Vydali jsme se na jižní cíp Istrijského poloostrova k prohlídce města Pula. Naším hlavním cílem byl amfiteátr z dob starověkého Říma. Jedná se o jediný římský amfiteátrem, jehož obvodové stěny zůstaly zachovány. Byl vystavěn mezi lety 27 př. n. l. a 68 n. l. a dnes patří mezi šest největších dochovaných římských arén na světě. Amfiteátr je také nejlépe zachovalou starověkou památkou Chorvatska.
Cesta do Puly
K cestě do města Pula jsme si vybrali místo dálnice místní silnici. Časově to byla volba možná delší, ale rozhodně se vyplatila, protože jsme kromě městeček po trase měli možnost vidět Limski záliv (Limski kanal) ze silnice D75, kde můžete zastavit na malém parkovišti s výhledem. Velkou část parkoviště zaujímaly stánky prodejců lanýžů a dalších místních specialit, přesto jsme našli místo, odkud se naskýtal výhled na úzký strmý záliv připomínající skandinávské fjordy. Jeho název je odvozen z latinského slova limes, které znamená hranice. V antické době byl tento záliv přirozenou hranicí mezi dvěma římskými provinciemi – Dalmácií a Itálií. Záliv zasahuje do pobřeží do hloubky více než 10 km, v nejširším místě je jeho šířka téměř 600 m. Po obou stranách je lemován strmými skálami, které přesahují výšku 100 m.
Příjezd do Puly a návštěva starověkého amfiteátru
Potom jsme minuli město Rovinj a pokračovali stále a jih, až jsme před sebou viděli město Pula. Zaparkovali jsme na parkovišti na nábřeží na Ulici 19. brigade. Protože byl velmi teplý den, teplota zřejmě ovlivnila funkce parkovacího automatu, protože zprvu se nám nedařilo zaplatit ani mincemi ani platební kartou. Nakonec se nám podařilo načíst QR kód umístěný na boku parkovacího automatu a pomocí něho jsme příslušný obnos zaplatili.
Prohlídka Areny v Pule
Přešli jsme přes koleje a přes park Kralja Zvonimíra, kde nás zaujala socha chorvatského spisovatele Marko Maruliče, prošli jsme dále parkem Franje Josipa I. a už jsme před sebou viděli majestátní zdi amfiteátru, který je místními nazýván Arena. U pokladny jsme si koupili vstupenky (10 EUR za osobu) a potom jsme již vstoupili do majestátního oválného prostoru. Protože v den naší návštěvy se v těchto nádherných prostorách, kde na vás dýchá dávná historie, konal koncert Andrea Bocelli. Měli jsme možnost vidět nachystané jeviště i hlediště pro diváky. Na chvilku jsme usedli na starodávné kamenné sedačky a vnímali úctihodný prostor pod námi i kolem nás. Poté co jsme si prohlédli ohromující exteriér, směrové tabulky nás zavedly do podzemní chodby, jedné z těch, které kdysi používali gladiátoři. Tato chodba nás dovedla do podzemí, kde jsme si prohlédli stálou výstavu o starověkých technikách výroby olivového oleje a vína na Istrii.
Více informací naleznete ZDE
Amfiteátr Pula
Stavba arény probíhala mezi lety 27 př. n. l. a 68 n. l. V této době se město Pula stalo součástí římské říše, Římané ho nazývali Pietas Julia. Budova je pojmenována po písku (latinsky harena), který kdysi pokrýval vnitřní prostor. Aréna byla postavena mimo městské zdi, podél cesty zvané Via Flavia, která vedla z Puly do Aquileie a Říma. Amfiteátr byl zprvopočátku vystavěn ze dřeva. Za císaře Claudia byla však tato dřevěná stavba nahrazena malým kamenným amfiteátrem. Aréna byla rozšířena Vespasianem v roce 79 n. l., a to především kvůli tomu, aby mohla hostit gladiátorské zápasy.
Amfiteátr zůstal v provozu až do 5. století, kdy císař Honorius zakázal gladiátorské zápasy. Až v roce 681 byl pak zakázán boj mezi odsouzenými, zvláště těmi odsouzenými k smrti, a divokými zvířaty. V 5. století se v amfiteátru začaly objevovat známky drancování kamene místním obyvatelstvem. Ve 13. století pak patriarcha Aquileie odnášení kamene z arény zakázal.
