Když v roce 2012 oslovila Debra Hayward Toma Hoopera s filmovou verzí Cats, zrovna pro Universal Pictures pracoval na post-produkci své filmové adaptace muzikálu Les Misérables, která byla nominována osm Oskarů, včetně nominace na Nejlepší snímek a z čehož tři nominace proměnila. Příležitost pracovat na dalším muzikálu ho zaujala. „Říkal jsem si, že by to byla vážně škoda, kdybych už žádný muzikál nenatočil, zvlášť proto, že jsem se toho o muzikálu během Les Misérables hodně naučil,“ říká Hooper.
První dějství
Geneze
Hooper viděl muzikál Cats od Andrewa Lloyda Webbera poprvé jako malý chlapec, a byl jím uchvácen. „Poprvé jsem Cats viděl, když mi bylo 10 a dodnes mám velmi živou vzpomínku na to, jak výjimečný zážitek to pro mě byl,“ říká Hooper. „Měl jsem pocit, že jsem byl zasvěcen do tajného kočičího světa. Bylo to jako kdyby se mi dostalo výsadního práva dívat se na svět novýma očima.“
V původní verzi Cats z roku 1980 se příběh odehrává na každoročním Čičandrbálu, kde Stará Mojčíčová, postarší vůdkyně koček, jednu z nich vybere a nechá ji vystoupat do Mňautmosféry. Kočky, které o volbu Staré Mojčíčové soutěží, jí musí předvést píseň o nich samých. Jenže zlověstný psanec Mouriarty se ve své snaze být vybrán pokouší narušit proces výběru a kočky, které mu stojí v cestě, nechává zmizet, aby sám zůstal jediným uchazečem. Když Stará Mojčíčová i přesto odmítá Mouriartyho zvolit, Mouriarty odnáší i ji. Když už to vypadá, že je vše ztraceno, využije Mistr Myštofeles svých sil k vysvobození Staré Mojčíčové ze zajetí. Muzikál končí vystoupením Hryzabely, kterou původně její smečka zavrhla a jejíž píseň „Memory“ jí u Staré Mojčíčové získává vítězství.
Nadčasovost a globální úspěch Cats je nezpochybnitelný, nicméně jako případná filmová adaptace představoval jisté překážky také proto, že představení samo o sobě moc výpravné není. Jevištní produkce se v podstatě skládá z písní stvořených ze sbírky básní, na jejichž základě vznikly okázalé taneční a hudební scény. Dále zahrnuje spoustu herců v kočičích kostýmech s přehnaným kočičím makeupem, z čehož se ani jedno pro film moc nehodí. Představení ale stále mělo potenciál stát se i výjimečným kinematografickým zážitkem.
Jakmile Hooper a Debra Hayward dokončili spolupráci na filmu Les Misérables, začali společně vymýšlet nápady na adaptaci Cats. „Poté, co jsme se s Andrewem Lloydem Webberem sešli, jsme se všichni shodli, že bychom do toho měli jít,“ říká Debra Hayward. Šťastnou shodou okolností práva ke „Cats“ vlastnilo právě studio Universal Pictures, u kterého Hooper a Hayward zrovna dokončili Les Misérables. A co více, i producenti Hayward z Les Misérables, Eric Fellner a Tim Bevan z Working Title, byli připraveni filmovou adaptaci „Cats” produkovat. „Všichni, s kým jsme na Les Misérables spolupracovali – studio, Donna Langley, Working Title, … se společně pustili i do Cats,“ říká Debra Hayward. „Bylo to, jako když se hudební skupina dává po letech zase dohromady.“
Pro Erica Fellnera a Tima Bevana z Working Title byl Les Misérables první hudební film, který produkovali. Díky tomu si uvědomili, jak přitažlivý je pro diváky film, který má schopnost přenést je do jiného, magického světa. „Muzikály mají pro diváky svůj věčný půvab,“ říká Eric Fellner. „Podobně jako filmy o superhrdinech vás dokážou vzít mimo realitu. Muzikály diváky okouzlují svými neskutečnými až snovými příběhy.“
