Přijeli jsme na berlínské hlavní vlakové nádraží a udivila nás jeho velikost. Je umístěno v několika patrech, úplně ve spodním patře jsou nástupiště pro mezinárodní rychlíky, nad nimi přijíždějí osobní vlaky, v dalším patře jsou nástupiště U-Bahn a nástupiště S-Bahn. Od nádraží jsme se vydali na procházku centrem města. Náš výlet jsme zakončili ve čtvrti Marzahn v řecké restauraci.
Berlín Hauptbahnhof
Nádražní budova se skládá z celkem pěti podlaží, z nichž dvě slouží dopravě, v ostatních jsou obchody, úřady apod. Horní podlaží (ve výšce 10 m nad úrovní terénu) je určeno městské a regionální dopravě (4 koleje), v hloubce 15 m pod úrovní terénu se nachází nástupiště (8 kolejí) pro dálkovou dopravu; stanice metra byla otevřena 8. srpna 2009. Na celkem třech podlažích s plochou kolem 15 000 m² je místo pro současně asi 80 obchodů, butiků, restaurací a dalších zařízení. Dvě mostní budovy napříč přes hlavní halu skýtají 42 000 m² plochy různým úřadům.
Dnešní hlavní nádraží stojí na místě původního Lehrtského nádraží (Berlin Lehrter Bahnhof) z let 1868-71, odkud vyjížděly vlaky spojující Berlín s Hannoverem (městečko Lehrte bylo prvním železničním uzlem na hannoverském území). Nádraží leží na Sprévě poblíž Humboldtova přístavu. Návrhy pocházely od architektů Alfreda Lenta, Bertolda Scholze a Gottlieba Henriho Lapierra a byly drženy v reprezentativním stylu francouzské novorenesance, čímž se nádraží (i přes některé změny provedené během výstavby) lišilo od jiných berlínských nádraží
Během druhé světové války utrpělo nádraží těžké škody při bombardování a vyhořelo. Z nedostatku jiných alternativ bylo po válce provizorně znovuvybudováno pro nouzový provoz. V srpnu 1951 byl provoz ukončen; bourání a odklizení ruin se však protáhlo až do roku 1959, protože se musel brát ohled na v bezprostřední blízkosti se nacházející nádraží Lehrter Stadtbahnhof (Lehrtské městské nádraží), sloužící městské (S-Bahn) a regionální dopravě. Po roce 1951 ztratila tato původně přestupní stanice na významu, později i proto, že pokračování trati městské dopravy pak leželo již ve Východním Berlíně. Toto městské nádraží se nacházelo v památkové péči a bylo roku 1987 k 750. výročí založení města za asi 10 milionů eur sanováno, v průběhu výstavby nového hlavního nádraží však roku 2000 zbouráno.
Zdroj: Wikipedia
Budova Reichstagu
Přešli jsme od nádraží přes Spreebogen park a došli jsme k budově Paul-Löbe Haus. Tato prosklená funkcionalistická budova se nachází v blízkosti budovy Říšského sněmu. Před námi už se objevila Budova Říšského sněmu. Byla vystavěna jako sídlo Reichstagu, původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta Spolkové republiky Německo. Novorenesanční budova byla postavena v letech 1884–1894 podle projektu architekta Paula Wallota. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína velmi blízko hranice. O její opravě bylo rozhodnuto až v roce 1956. Provedena byla v letech 1961–1964. V době studené války byla budova používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. Po rozhodnutí navrátit sídlo Spolkového sněmu do Berlína byla v roce 1992 vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster. Vlastní rekonstrukce proběhla v letech 1995–1999 a bývá považována za úspěšnou. Největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Dodatečně vybudovaná skleněná kopule na budově Reichstagu se stala symbolem Berlína a je velmi vyhledávanou turistickou atrakcí. Vstup do Reichstagu a kupole je zdarma, avšak návštěvník se musí předem registrovat a poté projít bezpečnostní kontrolou.
