Natáčení probíhalo na řadě míst v Čechách, například ve skanzenu v Přerově nad Labem. Ten je oblíbenou lokací Zdeňka Trošky, vrátil se sem již popáté.
V jednom z větších stavení vznikaly scény pro dva díly pohádky Z pekla štěstí, točila se tu Čertova nevěsta i zatím poslední uvedená pohádka Čertoviny. Pak se filmaři usídlili v zahradě zámku ve Veltrusích, nebo na zámku v Ploskovicích, kam se Zdeněk Troška také vrátil po několika letech. „V Ploskovicích jsme točili Čertovu nevěstu, a po deseti letech jsem se vrátil a čekalo mě velmi vlídné přivítání, hezky jsme si s paní kastelánkou zavzpomínali,“ říká režisér. „Potřebovali jsme kvůli počasí scény přesunout do interiéru, ale uvnitř zámku ve Veltrusích nebylo možné točit, takže jsme museli zajistit jinou zámeckou lokaci.“ říká producentka Dana Voláková. Dále se točilo na Líšně, Hartigovském paláci, v Manětíně nebo na Helfenburku u Bavorova a dalších místech v Čechách. Jednou z technicky nejnáročnějších scén, byla ta, v níž Aninka kouzly oživí pramen léčivé vody a uzdraví knížete Jaromíra. Obraz se točil v Nových Hradech, konkrétně v Terčině údolí, kde se nachází umělý vodopád. Ten napájí pomocí náhonu se stavidly samotná říčka Stropnice. Filmaři uzavřeli stavidla a zablokovali tak přívod vody, a tím i vodopád. Vše probíhalo pod odborným dozorem a se svolením místních odborníků. Po nacvičení daného obrazu „na sucho“ se herci Stázka Chocholatá a Marek Lambora statečně postavili pod zastavený vodopád a na pokyn režiséra se zvedla stavidla a voda se spustila…
„Natáčet tradiční českou pohádku mimo skanzeny nebo ateliéry je čím dál obtížnější. Produkce se střídají na stejných lokacích, které vypadají alespoň trochu rustikálně, takže v ději různých pohádek můžeme zahlédnou stejné budovy, skály, sklepení…v případě, že chceme najít něco neokoukaného, tak začíná několikatýdenní práce s vyhledáváním lokací. V případě režiséra Trošky je tato situace pro producenta jednodušší, neboť si pan režisér tipuje a objíždí objekty sám se svým asistentem Markem Kališem a nám, jako produkci, pak už jen dávají zúžený seznam k výběru. Ale tím to nekončí. Pokud se vybere statek, je nutné zjistit, zda to, co je vidět „do ulice“, je i na dvoře daného statku. Mnohdy se stane, že statek zvenku vypadá rustikálně, na dvoře je však bazén, moderní okna, vybetonované cestičky…Nakonec se vybere jeden statek a i ten je mnohdy nutné upravit do pohádkového stylu – sundat antény, okapy, předělat moderní ploty na rustikální a vůbec celkově celou lokaci patinovat,“ popisuje producentka Dana Voláková proces přípravy natáčení.
Také zvířat se postupně na place objevilo skutečně hodně – kozy, slepice, kachny, koně, psi, důležitou roli si zahrála třeba sova. „To jsem si docela zavařil,“ směje se Zdeněk Troška. „Ve chvíli, kdy se řekne akce, zvířata zalezou do stínu nebo pod vůz, a můžete si je režírovat, jak chcete.“
Prince Vítka zaklela zlá princezna Ebenie v ptáka. Jedna z hvězd filmu se proto jmenuje Rocco a je to krkavec velký. V záběru měl za úkol vletět oknem k Anince do komůrky, kde se z něj trikem stane princ Vítek. Rocco se choval jako profesionál, jen první den filmaře trochu pozlobil, protože hned v první scéně si vybral kameramana, který natáčel film o filmu, a vletěl mu na hlavu. Pták i kameraman naštěstí střet přežili bez zranění. Důležitá je také proměna Lukáše Pavláska, tedy vodníka, v žábu. Obzvlášť s žábou bylo trochu těžké pořízení. „Ona byla hrozně líná,“ směje se Zdeněk Troška.
„Já se zvířat nebojím, ale když jsem točila s kozou, tak mě růžkem píchla pod oko, to jsem měla trochu strach,“ vypráví Šárka Vaculíková. „Poprvé jsme měly také za úkol řídit koňský povoz, což není úplně snadné, ale Lucka to nakonec bravurně zvládla,“ popisuje další situace z natáčení Šárka Vaculíková.
Ačkoliv Zdeněk Troška míval většinou při natáčení štěstí na počasí, při realizaci Zakletého pírka počasí filmaře několikrát pozlobilo, a proto se musel operativně měnit natáčecí plán. „Podařilo se nám ale všechno zvládnout, některé scény jsme přepsali z venkovního prostředí do interiérů, dokonce se podařilo i přehodit některé natáčecí dny, což je při dnešním vytížení herců skoro zázrak,“ říká Zdeněk Troška.
„Návrhy kostýmů připravil kostýmní výtvarník Josef Jelínek, celkově jich bylo 12 (pro hlavní postavy), které se musely nechat ušít – vše je ruční práce zkušených filmových švadlen. Dále jsme nechali vyrobit dvoje červené kožené vodnické botky a 8 ženských čepců. Samozřejmě se dělalo i mnoho paruk, které zase pocházejí z dílny umělecké maskérky Neveny Thielové. Ostatní herce a komparz jsme pak oblékli do kostýmů z fundusu, kde jsme si půjčili kostýmy a doplňky v rozsahu, který byl rozepsán na dvaceti šesti A4 stránkách – takže jich bylo opravdu hodně,“ popisuje producentka Dana Voláková.
V předpremiérách ji diváci v kinech uvidí již v předvánočním čase letošního roku, do široké distribuce pak pohádka Zakleté pírko vstoupí 2. ledna 2020.
