V Nakladatelství Akademie múzických umění právě vychází soubor původních esejí o současné polské audiovizi, na němž se podíleli autoři a autorky z České republiky, Polska a Slovenska. Kniha sleduje klíčové momenty vývoje polské kinematografie po roce 1989, význam institucionálních proměn po vzniku Polského institutu filmového umění i dopady změn posledních let na filmovou a televizní kulturu. Editory knihy jsou Tereza Hadravová, Iwona Łyko-Plos a Petr Vlček.
Doplnění dějin polského filmu
Publikace navazuje na nedávno česky vydané Dějiny polské kinematografie Tadeusze Lubelského, které rovněž vydalo Nakladatelství AMU. Autor se v nich věnuje historii polského filmu do roku 2014. Kolektivní monografie Dny žen se naopak zamýšlí nad současnou podobou polské audiovize a snaží se tak vyprávění Lubelského, jenž je rovněž jedním z přispívatelů, doplnit a na jeho koncepci navázat. Kniha vychází v grafické úpravě Jana Havla ze studia Belavenir a na Dějiny polské kinematografie tak navazuje i po vizuální stránce.
Eseje napříč střední Evropou
Kniha nabízí třináct esejí českých, polských a slovenských autorů a autorek, které se vedle hraného filmu zaměřují také na dokument, animovanou tvorbu, televizní produkci či amatérský film. Právě amatérské tvorbě po roce 1989 se věnuje filmová vědkyně Paulina Haratyk, o nejmladší generaci polských a českých filmařek píše filmová teoretička Eliška Děcká a dokumentární tvorbě publicista Tomáš Hučko. Soubor obsahuje také čtyři eseje věnované filmu Ida (2013) Pawla Pawlikowského od Tadeusze Lubelského, Marka Haltofa, Elżiebety Durys a Petra Szczepanika. Jedna ze studií zkoumá česko-polské koprodukce a všímá si, že se často stávají prostorem mezikulturního dialogu. Rovněž Dny žen se o podobný dialog snaží: zve české čtenáře a čtenářky k tomu, aby se podívali na současné dění v polské filmové a televizní tvorbě a skrze ně nově pohlédli i na domácí audiovizi.
Ženy v polské audiovizi
Z mnoha zařazených studií zaznívá, že v současné polské audiovize se stále hlasitěji ozývá hlas žen. Nejen jako autorek a filmařek, ale projevuje se rovněž novými tématy, jakož i novým typem filmových hrdinek. Příspěvek Moniky Talarzcyk se dokonce kinematografii žen přímo věnuje: představuje profesní hnutí polských filmařek, jejichž snahou je zrovnoprávnění. Editoři, inspirováni rovněž snímkem Marie Sadowské Den žen (Dzień kobiet, 2012), se rozhodli tento aspekt současné polské audiovize názvem publikace reflektovat.
Zdroj: Nakladatelství AMU
