Další skvělou sezonu má za sebou devatenáctiletý Petr Nikodém. Jak v evropském, tak domácím šampionátu obhájil tituly v divizi Buggy 1600, i když cesta nebyla jednoduchá.
Zvláště v Mistrovství Evropy se odvíjela sezona podobně jako vloni. Špatný začátek, pak tři vítězství, v Matschenbergu, Nové Pace a pak v Přerově. Tím se dostal před největšího soupeře v boji o titul, Kevina Peterse z Lucemburska a pak už neudělat žádnou chybu.
Petr Nikodém si ovšem už v závěru roku začal vychovávat svého nástupce, neboť den po pátých narozeninách absolvoval už první závod v Race Buggy 160 bráška Martínek. Jestli bude stejně úspěšný, si musíme nějaký ten rok počkat.
Po získání titulu v předposledním závodě jste už nestartoval ve své Divizi Buggy 1600, ale přihlásil se mezi Super Buggy a hned připravil soupeřům v Maggioře se silnými stroji nemalé překvapení.
Cílem bylo především získat informace o poměru váhy a výkonu pro příští představy o vlastním čtyřlitru. Startovali jsme s číslem 93, což pro nás znamenalo měřené tréninky až v poslední skupině. To sice nebylo úplně ideální, ale první řadu jsem si vyjel. Od startu jsem chvíli bojoval o druhé místo s Petrem Bartošem, ale nakonec jsem jej předjel a začal stíhat vedoucího Johnnyho Feuillada. Jeho náskok jsem stáhl a v poslední zatáčce předjel. Díky nejrychlejšímu času ze všech jsme sobotu zakončili s radostí.
Bohužel technické problémy pokračovaly už na startu, kdy se auto nechtělo rozjet, a do první zatáčky jsem ztratil celou lajnu. Nakonec jsem se vymotal jako pátý, ale v další zatáčce přímo přede mnou udělal jeden z jezdců hodiny a já tam zůstal s ním. Následovala stíhačka a vedoucí hlouček jsem dotáhl bohužel ve chvíli, kdy se spolu pomuchlovali Bartelen s Boksem a o kolo později jsem se s Boksem pomuchloval i já. Čtvrté místo ale znamenalo postup do finále.
Radost však netrvala dlouho, když se v sestupu objevila díra a nehezky vypadající olejová kaluž pod autem. Následovala rychlá výměna a rozebíračka sestupu s diferenciálem, což jsme stihli tak tak. Po startu z třetí řady jsem se snažil vyhnout strkanici v první zatáčce a pak zaútočit na jezdce přede mnou. Ve chvíli, kdy jsem se dostal na páté místo, se zula pneumatika a k tomu se ještě přidal v posledním kole ještě problém s převodovkou. Start mezi superbuggy nám přinesl hodně poznatků a osmé místo, ale také hodně poničených věcí. Každopádně si myslím, že i buggy 1600 je schopná velkým klukům zatopit a pěkně je potrápit.
Jaký okamžik v letošním roce byl pro vás nejtěžší
Myslím, že jich bylo několik. Hlavně v úvodu sezony. V Seelově jsem dojel sice druhý, ale v dalších závodech v Litvě a Lotyšsku nám odešlo hned několik motorů. V Bausce jsme použili slabší náhradní motor, který i když byl objemově menší, nebyl vůbec špatný. Dokonce jsem s ním byl rychlejší než čtyřlitry. Doufal jsem, že semifinále vydrží. Postoupil jsem jako pátý, a startoval tedy z druhé řady. Ale už po startu, po přeřazení z dvojky na trojku, se motor rozpadl a byl konec. Bauska je pro nás zakletá. Už v juniorkách jsme tady přišli o tři motory. Ani o týden později v Lotyšsku to nebylo lepší. Smůla nás bohužel neopustila a už ve druhém měřáku odešel motor. Následovalo těžké probojovávání až do prvních řad se smůlou v zádech v podobě nefunkčních brzd. Přesto všechno jsem 3. rozjížďku vyhrál a vybojoval první lajnu do semifinále. Semifinále byl masakr od začátku do konce… buggyna z půlky rozebraná a k tomu se mi na tři kola zasekl plyn. Když k tomu připočtu nefunkční brzdy, tak se stal ze mě docela nebezpečný objekt. Dojel jsem přesto druhý. Ve finále jsem startoval z druhé řady a jako vždy byla po startu ošklivá mela. Když jsem se dostal na třetí místo přišla tak silná rána, že mě odhodila na svodidla, od kterých jsem se vrátil na trať, avšak už bez přední těhlice. Finále se nakonec opakovalo, ale času bylo příliš málo na výměnu. Po dvou kolech v restartovaném finále se těhlice rozpadla úplně a vypadla poloosa, a aby toho nebylo málo, odešel i náš poslední motor.
Ale byly i jiné problémy. Například na závodech v Německu je nejtěžší projít technickou přejímkou před závodem. Nevím, co stále na autě hledají, všechno máme v pořádku.
Jak vidíte konkurenci v Evropě a u nás, kde startuje pravidelně jen málo jezdců. Kde vidíte příčinu?
V Evropě je zájem o naší divizi velký, stejný jako v super buggy. Třeba ve Francii nás bylo padesát, i když pravda je, že skoro polovinu tvořili domácí jezdci. Ale ani v Nové Pace nás není málo, dobrých čtyřicet jezdců.
Bohužel u nás se schází minimum jezdců, snad nejvíc nás bylo na setkání mistrů v Humpolci, deset. Ale jen díky tomu, že přijelo několik cizinců. A také třeba Víťa Nosálek, který si dává zatím pausu. Řekl bych, že největším důvodem je finanční náročnost a hlavně u nás v republice nemožnost sehnat sponzory
A co dál? Zůstanete v Divizi 1600 nebo přestoupíte mezi Super Buggy.
Zatím nejsme stoprocentně rozhodnuti, co dál. V tuto chvíli to vidím tak padesát na padesát. Variant je hodně, ale nejspíš půjdeme vlastní cestou. I když se rýsovala určitá spolupráce. Taky je možné, že třeba doma budeme vyvíjet čtyřlitr a v Evropě zkusíme získat třetí titul. Uvidíme na přelomu roku, jak se bude situace vyvíjet.
Děkujeme za rozhovor
Text a foto Jindra Lasík
Petr Nikodém 2018
