Začátkem roku 2023 byl vyhlášen 13. ročník projektu Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů s podtitulem Harrachové – vznešenost zavazuje. Již jsme byli na Slavnostech hrabat Harrachů v Jilemnici, kam nás dovezl vláček tažený parní lokomotivou . Tentokrát jsme se rozhodli využít jízdy parního vlaku při příležitosti zahájení prázdnin na Zubačce, abychom se vypravili do městečka s příznačným jménem : Harrachov.
Do Harrachova parním vlakem
Přijeli jsme na nádraží v Harrachově v části zvané Mýtiny. Za chvilku přijel parní vlak z Kořenova tažený parní lokomotivou Ventilovka. Po odjezdu vláčku jsme se vydali do města do části zvané Nový Svět. Protože městečko v minulosti proslulo sklářskou výrobou, navštívili jsme zde Muzeum skla a minipivovar Novosad a syn. Na oběd jsme si zašli do restaurace Pivovar Novosad. Z menu jsme si vybrali pivovarský guláš, pečená žebra a samozřejmě místní světlý ležák František. Minipivovar je součástí harrachovské sklárny od roku 2002. Od některých stolů v restauraci je výhled přes sklo přímo do sklárny, takže můžete sledovat skláře foukající sklo do forem. Po 15:30. hodině se dokonce můžete posadit ke stolku na ochozu nad sklárnou a zde budete obslouženi jako v restauraci, a navíc se vám naskýtá výhled na sklárnu a žhnoucí pece.
V areálu dále naleznete pivní lázně, hotel, muzeum skla a prodejnu skla.
Více informací naleznete ZDE
Harrachov
Na místě dnešního Harrachova byla v 17. století založena ves Dörfl, která byla v 18. století přejmenována podle majitelů místního panství na Harrachsdorf a později na Harrachov. Harrachové, původně český šlechtický rod, odvozují své jméno od místa v jižních Čechách (de Horach).
Obživou místních obyvatel byla tradiční sklářská výroba, která v okolí Harrachova existuje již od 14. století. První písemná zmínka o dnešní harrachovské sklárně firmy Novosad je z roku 1712. K rozšíření výroby došlo po roce 1719, kdy se hrabě Karel Antonín Václav Harrach na Rohrau (1699–1768) oženil s Marií Kateřinou Buquoyovou z panství Nové Hrady. Barokní harrachovské sklo brzy dostihlo konkurenční podniky a je těžko rozeznatelné od jiných výrobků z oblasti Krkonoš (Deštné), sousední Nový Svět). S barevným broušeným a řezaným sklem z Harrachova však v 19. století soupeřily také výrobny v Kamenickém Šenově a v Novém Boru. Zdejší sklárna patřila až do roku 1946 rodu Harrachů, potom ji převzal stát, od kterého ji v roce 1993 odkoupil soukromý majitel.
Zimní sporty se v Harrachově začaly provozovat brzy poté, co hrabě Jan Harrach přivezl do Čech první lyže (90. léta 19. století). V roce 1908 byl založen „Spolek zimních sportů“. První skokanské můstky, které Harrachov proslavily, vznikly v roce 1920. V roce 1923 se v Harrachově konaly první mezinárodní lyžařské závody, kterých se zúčastnili nejlepší lyžaři z mnoha zemí Evropy, i z USA. Od roku 1954 se konají Mezinárodní lyžařské závody již pravidelněji. V roce 1980 byl skokanský a běžecký areál zrekonstruován, přičemž byl postaven nejvyšší lyžařský můstek – mamutí můstek K-185. V 90. letech 20. století byla zrekonstruována lanovka na Čertovu horu. Lanovka nabízí 130 čtyřmístných sedaček a jízdu dlouhou 1303 metrů, kterou urazí za 8,7 minut. Z dolní stanice (665 m n. m.) překonává převýšení 357 metrů. Přepravní kapacita je 1782 osob za hodinu.[9] Mezi nejnovější turistické atrakce patří například bobová dráha.
Zdroj: Wikipedie
Ve Szklarske Porebě můžete vyjít ke dvěma vodopádům
Pokračovali jsme po trase jízdy parního vlaku do sousedního Polska. Vláček zastavil v zastávce Jakuszyce. Překvapila nás moderní budova zastávky, která je součástí areálu Dolnoslezského Centra Sportu Polana Jakuszycka. Nachází se zde fotbalové hřiště, atletický stadion, běžkařská trasa a biatlonové střelnice. Přímo v hlavní budově se můžete občerstvit v bistru i v restauraci. Nachází se zde také hotel Polana Jakuczycka. Můžete zde využít možnost parkování v podzemním parkovišti.
