Historické jádro města Březnice je od roku 1990 městskou památkovou zónou. Významnými památkami jsou zámek, klášter s kostelem sv. Ignáce a sv. Františka, kamenný most z roku 1899 se sochami a židovské stavby.
Kostel sv. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly
Naši procházku po městě Březnice jsme zahájili na náměstí, kde nás zaujaly dva historické meterologické sloupy v sousedství fontány. Náměstí dominuje kostel sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly. Kostel byl vybudován v letech 1642–50 italským architektem a stavitelem Carlo Luragem. Jedná se o jednolodní stavbu v barokním stavebním slohu. V sousedství kostela se můžete zastavit v Kavárně V koleji. Její název souvisí s jejím umístěním v bývalé jezujitské koleji. V prostorách bývalé jezuitské koleje naleznete i informační středisko a Městské muzeum a Galerie Ludvíka Kuby. V muzeu, které se nachází v prvním patře budovy, se návštěvníci seznámí s církevním a duchovním životem v Březnici prostřednictvím stejnojmenné expozice, která zahrnuje řadu exponátů z doby zdejšího působení jezuitů. Další expozici tvoří vzácné kulisy malované na dřevu a vytvořené pro divadelní představení, které pořádali studenti zdejší jezuitské koleje o významných svátcích.Na budově Základní umělecké školy jsme si všimli pamětní desky česko-amerického tiskaře, nakladatele a knihkupce, působícího ve Spojených státech Augusta Geringera, který se v tomto domě v roce 1842 narodil.
Zámek Březnice
Ulice Ludvíka Kuby nás dovedla ke kamennému mostu přes řeku Skalice, který byl postaven roku 1899 na místě původního starého mostu. Na krajích mostu stojí čtyři pískovcové sochy – Ukřižování, Panny Marie Bolestné, sv. Dismase a sv.Jana Nepomuckého. Za mostem jsme vstoupili do zámeckého parku. Zámek Březnice, který je ve správě Národního památkového ústavu, je v zimním období uzavřen, návštěvnická sezona zde začíná v dubnu, a proto jsme si zámek prohlédli zvenku během procházky zámeckým parkem. Všimli jsme si zde busty Ludvíka Kuby. Na zámku nás zaujala renezanční sgrafita. Po roce 1531 nechal císařský rádce Jiří Lokšanský z Lokšan přestavět původní gotický hrad na renesanční zámek. Později byl barokně upraven, původní vzhled si však zachoval dodnes. Největší úpravy interiérů nechali v průběhu 18. a 19. století provést příslušníci uherského rodu Pálffyů z Erdödu.
Oběd v restauraci Špejchar
Protože nám během naší procházky městem a zámeckým parkem vyhládlo, obešli jsme zámek ulicí Ludvíka Kuby a naobědvali se v restauraci Špejchar. Jak již název napovídá, restaurace se nachází v budově bývalé panské sýpky neboli špýcharu. Interiér restaurace je ve stylu barokního šenku s dřevěnými židlemi pokrytými kožešinou. V chladném počasí jsme ocenili i oheň v krbu a když jsme vystoupili po schodišti za krbem do prvního patra, překvapil nás prostor pro větší společnost. Jídlo zde bylo chutné a obsluha ochotná.
Protože město Březnice je železničním uzlem, kde se kříží několik tratí, nemohli jsme vynechat návštěvu nádraží. Z nádraží jsme se vraceli do centra kolem pivovaru Herold.
Při zpáteční cestě z Březnice směrem k Příbrami nás zaujaly výklenkové kaple. Jedná se zřejmě o cestu z Březnice na Svatou Horu.
Březnice
Název města je pravděpodobně odvozen od potoka pojmenovaného Březná podle březového lesa, kterým potok protékal. První písemná zmínka o Březnici pochází z roku 1238 a nachází se v přídomku Budislava z Březnice. Budislav patřil k rodu Buziců a jeho příbuzní městečko vlastnili do roku 1406. Osada stála u tzv. Zlaté stezky, což byla obchodní stezka spojující Pasov a Prahu. Významnými přepravovanými komoditami byla především sůl, směřující z rakouských solných dolů do českých zemí, dále pak látky, koření, slané ryby a víno. Z Čech do Rakouska bylo přepravováno především obilí, chmel, med či pivo. V trase Zlaté stezky vznikla v první polovině 19. století Pasovská silnice, nazývaná též Dobříšsko-Vimperská, jejíž trasu kopíruje dálnice D4.
