Někdo dodržuje striktní jídelníček, a přesto ho trápí nadýmání, únava nebo horší trávení. Jinému naopak stačí pár režimových změn a rychle pocítí rozdíl. Zdraví střev totiž neurčuje jen to, co jíme, ale také celkový způsob života a vrozené nastavení organismu. Střevní mikrobiom kromě stravy reaguje na pravidelnost spánku, stres, pohyb, užívané léky i prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Právě genetika může pomoci vysvětlit, proč univerzální doporučení nemusí fungovat u každého stejně a proč má u mnoha lidí smysl přemýšlet o prevenci více do detailu.
Myšlenku, že zdraví začíná ve střevech, prosazoval už antický lékař Hippokrates.
V mnoha ohledech to platí dodnes. Střeva totiž nejsou důležitá jen pro trávení a vstřebávání živin, ale ovlivňují také fungování imunitního systému, metabolismus i komunikaci mezi střevem a mozkem. Pokud dojde k narušení jejich rovnováhy, nemusí se to projevit jen typickými zažívacími obtížemi, jako jsou nadýmání, průjem, zácpa nebo bolesti břicha.
„Nevyvážená strava se dříve nebo později někde projeví. A nemusí jít jen o typické střevní obtíže, ale i o metabolické parametry, jako je zvýšený cholesterol nebo cukr v krvi, únavu, nadváhu či psychické obtíže,“ vysvětluje Mgr. Hana Sládková Kavínová, vědecká specialistka na nutriční genetiku ze společnosti GHC Genetics.
Vyladit jídelníček
Jedním ze základních faktorů, které ovlivňují zdraví střev, je dostatečný příjem vlákniny, a to rozpustné i nerozpustné. Její dlouhodobý nedostatek může znevýhodňovat prospěšné střevní bakterie a vytvářet prostor pro mikroorganismy, jež podporují prozánětlivé procesy, narušují střevní bariéru a mění odpověď imunitního systému v tlustém střevě. Střevnímu mikrobiomu prospívá pestrý jídelníček s převahou rostlinných, co nejméně zpracovaných potravin, který zahrnuje například fermentované potraviny, jako je kefír, kysané zelí nebo kimchi, rezistentní škrob z nezralých banánů či vychladlých vařených brambor, polyfenoly z borůvek a granátového jablka, fruktooligosacharidy z česneku a pórku nebo omega-3 mastné kyseliny z tučných ryb.
Jídelníček je tak velmi podstatným dílkem skládačky, nicméně mikrobiom reaguje na celkový režim, nejen na konkrétní potraviny.
„Mikrobiom má vlastní cirkadiánní rytmus, proto ho ovlivňuje spánek a pravidelnost denního režimu. Dalším důležitým faktorem je stres, který může přes hormonální regulaci narušovat střevní sliznici a měnit zastoupení prospěšných bakterií. Za nejvýraznější zásah do mikrobiomu jsou tradičně považována antibiotika, roli ale mohou hrát i další běžně užívané léky. Význam má také pohyb, stejně jako kontakt s přírodou nebo zvířaty, který rozšiřuje spektrum mikroorganismů, s nimiž se tělo přirozeně setkává,“ říká Hana Sládková Kavínová.
Dva různí lidé, dvě různé reakce
Na fungování střev má vliv také genetická výbava, která může částečně vysvětlit, proč dva lidé nereagují na stejnou stravu stejně. Ovlivňuje mimo jiné složení střevního mikrobiomu, kvalitu střevní bariéry, trávení a vstřebávání živin, imunitní reakce i působení nervových přenašečů. Některé genové varianty mohou zvyšovat náchylnost k zánětům, měnit toleranci určitých potravin nebo ovlivňovat způsob, jakým organismus reaguje na jednotlivé složky jídelníčku. V některých případech mohou geny způsobit i enzymatickou poruchu, která vyústí například v potravinovou intoleranci.
Je ale důležité mít na paměti, že mutace v genu automaticky neznamená nemoc. Často vytváří spíše predispozici, která se projeví až v kombinaci se stravou, životním stylem, stresem, užívanými léky, mikrobiomem nebo prostředím. „Geny se mohou podílet například na tvorbě ochranného hlenu ve střevě, regulaci imunity nebo podmínkách pro růst konkrétních bakterií. Samotné složení mikrobiomu ale výrazně ovlivňují i vnější faktory. Různě silnou roli hraje genetika také u konkrétních střevních onemocnění, od potravinových intolerancí a celiakie přes Crohnovu chorobu či ulcerózní kolitidu až po vzácné patogenní mutace spojené s dědičnými formami kolorektálního karcinomu,“ podotýká Sládková Kavínová.
Prevence na maximum
Zpozornět by měl člověk ve chvíli, kdy se zažívací obtíže opakují nebo trvají delší dobu. Patří mezi ně nadýmání, průjem, zácpa, bolesti či křeče v břiše, pálení žáhy nebo změny ve vyprazdňování. Varovným signálem může být také nevysvětlitelná únava, nechtěný úbytek hmotnosti nebo opakovaný nedostatek vitaminů a minerálních látek. Výskyt krve ve stolici by měl být vždy důvodem k návštěvě lékaře. Významným rizikovým faktorem je také pozitivní rodinná anamnéza chronických střevních onemocnění nebo rakoviny tlustého střeva a konečníku.
Jednou z možností, jak prevenci doplnit, je krevní test ColonScreen od GHC Genetics, který je založený na detekci metylace genů SEPT9, SDC2 a BCAT1 ve volné DNA v krvi pacienta. Vyšetření je vhodné zejména pro lidi, kteří chtějí mít o svém zdraví lepší přehled, potřebují častější sledování, kolonoskopie je pro ně obtížně proveditelná nebo jsou po prodělaném kolorektálním karcinomu.
„Screening kolorektálního karcinomu z krve preventivní kolonoskopii nenahrazuje, jde o doplněk ke stávajícímu screeningovému programu. Je však komfortnější, protože stačí malý vzorek krve ze žíly a není nutná náročná příprava v podobě projímadel. Pokud ale krevní test vyjde pozitivně, je pro potvrzení nebo vyloučení diagnózy kolonoskopie vždy nutná,“ uzavírá Hana Sládková Kavínová.
Zdroj: Medialist.cz
Ilustrační foto: Adobe Stock
