Vydali jsme se na Regionální den železnice s jízdou historické parní lokomotivy. Ve stánku místního Informačního centra nás jeho pracovnice seznámila nejen s místní historií, ale také nám doporučila řadu zajímavých míst, která stojí za vidění. A tak jsme samozřejmě nemohli vynechat návštěvu zámku Horšovský Týn . Už při vstupu na zámecké nádvoří nás zaujal výtah na jídlo a nádobí. Napovídalo to, že se při prohlídce okruhu Kuchyně – z tajů depozitáře uvidíme vybavení z přelomu 18. a 19. století. Prohlídka předčila naše očekávání. Kromě v té době moderního vybavení nás překvapily náročné požadavky na hygienu.
Prohlídkový okruh Kuchyně – z tajů depozitáře
Zaměstnanecká jídelna
Prohlídková trasa začínala v zaměstnanecké jídelně. Zde se zaměstnanci nejprve zapsali do zakázkové knihy, poté si umyli ruce a na stole pro ně bylo připraveno jídlo. Polévku v terině umístěné uprostřed stolu udržovala teplou nahřívaná podložka. Pokud zaměstnanci měli nějaké povinnosti a nestihli se přijít najíst do jídelny, byly tu pro ně připraveny cestovní nádoby a termosky s připraveným jídlem.
Kuchyně
Lze předpokládat, že prostor, kde se připravuje jídlo pro zámecké pány i jejich početné hosty bude zaujímat hlavní prostor této prohlídkové trasy. Kuchyně byla rozdělena na část pro přípravu jídel a část pro zpracování masa. Viděli jsme zde například sporák, který sloužil také jako zásobník teplé vody a plnil funkci dnešního bojleru. Vedle něho stály ošatky na písek, protože za Marie Terezie vyšlo nařízení, že je třeba v blízkosti zdrojů ohně mít připravený písek pro případné hašení požáru. Průvodkyně nás upozornila na původní elektroinstalaci z roku 1929, která byla vedena po stropě a dosud je funkční, což nám předvedla při spuštění ventilátoru. Ten v kuchyni plnil funkci dnešní digestoře. Zastavili jsme se u zavěšených poklic a všimli si na každé z nich byl vyražené iniciály „T“ , vážící se ke jménu rodu Trauttmansdorffů. Viděli jsme zde také skříňku, jež plnila funkci ledničky. Shora se do schránky vkládal led, který udržoval potraviny v chladu. V jednom koutě jsme si prohlédli hračky pro děti. Protože kuchařky si někdy do práce přivedly své děti, byl zde pro ně vyčleněn koutek, kde se mohly zabavit hrou.
Sklad nádobí
Zde jsme si prohlédli nejpoužívanější nádobí, nádoby na olej, ocet, nádoby na kvašení, na stěně u stropu nás zaujal náčrtek tehdejšího centra města. Zastavili jsme se u skříňky, která nám připomínala babiččin příborník. Průvodkyně nám vysvětlila, že se jedná o skříňku na exotické koření, které bylo velmi drahé a klíče od skříňky měla pouze hlavní kuchařka, která také udržovala a doplňovala zásoby vzácného koření. Na stěnách jsme si všimli dobové fotografie zachycující zřejmě zaměstnance kuchyně a služebnictvo.
Pekárna
Další z místností, kam jsme zavítali, byla pekárna. Zde jsme viděli dřevěnou truhlu moučnici, rozdělenou na tři díly na hrubou, polohrubou a hladkou mouku, váhy s přepočtovými tabulkami, díži na míchání těsta, pec na pečení chleba, vedle které visely kleště na výrobu oplatek, poličky, kde se v ošatkách uchovával chléb. Prohlédli jsme si také dřevěné formičky na výrobu perníčků. Všude jsme viděli umyvadla a lavaba na omývání rukou, takže požadavky na hygienu při přípravě jídla byly poměrně přísné.
Průchozí chodba
Krátce jsme se zastavili v průchozí chodbě mezi kuchyní a reprezentativními prostorami. Zde nás kromě lavaba zaujal přenosný záchod. Průvodkyně nám vysvětlila, že splachovací záchod byl na zámku instalován až před návštěvou Eduarda VII.
Sklad
Z chodby jsme vstoupili do skladu, kde byly uloženy předměty převážně církevního charakteru. Viděli jsme se komodu pro oblečení pro slavnostní mše, jesličky, loutkové divadlo, kalamář ve tvaru chaloupky. U stropu nás zaujal obraz znázorňující obléhání Horšovského Týna husity.
Sklad porcelánu a skleněného nádobí
Na závěr jsme zavítali do místnosti, kde byl uložen porcelán a skleněné nádobí. Zde jsme také viděli dva psací stroje. Ve vitrínkách nás zaujal porcelánový servis, kde každá jeho část byla opět označena iniciálou „T“ jako označení rodu Trauttmansdorffů.