Fellner navíc zjistil, že básnické prvky původního muzikálu by mohly být spíše výhodou, než překážkou. „Muzikálu to dodává na jeho jedinečnosti,“ říká Fellner. „Ve filmu není moc změn ani přepisů. Jsme pyšní na to, že jsme ve filmu zůstali odkazu T. S. Eliota věrni. Jeho láska k psaní se stala DNA celé produkce.“ Fellner během natáčení pochopil, proč právě Hooper byl pro tuto filmovou adaptaci ideálním režisérem. „Tom Hooper dokáže vyprávět a dojmout takovými příběhy, které na první pohled moc výpravné ani emotivní nejsou,“ říká Fellner. „Je to přesně ten typ režiséra, kterého pro takovýhle projekt potřebujete. Je schopen ve filmu zdůraznit příběh i emoce a ještě do toho celého nádherně zakomponovat prvky muzikálu.“
Druhé dějství
Scénář
Úkolem scenáristy a dramatika Lee Halla a Hoopera bylo vymyslet, jak by z textů písní mohli vytvořit výpravnou strukturu příběhu. Hall měl již s podobnou prací zkušenost, když k filmu Billy Elliot vytvořil scénář a později k jeho muzikálové adaptaci napsal i texty písní.
„Na Cats jsou úžasná ta muzikálová čísla,“ říká Hall. „Je to jedna skvělá píseň za druhou. Strukturu to má, ale příběh to postrádá. Příběh filmu musí mít konkrétní směr, takže jsme se s Tomem rozhodli udělat si cestu po Londýně. Scénář jsme psali v Soho, ale chodili jsme ulicemi sem a tam. Jednoho dne nám došlo, že náš výlet je vlastně fascinující, že je to vlastně Londýn T. S. Eliota, který ožívá v ulicích Soho a v ulicích centrálního Londýna. Uvědomit si to byl náš první krok.“
Na rozdíl od původního muzikálu, který se odehrává v roce 1980, se Hooperovy Cats odehrávají v Londýně roku 1930, kdy Eliot žil a kdy v Londýně psal. Toto rozhodnutí nakonec dalo směr celému filmu a promítá se jak ve výpravě, tak tematicky. „30. léta 20. století byla vlastně koncem muzikálové éry,“ říká Hooper. „V této meziválečné době byl muzikál vymírající formou umění. Naše geniální výtvarnice Eve Stewart našla úžasné fotografie, na kterých jsou rozpadající se muzikálová divadla ze Soho a z West Endu té doby. A když se nad tím zamyslíte, Cats je vlastně taková hudební recenze. Spousta umělců se svým vlastním stylem přichází pobavit publikum. Od Andrewa Lloyda Webbera víme, že T. S. Eliot některé své básně napsal na základě rytmu hudebních hitů. Cats je vlastně kabaret. Každá z koček se Staré Mojčíčové snaží dokázat, že za to stojí, a náš příběh je zasazen do doby, kdy taková forma divadla upadá.“
Dalším důležitým krokem bylo najít takovou postavu, které by se diváci mohli chytit. „Přemýšleli jsme o někom, kdo se vydává na dobrodružnou cestu, což nás přivedlo k pohádkám a ke klasickému vypravěčskému stylu,” říká Hall. „Pak mě napadlo, že bychom v příběhu mohli sledovat pouze jednu hlavní kočku. Tak jsme došli k nápadu mladé kočky Viktorie, která v Londýně prožívá své dobrodružství.”
Postava Viktorie se v původním muzikálu sice objevuje jako hlavní tanečnice, ale není to hlavní postava, původně dokonce ani neměla svou vlastní píseň. Filmoví tvůrci tudíž její postavu museli rozvést tak, aby posloužila dějové lince. „Viktorie se ve světě koček stává naší průvodkyní,” říká Debra Hayward. „Navazujeme na tradici pohádek – Alenka, která spadne do králičí nory, Dorothy, kterou odnese tornádo nebo Wendy, která oknem uteče s Petrem Panem.”
