Vydali jsme se k hradu Přimda nedaleko města Bor. Jedná se o zříceninu nejstaršího kamenného hradu na území České republiky. Prohlédli jsme si nejen hrad, ale také město Přimda. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v městě Bor nedaleko Tachova.
Cesta k hradu Přimda
Zaparkovali jsme na náměstí Jindřicha z Kolowrata. Siluetu hradu jsme viděli již z náměstí na vrcholu stejnojmenného kopce o nadmořské výšce 838 m. Z náměstí nás vedla naučná stezka kolem mateřské školky dále k horskému hotelu Kolowrat. Odtud jsme po krátkém stoupání stanuli před kapličkou Panny Marie, kterou nechal v roce 1852 postavit místní stavitel Thurner jako poděkování za to že se mu podařilo končit náročnou stavbu městského kostela v Mariánských Lázních. Dle pověsti stojí kaple na místě kde přišlo o život několik lidí, kteří kdysi před mnoha staletími stavěli na vrcholu kopce hrad . Byla obnovena v roce 1993. Od studánky jsme pokračovali kolem místa, kde turisté staví kamenné mohylky , odtud jsme došli do zatáčky, kde se cesty rozdvojily. Jedna vedla kolem studánky k hradu Přimda. Na druhé jsme viděli dvě zastavení naučné stezky a u druhé z nich jsme si všimli konstrukce vleku vedoucího dolů do Přimdy. Vrátili jsme se na rozcestí pod studánkou a pokračovali po cestě k hradu. Počasí nám na výlet přálo a odměnou nám byl opravdu nádherný výhled na Přimdu, okolní kopce a viděli jsme pod sebou i dálnici D5. Uvědomili jsme, se že jsme odtud právě často tento hrad vídali.
Hrad Přimda
Přimda (německy Burg Pfraumberg) je zřícenina nejstaršího známého kamenného hradu na území ČR. Tento raný představitel románské hradní architektury vznikl v roce 1121 za vlády Vladislava I. Zřícenina je chráněna jako národní kulturní památka.Státní hrad je ve správě Národního památkového ústavu a je přístupný veřejnosti.
Nejstarší písemný doklad o existenci hradu se nachází v Kosmově kronice, která se zmiňuje o tom, že v roce 1121 postavili Němci uvnitř hranic českých ve hvozdu, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále. Stavebníkem hradiště mohl být Děpolt II. z Vohburgu, který byl správcem sousedící německé Severní Marky. Pravděpodobně nedlouho po dokončení stavby, byla Přimda dobyta Vladislavem I.
Přimda se stala knížecím majetkem, sloužila jako strážní místo na norimberské cestě u jednoho z pohraničních přechodů do říše a byla užívána i jako vězení. Vzhledem k tomu, že význam norimberské cesty ve 12. a 13. století rostl, byla Přimda přestavěna a zesílena během vlády Soběslava I., ve 13. století patřil kastelán Přimdy mezi nejdůležitější úřady v přemyslovském státě.
Za Jana Lucemburského byl hrad zastaven Vilémovi Zajícovi z Valdeka a poté rychtáři Jakubovi Frenclínovi. Zpět Přimdu v roce 1344 získal Karel IV. Za Václava IV. byla opět zastavována, kontrolu panovník získal až v roce 1418, kdy Přimdu dobylo královské vojsko. V roce 1429 se pokusilo katolickou baštu drženou Jindřichem Žitem z Jivjan neúspěšně dobýt husitské vojsko. V 15. a 16. století byl hrad opět často zastavován. Od roku 1675 až do 1. poloviny 20. století byli majiteli Kolowratové.
Legenda o hradě Přimda se objevuje i v díle Zlatá kniha historických příběhů, v příběhu Vítek Vítkovič (autor. Václav Kliment Klicpera) o rytíři Vítkovi. Ten se snažil chránit svého pána knížete Oldřicha i přes všechny útrapy z rodu Vršovců. Vítek se objevil na tomto hradě coby vězeň a uslyšel jeho příběh. Kdysi dávno dal, dle legendy, dal hrad vystavět Albert markrabě vysokohradský. Ten unesl Helenu, dceru císaře Jindřicha zvaného Ptáčník. Dívku chtěl ukrýt na tajném místě, a tak svolal mnoho dělníků, kterým slíbil vysokou odměnu. Podmínkou však bylo, že nikdo nesmí opustit staveniště, dokud hrad nebude zcela hotov. Hrad byl vymyšlen tak, že jediná přístupová cesta vedla přes dubové větve. Když byly práce hotovy, uspořádal markrabě hodokvas. Dělníci se usadili u dlouhého stolu a začali v hodování. Tu se však markrabě začal modlit tak vroucně, až vstal. Dělníci učinili totéž podle jeho příkladu. V ten okamžik však markrabě spustil skrytý mechanismus a všichni dělníci skončili po desítkách metrů pádu v hluboké jámě pod hodovní místností. Hrad pak našel rytíř Přímda, který za jeho služby knížeti Oldřichovi, směl hrad pojmenovat po sobě. Tak hrad dostal jméno Přimda.