Vnější zeď je postavena z vápence. Část směřující k moři se skládá ze tří podlaží, zatímco druhá část má pouze dvě podlaží. Je tomu tak kvůli tomu, že amfiteátr stojí na svahu. Maximální výška vnější stěny je 28,4 m. První dvě patra mají 72 oblouků, zatímco nejvyšší patro tvoří 64 obdélníkových otvorů.Osy eliptického amfiteátru jsou 132,45 a 105,1 metrů dlouhé a stěny jsou vysoké 32,45 m. Do dutého prostoru, který měl čtyřicet schodů rozdělených do dvou menin, se vešlo 23 000 diváků. Sedadla jsou umístěna přímo na svažitém terénu; Herní pole bylo odděleno od publika železnými branami. Aréna měla celkem 15 vchodů. Pod arénou byla podél hlavní osy postavena řada podzemních chodeb, ze kterých mohly být zvířata, herci a bojovníci propuštěni. Obchody byly umístěny pod tribunou. Amfiteátr byl součástí Gladiátorského kruhu.
Každá ze čtyř věží měla dvě cisterny naplněné parfémovanou vodou, která napájela fontánu a kropila diváky. Amfiteátr mohl být pokryt velariemi (velkými plachtami), které chránily diváky před sluncem nebo deštěm (o čemž svědčí vzácné konstrukční prvky). Pod arénou byl systém kanálů, které shromažďovaly dešťovou vodu a odpadní vody. Ty byly odváděny do moře.Díky své zachovalosti posloužil tento amfiteátr ke studiu starověkých stavebních technik.
Ve středověku byl interiér arény často využíván pro pastvu, příležitostné turnaje maltézských rytířů a středověké trhy. V roce 1583 benátský senát navrhl arénu rozebrat a znovu ji postavit ji v Benátkách. Návrh byly zamítnut. Dnes je náhrobek oslavující benátského senátora Gabriele Emo, který stál vůči tomuto plánu v opozici, vidět na druhé věži. Obnovu arény zahájil guvernér Ilyrských provincií, Generál Auguste de Marmont, během Prvního Francouzského císařství. V roce 1816 v tom pokračoval ticinský architekt Pietro Nobile, pověřený císařem Františkem I. Rakouským.
V roce 1932 byla aréna upravena pro divadelní představení, vojenské ceremonie a veřejná setkání. V současnosti má aréna kapacitu zhruba 7000 míst k sezení či 12 500 míst ke stání.
Aréna je využívána jako místo konání mnoha koncertů. Arénu využili také filmaři při natáčení filmů.
Zdroj: Wikipedie
Klášterní kostel sv. Antuana
Opustili jsme amfiteatr, přešli jsme Scalierovu ulici a prohlédli jsme si klášterní kostel sv. Antuana, jehož věž jsme viděli z prostor areny.
Parní lokomotiva před nádražím v Pule
Vraceli jsme se zpět k parkovišti a cestou nás zaujala parní lokomotiva FS 835-040 umístěná před nádražím v Pule. Tato lokomotiva je ikonickým kusem železniční historie. Lokomotiva FS 835.040, která je nyní vystavena před nádražím v Pule,byla postavena italskými státními drahami (Ferrovie dello Stato Italiane) na počátku 20. století, byla navržena pro posunovací službu a přepravu lehkých nákladů. Jako součást třídy FS 835 je příkladem robustní konstrukce a všestrannosti, která je charakteristickým znakem více než 370 kusů vyrobených v letech 1906 až 1922.Třída FS 835 sloužila italským železnicím po celá desetiletí a obratně se vypořádávala s úkoly jako posunovací lokomotiva na nádražích až po tahání lehkých nákladních vlaků. Jejich jednoduchá, ale odolná konstrukce zajišťovala dlouhou životnost v provozu, i když se objevily modernější lokomotivy. Prohlédli jsme si tuto parní lokomotivu a trošku nás zamrzelo, že ji nemůžeme vidět na kolejích v čele nostalgického vlaku. Poté co jsme si ji nafotografovali, prohlédli jsme si také nádraží. Zaujalo nás, že z nástupiště vidíte přes koleje přímo na moře.
Pevnost Kaštel
Pevnost Kaštel, klenot mezi pulskými pevnostmi, má historii hluboce spjatou s vývojem města. Byla postavena během benátské vlády v 17. století a původně byla postavena na ochranu před invazemi. V průběhu let prošla pevnost několika úpravami, zejména za rakousko-uherské vlády. Účel pevnosti Kaštel byl obranný. Dnes se odtud naskýtá pěkný výhled na město.
Aquarium Pula
V pule můžete také navštívit Aquarium Pula. Nachází se v prostorách někdejší pevnosti Verudela. Pobřežní pevnost Verudela byla jedním ze zhruba stovky prvků obranného systému rakousko-uherské pevnosti v Pule. Nachází se v nadmořské výšce 31 metrů nad mořem a byla postavena v období od roku 1881 do roku 1886 spolu s nedalekou baterií San Giovanni, se kterou tvoří unikátní obranný systém. Pevnost má pětiúhelníkový půdorys a skládá se z hliněného a kamenného centrálního bloku s dvoupatrovými kasárnami zapuštěnými do masivu, příkopu a zemního kamenného vnějšího náspu. Byla postavena z jemně opracovaných kamenných bloků, cihel betonu a železobetonu. Podle údajů z roku 1903 tvořil posádku velitel, čtyři důstojníci a asi 120 vojáků.Od roku 2002 je Fort Verudela sídlem Aquaria Pula. Dnes zde můžet vidět více než 250 druhů zvířat z Jadranu a Středomoří.
