Vydali jsme se na hrad Český Šternberk na zimní prohlídku. Hrad patří mezi nejstarší české hrady a dodnes ho vlastní stejný rod, který ho v roce 1241 založil, tedy Sternbergové. Prohlídková trasa vede druhým patrem hradu, kde rodina bydlela až do zestátnění v r. 1949 a odkud na návštěvníky neustále dýchá rodinná tradice, starobylost i životní styl měnící se v průběhu staletí. Projdete-li hradem se standardní prohlídkou, zkušený průvodce Vás seznámí s dějinami hradu i s rodovou historií a nechá Vás nahlédnout do způsobu života na středověkém hradě, jehož interiéry byly v průběhu staletí přestavěny na téměř zámecké.
Cesta ke hradu
Vydali jsme se z parkoviště pod hradem u řeky Sázavy po modré a červené turistické značce vedoucí po schodech. Tato cesta se v zimě neudržuje, proto jsme pro zpáteční cestu zvolili žlutou turistickou značku vedoucí po pohodlné asfaltové cestě. Tato asfaltová cesta končí u mostu, vedle něhož jsme viděli sochu sv. Františka Xaverského a ústí na silnici poblíž parkoviště. Z parkoviště žlutá turistická značka pokračuje ke kaskádám na Šternovském potoce a ke kapli sv. Prokopa. My jsme se však vraceli po silnici do centra obce, kde se nachází pilířová kamenná zvonička.
Hrad Český Šternberk
Po vystoupání po schodech vedoucích po trase modré a červené turistické značky jsme došli k bráně hradu. Na nádvoří jsme se zastavili na vyhlídkovém místě, odkud se nám naskýtal výhled na zamrzlou řeku Sázavu. Na protějším břehu je umístěna železniční zastávka, vedoucí na trase Posázavského pacifiku. V jarních a letních měsících sem můžete v určitých termínech dojet i vlakem taženým parní lokomotivou.
Prohlídka hradu Český Šternberk
Prohlídka začala v Rytířském sále, kde nás průvodkyně seznámila s historií hradu i s historií rodu Sternbergů. Dozvěděli jsme se, že hrad založil kolem r. 1241 Zdeslav z Divišova, pojmenoval jej podle rodového erbu, zlaté osmihroté hvězdy, a podle dobového zvyku poněmčovat názvy, tedy Sternberg (Stern = hvězda, Berg = hora), a přijal nový přídomek ze Sternberga. V průběhu prohlídky jsme se dozvídali řadu zajímavostí z každodenního života Sternbergů v posledních desetiletích před zestátněním. Slyšeli jsme například také, že otec Zdeňka Filipa Marii Emanuela Jiřího Ignatiuse Sternberga Jiří se po zestátnění stal správcem a kastelánem hradu. Během jeho působení se mu podařilo sepsat inventář hradu a mnoho původních předmětů tak zachránit. Zaujala nás výška stropu tohoto velkého sálu a překvapilo nás, že jsme mezi portréty na stěnách nalezli také obraz Jiřího z Poděbrad. Jeho vojska totiž roku 1467 hrad dobyla.
Osmihrotá hvězda – znak rodu Sternbergů
V jídelně jsem se zastavili před obrazem Klanění tří králů, kde nás zaujala Betlémská osmihrotá hvězda připomínající znak rodu Sternbergů. Podle pověsti získal rod hvězdu díky svému prapředkovi, Kašparovi, který byl jedním ze tří králů (mudrců od východu), které hvězda dovedla k Ježíškovi do Betléma. Hvězda je spojena s heslem „Nescit occasum“, což v latině znamená „Nezná západu“. Toto heslo vyjadřuje přesvědčení, že rod nikdy nezanikne, dokud bude zářit jejich hvězda.
Se jménem Kašpar jsme se během prohlídky setkali při zmínce o Kašparu Maria hraběti ze Šternberka. Ten byl jedním z nejvýznamnějších přírodovědců první poloviny 19. století. Specializoval se zejména na botaniku, geologii a paleontologii. Je považován za jednoho ze zakladatelů paleobotaniky. Shromáždil rozsáhlé sbírky nerostů, zkamenělin a herbářových položek, které se staly základem sbírek Národního muzea v Praze, které založil.
Genealogický strom rodu Sternbergů
Rod Sternbergů je velmi přehledě a názorně znázorněn v podobě genealogického stromu v pracovně, kde jsou nejen uvedena jména členů rodu, ale i v rámečcích jsou zavěšeny jejich portréty a fotografie. Tak si hned spojíte jméno člena rodu s jeho podobou.
Zajímavostí je také tradice opakování a výběru rodových jmen: Rodina často používala jména po předcích, aby zdůraznila návaznost na významné členy rodu. Podle tradice vnuk nesl rodové jméno jako jeho děd.
Jiří a Kunhuta Sternberg
Průvodkyně hovořila o rodině Jiřího a Kunhuty Sternbergových, kteří se na hrad nastěhovali po první světové válce a začali ho upravovat tak, aby byl obyvatelný i ve 20. století. Mimo rekonstrukce interiérů nechali přistavět i novou kapli, která byla nakonec roku 1923 vysvěcena. Stále se zde ale moderní doba mísila se zvyky a mísila se šlechtického rodu. Kunhuta měla zálibu ve vyšívání a v několika místnostech jsme si mohli prohlédnout její výšivky, zejména závěsy a přehoz přes pohovku, kde byl vyšitý rodový znak osmihroté hvězdy. Znaku jsme si všimli také jako intarzie na parketové podlaze v Rytířském sále.