Odtud se můžete vydat pěšky po žluté turistické značce nebo po cyklotrase. Vláček pokračoval do cílové stanice Szklarska Poreba Górna. My jsme pokračovali dále po silnici z Jakuszyc směrem ke Szklarske Porebe.
Vodopád Kamienczyka
Než jsme přijeli do městečka samotného, zastavili jsme na parkovišti po pravé straně a vydali se po červené turistické značce k rozcestí Pod Kamienczykem a dále jsme již stoupali k chatě Schronisko Kamienczyk. Odtud jsou výhledy na vodopád známý z filmu Letopisy Narnie. Je to nejvyšší vodopád v polských Krkonoších. Tvoří ho řeka Kamienczyk, která stéká ve třech kaskádách z výšky 27 m. Pod vodopádem je 100 m dlouhý kaňon. Přístup do něho je za vstupně a hned u brány dostanete ochrannou helmu. Dolů sestupujete po schodech na kovou plošinu, která vede pod vodopád. Nedaleko chaty je salaš Szalas Sielanka před ní jsou lavičky a posezení odkud se naskýtá nádherný výhled na sousední hřeben hor.
Vodopád Szklarki
Vrátili jsme se na parkoviště a odtud pokračovali do městečka Szklarska Poreba až na jeho druhý konec, kde jsme opět našli parkoviště tentokrát před vstupem k vodopádu Szklarki. První zmínky o vodopádu pocházejí ze středověku. V roce 1868 byla u vodopádu postavena hospoda, která byla v letech 1892 – 97 přestavěna na turistickou chatu „Kochanówka“. Její název je spojen se jménem Daniela Kochana. Zaplatili jsme vstup a přešli přes lávku a po pohodlné cestě pokračovali podél říčky Szklarka až jsme došli k vyhlídce na vodopád u chaty Kochanówka. Od chaty jsme po několika kamenných schodech vystoupili k výhledu nad vodopád.
Po návratu jsme se prošli po městečku Szklarska Poreba. Vláček se z nádraží Szklarska Poreba Górna vydal na další cestu do Kořenova a i my jsme se vrátili do Harrachova.
Szklarska Poręba
Szklarska Poręba je rekreační, sportovní a turistické středisko, město na rozhraní Jizerských hor (Góry Izerskie) a Krkonoš (Karkonosze) v jihozápadním Polsku, v Dolnoslezském vojvodství, 6 km od bývalého hraničního přechodu do Česka Jakuszyce/Harrachov. Železniční spojení s Českem (Harrachovem) bylo obnoveno po rekonstrukci železniční tratě v srpnu roku 2010. Vznik Szklarske Poręby se datuje k roku 1366, městská práva získala roku 1959. Od roku 1617 zde sklářský rod Preisslerů provozoval sklářskou huť. Ta se brzy stala nejlepší ve Slezsku. Roku 1702 přibyla další. Zanikly pro nedostatek dřeva kolem roku 1752. Od 19. století je vyhledávaným klimatickým místem s podmínkami srovnatelnými s Alpami ve výškách kolem 1200 m. Dělí se na osady Szklarska Poręba Dolna, Średnia a Górna, která je nejrozlehlejší.
Město má vybudovanou dobrou infrastrukturu ubytovacích kapacit – hotelů, penzionátů a horských chat, je zde i několik sanatorií. Mohou pojmout zhruba 10 000 návštěvníků najednou. V létě tu lze podnikat pěší túry do okolních hor s různou náročností, v zimě se stává Szklarska Poręba střediskem zimních sportů. Poblíž města je vybudována řada lyžařských běžeckých tratí i sjezdovek. Jejich centrum se nalézá pod horou Szrenica.
Zdroj: Wikipedia
K Mumlavskému vodopádu
Do třetice všeho dobrého i v Harrachově byl našim cílem vodopád. Tentokrát Mumlavský vodopád. Od parkoviště u obchodu Norma nás žlutá turistická značka vedla na Harrachovu cestu. Tato pohodlná široká cesta nás dovedla nejprve ke srubu u Lišáka a k Mumlavské boudě. Nad vodopádem stojí Mumlavská bouda, kterou zde nechal vybudovat hrabě Jan Harrach. Původně se jednalo o hájenku, nyní objekt slouží jako výletní restaurace. Odtud jsme sestoupili pod Mumlavský vodopád.
