Domažlice (německy Taus) je město v Plzeňském kraji a tradiční centrum Chodska, leží 10 km od německých hranic na řece Zubřina. Historické centrum města je městskou památkovou rezervací.
Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se datují ke konci 10. století, kdy zde existovala pouhá osada.
„K významné fortifikačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. stol., kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky.“ Místní hrad se stal sídlem purkrabího, pod jehož pravomoc náležely i svobodné chodské vsi. Roku 1373 byly předměstí a okolní vsi vypáleny bavorskými vojsky.
V období husitských válek se město přidalo na stranu Táboritů. V srpnu roku 1431 bylo obléháno vojsky čtvrté křížové výpravy v čele s markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Giulianem Cesarinim, jež 14. srpna mezi Domažlicemi a městečkem Kdyně porazily spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého (bitva u Domažlic). V období pozdní gotiky byl vylepšen městský obranný systém, přičemž došlo k výstavbě kruhové hlásky na náměstí, jež dodnes tvoří klasickou dominantu Domažlic. Z roku 1592 pak pochází nejstarší vyobrazení města, podle něhož se dají vysledovat proměny centrální zástavby.
Počátkem 17. století se Domažlice i přilehlé obce připojily ke stavovskému povstání, na které po Bílé hoře navázalo povstání Chodů. Celkově znamenalo 17. století pro město úpadek. Situace se postupně zlepšovala až v 18. století. Tehdy se již začal rozvíjet drobný průmysl a Domažlice se staly důležitým trhovým městem. 19. století přineslo české národní obrození. Národopisná oblast Chodska se tehdy stala velmi oblíbenou pro mnohé významné osobnosti. V této době došlo k další modernizaci města – bouraly se hradby a některé brány, hradební příkopy byly zasypány, a město se mohlo rozšiřovat i za své původně jasně stanovené území.
Památky
V centru města se nachází historické jádro s měšťanskými domy ze 14. až 16. století, dnes jsou součástí městské památkové rezervace. Dochovaly se také zbytky již zmíněného gotického opevnění, zámek (ten vznikl přestavbou původního hradu v 18. století), gotický farní kostel a klášter.
- Z původního Chodského hradu založeného Přemyslem Otakarem II. se zachovala jenom věž a část opevnění. V letech 1726–1730 byl hrad barokně přestavěn na solnici. V roce 1995 hrad vyhořel, ale následky požáru se naštěstí podařilo relativně brzy odstranit. Dnes najdeme v objektu hradu Muzeum Chodska.
- Arciděkanský kostel Narození Panny Marie – původně raně gotický z druhé poloviny 13. století. Ke kostelu přiléhá městská věž, která tvoří dominantu náměstí Míru i celých Domažlic. Věž je 56 metrů vysoká, nahoru vede 194 schodů. Je šikmá, její odchýlení od svislé osy činí 59 centimetrů. Ve věži byly po požáru v roce 1822 zavěšeny 4 zvony (největší Zikmund z roku 1824 váží 1760 kg, dále Marie, Jan – Umíráček, nejmladší a nejstarší je Advent).
- Dolní brána – asi nejznámější domažlická brána. Najdeme ji na dolním konci náměstí Míru. Pochází z 60. let 13. století.
- Radnice – novorenesanční budova vystavěná na místě původní renesanční stavby, byla vybudována v roce 1893
- Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie – Kostel založen ve druhé polovině 13. století, přestavěn v letech 1774–1787.
- Kostel Zvěstování Páně (U Svatých)
- Kostel svatého Vavřince (na Veselé Hoře).
- Kaple svaté Anny (pod Vavřinečkem)
- Národní památník Domažlice – největší husitský žulový kalich v Evropě s naučnou stezkou a originální sochařskou galerií pod širým nebem (vrch Baldov)
Zdroj: Wikipedie
Obešli jsme náměstí,kde nás zaujala pamětní deska na domě připomínající pobyt Boženy Němcové. Podívali jsme se k Chodskému hradu a jeho zahradám, příjemná byla procházka kolem říčky Zubřiny pod Chodským hradem. Vrátili jsme se na náměstí Míru a obešli jsme jej podloubím. Nanáměstí nás překvapily vláčky modelová železnice,které jsme mohli sledovat za sklem dřevěného stánku.
Více informací o aktuálním dění ve městě naleznete ZDE
Kozinův pomník na kopci Hrádek nad Újezdem
S regionem je spojena postava Jana Sladkého Koziny. Jan Sladký Kozina byl popraven 28. listopadu 1695 v Plzni oběšením. Jméno dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Podle pověsti si měl Kozina dojít pro svého protivníka Wolfa Maxmiliána Lammingera svobodného pána z Albenreuthu (řečeného Lomikara) přesně do roka a do dne po své popravě, jak v Plzni před svou popravou předpověděl „Lomikare, Lomikare! Do roka ha do dne budeme spolu stát před súdnú stolicí boží, hin sa hukáže, hdo z nás“ jak píše Jirásek ve svém románu Psohlavci.
Dojeli jsme do obce Havlovice a po červené turistické značce jsme došli ke Kozinovu pomníku na kopci Hrádek nad Újezdem . Byl navržen sochařem F. Hoškem a vytesán z hořického pískovce Č. Vosmíkem a postaven r. 1895, 10 let po prvním knižním vydání Psohlavců. Alois Jirásek, který se osobně účastnil jeho odhalení. Od pomníku je nádherný výhled na Český les, Šumavu a Domažlice. Měli jsme možnost pozorovat hustou sněhovou přeháňku,která v mžiku zahalily pod námi ležící Domažlice.
Poblíž pomníku se nachází penzion Chodská chalupa.
Poblíž dětského hřiště u penzionu nás zaujala socha velikého psa. Jmenuje se Chody a autorem je sochař Michal Olšiak.
Akvadukt u obce Havlovice
U obce Havlovice, jihozápadně od Domažlic, se nachází jedna zajímavá technická památka. Jedná se o akvadukt. Tato stavba je součástí mezinárodní cyklotrasy Praha-Plzeň-Regensburg-Mnichov.Dřevěná stavba, která nahradila původní akvadukt stržený v roce 1984 je jedinou svého druhu v České republice. Nikde jinde totiž neteče voda nad železniční tratí.
Foto: JB Cysnews
