Vydali jsme se do Kořenova v Jizerských horách. Městečka, jehož jméno je spojeno s Jizerskými horami a také s unikátní technickou památkou ozubnicovou dráhou známou též jako zubačka, která spojuje Tanvald s Kořenovem.
Kořenov městečko spojené se zubačkou
Cílem naší cesty byla jízda po ozubnicové trati Tanvald- Kořenov. Vydali jsme se proto do obce Kořenov, která vznikla v roce 1960 sloučením obcí Polubný, Příchovice (i s osadou Rejdice) a Jizerka. Kořenov byl před tímto sloučením místní části obce Polubný. Dojeli jsme na rozcestí Motorest, kde se nachází i stejnojmenná autobusová zastávka. Z této křižovatky vede silnice přes Horní Polubný do oblíbeného centra běžkařů a cykloturistů do osady Jizerka. My jsme se však vydali pěšky po modré turistické značce k železniční stanici Kořenov.
Tesařovská kaple
Již při příjezdu nás zdálky zaujala bíle svítící stavba Tesařovské kaple. Kapli navrhl v roce 1908 berlínský specialista na sakrální stavby prof. Otto Bartning. Při stavbě bylo využito hrázdění, které nebylo na jižních svazích Jizerských hor tak časté, jako v podhůří Frýdlantska.
Zdejší věřící na počátku 20. století snili, že si vybudují velký kostel v novogotickém slohu. Nakonec se však ukázalo, že na svůj záměr nemají dostatek finančních prostředků, a proto od něj upustili. Když se ale místním farářem stal Helmuth Pommer, jenž se ze svých cest po Německu znal se začínajícím architektem Otto Bartningem, požádal ho o návrh kaple pro Tesařov. Bartning navrhl skromnou osmibokou kapli. Její základní kámen byl položen v květnu 1909 a již koncem října téhož roku se svatostánek slavnostně otevíral. Po odsunu německého obyvatelstva patřila kaple Jednotě bratrské, od které ji roku 2009 odkoupil Ochranovský seniorát Českobratrské církve evangelické.
Zdroj: Wikipedie
Cesta od Tesařovské kaple na železniční zastávku Kořenov
Vydali jsme se po modré turistické značce po trase cesty Via-Czechia severní. Sledovali jsme na kopci Hvězda siluetu rozhledny Štěpánka. Kamenná rozhledna zde byla veřejnosti zpřístupněná v roce 1892. Byla postavena na počest arcivévody Štěpána, který dohlížel na stavbu zdejší silnice a toto místo se mu zalíbilo. Výška rozhledny je 24 metrů. Z vyhlídkového ochozu ve výšce 21 metrů je možné vidět západní Krkonoše, údolí Desné a Kamenice, roztroušenou zástavbu horských chalup, přehradu Souš a v pozadí horu Jizeru. Scházeli jsme po cestě kolem penzionu Poezie, kde nás zaujala dřevěná socha krále sedícího majestátně na trůně. Cesta nás dovedla k dolní stanici lyžařského vleku Bavorák. Odtud jsme pokračovali kolem horské chaty Zvonice k horskému hotelu Lesní chata. V minulosti se zde nacházela zotavovna ROH. To nám vysvětlovalo skutečnost, že další část cesty vedla po široké lesní cestě lemované lampami elektrického osvětlení. Po chvíli jsme již přešli po lávce Martinský potok a vyšli jsme na silnici v blízkosti penzionu Zelinka a Wellness penzionu Triola. Po asfaltové silnici jsme se zakrátko dostali před budovu železniční stanice.
Muzeum ozubnicové dráhy a Výtopna Kořenov
V budově jsme nalezli také Muzejní expozici zubačky. Na informačních panelech jsme se dočetli řadu zajímavých informací z historie trati a její stavby. Prohlédli jsme si řadu exponátů vážící se z okolních železnic včetně trati z Harrachova do Szklarske Poreby. Zaujala nás i dobová kancelář výpravčího, ozubnicové soukolí a modely vozidel. Ozubnicová dráha Tanvald-Kořenov je jednou z posledních tratí v České republice, která pro překonání prudkého stoupání využívá ozubená kola zabírající do ozubeného hřebene na trati.
Vlaky na této trati používají ozubená kola pro zajištění přenosu tažné síly a pro bezpečný provoz ve strmém terénu, což ji odlišuje od běžných železnic. V muzeu jsme se mimo jiné dozvěděli, jak toto zařízení funguje.
Více informací naleznete ZDE
Ozubnicová dráha Tanvald-Kořenov
Železniční trať Liberec–Harrachov je česká jednokolejná regionální dráha o délce 38,2 km, kterou tvoří pod společným číslem 036 trať Liberec–Tanvald a Tanvaldská ozubnicová dráha Tanvald–Harrachov, která je nazývaná též jako Jizerskohorská železnice, Jizerskohorská dráha (v polštině Kolej Izerska) nebo Jizerská dráha, což se vžilo ke konci 20. století, kdy mělo trať několik měsíců v pronájmu Sdružení Jizerské dráhy. Obě části leží v Libereckém kraji a vzájemně na sebe navazují. Trať vede z Liberce přes Jablonec nad Nisou a Smržovku do Tanvaldu a dále přes Desnou a Kořenov až do Harrachova. Z Harrachova trať od roku 1902 pokračuje do polské Szklarské Poręby, v letech 1945 až 2010 byl provoz v přeshraničním úseku přerušen
V úseku Tanvald–Kořenov je trať ozubnicová. Jde o jednu z posledních normálněrozchodných ozubnicových železnic v Evropě a také o nejstrmější železnici v Čechách. V roce 1992 ji Ministerstvo kultury prohlásilo za kulturní památku
- Ozubnicový systém: dvojitá Abtova ozubnice, položená ve třech sekcích (vynětím ozubnicových výhybek v dopravně Dolní Polubný došlo k vytvoření třetí sekce), celková délka 4 744 m
- Maximální sklon: 58 ‰ (český železniční rekord)
- Převýšení: 235 metrů na 7 kilometrech, resp. 275 metrů na 11,4 kilometrech
- Tunel mezi Kořenovem zastávkou a Kořenovem, délka 932 metrů, na stavbu použito 20 tun dynamitu
- Jizerský viadukt přes Údolí naděje na pomezí katastrů Kořenova a Harrachova výšky 25 metrů
- Dopravna Kořenov stojí na náspu vytvořeném z 800 000 kubických metrů zeminy.
