Vydali jsme se na výlet ke zřícenině hradu Krupka poblíž Teplic. Z areálu hradu se naskýtaly nádherné výhledy do okolí. Cestou jsme objevili další zajímavá místa.
Zaparkovali jsme na náměstí před muzeem.Hned po vystoupení z auta jsme si všimli morového sloupu se sochou sv. Františka Xaverského. V květnu roku 1680 vypukla v Krupce morová epidemie. V Praze se morem nakazil krupský měšťan Tobias Behr, jehož celá rodina nemoci podlehla. Do prázdného domu se vloupali zloději, kteří nákazu roznesli po celém městě. Zemřelo 327 lidí, tedy asi třetina obyvatel Krupky. Nemoc odezněla kolem 3. prosince, na svátek jezuitského misionáře sv. Františka Xaverského. Krupští tak přisoudili tomuto světci rozhodující zásluhu na potlačení epidemie. Jeho barokní socha z roku 1717 se stala symbolem města. Naproti muzeu stojí budova staré radnice s věžními hodinami, která byla postavena v roce 1884. Postavit ji nechal starosta města Krupka Dorschner. Původně sloužila jako restaurace a sál. Jako radnice začala fungovat až po 1. světové válce.
Naučná stezka Po stopách horníků
Cestou ke hradu jsme si všimli tabulek se symboly červených a zelených hornických kladívek. Protože jsme v kraji, kde se dříve těžily horniny, tuto historii připomíná naučná stezka Po stopách horníků. Tato naučná stezka byla vybudována v roce 2017 a její trasy vedou okolím Krupky a Komáří hůrky. Je rozdělena na dvě trasy: delší měří 10,5 km a kratší 4,5 km. 15 tabulí seznámí s dějinami dolování a místní faunou a flórou a geologickými poměry. Delší okruh je značen červenými symboly hornických kladívek, kratší zelenými. Společný začátek obou tras je právě u krupského hradu.
Zřícenina hradu Krupka
Cesta z náměstí ke zřícenině hradu Krupka trvala necelých deset minut. Památkově chráněný areál hradu, jehož existenci prameny dokládají v první polovině 14. století, kdy došlo k obrovskému rozmachu města v souvislosti s rozvojem důlní činnosti. Gotický hrad byl doplněn o čtvercovou věž, baštu a bergfrit. Během husitských válek utrpěl značné škody. Rozsáhlé poškození hradu bylo důvodem jeho pozdější přestavby v pozdně gotickém stylu. Od poloviny 17. století, kdy se na hradu vystřídalo několik majitelů a armád, však hrad začal pomalu chátrat.
Přímo v areálu hradu se nachází penzion Růžový hrádek s restaurací. V době naší návštěvy však nebyl v provozu. Z hradu se však naskýtaly nádherné výhledy do okolí i na protější vrch Doubravka . Zastavili jsme se také u pomníku připomínajícího návštěvy známého německého básníka Johanna Wolfganga Goetha v letech 1810 – 1813.
Hrad Krupka
Hrad byl založen na počátku 14. století pravděpodobně králem Václavem II. V písemných pramenech je poprvé zmiňován až roku 1330, kdy ho od krále Jana Lucemburského získal Těma z Koldic. Koldicům hrad s krátkými přestávkami patřil až do roku 1504. Během husitských válek stáli Koldicové na katolické straně a hrad byl několikrát dobýván. Původní královský hrad měl přibližně obdélný půdorys a patřil k hradům s obvodovou zástavbou. Jeho dominantou byl plochostropý donjon na severní straně. K němu snad podél západní strany přiléhal dlouhý, jen z malé části zachovaný, palác. K výraznému rozšíření hradu došlo během pozdně gotické přestavby, během které byl celý hrad obehnán parkánovou hradbou a kritická místa zesílena. Jednalo se o zajištění první a druhé brány masívní polookrouhlou baštou a o výstavbu štítové zdi na jižní straně. Zeď je silná 6,5 m, ve středu obsahuje dělovou komoru a ze západu ji chrání polookrouhlá bašta. Nad štítovou zdí byla postavena masivní okrouhlá věž, která v dochované části neobsahuje žádné vnitřní prostory. Pravděpodobně sloužila jako další postavení pro dělo, které odtud mohlo kontrolovat přístupovou cestu do města Krupky.
