Vydali jsme se na krátkou návštěvu lázeňského městečka v Dolnoslezském vojvodství poblíž českých hranic. Świeradów-Zdrój, které se dříve nazývalo Świeradów, po druhé světové válce krátce též Wieniec, německy Bad Flinsberg)
Symbolem města je žába Kwisia
Při procházce lázněmi jsme se často setkávali s figurkami žáby. Na jedné z nesčetných fontán ve městě, na ulici Zdrojowe před vilou Szarlotta u vstupu do lázeňského parku jsme viděli čtyři kovové sošky žab, ohlazené od turistů, a pověst praví, že pohlazení žáby splní přání. Jedna žába je pro štěstí, další pro zdraví, lásku a bohatství. Tento symbol města v nejrůznějších podobách nás provázel na nejrůznějších místech. Žába prý přispěla k významnému objevu v této lokalitě, neboť berlínský lékař Leonard Thurneysser si při procházce ve Świeradów-Zdróji, tehdejším Bad Finsbergu, všiml mrtvé žáby ležící v jednom z pramenů. Normálně by ho to nezaujalo, nebýt toho, že při další návštěvě pramenů zjistil, že se žába nerozkládá. Zaujat tímto pozorováním se ve své práci z roku 1572, v knize desáté, kapitole dvacáté, krátce zmínil o minerálních vodách ze Świeradów-Zdróje a poukázal na jejich léčivé vlastnosti. V knize sedm v kapitole 44 zmínil léčivé prameny, které mají stejné vlastnosti a účinky jako ty, které vyvěrají v údolí řeky Kwisy poblíž českých hranic v horách, čtyři stupně pod zemí, nedaleko Mirska a Kamienice. Teprve však v roce 1739 založil hrabě Schaffgotsch lékařskou komisi složenou z odborných lékařů a fyziků, aby otestovali chemické složení těchto vod. Výsledkem bylo oficiální uznání těchto pramenů jako léčivých. Tento objev definitivně potvrdil, že prameny ve Świeradów-Zdróji jsou bohaté na radon – a zároveň zvěčnil onu žábu. Dnes je tato žába, nesoucí jméno Kwisia, jedním ze symbolů města.
Lázeňský dům
Lázeňský dům byl vybudován rodinou Schaffgotschů v roce 1899 na místě někdejší menší lázeňské budovy, která vyhořela v roce 1895. Historická budova ukrývá stáčírnu minerální vody a nejdelší krytou kolonádu v Sudetech (80 m). Modřínová hala je zdobena květinovými nástěnnými malbami a vitrážovými okny. Terasa dlouhá 160 metrů před lázeňským domem je ideálním místem pro procházky. Nás zaujala také umělá jeskyně grotta.
Před vstupem do kolonády Lázeňského domu jsme si povšimli krátkých točitých schodů vedoucí do suterénu. Nachází se zde muzeum lázeňství, které bylo založeno v roce 2014 ve sklepních prostorách lázeňského domu – bývalé stáčírny minerální vody. Expozice zachycuje využívání pramenů od jejich objevení až po současnost a také historii samotného lázeňského města. V době naší návštěvy města však bylo pro veřejnost uzavřeno.
Procházka v oblacích Sky Walk
V okolí městečka je několik rozhleden, poskytujících nádherné výhledy na okolní Jizerské hory. Nejatraktivnější z nich je bezpochyby Sky Walk. cesta na vyhlídkovou plošinu dostupnou točitými stezkami pro pěší, se skleněnými plošinami a síťovými tunely. K této rozhledně nabízející řadu unikátních zážitků nás dovedla modrá turistická značka. Cesta zahrnovala poměrně velké stoupání. Pro kočárky a méně fyzicky zdatné osoby je vhodnější asfaltová cesta vedoucí po trase cyklostezky po ulici Jaroslava Dabrowskiego.
