Vydali jsme se vlakem do města na severu Čech – do Litoměřic. Vlakem Švestkové dráhy jsme dojeli z Lovosic do Litoměřic na Horní nádraží. Odtud jsme se vydali na procházku městem. Uličky města nám byly povědomé, díky natáčení filmu Páni kluci.
Mírové náměstí
Historické jádro města je městskou památkovou rezervací od roku 1978. Mezi hodnotné památky patří mnoho obytných i sakrálních staveb, například kostel Všech Svatých, kostel sv. Václava, kostel sv. Vojtěcha, či městské opevnění. Došli jsme na Mírové náměstí a zde jsme si v blízkosti knihovny všimli pamětní desky známého českého komika Felixe Holzmanna. Bronzová busta českého komika je umístěna na domě, ve kterém Felix Holzmann strávil své mládí. Bustu zhotovil litoměřický sochař Libor Pisklák. Prošli jsme kolem domu U pěti panen. Tento původně gotický dům bylv letech 1725-30 barokně přestavěna stavitelem O. Broggiem. Údajně se jedná o vlastní dům tohoto stavitele, který v něm žil a pracoval. Na průčelí je ztvárněno pět dívčích obličejů, podle nichž dostal dům své jméno.
Uprostřed náměstí se nachází morový sloup. V roce 1680 postihl město velký mor. Na památku a z vděčnosti za překonání této morové epidemie, při níž zemřelo asi 400 osob, bylo v letech 1681-85 dle návrhu Giulia Broggia sochařem Abrahamem Kitzingerem z Děčína a litoměřickými kameníky Andreasem Koldererem a Ambrožem (Ambrosio) Waldem postaveno barokní sousoší. Mariánský sloup byl vysvěcen již 13.4. 1681. Na jeho vrcholu je umístěna Immaculata, což je ikonografický typ P.Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli s ovinutým hadem jako symbolem dědičného hříchu. Na postranních soklech jsou umístěny sochy patronů proti moru: sv. Rocha, Šebestiána, Bartoloměje a Františka Xaverského. Ve výklenku pak leží socha sv. Rosalie. Roku 1992 byly původní plastiky nahrazeny kopiemi, které jsou dílem akademických sochařů – restaurátorů Čestmíra Mudruňky a Ivo Hamáčka.
Nás zaujala budova staré radnice. Původní radnice, která vznikla na základech dvou gotických domů, byla zbudována ve 14. století. Dům svou renesanční podobu získal v průběhu rozsáhlých oprav v první polovině 16. století. Radnice se vyznačuje specifickým fasádním zdobením.
Zastavili jsme se na oběd v restauraci U zlatého bažanta. V příjemném prostředí nám ochotná obsluha nabídla i bezlepkové jídlo.
Po obědě jsme se vydali po Máchových schodech směrem k bývalé budově litoměřického nádraží, kde dnes naleznete stylovou kavárnu s příznačným názvem Káva s párou.
Cestou z náměstí nás zaujal dům se zeleným kalichem na střeše. Jedná se o pozdně gotický dům z 1. poloviny, který v 16. století renesančně přestavěl Ambrož (Ambrosio) Balli pro měšťanskou rodinu Mrázů z Milešovky. Jejich erb je vytesán na vstupním portálu a vyobrazen na dvorním průčelí, kde je i zčásti zachovalá původní renesanční malba. Později zde sídlil solní úřad, který byl označen znakem rakouského mocnářství, umístěným nyní v podloubí. Roku 1655 získalo dům město. Vnitřní úpravy pocházejí z roku 1695. V roce 1834 proběhla rozsáhlá přestavba, kdy byly sňaty renesanční štíty a nahrazeny empirovým řešením průčelí. V roce 1877 bylo v přízemí umístěno první zdejší muzeum. Dům byl původně nazýván „Pod Bání“ podle vyhlídkové věžice v podobě kalicha, připomínajícím tradici vinařství ve městě. Využívá se ho jako symbolu města. Dnešní úprava pochází z let 1950-55 a v domě sídlí městský úřad a městské informační centrum. V roce 1994 byla do průchodu vsazena náhrobní deska manželky původního majitele, Ludmily Mrázové.
Divadlo K.H. Máchy
Ulice Máchovy schody nás dovedla k budově Divadla K. H. Máchy. Před divadlem jsme se zastavili před pomníkem tohoto básníka. Busta byla vztyčena ke stému výročí básníkovi smrti v roce 1936, tudíž o 24 let později než ta na pražském Petříně. Je dílem známého českého sochaře Václava Blažka.
