Vydali jsme se na jednodenní zimní výlet do Lázní Jeseník. Nastoupili jsme ráno na Hlavním nádraží v Praze do rychlíku Valašský expres,který nás dovezl do stanice Zábřeh na Moravě. Zde jsme přestoupili do spěšného vlaku ve směru Jeseník. Projížděli jsme zasněženou zimní krajinou po trati Slezského semmeringu do města Jeseník. Odtud jsme došli do Lázní Jeseník nabízejících nádherné výhledy na město i na Jeseníky.
Slezský semmering
Za cíl naší cesty jsme si zvolili Lázně Jeseník, které jsou spjaty s jménem Vincenze Priessnitze. Z Hanušovic jsme pomalu stoupali zasněženou krajinou podle trati Slezského semmeringu. Tato trať byla zprovozněna 1.října 1888. Železnice prochází několika údolími a tvoří úchvatné zákruty nad nimi. Údolí železnice překonává pomocí viaduktů, přičemž jen na území Horní Lipové jich je šest. Trasa mezi Brannou a Lipovou překonává značné převýšení, přičemž nejvyšším bodem trati je Ramzová (760 m n.m.), která donedávna byla nejvýše položenou rychlíkovou stanicí v ČR. Ramzová je také jedním z nejvýše položených jesenických lyžařských středisek. Poznali jsme to podle počtu nastupujících lyžařů. Jeho nejvyšší bod se nachází ve výšce 1351 metrů nad mořem na vrcholu Šeráku, na jehož západním svahu se prosmýkají užšími lesními průseky především lehké nebo středně náročné tratě s převýšením 500 m. Z Ramzovského sedla stoupá repasovaná expresní čtyřsedačka na Čerňavu a následně pomalá dvousedačka směrem k vrcholu Šeráku s výstupní mezistanicí pro lyžaře na Mračné (1 253 m n. m.). Na západní straně Ramzovského sedla jsou samostatně provozovány tři kratší vleky na jihovýchodním svahu hory Klín.
Pivovar Holba
Železniční trať vedoucí mezi vrchy Jeseníků a Rychlebských hor měla zásadní vliv na hospodářský i turistický rozvoj .V Hanušovicích sídlí pivovar Holba, který má slogan „Ryzí pivo z hor“. Na našem výletu jsme se cestou vybavili několika plechovkami „Šeráku“ a museli jsme konstatovat, že toto ryzí pivo z hor, nám opravdu přišlo k chuti. Není divu,že toto pivo získalo ocenění v zahraničních soutěží. Z okénka se nám naskýtaly nádherné výhledy hluboko do údolí pod námi a na vedle trati jsme na svahu sledovali i točící se lopatky šesti větrných elektráren.
Alois Nebel zde byl..
Na nádraží v Horní Lipové v bývalé budově ústředního stavědla je umístěna malá expozice provozu na této trati. Na nádraží v Horní Lipové, v objektu bývalého ústředního stavědla se nachází železničářské Muzeum Slezského Semmeringu. Věnuje se trati zprovozněné v roce 1888 (stejně jako celý úsek Hanušovice – Jeseník). Expozice je věnována železniční zabezpečovací technice, návěstním prostředkům, historickým předpisům a různým dokumentům, jízdenkám, plakátům a mnoha snímkům z historie železniční trati, zejména z úseku Branná – Ramzová – Lipová-lázně. Muzeum nabízí rovněž možnost obsluhy elektromechanického výhybkářského přístroje z vlečky „Kamenolom“, dále obsluhy zařízení na označování historických lepenkových jízdenek a kleští průvodčího. K dispozici je také otisk pamětního razítka.
Jelikož se zaměřujeme na nostalgické vlaky s parními lokomotivami, názvy stanic se nám spojují s trasou jízdy parního vlaku Kralický Sněžník.
Názvy stanic,kterými jsme projížděly, nám také asociovaly animovaný film Alois Nebel
Dojeli jsme na konečnou stanici Jeseník a vydali jsme se po červené turistické značce do Lázní Jeseník. V letním období je možné využít Pressnitz vláček lázeňáček. Cestou jsme si vychutnávali výhledy na okolní svahy pohoří Jeseník.