Mumlavský vodopád
Mumlavský vodopád vytváří horská řeka Mumlava, která protéká Krkonošemi. Ta vzniká z Malé a Velké Mumlavy, které se ve výšce 1030 m n. m. u turistického rozcestníku Krakonošova snídaně spojují. Vodopád překonává až 12 m vysoké převýšení tvořené skalními bloky v žulovém řečišti. Mumlava pak protéká Mumlavským dolem a po 12,2 km se vlévá do Jizery. Tvoří tak hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami. Mumlavský vodopád má po většinu roku stálý tok, a je tak jedním z nejvodnatějších vodopádů v Česku. Nejmohutnější je při jarním tání. V zimě proud vody někdy zamrzá a vytváří tzv. ledopád-
Zajímavostí jsou obří hrnce a kotle, nazývané také čertova oka. Jsou to prohlubně, které vznikly působením silného proudu řeky na žulové bloky, do kterých padající voda společně s kamínky vyhloubila díru, ve které pak cirkulovala. Tyto útvary zde dosahují až 6 metrů v průměru a až 3 m hloubky. Lze je najít přímo pod vodopádem, ale i jinde v řečišti. V létě při vysokých teplotách mohou tyto přirozeně vytvořené tůně lákat turisty ke koupání. Jsou však hluboké, velmi hladké a často v nich bývá silný proud, takže hrozí nebezpečí, že se člověku nepodaří vylézt a může se i utopit. ¨
První zmínky o Mumlavském vodopádu začínají s prvními turistickými výlety v Krkonoších. První věrohodné záznamy se objevují v díle J. K. E. Hosera z roku 1804, který říčku nazývá Muml. Další zmínky jsou od českých turistů; vodopád uvádí Řivnáčův Průvodce po království Českém z roku 1882, jenž je také nejstarším souhrnným průvodcem po Čechách.
Zdroj: Wikipedie
Víkend hrabat Harrachů ve Sklárně
Na večeři jsme se vrátili do Restaurace pivovar Novosad. Protože jsme zde byli zrovna v době, kdy si připomínal 30. výročí, mohli jsme ve venkovních prostorách areálu na pódiu slyšet kapelu Deep Purple Revival.
Pokud sem zavítáte o víkendu 7.- 9.7. 2023 bude zde probíhat Víkend hrabat Harrachů ve Sklárně. Po celý víkend budou ve Sklárně a minipivovaru Novosad & syn Harrachov, s. r. o. probíhat rozšířené prohlídky s průvodcem do ruční výroby skla a historické brusírny. Otevřena bude i tvořivá dílna pro malé i velké v budově muzea skla.
Harrachové – vznešenost zavazuje
Harrachové patřili mezi nejvýznamnější šlechtické rody naší historie. Zastávali vysoké posty v církvi, u císařského dvora, v zemské správě, armádě i diplomacii. Byli průkopníky nejen v lyžování, ale také v lesním hospodaření, sklářství, zemědělství a včelařství. Zasloužili se o lepší sociální péči, zapojili se do kulturního dění, byli významnými mecenáši.Proč si letos připomínáme rod Harrachů? Výročí 400 let od nástupu Arnošta Vojtěcha z Harrachu na pražský arcibiskupský stolec, 400 let od sňatku Isabely Kateřiny z Harrachu s Albrechtem z Valdštejna a 70 let od zpřístupnění zámku Hrádek u Nechanic veřejnosti.
Více informací o projektu naleznete ZDE
Za Legiovlakem do Kořenova
Druhý den ráno jsme směřovali do Kořenova, odkud odjížděl parní vlak s lokomotivou Ventilovka do Szklarske Poreby. Viděli jsme zde také lokomotivu 715 zvanou Rakušanka, která byla původně určena pro provoz na Tanvaldské ozubnicové dráze a na slovenské ozubnicové trati Podhora – Tisovec.
Pro Československé dráhy je roku 1961 vyrobila rakouská firma Simmering – Graz- Pauker ve Vídni a proto se jí přezdívá „Rakušanka“.
My jsme si po odjezdu parního vlaku prohlédli jednotlivé repliky vagonů Legiovlaku, jehož zastávka v Kořenově je od 1. do 6. 7. 2023.
Legiovlak v Kořenově
Foto: Cysnews
