Vydali jsme se do města Jince, které vnímáme v souvislosti s vojenským újezdem či jako výchozí místo k výletům do Brd. Cílem naší cesty však byla prohlídka unikátní technické památky huti Barbora – valonské pece, ve které se tavilo železo klasickým způsobem.
Prohlídka huti Barbora
První část prohlídky trvala cca 45 min a absolvovali jsme ji s průvodcem. Nejprve jsme vystoupali po dřevěném schodišti do půdních prostor. Protože huť Barbora byla pro veřejnost otevřena v květnu letošního roku, schodiště ještě příjemně vonělo dřevem. Zde nás průvodce seznámil s historií stavby a osobností Rudolfa Jana Hraběte Bruntálského z Vrbna, který zakoupil Jinecké panství v roce 1805 a vybudoval dřevouhelnou pec Barbora. Během jeho výkladu nás překvapilo, že jméno huti není přímo spojeno s patronkou horníků sv. Barborou. Průvodce nám dále vysvětlil princip tavení železa ve valonské peci pomocí dřevěného uhlí. To se pálilo v milířích v okolních lesích a jeho spotřeba pro výrobu železa byla ohromující. Během prohlídky jsme viděli také model milíře s nářadím používaným pro výrobu dřevěného uhlí.
Poté jsme vystoupali opět po dřevěném schodišti ještě o patro výše. Zde jsme si nejprve prohlédli funkční repliku výtahu na rudu a potom jsme vyšli na terasu, ze které se nám naskýtal nádherný výhled na okolí a jinecký zámek. V době naší návštěvy v areálu probíhala akce s názvem Dřevosochání, takže jsme z výšky pozorovali sochaře při práci a sledovali doprovodný program, který zahrnoval také hudební vystoupení.
Nás ale nejvíce zaujalo kruhové okno z bezpečnostního skla na podlaze terasy. Jím jsme viděli vnitřek pece a úplně dole jsme zahlédli červené světýlko evokující oheň hořící v peci.
Expozice věnovaná geologické a paleontologické části Brd
Potom jsme sestupovali po točitém schodišti připomínajícím uměleckou stavební litinu z komárovských železáren až do přízemí budovy. Tady se s námi sice mladý, sympatický průvodce rozloučil, ale prohlídka ještě neskončila. Vešli jsme do expozice zaměřené na představení geologické a paleontologické části Brd. Kromě fotografií a informací na panelech nám doslova vyrazilo dech, že jsme mohli vstoupit do ponorky. Vlastně to mělo svoji logiku: v dávných dobách se zde totiž nalézalo moře. Představu, jak to asi vypadalo, nám pomohla udělat zdařilá animace na obrazovce.
Trilobiti jsou třída vyhynulých členovců. Objevily se ve starších prvohorách (kambriu) asi před 550 – 530 miliony let. Jednalo se výlučně o mořské živočichy jejichž tělo bylo pokryto mineralizovaným exoskeletem. Ten trilobiti v průběhu růstu svlékali a odhazovali. Výzkumem českých trilobitů proslul v 19. století zejména francouzský inženýr, přírodovědec a paleontolog Joachim Barrande. Ve středních Čechách vyměřoval původně křivoklátskou železnici. Náhodou ale objevil bohatá naleziště zkamenělin trilobitů, kteří obývali zdejší kraj – tehdy ještě dno mořské – před pěti sty miliony let. Trilobiti mu učarovali natolik, že opustil povolání stavebního inženýra a dal se na dráhu hledače trilobitů. Svým průzkumem geologických útvarů a zkamenělin se stal proslulým vědcem.
Zdroj: www.jince.cz
Z dávné historie jsme se přenesli do historie poněkud novodobější a prohlédli jsme si zblízka celou řadu technických exponátů. Na chvilku jsme se posadili před další obrazovku a na ní sledovali proces pálení dřevěného uhlí v milířích.
Zastavili jsme se u několika panelů s fotografiemi dokumentujícími průběh obnovy a rekonstrukce této unikátní technické památky. Fotografie prozradily, že původní stav byl se současným neporovnatelný.
Jinecký rodák Josef Slavík
Na závěr naší prohlídky jsme se zastavili v místnosti věnované významnému jineckému rodákovi Josefu Slavíkovi.
Josef Slavík
byl český houslista a skladatel, také nazývaný „český Paganini“. Josef Slavík se narodil v Jincích v rodině učitele a hudebníka. V devíti letech byl ve hře na housle tak zručný, že zastával primária v kvartetu hraběte Rudolfa Jana z Vrbna v Hořovicích, kam se Slavíkova rodina přestěhovala. Když hrabě rozpoznal jeho talent, zavezl jej do Prahy k řediteli konzervatoře Bedřichu Diviši Weberovi. Ten svěřil jeho houslovou výchovu znamenitému pedagogu B. V. Pixisovi. Hrabě pak hradil náklady na chlapcovo studium. Svého mecenáše Slavík nezklamal. Cílevědomě se vrhl do studia houslové hry, žádný technický problém před ním neobstál. Komponoval též houslové skladby virtuózního charakteru. V letech 1826 a 1827 Franz Schubert složil pro Josefa Slavíka a klavíristu Carla Mariu von Bockleta dvě náročné sonáty pro housle a klavír: Rondo, D 895, a Fantazii, D 934. Po návratu do Vídně se v listopadu 1830 seznámil s Fryderykem Chopinem. I on byl okouzlen Slavíkovou hrou.
V roce 1833 se Josef Slavík odhodlává k velkému koncertnímu turné, jehož osou by měla být Pešť (dnes Budapešť), Ostřihom, Lvov a další města. Přechozená chřipka však natolik oslabila jeho zdraví, že v Pešti zemřel. Byl tu i pochován. Až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově.
