Knižní tip: Z rodu vyvolených Otec a syn, láska a nenávist v literárním debutu Alaina-Fabiena Delona

Alain-Fabien Delon. Francouzský model, herec, syn proslulého Alaina Delona, v jehož stínu vyrůstal. Do stejně komplikované výchozí životní pozice postavil také Alexe Delvala – hrdinu svého literárního debutu, románu Z rodu vyvolených. Přestože v závěru své prvotiny připomíná, že „nechtěl napsat autobiografickou či dokumentární knihu, ale skutečný román, fikci s vyfabulovaným, romaneskním příběhem“, čtenáři dost možná mezi řádky najdou střípky z rodinného života herecké legendy.

Může se život přes noc obrátit naruby? Osmnáctiletý Alex Delval sní o tom, že se stane hercem jako jeho otec. Když je mu ale nabídnuta role, přepadnou ho silné pochybnosti. Jeho démoni ho doženou k alkoholu. Vypukne rvačka. Opona. Znovu při vědomí se Alex ocitá tváří v tvář neznámému muži. Šedesát let, příjemný vzhled. Psycholog. V hlubinách noci mezi nimi vznikne nečekané pouto. Alex se poprvé odváží poddat. Jak se stát sám sebou, když vyrůstal ve stínu mýtu? Jak překonat představu „syna někoho“, aby konečně převzal kontrolu nad svým osudem? Otec a syn. Láska a nenávist. A život před sebou.

Alain-Fabien Delon (1994) je nejmladší ze čtyř dětí Alaina Delona, ikony francouzské kinematografie, jeho matkou je dánská modelka Rosalie van Breemen. Na adresu své rodiny Alain-Fabien před časem v jednom z rozhovorů poznamenal: „Moje rodina byla peklo. Moji rodiče byli mí nejhorší nepřátelé. Nikdy jsem neměl normální život. Možná, že nikdy ani nebudu mít.“ Profesně se prosadil ve světě modelingu a dostal také několik hereckých příležitostí, z nichž nejvýraznější byla role teenagera na útěku ve filmu Setkání po půlnoci.

 

Ukázka z knihy Z rodu vyvolených:

„Můj otec je Alexandre Delval.“ Stařík na chvilku zatajil dech. To se děje pokaždé, když vyslovím to posvátné jméno. Čas ustrne. Všecko je jinak. Už nejsem vidět. Místnost vyplní Tatínek, prosytí vzduch a zároveň mě živí. Existuju skrz něj. Je neustále se mnou. „No a?“ Škubnu sebou.  Zvláštní.  V jeho hlase neslyším ani špetku údivu, přitom se mi zdálo, že… „No… Alexandre Delval!“ „Mladý muži, do kina už jsem párkrát zabloudil. Takže dobře vím, kdo je to Alexandre Delval.“ „Přišlo mi, že vás to nijak nezaskočilo. Většinou to lidi zaskočí.“ Rozesmál se. Neměl jsem z toho dobrý pocit. „V mém věku a při mé profesi mě toho už moc nepřekvapí… Dokonce ani když si syn filmové hvězdy v noci nebezpečně zahrává…“

Vydává Garamond, z francouzštiny přeložil Tomáš Havel, 184 stran.

 

 

YouTube
Share