Když se řekne Českosaské Švýcarsko, každému se pravděpodobně vybaví Pravčická brána, Hřensko či soutěsky říčky Kamenice. Národní park České Švýcarsko však nabízí mnohem více zajímavých míst i v méně známých lokalitách. Krajina pískovcových skal v severních Čechách se švýcarským horám příliš nepodobá, název zdejší oblasti dali v 18. století romantičtí malíři Anton Graff a Adrian Zingg , kterým čistá, neposkvrněná příroda pocitově připomínala Švýcarsko.
Patřili k prvním lidem, kteří krásu zdejší přírody obdivovali. Turistika se zrodila během 19. Století. O její rozvoj se zde zasloužil Edmund Mořic Clary-Aldringen. Pocházel z váženého knížecího rodu a v osmnácti letech musel po smrti otce převzít celé panství. Oženil se s Elisabeth Alexandrou Ficquelmont, která byla jeho osudovou láskou. Bohužel když ve věku 53 let zemřela Edmundovi se zhroutil svět. Nový smysl života po čase nalezl v rozvíjení turistiky. Nechal např. vydláždit cestu k Pravčické bráně a zbudoval zde restauraci – výletní zámeček Sokolí hnízdo, která funguje dodnes. Edmund dal navíc vytyčit a zprovoznit i panoramatickou stezku vedoucí kolem skal z Mezní louky- nazvána je po jeho sestře Gabrielina.
Vypravili jsme se do obce Jetřichovice. Jedním z turistických cílů je zde naučná stezka Jetřichovické skály, která byla vybudována v roce 1985. My jsme se však vydali po žluté turistické značce a podnikli nenáročný výlet kolem restaurace Starého Mlýna,po pohodlné lesní cestě podél potoku Jetřichovická Bělá s křišťálově čistou vodou a písčitým dnem. Po cca 3 km jsme došli ke zřícenině Dolského Mlýna. Písemné zmínky o tomto mlýnu sahají do 16. Století. Dolský mlýn měl důležité postavení mezi mlýny v kraji. Později sloužil jako výletní restaurace. Místo je známo spíše z filmových pohádek. Natáčela se zde Pyšná princezna, Ztracený princ či Peklo s princeznou. Voda v říčce Kamenici je tak průzračná, že se zde daří lososům. My odtud pokračujeme do Vysoké Lípy. Můžeme volit ze dvou variant cesty buď po modré turistické značce, která je náročnější, nebo odpočinkovou trasu vedoucí z části podél říčky Kamenice, potom vystoupáme na okraj obce, kde můžeme obdivovat tzv. podstávkové domy.
Náročná varianta v sobě skrývá prudké intenzivní stoupání soutěskou mezi skalními útvary zhruba půl kilometru a pak průchod Vysokou Lípou s výhledy do krajiny s nádhernými panoramatickými scenériemi.
Jsou to domy se sloupovou konstrukcí před stěnami domů tvořící oblouky. Tyto tzv. podstávky plnily především funkci statickou. Podstávka nese tíhu vyššího patra stavby. Tím dochází k nižšímu zatížení roubené konstrukce domu. Tento stavební styl se vyvíjel téměř čtyři staletí pozvolným mísením roubenkové konstrukce s německou hrázděnou konstrukcí. Místní domy mají obvykle roubené přízemí, vyšší patra jsou hrázděná. Většina takových domů se zachovala díky péči chalupářů. Dnes jsou podstávkové domy k vidění nejen ve Vysoké Lípě, ale např. v Jetřichovicích, Růžové, Chřibské, Doubici, Kamenické Stráni či v Dlouhém Dole.
Vysoká Lípa byla založena ve 14. Století, první písemná zmínka pochází z roku 1378. Na Dvorském vrchu stával hospodářský dům s panským domem na samotě dnes zvané zámeček býval vrchnostenský ovčín. Po Bílé Hoře se Vysoká Lípa dostala do majetku Clary-Aldringenů, a zůstala jím až do r. 1945. Před 2. světovou válkou se obyvatelé živili zemědělstvím, lesními pracemi a domácími řemesly. Dnes je Vysoká Lípa rekreačním střediskem. Nabízí se zde možnosti ubytování v soukromých apartmánech i v penzionech. My jsme obědvali v Penzionu Zvoneček s nádhernými výhledy na okolní stráně.
Po obědě jsme pokračovali po žluté značce na skalní hrad Šaunštejn. Část cesty vede po asfaltové silnici, poté krátce stoupáme a pokračujeme lesem. První zmínka o tomto místě je z roku 1431. Byla zde nalezena keramika pocházející z 15. století. Skalní vyhlídky jsou přístupné pouze po žebříkových schodech, kterých je zde několik nad sebou. Výhled do okolní krajiny je však odměnou za náročný výstup.
Od loupežnického hradu Šaunštejn je možné pokračovat dále po červené turistické značce k Malé Pravčické bráně, která je odtud vzdálena cca 1 km po náročné cestě po vrstevnici a po cestě po vrstevnicích kopce a stoupání po dřevěných schodech . Tento skalní útvar je „zmenšenou kopií“ jednoho z nejpozoruhodnějších skalních útvarů, kterým je symbol NP České Švýcarsko – Pravčická brána, jejíž oblouk je 16 m vysoký a 27 m široký. Od Malé Pravčické brány nás červená turistická trasa dovede na Mezní Louku, která je křižovatkou mnoha turistických stezek a cyklostezek. Nejvíce proslulá je Gabrielina stezka vedoucí podél stěn k Pravčické bráně. Na Mezní Louku vedou také turistické trasy z Vysoké Lípy a to žlutá a modrá. Z Mezní Louky můžeme pokračovat po zelené značce na Meznou, odkud klesáme stále po zelené značce k soutěskám říčky Kamenice Tiché (Edmundově) a Divoké soutěsce
My jsme se však vrátili kolem hradu Šaunštejn po stejné trase jako k němu k restauraci ve Vysoké Lípě a využili autobusu pro návrat do Jetřichovic. Výlet je z části pohodlný a nenáročný a z části může být náročný a i adrenalinový pokud vystoupáte na hrad a od Dolského mlýna jdete po modré značce . Proto je to vhodná kombinace výletu pro všechny skupiny turistů , jelikož jsou volitelné varianty cest. Pokud využijete všechny cíle je trasa dlouhá cca 14 km .
