Každej dokonalej plán se může podělat. Bláznivá noční jízda, v níž jde o velké peníze, podivný kšeft s balíkem trávy i o sekání malíčků.
Premiéra: 8. 7. 2021
Ubal a zmiz
Hrají: Matouš Ruml, Janek Gregor, Duy Anh Tran, Marek Lambora, Predrag Bjelac, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Leoš Noha, Radim Fiala, Tomáš Matonoha, Ernesto Čekan, Šarlota Frantinová, Ha Thanh Špetlíková, Lucie Benešová, Andrea Hoffmannová, Pavel Ponocný, Jakub Volák
V průběhu jednoho dne, jedné šílené noci a v jednom městě se odehrává komedie Ubal a zmiz. Tři kamarádi, Mireček (Matouš Ruml), Vilém (Janek Gregor) a Dužan (Duy Anh Tran), si přivydělávají pěstováním a prodejem kvalitní trávy. A dostanou nabídku, která se neodmítá: prodat kompletní úrodu za jednu noc. Jenže když uzavřou obchod s nebezpečným Bulharem (Predrag Bjelac) a jeho pravou rukou (Karel Dobrý), zjistí, že jim někdo vykradl pěstírnu. Mají pár hodin na to, aby zachránili nejen kšeft roku, ale taky vlastní malíčky. Dva policisté ze staré školy (Martin Hofmann a Leoš Noha) byli suspendováni. První z nich se chová jako psychopat a druhý je vyhořelý, takže když přijdou se žádostí o návrat do útvaru, jsou svým nadřízeným odmítnuti. Aby získali zpět svoji práci i čest, rozhodnou se na vlastní pěst pátrat po kufru plném vzácného zboží a rozhodně si při tom neberou servítky. André (Marek Lambora) je rocker. Ale má problém. Podepsal smlouvu, ve které se zavazuje k natočení třech popových alb pro teenagery. André se na veřejnosti tváří jako hvězda, jenže uvnitř šílí. Celý svůj byt, auto i slávu by vyměnil za jednu pořádnou rockerskou noc. A přesně to se mu splní, když si na letišti omylem vezme cizí kufr.
Propletený příběh s mnoha překvapivými zvraty se vyznačuje humorem i stylizací. Mafiáni v něm sekají malíčky, pražský Žižkov připomíná devadesátkový Bronx a tři hlavní příběhy filmu spojuje téma touhy žít podle vlastních pravidel. Charakter filmu přibližuje i jeho tvůrce Adam Hobzik: „Tenhle žánr mi přijde nejhravější ze všech. Je to skoro komiks, snese strašně moc. Může být absurdní, vtipný, akční, stylizovaný. A přesně takový jsem chtěl svůj první film. Vždycky jsem si říkal, že u svého debutu se chci hlavně bavit, vyřádit se na něm.“
- Flamesite, ČR, 2021
- Režie: Adam Hobzik
- Scénář: Adam Hobzik
- Kamera: David Ployhar
- Hudba: Petr Wajsar
- Přístupnost: nevhodné pro děti do 12 let
- Žánr: komedie/krimi
ADAM HOBZIK (1985), scenárista a režisér
Adam Hobzik se narodil v Praze. Byl až do osmnácti let vrcholovým hráčem v badmintonu a mistrem ČR ve čtyřhře. Vystudoval práva na brněnské Masarykově univerzitě a souběžně studoval obor scenáristika a dramaturgie na pražské FAMU. Zde se naplno rozhodl věnovat filmové režii. Podle vlastního námětu realizoval absolventský hraný film Haka (2012) o skinheadské kapele z devadesátých let, který byl nominovaný na studentského Českého lva. Následoval krátký snímek Pizza Boy: Pepperoni (2013), který se stal hitem soutěže The Prague 48 Hour Film Project 2013.Jako scenárista a režisér natočil jeden z prvních webseriálů u nás Pizza Boypro Stream.cz (2015, 12x7min).Podílel se také jako dramaturg na sportovním dramatu Smečka (2020). Ubal a zmiz (2021) je jeho celovečerním debutem, pod kterým je podepsán jako scenárist aa režisér.
Téma vašeho debutu se již objevilo v krátkém filmu Pizza Boy: Pepperoni, který byl realizován v rámci soutěže The Prague 48 Hour Film Project a podle něj vznikl námět k seriálu Pizza Boy pro internetovou televizi Stream.cz. Jaká byla cesta vašeho debutu?
Byla spletitá, skoro stejně jako děj filmu. Ale zároveň asi nic překvapivého, když jste debutant, nikdo vás nezná a chcete dělat gangsterskou komedii, tedy žánr, který se v Čechách netočí. Po napsání první verze scénáře jsem se rok až dva snažil oslovit různé velké české produkce, scénář rozesílal, ale nikdy jsem se ani nedostal k tomu, že by ho někdo vůbec přečetl. Nakonec mi pomohl kamarád Honza Chramosta, představil mě producentovi Kamilu Kožíškovi, který si nechal převyprávět celý děj a pak okamžitě řekl, že do projektu jde. Podobných paradoxů byla na té cestě celá řada.