Putování s výhledy na nejvyšší vrchol Jizerských hor
Nádherné výhledy na Jizerské hory si můžete dopřát i cestou k nejvyššímu vrcholu Smrk, který se nachází na české straně Jizerských hor. K cestě nahoru jsme využili kabinkovou lanovku na Stóg Izerski. V sousedství horní stanice lanovky se nachází ve výšce 1060 m n.m. horská chata na Stogu Izerskim Je to nejzápadnější chata na polské straně Sudet, s výhledem na Świeradów-Zdrój a Czerniawa-Zdrój. Chata zaujme architekturou ve slezsko-lužickém stylu a nabízí krásné výhledy na okolní hory a lázeňská města. Odtud nás zelená turistická značka vedla k hranicím s Českou republikou a následně k rozhledně Smrk. Cestou k rozhledně jsme minuli pomník věnovaný německému romantickému básníkovi Theodoru Körnerovi, který navštívil vrchol Smrku roku 1809. Čtyři roky poté padl ve válce proti Napoleonovi a pro německé obyvatelstvo se stal oblíbeným válečným hrdinou. Na jeho památku bylo postaveno množství památníků, soch či pamětních desek. Některé se nacházejí také na území dnešní České republiky. Tento pomník na Smrku postavili novoměstští členové Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory v roce 1909, tedy sto let po básníkově návštěvě.
Lázeňský park Cziernawa- Zdroj
Dolů jsme sklesávali po zelené turistické značce vedoucí po polské straně pod rozhlednou na Czerniawskiej Kopie. Následně nás černá turistická značka dovedla do lázeňského parku Cziernawa- Zdroj. Symbolem lázeňského města Świeradów-Zdrój je žába Kwisia. Zde jsme se setkali s dalším obojživelníkem, kterým byl mlok Narcisiarka. V parku nás zaujala vodní kaskáda a fontána s mloky. Na chvilku jsme se posadili na lavičku u stěny tvořené březovým proutím. Po něm stékala slaná voda – jednalo se totiž o místo, kde se těžila solanka. Pokračovali jsme podél Czarnyho potoka, k pramenu se soškou dívky. Zde jsme si mohli ochutnat minerálku z pramene podobně jako v kolonádě u Lázeňského domu ve Świeradów-Zdrój. Minuli jsme přírodní zajímavost grotu Czerniavu. Odtud ulice Sanatoryjna a následně ulice Lwowecká vedla k funkčnímu Čertímu mlýnu, který vznikl kolem roku 1890. Jeho základní vybavení je původní. Stroje a zařízení jsou do dnešního dne funkční a jsou příkladem vybavení hospodářských mlýnů z přelomu 19. a 20. století. Tento objekt je výrobním skanzenem tzv. Muzeem chleba, kde je možné vidět, jak se kdysi vyrábělo pečivo počínaje zpracováním pšenice v mlýnských strojích, přes zaděláváním těsta až po pečení bochníků v chlebové peci.
Do města jsme se vrátili kolem rozhledny Mlynica k východisku naší cesty dolní stanici kabinkové lanovky. Vedle ní se nachází bobová dráha.
Zábava pro děti
Ve městě a jeho okolí je celá řada míst, jejichž návštěva potěší zejména děti. Jedním z nich může být třeba výběh s jizerskými alpakami nebo interaktivní naučná stezka Zajecznik.
Protože se zajímáme o lokomotivy, vydali jsme se po chutném obědě v restauraci Świerkowa Karczma, podél říčky Kwisi k železniční stanici, která sousedí s kulturním střediskem Miejskie Centrum Kultury, Aktywności i Promocji Gminy, „Stacja Kultury“. Je zde velmi dobré zázemí, toalety, automat na občerstvení, info centrum a výstavní galerie.Spolu s několika dětmi a dospělými návštěvníky jsme zde sledovali vláčky modelové železnice vjíždějící do tunelů a odhadovali jsme, ve kterém místě se opět objeví. Zrekonstruovaná budova bývalého nádraží nabízí propracovaný model železnice, který zobrazuje úseky tratí z let 1945 až 1970, nacházející se na trase Gryfów Śląski – Mirsk – Świeradów-Zdrój – Świeradów Nadleśnictwo. Před budovou na konci kolejiště stojí parní lokomotiva Tp4-217, která byla zapsána do rejstříku movitých památek Mazovského vojvodství.
