Poslední pamětnice předválečného období , které v této nemovitosti ještě bydlela – Vila Judr.Josefa Winternitze – byla Suzana Winternitzová, provdaná Cysařová později Kochannyová, která zemřela v roce 1991 . Byla dcerou Judr.Josefa Winternitze.
Winternitzova vila
Pan advokát JUDr. Josef Winternitz si dokázal vybrat hned dvakrát. Počátkem třicátých let minulého století koupil stavební parcelu na jednom z typických pražských vršků nad Smíchovem nedaleko Bertramky, s nádherným výhledem na Nové Město a Národní divadlo přes Malou Stranu, Hradčany a Strahov až k vesnicím mimo hranice Prahy směrem západním. Za architekta si zvolil brněnského rodáka Adolfa Loose, který měl právě za sebou stavbu vyhlášené Müllerovy vily ve Střešovicích.
Nejkrásnější je večer, v noci, když ta bílá kostka svítí do nejbližšího okolí světlou fasádou a do dálky okny, které svými stejnými geometrickými tvary napovídají mnohé o jaksi zvláštním až tajemném interiéru.
Další osudy byly nemilosrdné jak pro stavitele, tak pro mecenáše. Až po smrti architekta, teoretika a designéra Loose (1933) je stále více a více obdivováno jeho dílo a je zařazen mezi světové představitele moderní architektury meziválečné generace a funkcionalismu zvlášť. Doktor Winternitz skončil svoji životní pouť o desítku let později v koncentračním táboře, vilu zabrali nacisté, a že se snad nenašel zájemce ze sestavy potentátů třetí říše, připadla jí úloha mateřské školy, kterou vykonávala až do devadesátých let. Pak ji po letitých tahanicích s úřady získali restituenti – rodina Cysařových.
Smíchovská Winternitzova vila byla v pořadí pražských Loosových staveb vždycky druhá a nikdy v historii k sobě nepoutala tolik pozornosti jako její starší sestra pana Müllera. Aby to nebylo málo, sám architektův spolupracovník a partner Karel Lhota pustil do světa informaci o tom, že popírá Loosovo autorství na zmiňované stavbě.
Článek o Suzaně Winternitzové
O původu vily
Samozřejmě se tábor odborníků i novinářů rozdělil na dvě proti sobě stojící vojska. Jedni argumentovali tím, že architekt byl v čase stavebních prací (pro zajímavost: rekordně krátká doba od listopadu 1931 do ledna 1932!) nemocný, cestoval po lázních a v Praze vůbec nepobýval, za autora označovali právě Lhotu. Druzí logicky oponovali tím, že tvůrce není žádný stavbyvedoucí, že dům pochází z mistrovy hlavy a pera, že dílo je v mnohém podobné střešovickému předobrazu atd. Dokonce se vyskytla domněnka, že Loos použil pro Winternitzovu vilu nepoužité varianty návrhů z předešlé práce.
Adolf Loos se nikdy netajil tím, že byl v mnohém inspirován dílem amerického architekta F. L. Wrighta, který se jako první začal systematicky zabývat skloubením architektury a životního stylu. Loos převedl tyto myšlenky do interiérů domů. Jeho koncepce vnitřního uspořádání (Raumplan) se v mnohém lišila od zavedené a běžné formy výstavby. Rakouský architekt ji sám jednou vysvětlil jasnými slovy: „Projektant obyčejně vypracuje dvojrozměrný plošný plán, ale architektura je přece trojrozměrná, a je tedy nutné formovat i tento třetí rozměr – Raumplan – prostorový plán.“
Léta ve vile bydlela rodina se dvěma dětmi a i díky velkému členění budovy a velké zahradě byli myslím velmi spokojeni. Stejně tak zde ale sídlila i firma. Obě varianty fungovaly velmi dobře.
Citace z internetových médíí , dnes již nevycházejících.
Vnučky a vnuci a vnučky Josefa Winternitze vily jsou a byli Helena Kučerové, Dagmar Vojnarová, Jiří Cysař a Stanislav Cysař. Tito se podíleli na rekonstrukci zrestituované vily a mají všichni společný podíl na uvedení této nemovitosti do původního stavu z 30. let.
titulní fotografie : Autor: Pavel Dušek – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21211703
