Výstava „Ladislav Sitenský — Cesta ke svobodě“ je poctou jednomu z nejvýznamnějších československých fotografů 20. století a zároveň připomínkou odvahy těch, kteří se postavili nacismu. Vznikla u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války a 85 let od vzniku československých perutí ve Velké Británii. Představuje stovku fotografií Ladislava Sitenského, z nichž většina vznikla v období války, v době zmaru a beznaděje, ale i ty promlouvají svou lidskostí. Výstavu doplňuje autorova fotografická technika, včetně jeho prvního fotoaparátu. Motor Rolls-Royce Merlin 66 ze sbírky NTM, který poháněl legendární stíhačky Supermarine Spitfire, symbolizuje hlavní část výstavy, která je věnována československým pilotům sloužícím v britském Královském letectvu.
Ladislav Sitenský – Cesta ke svobodě
„Aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic. To je motto výstavy, která chce připomenout osobní statečnost, činy a příběhy jednotlivců z řad Čechoslováků během druhé světové války. Těší mě, že díky rodině Ladislava Sitenského máme možnost představit dílo tohoto významného fotografa návštěvníkům Národního technického muzea právě v roce, kdy si připomínáme 80. výročí konce druhé světové války. Ladislav Sitenský bojoval proti zlu především objektivem a jeho tvorba dodnes nese silné poselství, které je třeba si stále připomínat. Celému autorskému týmu, a především vnučce Ladislava Sitenského Adéle Kándlové, velice děkuji za spolupráci,“ uvedl generální ředitel NTM Karel Ksandr.
„Tato výstava je také připomínkou Sitenského bohaté fotografické tvorby. První fotografie Ladislava Sitenského byla publikována v roce 1934 v týdeníku Ahoj na neděli. Do dnešních dní měli čtenáři řady periodik možnost zhlédnout stovky jeho snímků hor, krajiny, momentek, portrétů i Prahy. Návštěvníci se mohou těšit i na méně často prezentované Sitenského snímky z neválečného období nebo z bitvy u Dunkerque,“ doplnila Michaela Hrubá, ředitelka Odboru muzea elektrotechniky a médií NTM a kurátorka výstavy.
„V britském Královském letectvu sloužilo během druhé světové války kolem 2400 Čechoslováků, 531 z nich zahynulo. Ladislav Sitenský se vrátil do osvobozené vlasti 15. srpna 1945 na palubě osobního letadla krále Jiřího VI. v hodnosti nadporučíka, vyznamenán Čs. válečným křížem a dalšími čtrnácti československými, anglickými a francouzskými vyznamenáními,“ upřesnil Michal Plavec, kurátor letectví NTM a autor výstavních textů.
Ladislav Sitenský – Cesta ke svobodě
Film Operations Calling
„Návštěvníci výstavy budou mít mimořádnou možnost vidět poprvé celý film Operations Calling, který Ladislav Sitenský natočil za války s piloty a pozemním personálem československé stíhací perutě. O existenci tohoto amatérského filmu se, neznámo jak, dozvěděli v Hollywoodu, a tak originální filmový kotouč putoval do Ameriky, kde již zůstal. Naštěstí si Sitenský stihl pořídit dvě kopie. Zachovala se jen jediná, technicky nedokonalá se škrábanci na emulzi, která je ve výstavě k vidění,“ zve na výstavu Adéla Kándlová, autorka i architektka výstavy a vnučka Ladislava Sitenského.
Výstava prostřednictvím fotografií mapuje Sitenského cestu – od prvních snímků v meziválečném Československu přes dramatické události okupace, působení v československé zahraniční armádě ve Francii, v britském Královském letectvu i v obleženém Dunkerque, až po návrat do osvobozené vlasti. Asi nejznámější jsou fotografie československých letců ve Velké Británii – především 312. stíhací perutě a 311. bombardovací perutě, k vidění ale jsou také méně známé snímky z obléhání pevnosti Dunkerque československou obrněnou brigádou v únoru a březnu 1945. Fotografie zobrazují nejen dramatické momenty válečných dějin, ale i druhou tvář tehdejší doby – vzácné chvíle oddechu, zábavy a lidskosti.
Ladislav Sitenský patřil mezi fotografy, kteří s oblibou využívali techniku protisvětla – tu uplatnil i ve svých válečných snímcích. Výstava představuje i snímky z mírového období, kdy Sitenský zachycoval architekturu (například Prahu), přírodu či vytvářel portréty.