Parkány José Rizala jsou částí bývalého městského opevnění. Z terasovitých hradeb pojmenovaných po filipínském národním hrdinovi, který se v Litoměřicích roku 1887 zastavil, je nádherný výhled na město, zejména na katedrálu sv. Štěpána. Parkány zdobí kopie Rizalovy busty, jejíž originál byl městu darován filipínskou vládou.
Západní portál bývalého železničního tunelu
Scházeli jsme po schodech k západnímu portálu bývalého železničního tunelu. Pod historickým městem vedla tunelem trať Rakouské severozápadní dráhy. Tunel, který byl otevřen v roce 1874, byl dlouhý 300 metrů a sloužil až do roku 1958. Dnes není veřejnosti přístupný.
Malé Litoměřice
Od tunelu jsme se vydali ke kapli sv. Jana Křtitele. Jako gotický kostel je připomínána již v roce 1384. Radní protokol uvádí žádost biskupa Jaroslava Františka ze Šternberka z roku 1676 o pusté místo po kostelíku sv.Jana na Dubině. Na tomto místě pak byla následujícího roku vystavěna zřejmě Giulio Broggiem dnešní kaple sv.Jana Křtitele, což dokládá nápis na vstupním portálu. Opravována pak byla v letech 1910 a 1955. Nad portálem najdeme též znak tehdejšího litoměřického biskupa Jaroslava Františka ze Šternberka.
Před kaplí nás zaujal nádherná modelová železnice, kde se vláčky prohánějí po kolejích kolem památek a staveb města Litoměřice. Pohledem na vláčky a model města jsme strávili nějaký čas a poté jsme si zašli na kávu do budovy bývalého železničního nádraží do kavárny s příznačným názvem Káva s párou.
Káva s párou
V roce 1957 zde naposledy projel vlak po staré trati vedoucí tunelem pod historickou částí města. Po přeložení trati k řece byl provoz nádražní budovy ukončen. V letech 2013-14 byla budova vydražena do soukromého vlastnictví. Kavárna byla otevřena 3. července 2014. https://www.kavasparou.cz/
Ze zahrádky kavárny jsou nádherné výhledy a přímo před budovou si můžete prohlédnout malou parní lokomotivu Kraus München z roku 1897. Ač jsme tentokrát přijeli do Litoměřic vlakem, potěšilo nás, že jsme na parkovišti před kavárnou našli nabíjecí stanici pro elektromobily.
Katedrála sv. Štěpána
Protože se již blížil čas odjezdu našeho vlaku, vydali jsme se ještě rychle ke Katedrále sv. Štěpána, která nás upoutala při cestě po parkánech José Rizala.
Vznik katedrály se datuje k roku 1057. Když kolem r. 1057 založil kníže Spytihněv II. Kolegiátní kapitulu u kostela sv. Štěpána, byl to zřejmě již kamenný kostel, protože zakládací listina o něm hovoří jako o bazilice. Románský kostel, který byl později ve 14. století goticky přestavěn, byl v letech 1662-64 zbořen. Bezprostředně poté byla ve stylu raného baroka vystavěna v letech 1664-68 dnešní katedrála stavitelem italského původu. Stavby se zúčastnil též Domenico Orsi a pravděpodobně i Giulio Broggio. Zvenčí vypadá jako trojlodní bazilika, ale uvnitř je jednotný prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do lodi. Katedrála má délku 50 metrů, výšku 20,50 metrů a šířku v lodi i s kaplemi 22 metrů.
V sousedství katedrály se nachází biskupská rezidence postavena v letech 1683 – 1701 podle návrhu stavitele Giulio Broggia. Její součástí je kaple sv. Vavřince. V rezidenci sídlí litoměřický biskup.
Vraceli jsme se na Horní nádraží kolem Dómského náměstí ulicí Dómskou kolem Jezuitské hvězdárny. Jedná se o další, nejzachovalejší část městského opevnění s cimbuřím. V hranolové věžici byl roku 1705 zřízen vyhlídkový pavilon – „Lusthaus“, zvaný též „Jezuitská hvězdárna“. P. Švancara. V objektu se nachází muzeum marionet. Na parkovišti před hvězdárnou se nachází další dobíjecí stanice pro elektromobily.
