny z Brumova. Ta fungovala až do roku 1946. Uvnitř lisovny jsme viděli horizontální kládový pákový lis ze 17. století a jiné speciální pomůcky a nádoby využívané při lisování. Na Valašsku se olej používal zejména ke svícení, léčení lidí i dobytka, k přípravě pokrmů a řadě dalších účelů. Mladá, sympatická průvodkyně nám vysvětlila, jak zařízení fungovalo a jaké suroviny se využívali i jaké měli účinky. Následovala prohlídka vodního mlýna z Velkých Karlovic. Původní budovu nechal postavit panský mlynář Jan Tomek v polovině 18. století. Uvnitř mlýna jsme mohli vidět originální strojní zařízení z roku 1926. Obytný prostor je zasazen do období konce 60. let 19. století, kdy zde žil nájemný mlynář Jiří Michuta. Průvodkyně po poutavém výkladu pustila vodu na mlýnské kolo, všechna zařízení se dala do pohybu a nám se vybavila scéna z filmu Na samotě u lesa. Prohlédli jsme si také šalandu a obydlí mlynáře.
Další stavbou, kterou jsme si mohli prohlédnout byla Valcha z roku 1828. Tato stavba byla do muzea přenesena z údolí Podťaté ve Velkých Karlovicích. Vnitřní vybavení budovy původní již není. Valchy na Valašsku produkovaly zplstěné podomácku utkané vlněné látky, tzv. sukna, z nichž se vyráběly pracovní oděvy, papuče a přikrývky. Průvodkyně nám opět postup podrobně vysvětlila, ale postup zpracování vlny byl také znázorněn na informačním panelu umístěné vedle vchodu do budovy. Posledním objektem byla pila z Velkých Karlovic. Předlohou byla stavba pily kterou postavili roku 1782 bratři Vičanové. I zde jsme mohli s napětím sledovat v chodu pilu rozřezávající mohutný trám. Prohlídka končila u obytného domu z Trojanovic. Jednalo se o rolnické stavení z konce 18. století. Interiér představuje období druhé poloviny 19. století, kdy zde žila chudší a početná rodina, která nejenže chovala dobytek a starala se o hospodářství, ale živila se i prací v lese. V zimě si přilepšovala tkaním kanafasu.
Zde se s námi mladá, sympatická průvodkyně a my jsme prošli dřevěnou brankou a vydali se po cestě do kopce do Valašské dědiny.
Valašská dědina
Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Připomíná podobu mnohých skutečných vesnic, rozkládajících se na úbočích Beskyd, jak je známe ještě z počátku 20. století. Zde máte možnost nahlédnout do každodenního života lidí valašské vesnice v období od konce 18. století do 50. let 20. století. Většina staveb jsou originály převezené z původních míst. Nahlíželi a vcházeli jsme do chalup, stodol, hospodářských stavení a v některých z nich jsme se setkali s průvodci a ti nám popsali, co kolem sebe vidíme, k čemu předměty denní potřeby sloužily a jak se používaly. Viděli jsme zde i větrný mlýn naproti němu jsme nahlédli do evangelického tolerančního kostela, který byl postaven podle dnes již neexistující modlitebny v Huslenkách. Během výstavby byla využita kresebná dokumentace architekta Jurkoviče. Uvnitř se nachází kazatelna a stůl Páně. Prohlédli jsme si hospodářskou usedlost, v chalupě miškaře si můžete prohlédnout nářadí miškaře neboli zvěrokleštiče a jeho výbavu pro cestování za svým povoláním. Během 30. let 20. století žilo uvnitř stavení osm lidí.
Obydlí formana přibližovalo život povozníka v polovině 19. století. Forman se živil vyvážením čehokoli od tkalcovských a sklářských výrobků přes suroviny typu dřeva a šindelů až po produkty zemědělství, jako jsou švestková povidla či brynza. Zpět na Valašsko přiváželi formani kromě soli důležité pro chov ovcí také koření, látky a v neposlední řadě taky informace o dění ve světě.
Uvítali jsme možnost občerstvení v hostinci s kupeckým krámem. Budova je postavena jako rekonstrukce usedlosti, která dodnes stojí v obci Zděchov. Během první poloviny 20. století stále sloužila svému původnímu účelu. Usedlost tvoří hostinec, obchod s porážkou zvířat, ledovna a stodola s chlévy. V hostinci najdeme funkční hrací stroj orchestrion. Vaří se zde tradiční valašské pokrmy, takže jsme ochutnali frgál a překvapilo nás, že jsme mohli zaplatit platební kartou. Ve stodole ve svahu pod budovou jsou umístěny prostorné a velmi dobře udržované toalety. Potom nás zaujala chalupa se školní třídou a školní zahrádkou. Od zvoničky jsme vyšli k hájovně s kůlnou z Valašské Bystřice. Tato stavba se již nachází v připravovaném areálu s názvem Kolibiska.