Zdroj: Wikipedie
Poslední místnost připomíná návštěvníkům nedávnou vojenskou historii Brd a okolí Jinců, kde se nacházel vojenský újezd a posádkové cvičiště.
Najdi si svého trilobita
Městys Jince má ve svém znaku trilobita. V okolí se nalézají lokality trilobitů jineckého kambria. I zde v areálu si můžete zkusit najít vlastního trilobita. Na vyhrazeném místě jsou kameny z lokalit lomů, kde můžete pomocí geologického kladívka hledat geologické zkameněliny.
Naši návštěvu jsme zakončili v budově sousedící s hutí, kde je malá příjemná restaurace s občerstvením. Zde je také zázemí a toalety.
Plány na rozšíření vnější expozice
Přestože nám prohlídka hutě Barbora přinesla zajímavé zážitky a dozvěděli jsme se spoustu informací, naše návštěva zde určitě nebyla poslední. Obec totiž plánuje rozšíření vnější expozice, která bude zaměřena na ukázky tradičního způsobu zpracování železa a má zde být také umístěn model kolomazné pece a funkční model milíře na pálení dřevěného uhlí. Tento projekt bude mít dokonce sladkou tečku v podobě projektu čokoládových workshopů, kde si budete moci odlít trilobita z čokolády.
Otevírací doba huť Barbora
Provozní doba v měsících květen, červen, září, říjen:
Pondělí – pátek Zavřeno
Sobota – neděle 10:00 – 16: 00
Provozní doba v měsících červenec a srpen:
Pondělí Zavřeno
Úterý – Pátek 10:00 – 16:00
Sobota – Neděle 09:00 – 17:00
Od listopadu do dubna bude huť Barbora návštěvníkům uzavřena
Více informací včetně kalendáře akcí naleznete ZDE
Historie huti Barbora v Jincích
Huť Barbora je nejucelenější technickou památkou starší éry vysokopecní výroby surového železa v českých zemích, ale také v Evropě. Jedná se o poslední dochovanou valonskou pec. Výstavba dřevouhelné pece započala v roce 1805. Vysoká pec se stavěl téměř pět let. Huť se udržela v provozu od roku 1810 do roku 1874, kdy jako jiné dřevouhelné feudální železárny podlehla v soutěži s moderním hutnictvím. V roce 1886 byla v zadním traktu budovy zřízena pila poháněná vodním kolem. Pila byla v činnosti až do roku 1951. Mezi lety 1951 až 2017 byla huť používána k různým účelům. Příkladem může být ubytovna, skladiště apod. Budova byla ponechána svému osudu a pomalu chátrala. Na konci roku 2017 rozhodlo vedení městyse Jince o odkoupení huti Barbora a v roce 2019 pořídila stavbě novou střechu a zabránila tak dalšímu ničení památky. V roce 2020 byl ve spolupráci s Ekologickým centrem Orlov o.p.s. vypracován projekt na záchranu této památky.
Rudolf Jan hrabě Bruntálský z Vrbna
byl český šlechtic ze starobylého rodu Bruntálských z Vrbna. Proslul především jako zakladatel železáren v Komárově, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách, kromě toho zastával posty u císařského dvora ve Vídni a získal Řád zlatého rouna. Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn nejvyššího dvorního maršálka Eugena Václava Bruntálského z Vrbna . Studoval práva a filozofii, ale od mládí se zajímal o mineralogii, takže navíc absolvoval studium na báňské akademii v Banské Štiavnici. Krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti poručíka, ale v roce 1789 převzal po otcově smrti rodové dědictví v Hořovicích. Již existující výrobu železa v Komárově na Hořovicku přivedl k obrovskému rozkvětu, takže za jeho života se komárovské železárny staly předním evropským producentem litiny s uměleckoprůmyslovým využitím. Hospodářský rozmach a současně nedostatek vodních zdrojů na Hořovicku vedl Rudolfa k dalšímu rozšíření majetku a v roce 1806 koupil od Vratislavů z Mitrovic sousední panství Jince. Na zdejším zámku dočasně umístil svou mineralogickou sbírku, jinak byl ale provoz velkostatku podřízen potřebám železáren a také v Jincích vznikla vysoká pec. Roku 1801 založil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích. Ten sice brzy zkrachoval, v následujících letech začaly však vznikat další řepné cukrovary, mimo jiné i díky tzv. kontinentální blokádě za napoleonských válek. Kromě toho od mládí zastával funkce v hospodářské správě habsburské monarchie, byl jmenován c. k. komořím, tajným radou a patřil k důvěrníkům císaře Františka I. I když se vyhýbal vyšším úřadům, v roce 1805 při obsazení Vídně napoleonskou armádou byl jmenován dvorským komisařem pro obranu města. V této funkci se osvědčil, takže nakonec se stal císařským nejvyšším komořím (1806–1823) a v roce 1808 získal Řád zlatého rouna.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
Naučná stezka z Jinec na Olymp Brd
Stezka začíná na jineckém vlakovém nádraží pokračuje kolem bývalého zámku, huti Barbora dále přes Kubovu lávku, přírodní památku Vinice do Běřína, na Plešivec do Rejkovic přírodní památku Na Horách do Křešína a zpět na jinecké náměstí. Délka trasy je 17,3 km a najdete zde 16 informačních tabulí, které vás provedou vzdálenou i blízkoiu historií městyce Jince a jeho okolí. Objasní vám život pod mořskou ladinou odehrávající se před více než pěti sty miliony let, historii výroby bronzu a železa a nabídne pěkné rozhledy pro kraji.