Fotogalerie: Cysnews
Sitenského fotoaparáty
Součástí expozice jsou také Sitenského fotoaparáty – od jeho prvního skládacího přístroje z 30. let, přes modifikované modely Polikon, až po oblíbenou dvouokou zrcadlovku Rolleiflex. Z technického zázemí zaujme také bubnová leštička, používaná k sušení a leštění fotografií na papíře. Osobnost Ladislava Sitenského, držitele mnoha válečných vyznamenání, dokreslují jeho osobní předměty – originální helma a čepice z druhé světové války a autentické citáty z jeho deníků. Mezi ukázkami Sitenského publikační činnosti zaujímá výjimečné místo jeho kniha Peruť 312 z roku 1948. Její vydání přerušil komunistický převrat a dochovalo se pouze několik výtisků.
Výstava se koná v Národním technickém muzeum od 7. května do 5. října 2025.
byl český fotograf. Ve svých fotografických cyklech zachytil boje na západní frontě za druhé světové války, jichž se účastnil jako příslušník československé zahraniční armády. Dalšími stěžejními tématy jeho tvorby byla krajinářská fotografie a Praha. Byl držitelem vysokých vojenských vyznamenání a uměleckých ocenění. Vedle Ericha Auerbacha patřil k hlavním českým fotografům 2. světové války.
d roku 1937 fotografoval s přístrojem Rolleiflex Automat 6 x 6 cm. Fotografoval pro časopis Ozvěny – obrazový týdeník vydávaný Národní politikou. Druhým obrázkovým týdeníkem, kam přispíval, byl Ahoj na neděli, který vydával Melantrich. Týdeník byl bohatě vybaven fotografiemi a kresbami. Postaven byl na krátkých povídkách a pohotových reportážích. Zde vyšla reportáž o pohřbu TGM (vyšla knižně v reprezentativním formátu a vydání o 60 let později – To kalné ráno… 1997). V červnu 1938 maturoval. Fotografoval reportáž z X. všesokolského sletu. Začal studovat architekturu na ČVUT.
Byl studentem architektury a současně navštěvoval kurz architektury na Francouzském institutu Ernesta Denise, který měl pro své studenty pět stipendijních míst ve Francii. S velkými obtížemi (byl zatčen gestapem, později propuštěn) odjel 15. srpna mezinárodním rychlíkem do Paříže. Odtud pokračoval do Quiberonu, kde se po dvou letech opět setkal se svou prázdninovou známostí Paulette Bosch, která se po mnoha letech stala jeho ženou. Po prázdninách se vrátil zpět do Paříže, kde nastoupil u architekta Perreta. Byla vyhlášena mobilizace a v září 1939 vypukla válka. Ve Vernonu se přihlásil do armády u generála Šnejdárka. V listopadu dostal povolávací rozkaz, odjel do francouzského Agde, kde dostal povolení k fotografování. V roce 1940 byl přidělen k velitelské rotě. V červnu byl přeložen k letectvu. Po obsazení Paříže Němci se připravoval k odjezdu z Francie. 7. července přistál s lodí Apapa v Liverpoolu, odjel na základnu RAF v Duxfordu, kde vznikala 312. stíhací peruť (5. září). Sitenský zde měl na starosti fotokulomety. Zde se poprvé setkal s prezidentem Benešem, což se opakovalo během dalších let ještě asi desetkrát.
V roce 1945 potkal režiséra Jiřího Weisse, který mu nabídl místo jeho asistenta při natáčení dokumentu o Československé obrněné brigádě obléhající přístav Dunkerque.
4. dubna 1945 se oženil s Paulette Bosch v katedrále v Lille. Do vlasti se vrátil na palubě osobní Dakoty Jeho Veličenstva Jiřího VI. s generálem Karlem Janouškem. Nastoupil do fotooddělení generálního štábu.
Koncem roku 1946 byl demobilizován a začal se věnovat profesionálně fotografii. Dva roky pracoval na živnostenský list, později se stal členem Svazu výtvarných umělců. Fotografoval propagační snímky pro ministerstvo obchodu a zdravotnictví a pro Čedok. Uveřejňoval snímky v leteckých časopisech (Rozlet aj.).
Zemřel 14. listopadu 2009, pohřben je na hřbitově v Řevnicích.