Další prohlídkové okruhy zámku Horšovský Týn
Kromě prohlídkového okruhu, který vás zavede to tajů zámecké kuchyně si můžete vybrat prohlídkový okruh Purkrabství, během kterého se dostanete do jízdárny, ochozové chodby, a historických interiérů purkrabského paláce.
Pokud si vyberete základní prohlídkový okruh Zámek, poznáte, jak vypadalo zámecké bydlení od 16. století do počátku 20. století. Během prohlídky uvidíte salony, taneční sál, knihovnu, velkou renesanční halu.
Zámecký park
Původně renesanční zahrada založená r. 1550 ve stylu italských renesančích zahrad. Roku 1880 přebudovaná na anglický park. Poslední úprava proběhla roku 1905, kdy byl přebudován na přírodně krajinářský park.
Po skončení prohlídky jsme se zastavili v příjemné zámecké kavárně na malém nádvoří s fontánkou. Naproti ní se nacházejí toalety a v jejich sousedství nás zaujalo kino.
Kino Václava Vorlíčka
Velmi nás překvapilo, že jsme v prostorách zámku nalezli kino, s promítacím plátnem a řadami sedadel. Jedná se o místo, kde probíhají přehlídky filmů v rámci festivalu pro děti a mladé publikum Juniorfest
Fotografie na stěnách sálu vypovídají, že tento festival navštívila řada významných osobností.
Více informací naleznete na webových stránkách zámku Horšovský Týn ZDE
Historie zámku Horšovský Týn
Horšovský Týn je hrad přestavěný na zámek v historickém centru stejnojmenného města v okrese Domažlice. Ze severní a západní části je obklopen rozsáhlým zámeckým parkem v přírodně krajinářském slohu. Na severní a východní straně jsou hradní příkopy. Hrad a zámek zčásti stojí na skalnatém ostrohu, pod hradem se nachází rozsáhlé historické sklepení vytesané ve skále. Památka je ve správě Národního památkového ústavu.
Předchůdcem hradu byl dřevěný biskupský dvorec, který zanikl požárem a jehož zbytky byly nalezeny zejména během archeologického výzkumu v roce 2002.Hrad byl založen přibližně v polovině třináctého století a za jeho zakladatele je považován pražský biskup Jan III. z Dražic První písemná zmínka o hradě pochází z osmdesátých let třináctého století, kdy biskup Tobiáš z Bechyně nechal založit přilehlé město Pražské diecézi hrad zůstal až do husitských válek. Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic na hradě proběhly určité stavební úpravy a další inicioval Jan z Jenštejna.
Biskupové na hradě pobývali jen příležitostně, a o chod hradu se starali purkrabí. V církevním majetku hrad zůstal jen krátce, protože jej král Jiří z Poděbrad zastavil za dva tisíce kop pražských grošů Dobrohostovi z Ronšperka. Ten se roku 1465 stal předním členem jednoty zelenohorské, ale Horšovský Týn mu zůstal. Dobrohost dokonce zajistil jeho zástavní držení i pro svých pět synů a vnuka. Z nich si hrad napůl rozdělili Jiří a Volf z Ronšperka, přičemž po Jiřího smrti se jediným pánem hradu stal Volf. Oženil se s Kateřinou z Lobkovic a hrad jí a jejím dětem odkázal. Kateřinin bratr Jan mladší Popel z Lobkovic potom roku 1539 hrad koupil od Ferdinanda I.
Lobkovicové získali s Horšovským Týnem panství, ke kterému patřilo 28 vesnic, dva dvory a pustý hrad Starý Herštejn. V roce 1547 došlo k velkému požáru, při kterém hrad i město vyhořely. Jan mladší Popel z Lobkovic, proto pozůstatky hradu přestavěl v renesančním slohu.
Horšovský Týn připadl Vilémovi. Za něj byla dokončena renesanční přestavba, která probíhala ještě roku 1616. Vilém se jako jeden ze třiceti direktorů zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl zkonfiskován majetek. V roce 1622 zabavená panství Horšovského Týna, Čečovic a Mířkova koupil hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. Po jeho smrti v roce 1650 Horšovský Týn přešel na Adama Matyáše z Trauttmansdorffu.
Trauttmansdorffové výrazně rozšířili panství a na zámku nechali provést řadu úprav, ke kterým patřila stavba bytu kastelána, zasklená arkádová chodba nebo úpravy pokojů v jižním křídle. Další přestavby začaly okolo roku 1880 podle plánů architekta Josefa Schulze. Jejich výsledkem byly kromě úprav v severním, východním a jižním křídle nové fasády se sgrafity a ornamentálními malbami. Rodině Trauttmansdorffů zámek patřil až do roku 1945.
Zdroj: Wikipedie
