Kulturní památka nádraží Vyšehrad je v alarmujícím stavu a doslova se ztrácí před očima. Z budovy totiž zmizela část střešní krytiny a to přímo nad nosnou konstrukcí střechy. Poničení spolu s deštivým počasím zapříčinilo postupné propadání střechy budovy, která je každým dnem blíže ke kompletní demolici. Vlastník budovy se o památku dlouhodobě nestará, ač mu to ukládá památkový zákon. Nevidím tedy jinou cestu, než aby vedení hlavního města Prahy bezodkladně přistoupilo k opravě na vlastní náklady a zahájilo proces vyvlastnění.
O tom, že do této jedinečné budovy protéká střechou, mě informoval pirátský zastupitel Prahy 2 Jaroslav Němec, který díry ve střeše pečlivě zdokumentoval a okamžitě urgoval i odbor památkové péče. Nyní je uvnitř budovy spousta vody a kromě podmáčení nosných trámů ve střeše dochází i k podmáčení stavby zespodu a narušení celkové statiky. Město Praha nyní podniká kroky, aby zabránilo zhroucení celé budovy, provede dle zákona o státní památkové péči udržovací a neodkladné zabezpečovací práce na náklady vlastníka, které mohou být vymáhány zpětně i exekučně.
Povinnosti majitele jsou stanoveny v zákoně o památkové péči.
Je důležité si uvědomit, že soukromé vlastnictví s sebou také nese povinnosti starat se o majetek dle příslušných regulí. Tyto povinnosti jsou přímo stanoveny v zákoně o památkové péči. Tím, že je něco prohlášeno za památku, stát říká, že si cení památkové hodnoty, a ta potřebuje speciální péči s tím spojenou. Pokud si někdo koupí nemovitost a ví, že se jedná o kulturní památku, tak má povinnost se o ni taky náležitě starat. Nic z toho se v případě nádraží Vyšehrad dlouhodobě neděje.
Osobně si velmi cením práva na osobní vlastnictví, to však i zavazuje. V tomto případě jde o řízenou devastaci našeho kulturního dědictví za účelem maximalizace zisku vlastníka. Jak jinak si vysvětlit jeho počínání, kdy nereaguje na výzvy a odmítá jakékoliv sanační či udržovací práce, a to i přes opakované výzvy odboru památkové péče? Jak jinak si vysvětlit, že vlastník požaduje neadekvátní cenu za odkoupení budovy 117 milionů korun, ačkoliv její reálná tržní hodnota podle posudku je téměř poloviční? A jakákoli další jednání o možnostech odkupu či směně této nemovitosti skončila bohužel na mrtvém bodě?
Nádraží se nalézá v Pražské památkové rezervaci UNESCO.
Vlastníkovi kulturní památky byly opakovaně odborem památkové péče uloženy pokuty v souladu s právním řádem za porušování povinností, které mu v souvislosti s vlastnictvím ukládá zákon o státní památkové péči. Rozhodnutí byla předmětem odvolacího řízení a byla potvrzena Ministerstvem kultury. Vlastník podal správní žalobu a věc tedy nyní řeší soud. Spor se může táhnout ještě léta, ale já se obávám, že to je právě plánem na řízenou destrukci. Léta totiž může trvat i proces vyvlastnění. To již navrhla Praze jako řešení mise WHC UNESCO v druhé polovině roku 2019: „Stát by prostřednictvím Magistrátu hlavního města Prahy měl využít své pravomoci k vyvlastnění bývalého nádraží Vyšehrad a předat jej jinému investorovi, který bude ochoten a schopen jej opravit a znovu zprovoznit.“ Cílem je zastavil destruktivní chátrání budovy a nalezení využití této kulturní památky v Pražské památkové rezervaci UNESCO.
Dění okolo nádraží Vyšehrad mi připomíná postupy při devastaci Ostravica-Textilia. Z historických budov úplně „nenápadně“ zmizela všechna okna a „úplně náhodou“ se to stalo těsně před zimou. Památkově chráněné budovy mají totiž jeden velký problém: často stojí na lukrativních pozemcích v centrech měst, a tak se bohužel někdy stane, že se „náhodou“ zřítí, protože k základům zcela „náhodně“ natekla voda. Proto je potřeba bezodkladné řešení ze strany Prahy, ať již státní správy v přenesené působnosti nebo samosprávy města a městské části. Již nelze na nic čekat, pokud nechceme dopustit druhý Těšnov.
zdroj : www.piráti.cz , redakční úpravy
Historie posledních let od roku 1980
Po roce 1980 (1983 cca ) byla secesní budova opravena, byla položena nová střešní krytina a byly zrekonstruovány některé vnější architektonické prvky, ale oprava se nezdařila a pod fasádu vnikla voda, která ji značně poškodila. V roce 2000 byly náklady na nutnou opravu odhadovány na 25 milionů Kč.
Tyto opravy probíhaly v letech 1979-1983 současně s rekonstukcí železničního mostu pod Vyšehradem – poznámka redakce
V roce 2000 jednaly ČD se dvěma vážnými zájemci o koupi budovy, jedna z firem obchodovala uměleckými předměty a nábytkem a druhá bylo nakladatelství, které mělo provozovat i antikvariát. V roce 2001 ministerstvo kultury vyhlásilo objekt nádraží kulturní památkou.
V roce 2001 se objevila společnost Nádraží s. r. o. a její představitel Ivan Mečl s projektem vybudovat zde multifunkční kulturní centrum s galerií, knihkupectvím, restaurací, barem, klubem a kinosálem. S Českými drahami s. o. uzavřela nájemní smlouvu a začala s přípravnými pracemi (stavebně-technické průzkumy, čištění kanalizace, úklid, projektová dokumentace…). Při transformaci Českých drah v roce 2003 došlo ke sporu, zda budova patří Českým drahám nebo Správě železniční dopravní cesty a kdo z nich má podepisovat smlouvy na pronájem. V závěru roku 2004 ČD společně se SŽDC oznámily, že nájemní smlouvu pokládají za neplatnou, protože nájemce nesplnil termíny, ke kterým se zavázal. Společnost Nádraží podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na České dráhy i na SŽDC žaloby, v nichž žádá náhradu škod pro maření nájemní smlouvy. Ještě v roce 2007 nebyly žaloby rozhodnuty. Kolem roku 2006 bylo potvrzeno, že budova patří Českým dráhám,[3] resp. že pozemky pod nádražím patří Českým dráhám a budovy SŽDC.
Uvažuje se o obnovení stanice. Protože však nynější nádraží stojí v oblouku, uvažuje se o zřízení zastávky v rovném úseku blíže Ostrčilovu náměstí. O objekt usilovala v roce 2007 městská část Praha 2, nabízela Českým drahám bezúplatný převod. Chtěla zde vybudovat kulturní a společenské centrum. Rada městské části také chtěla podat stížnost na nečinnost drážního úřadu, který jako speciální stavební úřad měl dohlížet, aby České dráhy budovu nenechaly zchátrat.
Do konce května 2007 bylo možno podávat Českým drahám nabídky do výběrového řízení na prodej nádražní budovy. Zadavatel nekladl žádné podmínky ohledně využití budovy. Údajně ve výběrovém řízení figurovala částka 40 milionů Kč.
Další historie na ZDE
Zdroj : wikipedia , vlastní poznámky
