Baletní soubor Národního divadla uvedl komponovaný večer Avant‑Garde, který propojuje tři výrazné choreografické osobnosti současného tance – Jiřího Kyliána, Roberta Bondaru a Marca Goeckeho. Všechny choreografie spojuje téma pohledu na čas, lidskou křehkost a proměnu. Pracují s tématem pomíjivosti, každá však jiným způsobem.
Naše dojmy z představení
4Seasons
První část baletního představení otevřela choreografie Roberta Bondary 4 Seasons na hudbu Maxe Richtera (Nové čtvero ročních dob – rekompozice skladby A. Vivaldiho). Bondara v této choreografii rozvíjí motiv cykličnosti života: narození, vrchol, úpadek, smrt – a nový začátek. Vychází přitom z ročních období. Střídání jara, léta, podzimu a zimy připomíná koloběh lidského života. Všechno se neustále mění. Člověk se narodí jako čistý nepopsaný list a teprve časem sbírá zkušenosti, které na nás zanechávají stopy a záhyby. Zajímavě je řešena již úvodní scéna, kdy se objeví postava šedovlasé ženy, která z mlhy zvedne k letu hejno bílých ptáků. Tato postava provází tanečníky po celou dobu. Tanec, který poté na jevišti sledujeme je moderní, a přesto jsme v něm vysledovali prvky klasického baletu. Vnímali jsme vztah mezi tanečníky, pohyb, který sledujeme na jevišti je výrazným dialogem. Tento dialog tanečníků velmi dobře dotváří scéna a světelný design. Hejno bílých ptáků se objeví na jevišti ještě v závěru představení.
- Choreografie: Robert Bondara
- Hudba Max Richter
- Scéna: Diana Marszalek
- Kostýmy: Martyna Kander
- Světelný design: Daniel Tesař
- Projekce: Jagoda Chalcinska
- Baletní mistři: Tereza Podařilová a Jiří Kodym
- Tančí: Danilo Lo Monaco, Natsuki Nishiyama, Giovanni rotolo, Nana Nakagawa, Erivan Garioli, Nina Fernandes a Nelly Danko
Po představení:
27´52″
Po přestávce jsme se „přeladili“ na trochu jinou choreografii Jiřího Kyliána, vycházející z preciznosti, hloubky a detailu, kde nic není nahodilé s názvem 27´52“. Název odpovídá přesné délce trvání, přesně stanovenédobě, kterou tanečníci stráví na jevišti. Přestože název díla v sobě nese přesný čas, rozhodně jsme nesledovali, jak ubíhají minuty, protože nás vystoupení tří tanečních dvojic Červené, Žluté a Fialové zaujalo každičkým pohybem. Hudba Dirka Haubricha vznikla na míru k tomuto dílu a je zcela propojena s tancem. Dočetli jsme se o určité souvislosti s anekdotou, kterou J. Kylián s oblibou vyprávěl o člověku, prodávajícím malý ohrazený plácek jako „obrovskou zahradu“. Zahrádka byla sice malá, ale nekonečně vysoká – sahala až do nebe a také zvala k vykopávání pokladů ze země. Podobně se na jevišti podlaha i strop pohybují směrem vzhůru a dolů a stávají se tak vyjádřením životní nejistoty a neustálé změny. Přihlížíme odhalení křehkosti lidské existence ve spojení s pevným řádem vesmíru. Podobně, jako když vám někdo zlomyslně podtrhne koberec pod nohama, tanečníci se pohybují po nejisté půdě, která se s nimi pohybuje i mizí.
- Taneční inscenace/choreografie: Jiří Kylián
- Asistent choreografa: Urtzi Aranburu
- Hudba: DirkHaubrich (skladba inspirovaná původní verzí Symfonie č. 10. Gustava Mahlera).
- Scéna: Jiří Kylián
- Kostýmy: Joke Visser
- Světelný design: Kees Tjebbes
- Technický dohled: Joost Biegelaar
- Baletní mistři: Alexy Afanasiev, Radek Vrátil
- Tančí: červená dvojice: Aya Watanabe, Giovanni Rotolo, fialová dvojice: Nina Fernandes, Jonáš Dolník, žlutá dvojice: Chiriro Sudo, Francesco Carpato
-
27´52″
Po představení:
Lovebirds
Poslední taneční inscenace Lovebirds v choreografii Marca Goeckeho v sobě spojuje hudbu Bohuslava Martinů se skladbami Jamese Browna: V úplném úvodu je slyšet lidský hlas. Jedná se o úryvek interview s Jamesem Brownem vysílaného CNN. Tanečníci reagují na rytmus řeči pohybem. Řeč a jazyk se tak zde stávají choreografickým materiálem. Poté se střídá hudba Bohuslava Martinů z roku 1938 se skladbami Jamese Browna It´s a Man´s Man´s World a Living in America. Tanečníci se pohybují mezi těmito hudebními protipóly a choreografie a pohyb se těmto proměnám přizpůsobuje. Na jevišti se skupinky a páry scházejí a zase rozcházejí a vyprávějí si své příběhy. Přesto však po celou dobu vnímáme neklid a napětí, jako by tanečníci chtěli před něčím utéci. Zaujaly nás také kostýmy tanečníků. Součástí obleku tanečnic byl korzet se vzorovanou částí vpředu a šněrováním na zádech a u tanečníků stejná součást oděvu byla oblečena opačně tedy se šněrováním na hrudi.
- Choreografie: Marco Goecke
- Dramaturgie: Nadja Kadel
- Hudba: Bohuslav Martinů (dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány). James Brown: It´s a Man´s, Man´s Man´s world a Lost Someone.
- Kostýmy: Michaela Springer
- Světelný design_ udo haberland
- Baletní mistr: Miho Ogimoto
- Tančí: Mathias Deneux, Elena Dombrowski, Erivan Garioli, Sami Gossart, Ryo Hinoue, Patrik Holeček, Frederico Levoli, Anna Inchausti, Paul Irmatov, Danilo Lo Monaco, Nana Nakagawa, Kristýna Němečková, Jakub Rašek, Ole Johannes Slatterbrekk.
-
Lovebirds 
Po představení:
Avant‑Garde je odvážný a mimořádně silný a emotivní večer současného baletu, posouvající hranice toho, co můžete na jevišti očekávat. Je to výzva. Strávíte zde večer, který nutí přemýšlet.
Více informací naleznete ZDE
Fotografie z představení: Serghei Gherciu
