Blíží se čas dovolených a tak si povězme něco o trendu, který se stal fenoménem zejména v Itálii. Agriturismo je tak trochu jiná dovolená, jejíž koncept se datuje přibližně od přelomu milénia. Zatímco převážná většina turistů míří en masse na přeplněné pláže a do panelákových hotelů v přímořských letoviscích jižní Evropy, kde převládá quasi-gastronomický sterilní „mainstream“ typu fast-food, pseudo-pizzy a döner kebabů, malé procento z nás již objevilo, že pár kilometrů od pobřeží lze najít ráj na zemi spojený s eno-gastronomickými zážitky, na které se bude dlouho vzpomínat.
Co je agriturismo?
Aby se ubytovací zařízení mohlo označit jako agriturismo, musí se provozovatel kromě poskytování ubytovacích služeb navíc věnovat vedlejší činnosti v oblasti zemědělské produkce. Nejčastěji je to vinohradnictví a vinařství, ale také se může jednat o výrobu olivového oleje, balzámového octa, šunky, salámu, sýrů aj. V neposlední řadě se k tomuto způsobu jak trávit dovolenou řadí také různá ubytovací centra a restaurační zařízení s výukou vaření, hledáním lanýžů a řízenými degustacemi sýrů, salámů, pršutu, vín, destilátů či olivových olejů a balzámových octů. Ostatně předvádění kulinářského umění hostům s ochutnávkami regionálních specialit a aktivní účastí klientů spojenou s konzumací vlastnoručně vytvořených pokrmů jsou mnohdy součástí programů dovolených typu agriturismo, ke kterým se rovněž často připojuje i umění (kreslení, malování, keramika…) či sport (golf, tenis, jízda na koni…). Ubytování je obvykle nabízeno v bývalých panských usedlostech, na zámcích nebo zemědělských farmách uprostřed vinic či olivových hájů v nádherné kopcovité krajině regionů jako jsou např. Piemont, Toskánsko, Benátsko, Sicílie… a vůbec, po celé Itálii. A nejen tam!
Kurzy kulinářského umění
V samotném Toskánsku dnes existuje přes sto soukromých rezidenčních škol s výukou italského kulinářského umění a řada dalších je roztroušena v sousední Umbrii a v ostatních regionech Itálie. Stávají se poslední dobou vyhledávanými místy jak trávit dovolenou v klidu a daleko od ruchu velkoměst a turistických středisek. Většina jich je zaměřena na anglicky mluvící klientelu, avšak některé z nich přivítaly v průběhu posledních dvou desetiletí i první vlaštovky z České republiky. Z pestré nabídky lze takovou dovolenou „ušít na míru“ a přizpůsobit jakékoli peněžence: od přepychového kulinářského centra provozovaného potomky rodu De‘ Medici ve Florencii, které se zaměřuje na zámožné Američany, až po jednoduché selské usedlosti s tradiční domácí kuchyní alla nonna aneb jak vařily naše babičky.
Škola vaření s Valentinou
Podívejme se na typický program jedné z rezidenčních škol vaření, která se nachází v kamenné vesničce Tavernelle z 13. století uprostřed kopcovité krajiny zvané Lunigiana na hranicích tří oblastí: Toskánsko, Ligurie a Emilia-Romagna. Majitelka Valentina Harris (roz. Sforza) je italo-anglického původu, autorkou 18 knih o italské kuchyni a známá osobnost z kulinářských seriálů televize BBC. Jejím obchodním partnerem je Dan Schickentanz, zvaný De Gustibus, artisan-baker a lektor v oboru pečení, který vlastní sérii vysoce kvalitních sandwich-barů a pekáren v Londýně i jinde. Po dobu trvání šestidenního kurzu jim pomáhá 10-členný tým kuchařů, pomocníků, průvodců a bavičů. Areál „školy“ se skládá z přednáškového sálu, kuchyně, jídelny, baru a knihovny. K ubytování hostů slouží Palazzo, zaměstnanci pak bydlí v kamenné ville na spodním konci ulice zvané Borgo, kde nejezdí žádná auta a dveře domů se ani na noc nezamykají. Valentina ve své výuce pokryje všechny aspekty italské kuchyně, od nákupu čerstvých surovin na místním trhu a u rybářů, přes přípravu antipasti, salátů, těstovin, rizot, hlavních chodů a dezertů, až po exkurze k výrobcům regionálních specialit a do místních vinařství. Kromě pekaře Dana, který účastníkům kurzu předvede přípravu chleba, pizzy či focaccie, sem občas přiletí na workshop i známý londýnský restauratér a spoluator knih série “Dva italští gurmáni” – Gennaro Contaldo nebo jeho protegé, populární televizní šéfkuchař Jamie Oliver. O zábavu kolem atraktivně prostřené tabule (každý den jinak) není vůbec nouze a všichni, jak hosté, tak zaměstnanci, jsou součástí jedné „velké šťastné rodiny“, která spolu prožije báječný týden plný eno-gastronomických zážitků.
Slow Food – život v pomalém pruhu
Mnohá vinařství si během posledních desetiletí také vybudovala svá vlastní gastronomická zařízení s ubytovacím zázemím pro své klienty a hosty v tzv. slowfoodovém duchu, kde nabízejí vysokou gastronomii v podobě gastronomického menu s párováním každého pokrmu se specifickým vínem ze své produkce. A co je to Slow Food? Je to neziskové eko-gastronomické sdružení, které vzniklo na protest masivně se šířícímu globalizovanému stravování ve stylu fast food, průmyslové velkovýrobě potravin, standardizaci jejich chutí a na podporu zájmu lidí od nejútlejšího věku o to, jaké jídlo konzumují, odkud pochází, jak chutná a jak jeho výroba ovlivňuje okolní svět a životní prostředí. Ale o tom v detailu někdy příště…
Helena Baker