Kolibiska
Připravovaný nový areál s názvem Kolibiska přiblíží život na horských a podhorských pastvinách, usedlosti polan a život v lese. Část bude věnována také jižnímu Valašsku. Areál má být otevřen v roce 2027 včetně nového vstupu od Jurkovičovy rozhledny.
Protože se blížil konec otevírací doby, kdy se brány skanzenu uzavírají, vydali jsme se na zpáteční cestu. Krátce jsme se zastavili ještě v některých chalupách. Návštěva Valašského muzea v přírodě byla příjemným a poučným zážitkem určitě nebyla naše poslední.
Více informací o programu, otevírací době, výstavách a aktuálních událostech naleznete ZDE
A malá perlička na závěr: Před několika lety při naší návštěvě ve skanzenu Seurasaari u Helsinek jsme se průvodkyni zmínili o skanzenu v Rožnově a překvapilo nás, že dobře věděla o jakém místě hovoříme.
Jurkovičova rozhledna
Jméno rozhledna získala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který v této oblasti zanechal výraznou stopu. Jeho jméno je spojeno hlavně s Pustevnami- Maměnkou a Libušínem. Ačkoliv původní myšlenka, vybudovat rozhlednu, pochází ze 60. let 20. století, byla postavena podle nákresů Dušana Jurkoviče a otevřena v roce 2012. Stavba je vysoká 31 metrů. Základnu rozhledny tvoří kamenná podezdívka a na ní je posazená dřevěná konstrukce zakončená věžovitou osmistěnnou nástavbou. Z vyhlídkového ochozu se naskytne výhled nejen na okolní obce, ale Rožnov pod Radhoštěm budete mít před sebou jako na dlani.
K rozhledně se dostanete buď po zelené turistické značce z parkoviště u Valašského muzea v přírodě. Tato stezka je dlouhá asi 1 km. Nás k ní navedly směrové ukazatele z Valašské dědiny.
Foto: Cysnews
Valašské muzeum v přírodě
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je součástí Národního muzea v přírodě v České republice, organizuje sbírku nemovitých i movitých dokladů k dějinám lidové kultury, spravuje sbírkové předměty národopisného charakteru a v přirozené krajině umístěné objekty lidové architektury a technického stavitelství, dokumentuje lidovou kulturu národopisné oblasti Valašsko, Těšínské Slezsko a vede genealogickou evidenci rodů z regionu Moravské Valašsko.
Specializované expozice tvoří Dřevěné městečko, jedno z nejstarších ve střední Evropě (vznik v roce 1925), Valašská dědina, nejrozsáhlejší areál typu stylové vesnice i s chovem zvířat a prezentace způsobu hospodaření a pěstování plodin (tzv. živé muzeum), Mlýnská dolina, otevřená v roce 1982, s objekty technického stavitelství a funkčním technologickým zařízením, také s expozicí Dopravní prostředky na Valašsku (v objektu vozovny z Ostravice). U vstupu do expozic tzv. Sušák (název objektu odvozen od sušení barvených přaden v původní úpravně textilií a bělidla z 19. století pro výrobu rožnovského plátna), uvnitř stálá národopisná expozice Městečko pod Radhoštěm (historie Rožnova pod Radhoštěm), pokladna, prodej upomínkových předmětů.
Ve správě muzea také dvě stavby s názvy Libušín a Maměnka (původně turistické útulny), podle projektu slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947) vybudované ve stylu lidové secese na Pustevnách (horské sedlo, Moravskoslezské Beskydy), vnitřní výzdobu podle českého malíře Mikoláše Alše (1852–1913) namaloval akademický malíř Karel Štapfer (1863–1930). Objekty v péči muzea rekonstruovány od roku 1995, v roce 1999 zpřístupněna restaurace Libušín a v roce 2003 hotel Maměnka.
Musejní a národopisný spolek v Rožnově pod Radhoštěm (v roce 1911 spoluzakladatelé bratři Alois a Bohumír Jaroňkové) předložil podnět k založení muzea v přírodě již v roce 1913 s cílem zachránit několik původních staveb na rožnovském náměstí, v důsledku nadcházejících událostí spojených s První světovou válkou muzeum založeno až v roce 1925. Na vzniku se podíleli bratři Alois a Bohumír Jaroňkové.
Od založení muzea v roce 1925 budována odborná knihovna, zaměřená zejména na kulturně historickou a etnografickou dokumentaci regionů Moravského Valašska, Těšínska a Kopanic, lidové stavitelství, řemesla a umění, v současnosti umístěná v tzv. Wilkově domě, veřejně přístupná.
Zdroj: Wikipedie
Návštěva skanzenu Seurasaari poblíž Helsinek je poznávacím zážitkem i odpočinkem