Lázně Jeseník
Lázně Jeseník (do roku 1947 Gräfenberk jsou vesnice a lázně nacházející se na severozápadním okraji města Jeseník v Olomouckém kraji. Jejich zakladatelem je Vincenz Priessnitz – „Vodní doktor“. Tzv. Priessnitzovy léčebné lázně jsou od 19. století navštěvovány hojným počtem návštěvníků a pacientů,. V současné době je to ročně kolem osmnácti tisíc hostů. Vyvinula se a stále se zde jako primární metoda léčení praktikuje vodoléčba, která je proslavila po celém světě, spojená s využitím čistého horského klimatu, klidem a pohybem ve formě procházek po okolí horské přírody Rychlebských hor a Jeseníků.
První vodoléčebné lázně v rakouském císařství a vůbec na celém světě. Jejich zakladatel Vincenz Priessnitz měl při jejich zařizování nemalé problémy nejen s vrchností, před kterou si musel obhájit své názory o léčebném účinku obyčejné vody, ale také se spoluobčany, z nichž jedni ho považovali za Bohem nadaného všemocného lékaře, jiní za šarlatána, jež má spolky s ďáblem. Sám na léčivou moc vody nejspíš přišel náhodou. o čemž vypráví několik pověstí:
Jako malý pásl prý v horách a všiml si srny, která si pravidelně chodila namáčet raněnou nohu do studánky. Po čase chodit přestala, jelikož noha již byla vyléčena, ale Vincenz si polohu takto objevené studánky zapamatoval a když si poranil prst, sám k ní chodil a ránu si zhojil zázračně rychle. Když se mu v dospělosti stala nehoda (při převážení dřeva se splašil kůň a na Vinceze spadl vůz či klády) a měl zlomeno několik žeber, lékaři doporučovali obklad z vína a drahého koření (i bylin) jak tehdy bylo zvykem, nevylučovali, že vše bude zbytečné a že muž zůstane nadosmrti mrzákem, ale Vincenz riskoval: Narovnal si zlomená žebra tlakem oproti opěradlu židle a požádal matku, ať nabere studenou vodu ze studánky a tou od nynějška dělá obklady. Ta ho poslechla a jeho zdravotní stav se zlepšil. Po něco více než roce byl opět schopen vykonávat normální činnosti. Zpráva o jeho zázračném uzdravení se šířila rychle a mnoho sousedů za ním přišlo pro pomoc a radu s jejich jak vnějšími, tak vnitřními nemocemi. Vincenz si zpočátku příliš nevěřil a své léčebné metody zkoušel na zvířatech, po čase se však stal vyhlášeným lékařem, který léčil vše od zlomenin a vykloubených ramen po bolesti hlavy a břicha.
Vincenz Priessnitz
Vincenzi Priesnitzovi se nakonec podařilo získat potřebná povolení a roku 1822 založil první vodoléčebný ústav na světě. Díky darům spousty pacientů strhává původní dřevěný domek, kde bydlel a postavil nový, kamenný, který zároveň sloužil jako lázně. Nejdůležitější nástroje v nich jsou kádě (necky) s horkou a studenou vodou, do nichž jsou pacienti střídavě ponořováni, a lehátka, kam jsou uloženi zabalení do prostěradel. Do velké dřevěné vany v přízemí přivádí vodu přímo z pramene. Léčilo se zde mnoho slavných osobností té doby, jako například Nikolaj Vasilijevič Gogol, básníci Josef Krasoslav Chmelenský a Heinrich Laube, sochař Ludwig Schwanthaler a skladatel Franz Liszt. Počet pacientů stále rostl a tak pro ně Priessnitz staví ubytovny a léčebné domy.
Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 Vincenz Priessnitz. Zanechal po sobě několik dětí a pochován byl do rodinné hrobky vedle své tříleté dcery Karoliny, kterou nedokázal vyléčit. O lázně se po jeho smrti sytaral jeho zeť Jan Ripper. Roku 1853 převzal vedení lázní Josef Schindler, který však záhy byl pouze v čele lázeňského kuratoria, které tvořil společně s čtyřmi Priessnitzovými dědici. Lázně pak vedl doktor Eduard Emmel, který léčbu rozšířil třeba masážemi, a nejvýznamnější je Josef Reinhold (mimo jiné vynikající psycholog i psychiatr), který empirické poznatky zakladatele lázní podložil vědeckými výzkumy. Za druhé světové války provoz lázní zcela ochabl. Po roce 1945 dostaly lázně šanci se rozvinout a zaměřit na léčbu konkrétních onemocnění. V roce 1992 byly jesenické lázně zprivatizovány jako Priessnitzovy léčebné lázně a. s. Jeseník.