Vrcholné období rozkvětu Březnice nastává v polovině 16. století, resp. po roce 1548, kdy panství získal do svého držení Jiří z Lokšan se svou manželkou Kateřinou, rozenou Adlerovou. Lokšanové iniciují významnou přestavbu gotické tvrze na renesanční zámek, jejíž velká část byla dokončena do konce 16. století – na této přestavbě se měli dle městské knihy a berní ruly ze 17. století podílet i Vlaši, kteří ve městě osídlili lokalitu nazývanou Medulán (odvozeno od názvu italského města Milán, lokalita se nacházela v místech Počapelské ulice) a kteří se podíleli na sgrafitové výzdobě zámku, která je označována jako jeden z prvních výskytů sgrafita v českých zemích.
Lokšanům bylo celé panství zkonfiskováno po bitvě na Bílé hoře a v roce 1623 získal panství Přibík Jeníšek z Újezda, menší písař desk zemských, karlštejnský purkrabí za rytířský stav a královský prokurátor v procesu s 27 českými pány na Staroměstském náměstí. Za jeho vlády dochází k barokní přestavbě a dostavbě, ale také města – na náměstí byl vystavěn barokní kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského (nahradil původní a menší kostel sv. Mikuláše, který stával v jihovýchodní části náměstí) dle návrhu Carla a Martina Luragových.
Ve třicátých letech 20. století vytvořil hrabě Jan Nepomuk Pálffy na svém panství v Březnici mimořádně kvalitní chovné stádo koní. Stádo tvořily především klisny zakoupené v Podkarpatské Rusi. Po kolektivizaci zemědělství v 50. letech se však chov šlechtěných koní stal pro většinu rolníků neudržitelným. Šlechtěná plemena z Březnice postupně vymizela a jediným zástupcem zůstal pouze huculský kůň, který splňoval požadavky všestranného tažného koně se silnou konstitucí. Využívalo se také kříženců huculského koně s koněm fjordským.Po revoluci v roce 1989 se chov šlechtěných plemen opět rozrostl. Bohatá tradice chovu koní a jezdectví přetrvává v Březnici a jejím okolí i nyní. Ve vesnici Martinice, která je částí obce města Březnice, se každoročně konají závody v parkurovém skákání a drezuře v místním jezdeckém resortu (Equitana resort).
Poutní cesta na Svatou Horu
Roku 1649 nechali jezuité vystavět 16 křížů podél cesty vedoucí do Příbrami přes Chrást, Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř. Později byly na místě křížů postaveny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple. Druhá kaple stojící za městem byla opravena v roce 1929 .Kříže podél cesty na Svatou Horu byly postaveny za doby, kdy zde byl představeným koleje Jiří Pfefferkorn (před rokem 1647 a poté od roku 1651). Jezuitská rezidence při poutní kapli Panny Marie na Svaté Hoře administrativně spadala pod březnickou kolej a poutě byly vedeny z Březnice..
Zdroj: Wikipedie
Zastávka v Příbrami v parku Valle di Ledro
Na zpáteční cestě jsme se zastavili u dobíjecí stanice ČEZ v Příbrami. Čas, kdy náš automobil doplňoval energii, jsme využili ke krátké procházce po parku Valle di Ledro nacházející se v blízkosti ulice Na Flusárně. Vysvětlení pro název parku jsme nalezli na několika informačních tabulích, kde jsme se dočetli že před více než sto lety přišli do Příbrami stovky italských vystěhovalců. Důvodem byla 1. světová válka. V oblasti Tridentska, které bylo hraniční oblastí Rakouska-Uherska, se vedly boje o území mezi rakousko-uherskou monarchií a Italským královstvím. Do Čech odjížděli ženy, děti a starci. Do našich zemí bylo evakuováno asi tři tísíce osob. Valle di Ledro je horské údolí v Itálii v provincii Trento na území Trentino-Alto Adige v Gardských horách při severozápadním okraji jezera Lago di Garda nedaleko města Riva del Garda. Po vypuknutí I. světové války byli v roce 1915 obyvatelé vysídleni do středních Čech a vrátit se mohli až v roce 1919. Dne 28. června 2008 byla podepsána dohoda o partnerství mezi Svazem obcí Valle di Ledro a osmi českými městy a obcemi (Příbram, Všeň, Milín, Buštěhrad, Nový Knín, Ptice, Chyňava, Doksy), kde tehdy vyhnanci přebývali.
Foto: Cysnews