Městečko nabízí mnohem více dalších aktivit a míst, která stojí za návštěvu. Během naší několikadenní návštěvy jsme nestačili všechny námi vytipovaná místa navštívit, a tak máme důvod k další návštěvě. Více informací naleznete ZDE
Výborná gastronomie
Během našich vycházek a výletů jsme se vždy setkali s výbornou gastronomií, kdy jsme načerpali energii i potěšili chuťové buňky ať již to byla restaurace Swierkowa Karczma, řecká restaurace Grecka Kalamata nebo restaurace Kuznia Smaku v Czerniawa-Zdroj.
Foto: Cysnews.
Z historie města
První písemná zmínka o obci je z roku 1337, kdy je zmiňován název hospody Fegebeutel, po níž je pojmenovaná místní osada pastýřů a dřevorubců nacházející se v horní části údolí řeky Kwisy. Pojmenování Flinsberg se však datuje až od roku 1524. Zdejší léčivé prameny se dostaly do povědomí v 16. století. Roku 1572 o jejich výjimečných vlastnostech píše berlínský lékař Leonard Thurneysser. Zmiňovány byly i ve slezské kronice Bedřicha Lucy z roku 1683. Po dalším přibližně půl století (roku 1739) nechali tehdejší majitelé, rodina Schaffgotschů, specializovanou komisí odborně prozkoumat a popsat zdejší léčivé prameny. Z jejího zjištění vyplynulo, že prameny „zlepšují chuť k jídlu, zastavují nevolnost, zmírňují úzkostní stavy a nemoci žaludku či jater“, čímž potvrdila účinnost pramenů při léčení zdravotních neduhů. Následně byl roku 1768 postaven zdejší první lázeňský dům.
V roce 1895 postihla obec nešťastná událost, kdy došlo k tragickému požáru, který zničil lázeňskou výstavbu. Popelem tehdy lehl Zřídelní dům. Po čtyřech letech od této události (roku 1899) byl však otevřen nový Lázeňský dům s 80 m dlouhou kolonádou a umělou jeskyní.[5] Svého vrcholu dosáhl rozvoj lázní ve dvacátých letech 20. století. Na počátku 30. let téhož století navíc poslední německý starosta města – Paul Schmidt – náhodně odhalil radioaktivní vlastnosti zdejších léčivých vod. Po ukončení druhé světové války se obec přejmenovala na Wieniec, ovšem po roce se vrátila k svému původnímu názvu Świeradów, který byl rozšířen o dovětek Zdrój (česky „lázně“). Vlastní lázně obnovily svou činnost 26. května 1946. Roku 1973 došlo ke sloučení sousední lázeňské obce Czerniawa Zdrój do Świeradówy-Zdróje
Zdroj: Wikipedie
Hrad Czocha
Hrad Czocha se nachází na řece Kwisa na historickém území Horní Lužice, jež v dobách vzniku hradu patřila pod České království. Hrad Czocha byl postaven na rulové skále a jeho nejstarší částí je donjon, ke kterému byly později přistavěny obytné stavby. Hrad Czocha vznikl jako pevnost na hranici Čech a Lužice. Jeho stavbu nařídil Václav I. v polovině 13. století. V roce 1253 byl hrad předán míšeňskému biskupovi Konradovi z Wallhausenu. V roce 1319 se hrad stal součástí panství Jindřicha I. Javorského a po jeho smrti jej převzal další slezský vládce Boleslav II. Malý a jeho manželka Anežka. V polovině 14. století hrad Czocha získal císař Karel IV. V letech 1389 až 1453 patřil šlechtickým rodům Dohnů a Kluksů. Hrad byl zesílen, přesto neodolal obležení husity, kteří ho dobyli v roce 1427 a nějaký čas ho drželi.
Zdroj: Wikipedie
