Tvář České televize a především atletiky je právě reportérka Žaneta Peřinová
Žaneta Peřinová:
Narozena: 7.4 1980
Místo: Městec Králové
Disciplína: chůze
Studium: FTVS sportovní management zakončený magisterským titulem
Tvář České televize a především atletiky je právě reportérka Žaneta Peřinová. Její rozhovory po závodech z velkých atletických mistrovství jsou všem známé a tak jsem dnes otočil roli. Na domluvený rozhovor přišla usměvavá mladá žena naprosto včas a i odpovědi byly jasné a dobře srozumitelné. Bylo poznat, že atletiku má ráda a je to nejen její práce, ale i zábava. Narodila se Městci Králové, ale mládí strávila v Nymburce na místním sedmiletém gymnáziu, které úspěšně ukončila maturitou složenou v roce 1998. Následně ve studiích pokračovala na pražské Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, na níž absolvovala obor sportovní management. Vysokoškolská studia zakončila ziskem magisterského titulu v akademickém roce 2002/2003
Otázka první:
Jaký sport provázel vaše dětství a byla to i atletika?
Od útlého dětství jsem dělal gymnastiku, plavání a pak od 8 let atletiku. Nejdříve jako každé malé dítě jsem zkoušela všechny disciplíny a na základě výborného výkonu na tréninku jsem začala dělat chůzi. Atletika mi přirostla k srdci a skoro deset let jsem u toho sportu zůstala aktivně, jen vleklé zdravotní problémy ukončily aktivní trénink v 18 letech.
Otázka druhá:
To bylo před koncem střední školy a pak jste šla na FTVS je to tak?
Ano potom jsem začala studovat sportovní management a pomalu začala přemýšlet o další působnosti kolem sportu. Atletika mi byla dost stále blízká a navíc rekreačně pořád i doposud běhám a sportuji.
Otázka třetí:
Co byl váš velký sportovní sen?
Být olympijskou vítězkou.
Otázka čtvrtá:
A měla jste sen stát se televizní reportérkou a být tedy slavná a viditelná na veřejnosti?
Tak to nemohu říci, chtěla jsem být kolem sportu a to především u atletiky. Neplánovala jsem kariéru a ani netoužila po tom, co nyní se stalo součástí mého profesního života. Prostě to tak pomalu přišlo. Už během studia v roce 2001 začala moje spolupráce s Českou televizí a pak od roku 2004 začaly moje reportáže. Po té v roce 2010 jsem jela poprvé na ME jako reportérka a už mi to zůstalo. Tedy dělat rozhovory po doběhu našich atletů i mistrů světa či Evropy a dalších významných osobností atletického světa.
Otázka pátá:
A tedy navážu, velice bylo oceňováno, že jste měla o OH v Riu rozhovor s Usainem Boltem, jste s ním v přátelském profesním vztahu?
Mohu říci, že jelikož se pravidelně účastní Zlaté tretry, vídáme se každý rok a známe se tedy lépe než ostatní kolegové z jiných médií. Je to pohodový člověk, a když jsem jej tedy požádala o rozhovor po doběhu olympijského závodu, neodmítnul a byla naše televize jedna z mála, která měla toto exkluzivní interview. Navíc Usain Bolt věděl, že jej dlouho nezdržím a dám mu jasné a stručné otázky.
Otázka šestá
Tak trochu z jiného soudku, ovlivňuje Vaše profese i soukromý život?
No je jasné, že pokud se věnuji atletice na plno a jezdím na velké české závody a pak na ME, MS a OH ovlivňuje to i osobní život. Partner musí být velice tolerantní a chápavý. Někdy se najde a někdy je to problém. Jsou to většinou víkendy se sportem a pak příprava na závody. A tak musím odpovědět, ano moje profese ovlivňuje můj osobní život. V současné době jsem bez vztahu .
Otázka sedmá
Co všechno obnáší vaše práce na ME, MS a OH?
Máme domluvené udělat rozhovory s českými atlety a pak vítězi, tedy Mistry světa, Evropy či olympijskými vítězi. Mohu samozřejmě si v mix zóně na rozhovor vybrat další sportovce, ale toto je požadavek naší televize před každým šampionátem. Během šampionátů máme své místo na tribuně a tak většinou celý program strávím v mix zóně, kudy atleti prochází po ukončeném závodě. Někdy je to od brzkého rána až do večera a to pokud třeba naši vícebojaři jsou na stadionu.
Otázka sedmá
Viděl jsem Vás už i v titulcích jako režisérku a na závodech i řídit team, jaký je váš další profesní cíl?
Ano už také na některých českých závodech rozděluji pokyny a řídím skupinu kameramanů a kolegů jelikož podle závodníků vím, kde budou zajímavé výkony a kde bude třeba udělat po závodě rozhovor. Na českých závodech jako je MČR , MČR 22 a dalších se pohybuji po ploše a také pomáhám s koordinací štábu. To je rozdílné od velkých mezinárodních akcí. Má také větší volnost s výběrem místa kde budu pořizovat rozhovory.
Pokud se ptáte na můj cíl do budoucnosti, nechávám tomu volný průběh, ale jistě bych dokázala představit práci pro IAAF nebo EAA.
Chtěla bych se věnovat atletice a to je můj možný cíl. Zatím však moc ráda dělám svou práci, kde nyní z celého roku zabírá atletika tak 50%, jelikož také se věnuji zpravodajství ze sportu.
MČR 22 v atletice KLADNO 2016, foto: Cysnews.cz
Otázka osmá
Jak se díváte na kritiku vašich rozhovorů po závodech?
Samozřejmě, je pro zpětnou vazbu, dobré si přečíst kritiku, ale neberu to zase až tak moc vážně. Kritizují lidé, kteří nevidí, v jakých podmínkách jsou otázky kladeny a co tomu všemu předchází. Jeden příklad za všechny. Pokud probíhá kvalifikace skoku do dálky na protilehlé tribuně a současně doběhl rozběh s českým atletem, nemohu stačit sledovat obě disciplíny v přímém pohledu na disciplínu. A pak se se stane, že v malém odstupu se objeví oba atleti na rozhovor. Po té jsem nucena jednomu z nich pokládat obecné otázky, jelikož nevím, jak závod na stadionu probíhal a neznám podmínky ovlivňující výkon. Divák, který vše sleduje z přímého přenosu, vidí kolikrát víc než já na stadionu. Navíc někdy je těžké se zklamaného závodníka ptát na důvodu neúspěchu. Někdy se také stane, že při otázkách si vlastně uvědomí svou chybu a u dívek třeba se objeví i slzy.
