Vydali jsme se na výlet do středočeského města Vlašimi. Prohlídku města jsme začali na Žižkově náměstí, v jehož středu se nachází kašna z roku 1886. Kašnu se sochou věnoval městu vlašimský rodák, architekt a stavební podnikatel František Šebek. O postavě na vrcholu sloupu se vedou dohady. Může se jednat o Rolanda, symbolizujícího tržní práva měst. Z náměstí je dobře vidět věž zámku. Nalézá se zde řada obchodů Vinotéka Miluše s 15tiletou tradicí a překvapivou nabídkou především sudových stáčených i lahvových vín. K posezení na zahrádce či na venkovní terase nad kávou a sladkým zákuskem nás zlákala Rodinná cukrárna, která se nachází v domě z roku 1898.
Ze Žižkova náměstí jsme se vydali směrem k zámku na Husovo náměstí, kde se nachází kostel Sv. Jiljí. Cestou přes Husovo náměstí k zámku nás zaujala fontána, která v letním dni příjemně osvěžovala. Prošli jsme Vlašimskou bránou a dostali jsme se před Vlašimský zámek. Hrad byl vystavěn na ostrohu nad řekou Blanicí na počátku 14. století pány z Vlašimi. Z původního gotického hradu, který byl budován především ve 14. století za vlastnictví rodu Jenštejnů. V 15. a 16. století, kdy Vlašim vlastnil rod Trčků z Lípy a Vostrovcové z Kralovic, byl původní hrad postupně přestavován na reprezentativní šlechtické sídlo v renesančním duchu. Svou dnešní podobu získal vlašimský zámek v 19. století za svých posledních šlechtických majitelů knížat z Auerspergu. Od roku 1945 zámek patří městu Vlašimi.
Odpočinek v zámeckém parku
Nejprve jsme se zastavili v infocentru. Prošli jsme se po nádvoří zámku a poté jsme zamířili do zámeckého parku. V údolí řeky Blanice přiléhajícím k vlašimskému zámku byla do 18. století obora s lovnou zvěří a zámecká zahrada. V zámeckém parku se nacházejí tři brány Vlašimská, Domašínská a Znosimská. V poslední čtvrtině 18. století na jejich místě začali budovat tehdejší majitelé panství Marie Josefa z Trautsonu a její manžel Karel Josef z Auerspergu zámecký park v romantickém duchu. Postupně vznikl jedinečný přírodně krajinářský park doplněný množstvím romantických staveb a zákoutí, o kterém J. Schaller ve své Topografii Království českého z roku 1788 napsal, že svou krásou předčí všechny ostatní parky v Čechách. V zámeckém parku se nacházejí tři brány Vlašimská, Domašínská a Znosimská. My jsme nejprve zamířili ke Starému hradu.
Odtud jsme pokračovali v příjemném stínu po cestě, kde se před námi na louce objevila výrazná stavba čínského pavilonu. Původně se do něj vstupovalo pomocí můstku ze sousední věže. Interiér býval zařízen v čínském duchu a doplněn skleněným zvonem a čínskými porcelánovými figurkami. V okolí pavilónu bývaly umístěny ptačí voliéry. Cesta luční kobylky nás zavedla k motýlímu pavilonu, říčku Blanici jsme několikrát přešli po různých mostech a mostcích až jsme došli k Znosimské bráně. Ta stojí na místech, kde před vybudováním parku býval mlýn a soukenická valcha. Nad jejím vstupem je kamenná hlava tura, erbovního zvířete rodu Auerspergů. Zpátky k zámku se vracíme vydří cestou, nemohli jsme zabloudit, protože nás vedly otisky vydřích tlapek. V zámeckém parku jsme se procházeli po cestách ve stínu podél Blanice téměř dvě hodiny a proto nám docela vyhládlo.
Oběd v restauraci U Bakaláře
Vrátili jsme se na Žižkovo náměstí a obědvali jsme v restauraci U Bakaláře. Protože byl horký letní den, dali jsme před posezením na venkovní zahrádce přednost najít si stůl v restauraci. Její interiér tvoří dvě menší místnosti. Posadili jsme se do zadní nekuřácké místnosti a hned nás zaujalo, že stoly byly vytvořeny z historických šicích strojů. Z poledního menu jsme si vybrali drůbeží vývar, kančí výpečky s červeným zelím a bramborovými knedlíky a kuřecí steak se sušenými rajčaty a hranolkami. Protože jsme byli po vycházce v horkém letním dni žízniví, rozhodli jsme se pro pivo. Jak jméno restaurace napovídá, pili jsme rakovnické pivo Bakalář.
Výstup na Velký Blaník
Posíleni chutným obědem jsme se vydali do Louňovic pod Blaníkem. Z Louňovic se můžete vydat na Malý Blaník okolo zříceniny kaple Máří Magdaleny, nebo na Velký Blaník. Legendami opředený vrch Blaník je 638 m vysoký. Jsou s ním spojeny pověsti o blanických rytířích. parkoviště jsme se vydali vzhůruk vrcholu Blaníku, kde se nachází rozhledna. Trasu cesty na Velký Blaník kopíruje naučná stezka S rytířem na Blaník Poutní cesta Blaník-Říp. Červená turistická značka nás dovedla k soše kamenného rytíře. Odtud je možné zvolit kratší strmější cestu, nebo delší pozvolnější. My jsme k rozhledně došli po strmější cestě a zpátky jsme volili cestu pozvolnější.
