Třebechovice pod Orebem jsou známé muzeem Betlémů. Určitě se ale vyplatí odtud dojet do nedalekých Krňovic, kde můžete vidět technické památky a stavby lidové architektury Královéhradeckého kraje, Orlických hor a jejich podhůří v Podorlickém skanzenu.
Podorlický skanzen v Krňovicích
Skanzen vzniká od roku 2002 a je zatím jediný skanzen lidové architektury v Královéhradeckém kraji. Zakladateli skanzenu jsou Dřevozpracující družstvo Hradec Králové a Český svaz ochránců přírody, základní organizace Orlice. Rozvoj skanzenu financuje převážně Dřevozpracující družstvo , které je v majetku rodiny Zárubových. Ta výstavbě věnuje všechen volný čas. Do skanzenu přesídlilo i Ekocentrum Orlice specializující se na environmentálně vzdělávací aktivity.
Jakmile projdete masivní dřevěnou branou, hned můžete vidět řadu zajímavých objektů. Vstupním objektem je rekonstrukce hospody „Na Špici“, zde je prodejna vstupenek, informační kancelář, přednáškový sál a Ekocentrum. Na protější straně stojící budova polabského statku je sídlem správního objektu skanzenu. V areálu skanzenu můžete obdivovat nejen zručnost a fortel našich předků při prohlídce staveb, ale možná vás překvapí i několik autoveteránů. V budově bývalé kočárovny je umístěna expozice motorů a zemědělské techniky. První stavba, kterou byla zahájena výstavba skanzenu je zvonice. Jde o příklad zvoničky z Orlických hor. V roce 2010 dostala i svůj zvon, který odlili pracovníci Technického muzea v Brně.
Roubený vodní mlýn z Bělče
Nás zaujal roubený vodní mlýn z Bělče nad Orlicí . Stavba v tomto provedení pochází z roku 1809. Bohužel stavba se zřítila a do skanzenu se podařilo získat pouze torzo a několik dochovaných fragmentů, které posloužily jako vzory pro zhotovení autentických kopií. Stavba slouží jako expozice staročeského mlecího zařízení včetně jeho ukázek v chodu. Je zde umístěna válcová stolice z počátku 20. století. V budově můžete vidět také parádní světnici tzv. šalandu.
Roubená chalupa ze Všestar
Stavba pochází z roku 1750 a koncem 60. let 18. století se v ní vyučovalo, než byla v obci postavena první škola. Je dosud největší přenesenou stavbou, která slouží jako expozice muzea. Je totiž věnována expozici tkalcovství a tkaní. Najdete zde provozuschopný exponát historického tkalcovského stavu, který byl obnoven v roce 2012 a slouží pro předvádění tkaní. V objektu probíhají příležitostně ukázky pečení chleba v tradiční peci vytápěné dřevem. Měli jsme to štěstí, že jsme přijeli den po pečení a mohli si tento chléb mohli koupit v obchůdku. Byl skutečně velmi chutný. Přivezli jsme si ho domů a hned se po něm „zaprášilo“.
Větrný mlýn z Librantic
Skutečnou třešničkou na dortu při návštěvě skanzenu byla komentovaná prohlídka větrného mlýna z Librantic, jehož lopatky jsme viděli už z dálky když jsme přicházeli ke skanzenu. Od sympatické průvodkyně jsme se dozvěděli, co je vlastně lub a od čeho je odvozeno rčení „mít za lubem“. I zde jsme viděli „šalandu“, ale její vybavení bylo mnohem skromnější než jsme viděli ve vodním mlýně.
V některých oblastech Evropy, kde chyběly vodní toky byla stavba větrných mlýnů jedinou možností. Z hlediska stavebního rozeznáváme dva typy mlýnů – holandský a německý někdy také nazývaný slezský. Holandské mlýny byly kamenné a proti větru se otáčela pouze střecha s perutěmi. Německý (slezský) typ mlýna byl postaven ze dřeva a pomocí beranidla se otáčel celý. Jeden z takových mlýnů se nacházel i v obci Librantice. Byl postaven v roce 1855 a byl poslední svého druhu na Hradecku. Replika librantického mlýna mohla vzniknout i díky přesnému technickému zaměření z období druhé světové války a množství fotografického i písemného materiálu, který poskytl pan Horák z Librantic, jehož otec byl archivářem a dokumentací mlýna se podrobně zabýval.
Z 230 let starého dubu vznikl jak centrální sloup zvaný „Pan otec“, tak i hřídel, která přenáší pomocí perutí sílu větru na paleční kolo roztáčející mlýnskou technologii. „Pan otec“ je zapřený osmi šikmými vzpěrami zvanými „konšelé“, které drží stabilitu celé stavby. Pan otec s konšely stojí pevně na zemi, na jejich konci je mohutný trám, která drží stropní trámy horního patra a tzv. klec, což je rám konstrukce pláště. Tento trám, který se někdy nazývá „Matka“ se otáčí v ložisku na konci „Pana otce“ i s celým mlýnem. Druhé z ložisek je pak prvním patrem, které nese většinu váhy mlýna. Mlýn potřebuje k provozu vítr o rychlosti cca 10 m/ sec a otáčí se při této rychlosti 1 otočku za 6 vteřin. Aby nedošlo k poškození mlýnského zařízení při silném větru, je zabrzděn dubovou pásovou ovládanou soustavou táhel a ramen zvaných „drak“. Oproti vodnímu mlýnu se v mlýnici nachází dvě paleční kola. Jedno paleční kolo pohání mlecí kameny a na druhé je napojen přes transmisi šrotovník.
Zdroj: Podorlický skanzen
V Podorlickém skanzenu jsme strávili velmi příjemný čas, všechny místnosti byly zařízeny tak věrohodně, že jsme měli pocit, jako by si obyvatelé jen na chvilku odskočili. Všimli jsme si, že je připraven materiál pro úpravy okolí větrného mlýna a při rozhovoru s rodinou Zárubových nám neuniklo, že je práce baví a neustále přemýšlejí o dalších stavbách a nových nápadech, tak se sem rádi přijedeme znovu podívat.
Aktuální informace naleznete ZDE
Foto: Cysnews