Zdroj: Wikipedie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Obešli jsme pozůstatky hradu a zaujala nás věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Cestou z hradu jsme se u kostela zastavili a dočetli jsme se, že byl postaven v druhé polovině 14. století. Uvnitř kostela se nachází oltáře postavené v roce 1684, kazatelna, kostelni varhany, či tzv. „svaté schodiště“ se souborem plastik „Ecce homo“ pocházející z roku 1735. Nás před kostelem zaujala busta rodáka z Horní Krupky MUDr. Ferdinanda Arlta. (Tento oftalmolog získal doktorát na Univerzitě Karlově v Praze v roce 1839. Později se stal profesorem oftalmologie v a Vídni. Jeho syn Ferdinand rytíř von Arlt byl také oftalmolog. Arlt publikoval velké množství knih a článků o nemocech oka. Byl první lékař, který dokázal, že myopie (krátkozrakost) je obvykle důsledek nadměrné délky sagitální osy oka. Zasloužil se též o organizaci pravidelných prohlídek zraku lidí v chudých regionech.)
Za kostelem stojí dřevěná zvonice se šindelovou střechou z 15. stol. Součástí zvonice byl dříve zvon Zuzana, který byl odlit v roce 1440, měl průměr 156 cm, výšku 170 cm a hmotnost 3 266 kg. V roce 1916 byl odvezen a použit pro válečné účely.
Pokračovali jsme cestou kolem špitálního kostela sv. Ducha k rozcestníku U Pekárny. Na rohu ulic Husitská a Cínová stával do 40. let 20. století krušnohorský dům ze 16. století. Přestože zde nikdy pekárna nebyla, býval označován „stará pekárna“ dle příjmení rodiny Bäcker, která zde bydlela. Vydali jsme se ulicí s typickým názvem Cínová a odtud jsme se dostali do městské části Libušín, kde se nachází hřbitovní kostel sv. Anny. Kostel je přístupný od května do září. Pokračovali jsme ulicí dolů až jsme došli k přejezdu přes jednokolejnou trať. Od místních lidí jsme se dozvěděli, že ačkoliv je trať stále udržovaná, je v provozu pouze o víkendech v letních měsících. Trati se přezdívá Kozí dráha.
Kozí dráha
Železniční trať Děčín – Oldřichov u Duchcova je jednokolejná regionální trať. Dne 26. března 2022 zde byl po 15 letech obnoven osobní provoz v úseku Děčín hlavní nádraží – Telnice. Linka má označení T11 – Podkrušnohorský motoráček a je v provozu přes léto o víkendech a svátcích.
Provoz na trati zahájila společnost Duchcovsko-podmokelská dráha v roce 1871. V roce 1940 se krátce jezdilo v Děčíně bez úvrati. V roce 1961 byla zprovozněna přeložka tratě u stanice Teplice lesní brána. V roce 2007 byla rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ukončena objednávka osobního provozu na této trati. V průběhu roku 2012 bylo na podnět města Děčína počítáno s opětovným zahájením provozu, ač zatím v první etapě pouze sezónního charakteru. Na celé trati byl od roku 2015 zastaven veškerý provoz kvůli špatnému technickému stavu. V srpnu 2021 schválila Centrální komise Ministerstva dopravy částečnou opravu tratě v úseku Děčín–Telnice. Na konci března 2022 byl zahájen provoz v úseku Děčín–Telnice. „Podkrušnohorský motoráček“ jezdí o víkendech a svátcích od začátku dubna do konce října.
Přezdívku Kozí dráha získala trať podle toho, že po kolejích této vedlejší tratě pobíhaly kozy a vlak často musel mimořádně zastavovat a odhánět je. Druhá varianta tvrdí, že zaměstnanci tratě chovali u svých domů výhradně kozy a slepice, takže na zastávkách i ve stanicích se při průjezdu vlaku ozývalo mečení.
Zdroj: Wikipedie
Po celou cestu jsme sledovali směrové cedulky odkazující na cíl „stanice lanovky“ . Část této trasy vedla po žluté turistické značce směrem ke Kapli božího hrobu a Kalvárii. Odtud je potom možné se dostat k dolní stanici lanovky Bohosudov – Komáří vížka. Našli jsme tak další cíl k příštímu výletu.
Foto: Cysnews