Zdroj: Wikipedie
Červená turistická značka nás dovedla do Lázní Jeseník poblíž Francouzského pramene s pomníkem .Odtud jsme po Priessnitzově ulici došli k hotelu Slunný dvůr. Protože se zajímáme o elektromobilitu, zaujala nás dobiječka pro elektromobily umístěná na parkovišti před hotelem. Potom jsme se vrátili k pomníku s Priessnitzovým odkazem a kousek od něj se nachází rodný dům V. Priessnitze.
Další z pramenů, který jsme minuli,se nazývá Domácí pramen. Protože byla doba oběda a začínalo slabě sněžit, uvítali jsme možnost koupit si teplé jídlo u okénkového prodeje restaurace U pramene. Na drůbežím rizotu a brynzových haluškách jsme si pochutnali na lavičce u fontány a během jídla jsme si četli zajímavosti na informačních tabulkách umístěných v malém parčíku. Naše další cesta vedla kolem kavárny Sofie k informačnímu centru.
Ripperova promenáda a další zajímavosti
Naproti němu je konečná zastávka autobusu z Jeseníku. Pokračovali jsme k budově Priessnitzova sanatoria, která je dominantou Lázní Jeseník. Tato hlavní lázeňská budova byla založená již v roce 1910 v secesním stylu (autorem byl krnovský rodák Leopold Bauer). Leží v nadmořské výšce 650 metrů s výhledem na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku asi 2 km nad městem Jeseník. Její dependací je Lékařská vila a Vila na Kolonádě. Přímo v budovách sanatoria Priessnitz se provádějí vodoléčebné procedury, perličkové, vířivé, uhličité a přísadové koupele, klasické a reflexní masáže, zábaly, kúry, elektroléčba, a další procedury, jež lázně nabízejí po celý rok. Tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze jsou zapsány na národním seznamu lidové kultury ČR a nesou známku Originální produkt Jeseníky. V interiérech sanatoria Priessnitz se také nachází lázeňský bazén s vířivkou a uprostřed dna kachliček barevných do podoby lva a saunový svět.
Na parkovišti před Priessnitzovým sanatoriem jsme si všimli další dobijecí stanice, tentokráte však určené pro elektrokola. Modrá turistická značka nás vedla kolem hudebního pavilonu k Českému pramenu a českému pomníku.Odtud jsme pokračovali po Ripperově promenádě k Priessnitzově hrobce. Cestou jsme potkávali lyžaře na běžkách, kteří využívali nenáročného terénu skrásnými výhledy .Na Ripperově promenádě jsme minuli Polský pomník, Maďarský pomník a Sofiin pramen.
Jesenické prameny
byly a znovu již jsou jednou z největších památek na Jesenicku. Nikde jinde na tak malé ploše se nenalézá takové množství těchto památek. Najdeme zde na osmdesát pramenů, pomníků, vyhlídek, památných skal a slavnostních křížů. Podobnou strukturu, ale s menším počtem těchto památek má také oblast nad městem Jeseník a pod Zlatým Chlumem. Rozvoj jesenických pramenů a stavba pomníčků souvisí úzce s osobou Vincenze Priessnitze, neboť tyto památky byly často stavěny jako poděkování za vyléčení. První památka pochází z roku 1836, kdy nechal do skály vytesat poděkování V. Priessnitzovi francouzský baron von Chabot. Tím se odstartovalo množství staveb, jež byly následně spojovány lesními pěšinkami s vyhlídkami vybudovanými na zajímavých místech. V roce 1842 vybudoval Priessnitz svůj vlastní pramen, ten nese jeho jméno. Bylo to k 200. výročí nešťastné události z třicetileté války. V té době byla unesena jednomu Priessnitzovu předkovi dcera. Nešťastný otec pronásledoval se svojí čeledí násilníky a dostihl je právě u jmenovaného pramene. Dívce se ve zmatku podařilo uprchnout, ale otec a většina jeho věrných byli pobiti. Zoufalá dívka si pak sama vzala život. Z pramene vystoupila víla, smísila krev s pramenitou vodou a předpověděla budoucí slávu rodu. Rovněž politický život zasáhl stavby a názvy pramenů. Priessnitz zemřel v roce 1851, ale prameny byly stavěny dále. Jejich množství dokonce zapříčinilo, že v roce 1871 nechal hrabě Adolf von Nassau postavit cestu, která vedla z lázní až na Studniční vrch a spojovala památky. Ani Češi se nenechali zahanbit a dali postavit pomník s pramenem. Na vrcholu je socha, jejímž autorem je J. V. Myslbek. Z dalších pramenů můžeme uvést: Jitřní, Mecklenburský, Vídeňský, Pokroku, Finský, Jelení, Německý, Večerní a další. Dnes je řada těchto pomníků propojena naučnou stezkou Vincenze Priessnitze. 4.10.2019 byl slavnostně vysvěcen Sofiin pramen na Ripperově promenádě, po rekonstrukci jej zdobí bronzový portrét hlavy Sofie manželky zakladatele lázní.
