Rozhodli jsme se strávit prodloužený víkend v Jizerských horách. Vydali jsme se do obce Josefův Důl, které je nástupním místem na Jizerskohorskou lyžařskou magistrálu. My jsme si vybrali dobu své návštěvy před zahájením lyžařské sezony, proto jsme se zaměřili na turistické cíle.
Přehrada Josefův Důl
Výchozím místem našich výletů byl Josefův Důl. Odtud jsme se první den vydali po žluté turistické značce a vystoupali jsme po lesní cestě k přehradě Josefův Důl. Je to největší a nejmladší přehrada svého druhu v Jizerských horách Obešli jsme vodní plochu, a v jednom místě nás zaujal kulatý trychtýř na vodní hladině. Jedná se o šachtový bezpečnostní přeliv. Poblíž se nachází také malá vodní elektrárna. Místo je ideálním cílem pro cykloturistiku, a kromě kol se zde proháněli také turisté na koloběžkách. Ty je možné si půjčit také v Hotelu Perla Jizery.
Sklářská osada Kristiánov
Kolem přehrady vede také cyklostezka směrem ke sklářské osadě Kristiánov. Zde se nachází expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Na Kristiánov vede také od Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou naučná stezka Cestou jizerskohorských sklářů. Tato naučná stezka byla realizována za finanční podpory Georga J. Riedela, potomka zakladatelů sklářské hutě.
Historie obce Josefův důl
Hrabě Maxmilián Desfours Walderode začal osidlovat okolí německým obyvatelstvem kolem roku 1690. Osada Antonínov byla založena 1697 (1890 se obec oddělila od Albrechtic), Josefův Důl o čtyři roky později 1701 (téhož roku se narodil Walderodeův syn Karel Josef, po kterém je obec pojmenovaná). V roce 1700 byla založena osada Karlov, kde byla později založena kaple a první sklárna. V roce 1821 zavedl Karel Josef Zenkler novou sklářskou technologii a přidal výrobu perel a knoflíků. Rozvoj obce pokračoval vybudováním školy a zejména železniční tratě ze Smržovky do Josefova Dolu (tzv. Josefínka) v roce 1894. Dokladem rozvoje je i stavba plynárny 1908.V roce 1909 byl Josefův Důl povýšen na městys.
Zdroj: Wikipedie
Kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci nad Nisou
Odpoledne jsme dojeli do Jablonce nad Nisou. Po prohlídce tohoto sklářského města jsme se večer vydali na koncert do kostela Povýšení sv. Kříže. Tento kostel patří k nejkrásnějším secesním sakrálním stavbám v České republice.
Plán stavby včetně interiéru, vypracoval jablonecký architekt Josef Zasche (1871–1957) a realizací byla pověřena firma stavitele Emiliana Herbiga. Slavnostní položení základního kamene se konalo v sobotu 18. srpna 1900, současně s oslavou 70. narozenin císaře Františka Josefa I. Stavba kostela byla dokončena 31. srpna 1902, vysvěcení proběhlo v sobotu 8. listopadu. Kostel se souborem citlivě navazujících rodinných domů tvoří svým ranně secesním slohem jedinečnou památku moderní evropské architektury. Dům nejblíže kostela byl koncipován jako starokatolická fara a celá skupina tzv. Scheiblerových vil byla postavena v roce 1903 podle plánů jabloneckého architekta Roberta Hemmricha (1871–1946).
Zdroj: Visit Jablonec
Protržená přehrada
Druhý den byla naším cílem další přehrada, která však měla tragický osud. Tragédii z roku 1916, kdy došlo k protržení hráze přehrady na řece Bílé Desné a voda valící se dolů údolím způsobila značné škody na majetku i životech, připomíná Naučná stezka spojující obec Desná s areálem Protržené přehrady v Jizerských horách. Ke zbytkům přehrady vede žlutá turistická značka. Zbytky přehrady včetně hrázní šoupátkové věže dodnes stojí na místě, k obnově přehrady nikdy nedošlo. V roce 1937 byl v Desné odhalen památník katastrofy.
Přehrada Desná /Protržená přehrada/
Přehrada Desná (známá též pod označením Protržená přehrada či hovorově Protrženka) bylo vodní dílo vybudované na Bílé Desné v Jizerských horách. Impulzem pro její výstavbu se staly záplavy, které oblast podhůří těchto hor ve druhé polovině 19. století postihovaly. Projekt na výstavbu přehrady zpracoval pražský inženýr Wilhelm Plenkner, jenž navrhl soustavu přehrad na Bílé a Černé Desné, jež by spojovala štola umožňující převedení vody z jedné přehrady do druhé. Obě zmíněné přehrady byly navrženy jako zemní sypané. Jejich výstavba probíhala v letech 1912 až 1915 současně. Během stavby však oblast postihly intenzivní deště, které budované dílo poškodily, a navíc začala první světová válka, jež si vynutila úsporná opatření, která se promítla do kvality stavby.