Hlavní hrdina se živí jako poslíček s pizzou, který ji rozváží převážně v noci -v atmosféře pražského Žižkova, kde všude jste hledal inspirace pro svého hrdinu?
Myslím, že vše, o čem píšu, jsou takové mé alternativní životy, do kterých jsem nakoukl, ale nakonec se rozhodl jít jinou cestou. V osmnácti jsem byl vrcholovým sportovcem, ale díky zranění se mi ze dne na den změnil život. Byl to náraz, přišel jsem o vnitřní smysl, chodil za školu, neudělal maturitu. Bylo jasné, že buď budu dál jednoduše splývat s tím, co mi život přinese do cesty, nebo si nějakou vytvořím sám. Vrhnul jsem energii do studia práv a FAMU, ale stejně jsem se často v duchu vracel k tomu, že nějaké mé druhé já mi říkalo: “Kašli na to. Plány nemají smysl. Jen se podívej, jak ty tvoje dopadly.” Nebyl jsem daleko od toho, abych poslechl. Takže místo školy mě lákalo třeba odjet do Londýna a rozvážet tam po nocích pizzu. Nevím, proč mě napadlo zrovna tohle, ale asi právě v tu chvíli se narodil pozdější hrdina filmu. Někdo, kdo na sebe nemá chuť vzít zodpovědnost za dospělý život a o to silněji lpí na tom středoškolském: to nejdůležitější je: tráva, holky, upravený golfík a dobrá historka z propařené noci. V osmnácti asi v pohodě, ale ve třiatřiceti už námět na film.
A proč právě Žižkov, v čem vás tato čtvrť láká?
Příběh se odehrává po celé Praze, Žižkov v něm má svoji malou roli. Je to takový pražský Bronx, jedna z nadsázek filmu: nepotkáte tam policajty, nechytnete taxi ani signál, a když už se tam ocitnete, nejlepší je nedívat se nikomu do očí a radši rychle zmizet. Žižkov mám rád, když procházím některými ulicemi, přijdu si jako v časové kapsli dvacet let zpátky. Pražský ulice už jsou dneska přemalovaný, baráky zateplený, okna umělý a život v těchto kulisách působí stejně -uměle. Ale na Žižkově, tam se ještě dá nadechnout a ucítit něco skutečného.
Jak probíhalo herecké obsazení ústřední trojice kamarádů: Matouš Ruml, Janek Gregor, Lukáš Duy Anh Tran?
Byl to chaos, nervy i zábava. Já jsem potřeboval mezi herci cítit nefalšované přátelství a správnou míru darebáctví, producenti hledali hlavně známá jména a do toho jsme měli velmi specifický natáčecí plán, do kterého bylo těžké srovnat termíny. Z castingů vzešla trojce, která na place byla schopna vytvořit takovou atmosféru upřímné radosti a vtípků, že i když jsem měl jako režisér hlavu plnou starostí, vždycky mě nabili energií. Janek Gregor v roli dealera představuje neobjevený herecký poklad, jestli má v Čechách nějaký mladý herec charisma syčáka, kterého si musíte zamilovat, je to on. Matouš Ruml ukázal, jaký vynikající herec je. Měli jsme často obrovské problémy s časem, který ho vystavil tlaku zahrát perfektně na dvě tři klapky a on to pokaždé dokázal. Doteď si říkám, jak je možné, že tu divočinu takhle s grácií ustál. Jediný z ústřední trojice byl od začátku obsazen Lukáš Tran, kterého jste mohli vidět třeba ve filmu Na střeše. Při castingu jsem podle filmu čekal tichého introverta. Místo něj přišla energie v čiré podobě. Lukáš měl pro film perfektní humor, vhledy i srdce. Když máte takové lidi na natáčení, je to radost.
V postavách dvou policistů jakoby ze staré školy se představí Martin Hofmann a Leoš Noha, bylo od začátku jasné obsazení těchto dvou protichůdných hrdinů, zábavného dua: cholerika a flegmatika, rapla a lempla?
Kéž by pokaždé šel casting tak jako s Martinem a Leošem! Byli ideální volba a oba kývli. S Leošem se znám právě ze seriálu Pizza Boy, už tenkrát mi zahrál vyhořelého chlapa v županu, který šikanuje poslíčka s pizzou. Bavilo mě to tak, že jsem to potřeboval vidět znovu… A co se týká Martina, práce s ním patří k tomu nejradostnějšímu, co jsem ve vztahu režisér -herec zažil. Charaktery policistů byly v původním scénáři jiné. V podstatě dvě paka. A mě to nebavilo, pořád jsem si říkal, že to je taková prvoplánová parodie, tak jsem je začal přepisovat. Když si scénář přečetl Martin, líbil se mu, ale měl by prý takový menší návrh na úpravu… Mířil přesně tam, kde já už rozepsal nové scény. V podstatě jsme si ke konci vzájemně dokončovali věty. Myslím, že právě jejich scény si odnesou lidi z kina domů
Ve filmu nechybí i zahraniční casting, proč právě Predrag Bjelac, kde jste ho objevil?