Zdroj: Wikipedie
Poté,co jsme prošli okruh Ripperovy promenády a vrátili se k Priessnitzovu sanatoriu, zvolili jsme si další trasu po modré turistické značce k Priessnitzově sprše a Balneoparku, podél háje víly Ozdravy ke Slovanskému pramenu a Žofiině pramenu. Cestou nás zaujala ve svahu stavba,kterou jsme považovali za saunu. Jednalo se však o domeček hejkala Zurčaly, správce Háje víly Ozdravy. Slouží jako informační místo pro návštěvníky tohoto lesního hřiště.
V blízkosti Bezručova pramene byl vybudován Zážitkový chodník. Cesta nejprve vede přes poval dřevěných kuláčů a dále pokračuje přes oblázky, dřevěnou štěpku, špalky a štěrk – nakonec vstupuje do brouzdaliště s pramenitou vodou.
Vycházku po lázních jsme zakončili na zastávce autobusu a vydali autobusem linky 112 na cestu do Jeseníku. Protože se zajímáme o elektromobilitu, zaujalo nás, že jsme jeli elektrobusem SOR, který je v provozu v Jeseníku od léta 2020.
Vincenz Priessnitz
Vinzenz Priessnitz (*4. října 1799 Gräfenberk u Frývaldova – + 28. listopadu 1851 Gräfenberk (Lázně Jeseník) byl zakladatel přírodního léčitelství rakouského původu a německé národnosti, žijící na Gräfenberku u Frývaldova (dnes Lázně Jeseník). Prosazoval například léčbu prací, čerstvým vzduchem a čistou horskou vodou. Položil tak základy hydroterapie. Je znám také pro Priessnitzův obklad. Je zakladatelem světoznámých lázní, léčil se u něj například Nikolaj Vasilijevič Gogol. Rok 1999 vyhlásilo UNESCO, při příležitosti dvousetletého výročí Priessnitzova narození, významným kulturním výročím. V roce 2014 byly tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze zapsány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.
Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejm. frývaldovští lékaři Dittrich a Günter), kteří na něj podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž přicházejí o živobytí. Priessnitzovi byl časem povolen provoz malého lázeňského zařízení se dvěma vanami, které smělo hostit pouze místní obyvatele, a to pod dohledem frývaldovských lékařů. Oficiální lázně vznikly v roce 1837, když získal potvrzení císařské komise, ačkoli neměl lékařské vzdělání. Komise prohlásila jeho vodoléčbu za „nový pozoruhodný jev v oblasti zdravotnictví“. V lázních se tou dobou léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody.
Na jeho počest dali jeho pacienti na mnoha místech postavit často nákladné památníky, mnohdy doplněné o vodní prameny. Ty byly stavěny na území obklopujícím samotné lázně. Od roku 1836 do 40. let 20. století bylo postaveno na 88 pramenů a pomníčků – jedná se o celosvětový unikát, kterému dali vzniknout zástupci 13 národností z celého světa. Po 2. světové válce a odsunu slezskoněmeckého obyvatelstva byly mnohé památníky poničeny nebo zapomenuty. Rekonstrukce se dočkaly na konci 90. let 20. stol., kdy byl nejprve postaven Bernský pramen a poté započala i obnova ostatních. Nyní je mnoho těchto památníků propojeno sedmikilometrovou naučnou stezkou Vincenze Priessnitze s devíti zastaveními (80 pramenů) či Stezkou Víly pramene. Můžeme jmenovat např. Český pramen se sochou Hygie sochaře J. V. Myslbeka, Polský pramen, Maďarský pomník se sochou lva, Rumunský pramen (dal postavit rumunský král Karel I.), Jitřní pramen, Mecklenburský pramen, Vídeňský, Slovanský, Bezručův pramen.
Zdroj: Wikipedie
Vystoupili jsme na konečné zastávce na Autobusovém nádraží. Prošli jsme si centrum města a Masarykovo náměstí s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.
Foto:JB Cysnews