Minuli jsme Litoměřický hrad. Gotický královský hrad byl založen ve 2. polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Byl součástí městských hradeb. Za vlády Karla IV. byl přestavěn a rozšířen. Od 2. poloviny 18. do 80. let 20. století sloužil jako městský pivovar.
Hrad byl v letech 2007-11 přestavěn na moderní kongresové centrum se zachovalými gotickými prvky a centrum českého vinařství. V něm se nachází interaktivní expozice českého vinařství.
Více informací naleznete ZDE
Litoměřice
Královským městem se staly v rozmezí let 1219 a 1228. Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. Ve městě sídlí od roku 1655 biskupství litoměřické diecéze.
Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik města ale předcházela existence raně středověkého přemyslovského správního hradu a jeho aglomerace. Toto hradiště se nalézalo na Dómském pahorku jihovýchodně od jádra středověkého města. Bylo rozděleno na vlastní hrad a předhradí, jehož část byla kolem roku 1057 vyhrazena pro kapitulu při kostele sv. Štěpána v místě, kde se nyní nachází barokní katedrála sv. Štěpána. Zakládací listinu litoměřické kapituly vydal v roce 1057 kníže Spytihněv II.
Vznik tohoto královského města spadá mezi roky 1219 a 1228. V letech 1257–1421 se ve městě nacházel křižovnický klášter. Královské město si od 13. do 17. století udrželo dominantní postavení mezi městy celé severní poloviny Čech. Důkazem je množství práv a privilegií, jimiž je různí čeští panovníci, včetně Karla IV., obdařili. Nejzávažnější bylo právo skladu a právo mílové, jimiž se mohlo pyšnit opravdu jen málo českých měst. Právo skladu znamenalo, že každý obchodník, který plul po Labi (např. do Pirny či Drážďan), musel své zboží v Litoměřicích vyložit a tři dny na zdejším trhu nabízet. Teprve potom mohl ve své cestě pokračovat.
Karel Hynek Mácha přišel do Litoměřic v druhé polovině září 1836, aby si zajistil na doporučení přítele Aloise Pravoslava Trojana místo advokátního koncipienta u advokáta Josefa Filipa Durase. Bydlel v pronájmu v domě čp. 177 na Janských schodech, který patřil ševci Franzi Lorenzovi. V domě byla kromě obuvnického krámu vinárna. Máchův byt byl v prvním patře a skládal se z předsíně a dvou pokojíků. V Litoměřicích kolem 20. října Mácha onemocněl, ale již 23. se účastnil hašení požáru. Nemoc se vrátila na začátku listopadu, 5. se Máchovi přitížilo a 6. listopadu 1836 zemřel. Pohřben byl v Litoměřicích 8. listopadu, v den, kdy se měl oženit s Eleonorou Šomkovou.
Blízký vrch Radobýl je mimo jiné také proslulý tím, že z něj prý vůbec naposledy utíkal český básník Karel Hynek Mácha, když spatřil hořící stodoly v Litoměřicích. Pomáhal hasit. Poté smrtelně onemocněl.
Zdroj: Wikipedie
Švestková dráha
Železniční trať Čížkovice–Obrnice (přezdívaná Švestková dráha) je regionální dráha vedoucí z Čížkovic přes Třebenice do Obrnic. V jízdním řádu pro cestující je uváděna v tabulce 113 Lovosice–Most, neboť po ní vedené vlaky jezdily a jezdí z Lovosic do Čížkovic po navazující trati Lovosice–Louny a z Obrnic pokračovaly do Mostu po trati Louny–Most. Od prosince 2017 do prosince 2019 byla označována ve stejné trase jako trať T4, což bylo také číslo turistické linky DÚK. Dráha se začala stavět roku 1896 a byla otevřena 19. prosince 1898. Trať obsluhovala zejména místní zemědělské podniky a také dopravovala dělníky do mosteckých dolů. Název Švestková dráha pochází z předválečných dob podle tehdy zde rostoucích švestkových sadů a alejí.
Provozovatel dráhy AŽD Praha ji před zahájením sezony v roce 2017 výrazně zrekonstruoval – bylo dosazeno zabezpečovací zařízení – jak přejezdů, tak stanic (stanice řízeny z Čížkovic), ve všech stanicích bylo obnoveno kolejiště. Na rok 2017 AŽD Praha vydala jízdní řád pro svou linku T4 a od dubna 2017 zde také jezdí.
Zdroj: Wikipedie
Více informací naleznete ZDE
Foto: Cysnews