Karolína ze Sternberga
K modernizaci hradu, zavedení elektřiny, vodovodu i ústředního topení se zasloužila zejména Karolína, manželka Filipa ze Sternberga. Hrad neměl s ohledem na svou polohu vysoko na skále k dispozici studnu, a proto byl vybudován gravitační vodojem na svahu naproti hradu, sloužící k zásobování vodou. Karolína neměla snadný život, její matka Marie Gabriela zemřela na následky popálenin – vzňaly se na ní nešťastnou náhodou šaty od plamene svíčky při pečetění dopisu. Karolína byla vášnivou sběratelkou porcelánu a stříbrných miniatur. Část této její rozsáhlé sbírky stříbrných flakonů a miniatur jsme mohli vidět ve vitríně. Průvodkyně doplnila, že po druhé světové válce ukryta pod vrstvou prachu a suti a později byla náhodně objevena.
Unikátní kolekce mědirytin a obrazy Filipa ze Sternberga
Na schodištích i během prohlídky patnácti místností nás zaujaly unikátní kolekce mědirytin z období třicetileté války, která patří k největším monotematickým sbírkám grafických listů v Evropě. Kromě mědirytin nás průvodkyně upozornila také na obrazy, které byly dílem Filipa Sternberga. Maloval zejména obrazy s tematikou koní a dostihů. Koně byly opravdovým objektem jeho zájmu. Po několik sezon byl hlavním rozhodčím Velké pardubické, jejíž historie se začala psát v roce 1874. Právě obrazy z Velké pardubické jsou vystaveny v kuřáckém salonu. Jelikož se Filip věnoval také kulturním a uměleckým zájmům, mohli jsme si v kuřáckém salonu kromě jeho obrazů prohlédnout také jeho sbírku dýmek. Na závěr prohlídky jsme se zastavili před velkým plátnem, které představuje bitvu u Sadové, a zde se Filip sám namaloval jako voják bez helmy.
Knihovna na hradě Český Šternberk
Na hradě Český Šternberk nemůže chybět knihovna. Není sice příliš velká co do plochy, kterou zaujímá, ale obsahuje celou řadu svazků v sedmi světových jazycích z nejrůznějších období.
Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg
Počet personálu, který o hrad pečoval, byl přímo úměrný společenskému postavení Sternbergů a také počtu dětí, které se do rodiny narodily. Dětí bylo celkem devět a jedním z nich byl i Zdeněk Sternberg, který v roce 1992 hrad zrestituoval.
Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg se narodil v roce 1923 jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternberga jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly. Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. V roce 1950 byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu. To nám připomnělo film Černí Baroni, kde jej ztvárnil herec Václav Vydra. V roce 1955 se oženil s Alžbětou Hrubou-Gelenj. Narodil se jim syn Filip, který se stal po smrti Zdeňka Sternberga v roce 2021 stal majitelem hradu. V roce 1968 Zdeněk Sternberg s rodinou emigroval do Vestfálska a následně do Vídně. Po sametové revoluci se vrátil do Československa a v roce 1992 hrad zrestituoval.
Dětství tohoto významného šlechtice nám během prohlídky několikrát připomněla průvodkyně. Nás zaujal zejména jeho důvtip, když při hře s míčem rozbil skleněné stínítko lustru v dětském pokoji. Rychle střepy uklidil a stínítko nahradil jiným, které získal v jiném pokoji v prvním patře. A tak tato událost zůstala bez povšimnutí a po svém návratu na hrad po restituci ihned svůj pokoj podle lustru poznal, přestože interiér hradu se již mezitím změnil.
Při prohlídce jídelny nás překvapilo, že ke stolu usedali pouze dospělí členové rodiny a děti starší jedenácti let. Důvod byl nejen ten, že před jídlem musely odříkat modlitbu v latině, což by mladší děti nedokázaly, ale také že během jídla byly seznamovány s etiketou spojenou se stolováním.
Hrad Český Šternberk je zajímavý nejen rodovou historií a zajímavými interiéry. Zaujal nejen nás, ale také filmaře. Natáčel se zde pohádkový seriál Arabela a vánoční pohádka Anděl Páně.
Hrad nad řekou Sázavou spojený s dlouhou a bohatou historií rodu Sternbergů rozhodně stojí za návštěvu. Během prohlídky se dozvíte o zajímavé historii rodu i hradu, ale i celou řadu dalších historek ze života konkrétních členů rodu.
Café Český Šternberk
Prohlídku jsme zakončili v útulné kavárně na nádvoří hradu, která je otevřena shodně s jeho otevírací dobou. V moderním interiéru historické památky si můžete vychutnat kávu, dezerty, ale i polévky a v nabídce je několik druhů teplých jídel. Obsluha je příjemná a nás mile překvapilo, že v nabídce jsme si mohli vybrat i bezlepkové jídlo chutné zeleninové placičky.
Více informací naleznete na stránkách hradu ZDE
Foto: Cysnews