Přehrada na Bílé Desné včetně spojovací štoly byla dokončena během září 1915 a v listopadu proběhla její kolaudace. Zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne 18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady. Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy. Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části. Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády, jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou. Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo bez přístřeší.
Za příčinu neštěstí byl považován nevhodně zvolený materiál tělesa hráze spolu s jeho nedostatečným hutněním. Studie zpracovaná roku 1996 ovšem tyto příčiny vyloučila a jako příčinu protržení hráze identifikovala průsak vody tělesem přehrady, neboť jeho těsnění nebylo projektantem navrženo dostatečně. Soudní proces vedený kvůli protržení přehrady trval 17 let a skončil osvobozením obžalovaných s odůvodněním, že za katastrofou stála geologická porucha nacházející se v takové hloubce, kde již tehdy nebylo vyžadováno provádění zkušebních sond.
Z protržené přehrady se dochovala šoupátková věž spolu se štolou k Soušské přehradě. Ve štole našli své zimoviště netopýři. Evidováno zde bylo celkem jedenáct druhů. Vstup do štoly je zakázán a od roku 2005 je zimoviště prohlášeno za evropsky významnou lokalitu. Turistům je v okolí přehrady k dispozici naučná stezka se šesti zastaveními.
Zdroj: Wikipedie
Rozhledna Světlý vrch
Odpoledne jsme se vydali do obce Albrechtice v Jizerských horách, která je výchozím místem do Ski areálu Tanvaldský Špičák. My jsme se však vydali opačným směrem po zelené turistické značce vedoucí mezi Ski areálem Světlý vrch a Ski areálem Detoa. Cestou jsme se zastavili na veřejně přístupné vyhlídkové plošině vybudované na vodojemu ve Ski areálu Detoa. Jsou zde umístěny tabule s mapkami okolních vrchů, které je odtud možné vidět. Potom nás zelená turistická značka dovedla na Světlý vrch. K výročí 350 let založení Albrechtic zde nechala obec vybudovat 21 metrů vysokou dřevěnou rozhlednu. Na vyhlídkovou plošinu vede točité ocelové schodiště.
Historie obce Albrechtice v Jizerských horách
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1674, kdy se na území, zpustošené třicetiletou válkou a opuštěné nekatolíky, nastěhovalo německé katolické obyvatelstvo, které přivedl majitel panství, generál Albrecht Maxmilián I. Desfours. Podle jeho syna Albrechta Maxmiliána II. byla nová obec nazvána Albrechtsdorf. Základem Albrechtic se stala panská hájovna zvaná Lichtenberg. Kolem roku 1700 vznikla výše položená část Mariánská hora. Ve snaze vytvořit v Jizerských horách budní hospodářství dále vznikla ještě výše situovaná část Mariánskohorské Boudy. Na konci 18 století byly založeny další osady, které byly původně součástí Albrechtic; v údolí řeky Bílé Desné Desfoursdorf, později Dessendorf, dnes Desná I. Proti proudu Kamenice pod soutokem Kamenice s Jedlovou vznikl Antonínov, kde existovala sklářská huť. Obě osady se osamostatnily na konci 19. století. Nicméně odchodem těchto dvou osad se katastrální území příliš nezmenšilo, okrajová území zůstala v Albrechticích. V roce 1861 založili bratři Johann a Celestin Feixové v obci rafinerii na křišťálové sklo se značkou Gebrüder Feix. Patřila k ní ještě nýtovna a brusírna skla v Jiřetíně pod Bukovou. Po vyučení v ní jako pasíř (vytvářející niklové formy pro lisované sklo) pracoval například Daniel Swarovski, zakladatel světoznámé firmy Swarovski. Poslední majitel Max Feix zemřel roku 1944. Továrna byla činná až do záboru a znárodnění v roce 1945, od 1. ledna 1947 byla začleněna do národního podniku Krystalerie. Firma vyráběla duté picí sklo, flakóny, kalamáře, popelníky, ověsky na lustry, brousila je z komponent dodávaných firmou Wilhelma Riedla z Dolního Polubného. Obchodovala s Evropou i s americkými exportéry, v době svého vrcholu měla 50 brusičských stolic a patřila k nejvýznamnějším sklářským firmám v Jizerských horách.
Zdroj: Wikipedie
Po příjemném dni v přírodě plném výhledů jsme využili možnost relaxace ve finské sauně v Hotelu Perla Jizery. Byla to taková zlatá tečka na závěr našeho výletu.
Foto: Cysnews