Zdroj: Wikipedie
Historie hradu Přimda dle kronikáře města Přimdy Josefa Rídla
Roku 1121 se špatně urodilo pro velká sucha, jež trvala celé tři měsíe od března do května. Téhož roku vystavěli jacísi Němci uvnitř hranic českých ve hvozdu, k němuž se jde přes Bělou, hrad ve strmé skále. Kníže Vladislav, vzal s sebou tři čety vybraných bojovníků, přepadl znenadání hrad a dobyl ho. Není pochyb, že kníže hned dal by pověsiti všechny Němce v tom hradě zajaté, kdyby nebyl přijel Albrecht, jenž je snažnými prosbami a vrozenou sobě obratností zachránil. Tolik praví kronika Kosmova. Hrad Přimda byl opravdu založen r. 1121. Je to nejstarší kamenný hrad u nás. Jeho součástí je také nejstarší dochovaná kamenná vězeňská cela, protože hrad plnil i úlohu státního vězení. Také se zde dochoval nejstarší kamenný záchod. Hrad vystřídal několik majitelů a od roku 1609 je uváděn jako pustý, zboření a opuštěný. Z původní velké zástavby se zachovala pouze obytná věž, tzv. donjon. Hrad byl několikrát opravován, bohužel ne vždy citlivě.
Hrad nebyl nikdy velký z důvodu prudce se svažujícího terénu, který neponechával dostatečný prostor pro stavbu. Dnes osamocená věž tzv. donjon se záchodovým přístavkem byla dříve součástí rozsáhlejší stavby. Dosahovala do výše tří pater o síle zdí čtyř metrů v základu. Hlavní obytný sál s krbem býval v prvním podlaží, kudy se do věže vcházelo. Kromě věže se zde nacházelo níže položené podhradí s opevněnou obvodovou hradbou, rozměrná obytná stavba, bašta uvnitř níž se nacházela kaple. Uprostřed horního nádvoří byla studna, maštale a řada dalších hospodářských staveb. Na severní straně byl vyhlouben hradní příkop. Unikátním prvkem hradu je při západní stěně kamenný prevét – nejstarší středověký záchod na našem území.
Zdroj: NS Přimda
Obec Přimda
Protože nám po cestě na hrad vyhládlo, zastavili jsme se na oběd v restauraci Modrá Laguna nedaleko náměstí. Prostředí restaurace bylo příjemné a obsluha vstřícná. Na velmi dobře připravených pokrmech jsme si opravdu pochutnali.
Po obědě jsme se ještě prošli kolem náměstí Jindřich Kolowrata. Dominantou náměstí je kostel sv. Jiří, který je zmiňován v roce 1369. Jeho základem se zřejmě stala původní gotická kaple, ve 14. stol. byl několikrát přestavován. Věž byla zvýšena v letech 1824-26. Kostel byl sice uzavřen, ale nahlédli jsme dovnitř kulatými okénky ve dveřích a zaujaly nás okenní vitráže s mozaikami českých světců sv. Vojtěcha, sv. Jiří a sv. Václava, kterými prostupovaly dovnitř sluneční paprsky. V parčíku blízko vchodu do kostela kámen a informační tabule naučné stezky připomínají katolického kněze, básníka a spisovatele Jindřicha Šimona Baara, který v kostele sv. Jiří působil jako kaplan. Vystudoval gymnázium v Domažlicích, poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze.
Před kostelem se nachází kašna, socha sv. Jana Nepomuckého. Nás zaujalo sousoší medvědů stojících pod mohutným stromem. Sousoší medvědů městu Přimda daroval Maximilian Alexander Kolowrat-Krakowský dne 15. června 2019. Sochy pocházejí z dílny řezbáře a dřevosochaře Tomáše Indry. Se znakem dvou medvědů pod stromem jsme se setkali na informačních tabulích jednotlivých zastavení naučné stezky.
Naproti Městskému úřadu můžete navštívit informační centrum. Nachází se zde také Správa chránění krajinné oblasti Český les. Nás překvapilo, že v areálu základní školy se nachází plavecký areál s bazénem, tobogánem, vodním hřibem i vířivkou.
Přimda
V roce 1414 přes Přimdu vedla cesta Jana Husa do Kostnice. V roce 1675 koupil panství i s hradem Jan Václav hrabě Novohradský z Kolowrat. Na konci druhé světové války, v dubnu 1945, byla velká část historického centra poškozena požárem po americkém náletu. Po druhé světové válce byla většina původního obyvatelstva vysídlena na a na jejich místo přišlo české obyvatelstvo z vnitrozemí. V roce 2023 bylo náměstí přejmenováno na náměstí Jindřicha Kolowrata.
Zdroj: Wikipedie
Více informací o městě naleznete ZDE
Foto: Cysnews