Zdroj: Wikipedie
Pokračovali jsme v cestě podél řeky Sprévy k mostu Marschall Brücke. Došli jsme k zastávce S-Bahn Friedrichstrasse Bahnhof. Dostali jsme se do kampusu Humboltovy univerzity. Jedná se o nejstarší berlínskou univerzitu. Její hlavní areál se nachází v samém centru Berlína, v obvodu Berlin-Mitte, přičemž hlavní budova stojí přímo na bulváru Unter den Linden. Na popud liberálního pruského reformátora školství a jazykovědce Wilhelma von Humboldta ji v roce 1809 jako Berlínskou univerzitu založil pruský král a braniborský markrabě Fridrich Vilém III.
Ostrov muzeí
Přešli jsme přes most Eiserne a ocitli jsme se na ostrově muzeí , který sdružuje pět významných muzeí. První muzeum bylo na ostrově založeno v roce 1830, první muzejní budovu, dnešní Altes Museum postavil Karl Friedrich Schinkel na přání Fridricha Viléma IV. Sbírka si v krátké době získala velmi dobrou pověst, a tak byla již v roce 1855 otevřena nová muzejní budova Neues Museum, určená pro sbírky starověkého Egypta, prehistorické a etnografické sbírky.
V roce 1876 na ostrově vzniklo další muzeum, tentokrát budova národní galerie (Nationalgalerie – později přejmenována na Alte Nationalgalerie), určená pro soudobé německé umění. Donace a vykopávky prováděné Prusy v 19. století, hlavně na Blízkém východě, nicméně rychle vedly k přesunům sbírek a k zaplnění existujících muzeí.
roce 1904 proto pro malby a sbírku plastik vznikla nová budova se jménem Kaiser-Friedrich-Museum (dnešní Bode-Museum). Ani to však nestačilo pro sbírku starověkých exponátů a neustále rostoucí archeologické sbírky, jako poslední bylo proto na ostrově postaveno Pergamonmuseum, dokončené v roce 1930.
Na ostrově naleznete:
- Staré muzeum, budova podle návrhu Karla Friedricha Schinkela z roku 1830 hostící část sbírky antického umění;
- Nové muzeum dokončené roku 1855 podle plánů Friedricha Augusta Stülera, zničené během druhé světové války a znovuvybudované pod vedením Davida Chipperfielda roku 2009, dnes vystavuje starověké, především staroegyptské sbírky;
- Pergamonské muzeum, vybudované roku 1930, obsahuje další část sbírky antického umění, především Pergamonský oltář a Ištařinu bránu; a sbírky islámského umění.
- Stará národní galerie z roku 1876, navržená rovněž Friedrichem Augustem Stülerem, hostí sbírku umění 19. století;
- Bodeho muzeum vzniklo roku 1904 pod jménem Muzeum císaře Fridricha, dnes nese jméno Wilhelma von Bode, který jeho stavbu prosadil, a obsahuje sbírku středověkého a byzantského umění, sochařské sbírky a sbírku mincí.
Zdroj: Wikipedia
Před budovou Altes Muzeum nás zaujala velká žulová mísa. Má průměr 6,91 metru a váží přibližně 75 tun. Je považována za biedermeierovský div světa a je největší existující mísou vytesanou z jediného kamene.
Berlínský Dóm
Protože nám přálo počasí, prošli jsme se parkem Lustgarten na jehož konci nás ohromila budova Berlínského Dómu.
Berlínská katedrála, oficiálním názvem Evangelický nejvyšší farní a kolegiální kostel v Berlíně. Současnou podobu chrám získal při dvou posledních velkých přestavbách, nejprve novoklasicistní, kterou vedl známý architekt Karl Friedrich Schinkel (1817–1893), a později novorenesanční (slavnostní otevření 27. února 1905). Za novorenesanční přestavbu byl odpovědný Julius Carl Raschdorff. Stavební historie místa sahá nicméně až k roku 1451, kdy stavba získala své renesanční základy, stavebníkem byl princ Fridrich II. Brandenburský, který na toto místo, tehdy zvané Colin, přesunul své sídlo z Brandenburku. Pojem katedrála je užíván pro velikost a proslulost chrámu, ačkoli v něm nesídlí biskup, což by měl být definiční znak katedrály; Původně byl chrám katolický, protestanti ho převzali roku 1539, nejprve luteráni, později kalvinisté, posléze, roku 1817, sjednocená Pruská unie.