Úsek z Tanvaldu do Kořenova byl budován se záměrem propojit stávající tratě Liberec – Tanvald a Železný Brod – Tanvald s plánovanou tratí Jelenia Góra – Kořenov (Zackenbahn), neboli propojit Rakousko-Uhersko s Pruskem. 30. června 1902 došlo k otevření prodloužení tratě z Tanvaldu do Kořenova a 1. listopadu 1902 byla trať napojena na Německé dráhy První lokomotivy (Dessendorf vedla zahajovací vlak 30. června 1902, Ignaz Ginzkey, Polaun) byly zakoupeny z lokomotivky Floridsdorf. Úsek z Kořenova do Pruska byl roku 1923 elektrizován pruskou trakční soustavou 15 kV, 16 ⅔ Hz. Elektrický provoz byl však roku 1945 ukončen a trakční vedení bylo postupně odstraněno. Od 80. let 20. století je běžný provoz na ozubnicové dráze zabezpečován adhezně (tedy bez použití ozubnice). Ozubnicové lokomotivy se tak v současnosti používají pouze při nostalgických jízdách.
V květnu 2003 byla občanským sdružením Vědeckotechnická společnost při železniční stanici Tanvald založena obecně prospěšná společnost Železniční společnost Tanvald, jejímž cílem je záchrana a ochrana této železniční trati. Společnost rovněž zřídila železniční muzeum v objektu staniční budovy dopravny Kořenov a v roce 2016 byl obnoven areál depa v této dopravně. Dalším z cílů této právnické osoby je popularizace trati, zřízení naučné stezky „Krajem kořenovské zubačky“, organizování příležitostných nostalgických jízd a zprovoznění a provozování parní ozubnicové lokomotivy 404.003. V letech 2009–2010 byly na trati otevřeny nové železniční zastávky, financované z fondů Evropské unie. Šlo o zastávky Jablonec nad Nisou centrum, Smržovka-Luční, Desná-Riedlova vila a Desná-Pustinská. Po rekonstrukci byla také v srpnu 2010 opět zahájena pravidelná osobní doprava na traťovém úseku Harrachov – Szklarska Poręba Górna.
Zdroj: Wikipedie
Penzion Dartagnan
Během našeho pobytu jsme se ubytovali v penzionu Dartagnan. Příjemně nás překvapilo, že penzion i restaurace byly plně v provozu i v době mimosezony. Ocenili jsme příjemně vybavený pokoj, společenskou místnost jejíž součástí byla praktická kuchyňka vybavená mikrovlnnou troubou. Pro obědy i večeře jsme využili zdejší restauraci s příjemným prostředím, ochotnou a vstřícnou obsluhou, která nám připravila i velmi chutné bezlepkové jídlo. Byli jsme zde velice spokojeni.
Kořenov
Původní obyvatelstvo bylo převážně německé, po vysídlení Němců se do opuštěných chalup nastěhovali Češi a množství objektů začalo sloužit k rekreačním účelům.
Nejstarší částí obce jsou Rejdice, které byly založeny již v roce 1577. V letech 1850–1920, 1939–1945 a 1949–1960 patřila osada Rejdice k obci Příchovice, v letech 1920–1938 a 1945–1949 byly samostatnou obcí. Dolní část Rejdic leží při silničce z Příchovic do Zlaté Olešnice, horní část Rejdic při cestě u horního konce dnešní rejdické sjezdovky. K Rejdicím patří i osada Počátky při silnici II/290 od Vysokého nad Jizerou.
Polubný je od roku 1793, kdy zde byl vysvěcen kostel svatého Jana Křtitele, sídlem farnosti, 19. října 1899 byl povýšen na městys. Obec se skládala z částí a osad Dolní Polubný, Horní Polubný, Kořenov, Černá Říčka, Zelené Údolí, Ničovy domky, Kobyla, Merklov, Novina, Růžodol, Souš, Václavíkova Studánka. Dolní Polubný byl odtržen od obce Polubný a připojen k Desné roku 1949. Do roku 1959 zde středem řeky Jizery procházela státní hranice s Polskem a tak jsou nyní součástí katastru Polubného i pozemky, které leží na historickém území Slezska.
Příchovice se původně skládaly z osad a částí Dolní Příchovice, Horní Příchovice, Pustiny, Morava, Libštát, Potočná, Nová Huť, Tesařov a mnoha samot a samostatnou obcí byly v letech 1850–1960, 28. dubna 1897 byly povýšeny na městys. Od roku 1690 byl v Příchovicích dřevěný kostel svatého Víta, roku 1862 znovu vysvěcen po zásadní přestavbě. Farnost byla v Příchovicích zřízena roku 1736.
Jizerka byla v letech 1850–1936 součástí obce Bílý Potok, v letech 1936–1959 samostatnou obcí.
Zdroj: Wikipedie
Foto: Cysnews
