Benátky nad Jizerou je město ležící na rychlostní komunikaci mezi Prahou a Mladou Boleslaví. Dominantou města je zámek, v jehož areálu se nachází mimo jiné i muzeum hraček. Na zámku žil například slavný dánský hvězdář Tycho Brahe. Zajímavostí je, že se zde sídlí i Městský úřad. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1259. Městská práva byla přenesena ve 14. století ze Starých Benátek, kdy zde vzniklo nové město (Nové Benátky). V roce 1599 dostal slavný dánský alchymista a astronom Tycho Brahe od císaře Rudolfa II. nabídku, aby se ubytoval na některém císařském zámku v okolí Prahy. Kvůli příznivé poloze pro pozorování hvězd si vybral Benátky. Dostavbu zámku v té době vedl a dovršil císařský stavitel Giovanni Maria Filippi. Brahe si zde zařídil alchymistickou dílnu a ještě tentýž rok poslal císaři elixír proti moru. Začátkem února 1600 za Tychonem Brahe přijel další známý učenec Johannes Kepler. Na konci 18. století na zámku působil v rodině Thunů jako učitel hudby i Bedřich Smetana.Jeho působení připomíná pomník v zámecké zahradě.
Na Zámku naleznete také Muzeum hraček.
Benátky nad Jizerou jsou oblíbeným místem filmařů. Jejich hlavním cílem je převážně místní část Nové Benátky s dominantou Husova náměstí. Husovu náměstí dominuje Kaple svaté Rodiny pozdně barokní sakrální stavba z roku 1737. V současnosti slouží jako bohoslužebný prostor a farní úřad Církve československé husitské v Benátkách nad Jizerou.
Zdroj: Wikipedie
Centrum města a Husovo náměstí je velmi přívětivé. Protože jsme se sem vydali v době Covidu, velmi jsme ocenili vybavení nádobami s desinfekcí na ruce na několika místech náměstí. Na zámek se dostanete cestou z náměstí kolem školy Z.Kalisty . V zámeckém parku se nachází obelisk – památník vojáků 1. světové války. Zámecký park je velmi příjemným místem s nádhernými výhledy na město.
Benátky nad Jizerou se pyšní řadou významných rodáků. Jedním z nich je například i vynálezce stavebnice Merkur Jaroslav Vancl. Nás při procházce městem zaujala pamětní deska připomínající českého historika a literárního kritika Zdeňka Kalistu.
Zdeněk Kalista byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel. Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově.
Zdroj: Wikipedie
Obec Dražice je dnes známá především sídlem společnosti DZ vyrábějící ohřívače a zásobníky teplé vody. Historie firmy sahá do roku 1900, kdy vznikl družstevní podnik. Do majetku podniku vložila vdova Marie Kyselová obilný mlýn, vzniká tím společnost s ručením omezeným s názvem „Obilní skladiště, řemeslný válcový mlýn a pekárna“ v Dražicích nad Jizerou.
V letech 1910–1917 se nové vedení v čele s Václavem Čančíkem na doporučení profesora pražské techniky ing. Karla Nováka obrací k velice perspektivní výrobě a rozvodu elektrické energie. V roce 1910 byla postavena hydroelektrárna se dvěma turbínami o výkonu 300 HP. V roce 1917 bylo na dražickou elektrárnu napojeno 69 obcí .Podnik dosáhl svého vrcholu ve druhé polovině dvacátých let. V Dražicích, které se později staly součástí Benátek nad Jizerou, byly v roce 1932 evidovány 2 elektrárny, a elektrozávod.
Zřícenina hradu Dražice
Cestou z Benátek nad Jizerou do Dražic jsme minuli zříceninu hradu Dražice, která se vypíná nad zatáčkou silnice klesající do Dražic. Hrad stál na malé a nevýrazné ostrožně na říční terase nad Jizerou. Podobu předhradí neznáme, protože v jeho místech vznikl mladší hospodářský dvůr. Jádro obepínal široký příkop a s výjimkou čelní strany také val. Chránila ho hradba, za kterou stál bergfrit doložený archeologickým průzkumem. Za věží byl dvoutraktový palác. Během přestavby Jana IV. z Dražic byla zvýšena hradba a zesílena parkánem. Ze starého paláce zůstalo pouze přízemí, nad kterým vznikla tři obytná patra doplněná záchodovou věží a věží s kaplí. Obytné prostory paláce byly plochostropé a vytápěné krby. Ve zbytcích zdiva se dochovaly otisky roubené komory a kvalitní kamenické články. V severovýchodním rohu jádra vznikl menší palác.
Zdroj:Wikipedie
Zámek Stránov
Další naší krátkou zastávkou na cestě byl Zámek Stránov nacházející se v obci Jizerní Vtelno u Mladé Boleslavi, přestavěný z původního středověkého hradu podle návrhu architekta Josefa Schulze. Svůj dnešní romantický vzhled získal zámek při novorenesanční přestavbě na konci 19. století, kterou provedl v letech 1890–1894 podle projektu Josefa Schulze stavitel J. Mráz na zakázku Marie z Valdštejna a Vartemberka.
Zámek v roce 1917 koupil prezident Škodových závodů a senátor parlamentu Josef Šimonek, který byl za zásluhy o rozvoj průmyslu povýšen do baronského stavu. Jeho syn František Šimonek s rodinou žil na Stránově až do znárodnění v roce 1950. Po znárodnění byl zámek využíván jako dětský domov. Od roku 2003 je Stránov opět v rukou rodu Šimonků, zdědila a spravuje jej Zuzana Pavlíková-Šimonková. Zámek byl roku 2004 poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti.
Foto: JB Cysnews