Minuli jsme Schlüterhof. Berlínský zámek je palácová stavba sousedící s berlínskou katedrálou. Od roku 1443 do roku 1918 byl hlavním sídlem rodu Hohenzollernů, a tedy i pruských králů . Na příkaz prvního pruského krále Fridricha I. byl v letech 1689 až 1713 přestavěn a rozšířen podle plánů architekta Andrease Schlütera a byl od té doby považován za významné dílo pruské barokní architektury. Byl jednou z největších budov Berlína a utvářel panoráma města svou 60 metrů vysokou kupolí. Po zrušení monarchie v roce 1918 sloužil k různým vládním účelům. Byl poškozen během spojeneckého bombardování za druhé světové války. V 70. letech byl na jeho místě vystavěn modernistický Palác republiky. V roce 2009 Palác republiky zbořen a v roce 2013 začal být znovu stavěn Berlínský zámek. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2020. V budově nyní sídlí muzeum Humboldt Forum, jež vystavuje neevropské sbírky Státního berlínské muzea. Od dómu naše cesta vedla přes park Marx -Engels Forum. Zde jsme si všimli bronzových soch obou autorů Komunistického manifestu z roku 1848. Přešli jsme křižovatku SpandauerStrasse a stanuli jsme na náměstí Alexander Platz, kde nás kromě impozantní televizní věže s vyhlídkovou restaurací zaujal kostel sv. Marie.
Prošli jsme obchodním centrem Rathauspassagen nacházejícím se za červenou radnicí. Ta je sídlem berlínského starosty a berlínského senátu, který funguje jako vláda spolkové země Berlín. Název odkazuje na typickou barvu fasády tvořené červenými cihlami. Celá budova je tvořena několika křídly a třemi vnitřními dvory. Z jinak poměrně pravidelného tvaru budovy vystupuje nad hlavním vchodem 74m vysoká věž s hodinami. Poté, co jsme prošli obchodní pasáží, dostali jsme se na prostranství před pozůstatky františkánského klášterního kostela.
Naši procházku centrem Berlína jsme zakončili na stanici S-Bahn Alexanderplatz. Odtud jsme dojeli přes zastávky Janowitz Brücke. Název stanice nás zaujal a dozvěděli jsme se o historii nedaleko stojícícho mostu Janowitz Brücke. Most postavil výrobce bavlny Christian August Jannowitz. Stavba mostu byla zahájena v roce 1822. Most byl původně dřevěnou konstrukcí a v roce 1881 byl nahrazen železným příhradovým mostem. Následovaly zastávky Ostbahnhof, Warshauerstrasse, Ostkreuz, Nöldnerplatz, Lichtenberg, Friedrichsfelde a poté jsme vystoupili na zastávce Springfuhl ve čtvrti Marzahn. Našim cílem zde byla řecká restaurace s příznačným názvem Akropolis.
Řecká restaurace Akropolis
Restaurace se nachází na rohu náměstí Helene Weigel Platz. Cestou nás zaujala soustava několika kašen a vodotrysků s názvem Brunnen der Generationen. Restaurace Akropolis nabízí široký výběr jídel řecké kuchyně. Protože máme rádi pokrmy z ryb, vybrali jsme si kalamáry a grilovaný plátek pangase. Jako předkrm jsme dostali zeleninový salát s tzatziki a nemohla chybět sklenička anýzového nápoje Ouzo. Obsluha byla velmi ochotná. Mohli jsme využít posezení ve venkovní zahrádce, pokud není příznivé počasí, oceníte příjemný interiér restaurace. Více informací naleznete ZDE
Po výborném obědě jsme se prošli v nedalekém parku, kde se nacházejí dvě jezírka a celá řada zajimavých soch.
Foto: Cysnews