Hall a Hooper Viktoriinu postavu doplnili o partnera, Mistra Myštofelese, prominentního kocoura, kterého pro film upravili. „Chtěli jsme Viktorii pro její dobrodružství vytvořit nějakého parťáka,“ říká Hall. „Mistr Myštofeles je vtipný a neohrabaný moula, ze kterého se na konci vyklube dobrák a díky kterému Viktorie nakonec objeví svou vlastní smyslnost.“
Všechny postavy, které Viktorie v nevšedním světě potkává, ji do jejich světa zasvěcují, ale také ona je na oplátku něčemu naučí. Setkání Viktorie a zavržené kočky Hryzabely použili Hooper a Hall ve filmu jako hlavní emocionální dějovou linku. „Cats je ve skutečnosti hodně o významu komunity,“ říká Hooper. „Hryzabela žije na okraji společnosti a ve filmu znázorňuje téměř stav bezdomovectví. Ostatní kočky ji až krutě ze svých kruhů vyloučily. A je to právě Viktorie, bezelstný outsider, která předsudky smečky zpochybní. Dokáže, že jsme silnější, pokud si umíme navzájem odpouštět, a že společnost, která je tolerantní, je ve skutečnosti silnější. Znamená to, že ve středu tohoto poutavého, vtipného, nádherného a pohádkového muzikálu je nadčasový příběh o důležitosti tolerance, komunity a odpuštění.“
Třetí dějství
Vize
„Hodně věřím v živé vystupování – ve zpěv naživo, v tanec naživo,“ říká Tom Hooper. „Pokud mám jako režisér nějakou moc, zaměřuji se právě na tohle.”
Hooper chtěl diváky nadchnout tak, jako byl nadšený on sám, když byl malý kluk. „Chtěl bych všem desetiletým, jejich rodičům i prarodičům předat stejný zážitek, jen tentokrát v moderní podobě,” říká Hooper. „Na Cats je úchvatné to, že každou novou generaci stále dojímá. Lidé tu hudbu neskutečně milují a také proto se ve filmu snažíme zůstat co nejvíce věrni hudbě od Andrewa Lloyda Webbera. Pořád si myslím, že to patří mezi jeho nejlepší kousky.” Díky filmovému zpracování mohli Hooper a jeho tým zdůraznit a vyzdvihnout detaily, u kterých to při jevištním zpracování není možné. „Můžeme mít daleko větší taneční scény na reálných místech a ve stále se měnící scenérii Londýna,“ říká Hooper. „Původní muzikál byl celý omezen pouze na kulisy Wastelandu, zatímco celá první polovina našeho filmu se odehrává v Soho během 30. let 20. století. To znamená, že ve filmu bude mít tanec daleko epičtější a realističtější roli.“
CATSPro Hoopera měla slova „epický” a „realistický” zcela klíčový význam, ať už šlo o celé pojetí filmu, vzhled kulis nebo vzhled samotných koček. „Ve světě počítačové grafiky může herec dělat opravdu cokoli,“ říká Debra Hayward. „Může skočit ze střechy a dopadnout bezpečně na chodník. Tom se pokoušel v kočičích pohybech herců zajít, co nejdál to šlo, bez použití vizuálních efektů. Důležité pro něj hlavně bylo, aby se to celé odehrálo naživo.“
Hooperova jedinečná vize přilákala před kameru i za ni množství jedinečných umělců, kteří společně vytvořili muzikálový film s jedinečnou hudbou a tancem, vizuálními efekty, výpravou, kostýmy i zvukem. Všichni členové kreativního týmu filmu Cats v minulosti dohromady získali čtyři Ceny Akademie, jedenáct cen BAFTA, čtyři ceny Tony a dvě ceny Grammy.
„Převzít tolik oblíbené a vyspělé umělecké dílo a přetvořit ho pro filmové plátno je obrovská zodpovědnost a my jsme ji brali velmi vážně,“ říká Debra Hayward. „Velké množství času jsme strávili přípravou. Pracovali jsme na tom, abychom při psaní příběhu zachovali celistvost celého představení i filmové hudby. I tak to pro nás ale bylo vzrušující, protože nic takového před námi nikdo neudělal.“