Více informací naleznete ZDE
Zdroj: Aquarium Pula
Pula
Římský název města zněl „Pietas Iulia“, v celé délce potom „Colonia Pietas Iulia Pola“, který je doložen z 40. let 1. století před naším letopočtem. Z římského jména později zůstala předrománská „Pola“, která dala vzniknout jménu města v jiných jazycích a dialektech.Stejně jako řada dalších měst na chorvatském pobřeží Jadranu byla i Pula místem, kde se střídala impéria, jednotlivé kultury i jazyky. Chorvatské jméno Pula i italské jméno Pola jsou dnes uznávány jako oficiální názvy města. Od roku 1947, kdy se chorvatské jméno stalo oficiálním, se chorvatská podoba názvu běžně používá ve světové literatuře i v médiích. Historické německé jméno Polei se používalo hlavně během období rakousko-uherské nadvlády. Název byl však užíván poměrně krátkou dobu, neboť i německy mluvící administrativa a námořnictvo začaly užívat tehdy většinový italský název města.
Trvalé osídlení na tomto místě existuje již několik desítek století. Jako první zde sídlili Ilyrové, kmen Histriů (po nichž dostal poloostrov jméno). Během archeologických průzkumů zde byly nalezeny úlomky starořecké keramiky a část sochy Apollóna. Histrové vedli již od 2. století př. n. l. války s Římany. V 1. století př. n. l. se Římané pod vedením Julia Caesara zmocnili jižní části istrijského poloostrova a v místě současného města založili kolonii Colonia Pietas Iulia Pola. Z té doby pochází řada reprezentativních staveb typických pro římská města, např. vítězný oblouk, nacházelo se zde forum a řada paláců.Město mělo značnou úroveň samosprávy, kromě samotného intravilánu pod něj spadala i obhospodařovaná pole i v okolí. Byla uskutečněna tzv. centurizace, tedy rozdělení polí do čtverců o délce strany jedné centurie. Z této doby také pochází mnoho památek dnes hojně navštěvovaných turisty (např. amfiteátr, Herkulova brána nebo Vítězný oblouk rodiny Sergiů). Římané nechali město opevnit vysokou zdí a postavili zde řadu bran. Město mělo i své vlastní lázně v římském stylu, které byly v provozu až do 5. století, kdy vyhořely.
Ve středověku se o Pule zmiňuje Dante Alighieri ve své Božské komedii. Město bylo v průběhu 13. století místem bojů mezi jednotlivými italskými námořními republikami. Situace se uklidnila až v roce 1331, kdy jej opět získali pod svoji kontrolu Benátčané a drželi jej až do roku 1797, kdy byla republika rozvrácena. Výpady do Puly podnikala řada okolních zemí, včetně Habsburské monarchie. Ještě předtím však v období vrcholného středověku patřila Pula spolu s Koperem a Piranem mezi největší města regionu.
Město je oblíbenou turistickou destinací Na jižním okraji samotné Puly se nachází turistické centrum Punta Verudela, nad níž se tyčí rakousko-uherská pevnost. V Pule se nachází také triumfální oblouk rodiny Sergiů, jenž v minulosti patřil ke Zlaté bráně. Ta však byla v 19. století zbořena a její původní název Portarata se v současné době užívá pro oblouk rodiny Sergiů.Dvojitá brána (italsky Porta Gemina, chorvatsky Dvojna vrata) je jednou z mála bran, která přečkala bourání původního opevnění města v 19. století. Zbudována byla v polovině století druhého, tvoří je dva oblouky, sloupy apod. Součástí brány je i část původního zdiva, které uniklo stržení.
Herkulova brána pochází z 1. století n. l. a svůj název má podle hlavy Herkula, ochránce antického města. Na bráně se také nachází starý římský nápis, který však byl během staletí poškozen. Na jeho základě je však doložen vznik římského města v letech 44. až 47. př. n. l.
Augustinské forum bylo zbudováno v 1. století n. l. v blízkosti mořského pobřeží. V jeho blízkosti se nacházelo několik chrámů římských božstev. Forum se později změnilo v středověké tržiště. Část okolních zdí byla v 13. století přebudována do podoby Komunálního paláce, který se dochoval do současnosti.
Pula je posledním městem na evropské cyklotrase EuroVelo 9, která vede z Gdaňsku přes Střední Evropu až na Jaderské pobřeží.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