Predraga si pamatuju hlavně z televizního seriálu Cirkus Bukowsky. Byl jsem nadšený, že Česká televize vytvořila sérii na mezinárodní úrovni. Ale přece z té radosti kvalitou něco ještě vyčnívalo. Byl to herecký výkon Predraga. Teprve později jsem se dozvěděl, že hrál v Harry Potterovi a o jakou hereckou legendu se jedná. Když byla možnost ho oslovit, neváhal jsem. Během natáčení nastala díky koronaviru chvíle, kdy jsme museli uvažovat o přeobsazení, protože Predrag žije v Srbsku a v Čechách zrovna vrcholila pandemie. Jsem vděčný, že nakonec měl odvahu přijet, protože si v té roli opravdu neumím představit nikoho jiného.
V nové herecké poloze -postavu divokého obdivovaného rockera ztvárnil Marek Lambora, který opustil dosavadní romantické hrdiny, proč padla volba právě na něj?
Obsazení téhle role byl jeden z největších bojů. Hodně jsme se o ní dohadovali, já ji měl napsanou pro čtyřicetiletého rockera, producenti chtěli někoho, kdo osloví ženské publikum, mnoho herců v daném termínu nemohlo a nakonec se měsíc před natáčením scénář dostal k Markovi, kterému se líbil. Upřímně řeknu, že jsem jeho obsazení bral zpočátku jako prohru, kdy jsem neustál tlak producentů, ale pak na zkoušku přišel sympatický kluk s vlastním stylem herectví a mě napadlo mu tu roli prostě ušít na míru. Takže jsme ji společně přepsali, a i když nechci mluvit za něj, myslím, že Markovi sedla a hodně ho bavila.
A proč právě žánr komedie s kriminální zápletkou, v čem vás baví?
Tenhle žánr mi přijde nejhravější ze všech. Je to skoro komiks, snese strašně moc. Může být absurdní, vtipný, akční, stylizovaný. A přesně takový jsem chtěl svůj první film. Vždycky jsem si říkal, že u svého debutu se chci hlavně bavit, vyřádit se na něm. U historického dramatu se na podobnou vlnu naladíte těžko, ale gangsterka s nadsázkou? Ta vás svede sama.
Film má na české poměry rychlý rytmus vyprávění, akční sled vtipných obrazů, kratičkých retrospektiv. Snímek je nabitý černým humorem. Jak se vám natáčel tento styl příběhu, a dařilo se udržet tempo vyprávění?
Tenhle styl víc než při natáčení vzniká ve scénáři a především ve střižně. Má poměrně složitou strukturu, příběhy se prolínají, pracujete s více časovými rovinami, s orientací diváka, s dávkováním informací. Pro mě vždycky představoval výzvu, kterou jsem si chtěl scenáristicky splnit. Ale doopravdy ji završil až Adam Dvořák ve střižně. Má perfektní cit pro tempo a hlavně díky němu film dostal správnou rychlost
Natáčení probíhalo převážně v noci, celkem se točilo 27 dnů a z toho bylo 17 noček od šesti hodin večerních do šesti hodin ranních. Co bylo na natáčení nejobtížnější?
Paradoxně i přes ty nočky, málo spánku, únavu a koronavirus mi nejobtížnější přišlo něco úplně jiného. Byla to jednání s producenty. Na začátku mi upřímně řekli, že hodlají udělat komerční film a podle toho se budou rozhodovat. Myslel jsem, že to v pohodě dám. Ale ve chvíli, kdy ta rozhodnutí začala jít proti mému vkusu nebo kvalitě a s postupem času se hromadila, hodně mi to měnilo vztah k filmu. Při tom výdeji energie člověk do projektu prostě musí být zamilovaný a to jsem po cestě díky různým kompromisům částečně ztratil. Hodně mě to poučilo. Zjistil jsem, jak podstatnou složkou režie je být také schopným obchodníkem. Bylo to náročné, ale za tuhle zkušenost jsem nesmírně vděčný.
Jak dopadla obrazová koncepce snímku, kterou jste vytvářeli s kameramanem Davidem Ployharem?
Museli jsme protnout dvě základní věci: potřeby příběhu, který je náročný na orientaci i stylizaci a technická a časová omezení, při nichž zhruba 25% natáčecích dnů a techniky neprošlo škrty. Takže jsme se soustředili na jednoduché oddělení příběhů především barevným označením dějových linek a zároveň jsme se snažili naplno využít anamorfické objektivy, které Kamil dokázal zajistit, a v Čechách jsou spíš vzácné. Když to čas dovolil, přidávali jsme nadstavbu filmové řeči v podobě netypických záběrů, které má žánr rád: nájezdy, rakurzy, zpomalovačky. Ale spíš jsme měli co dělat, abychom zvládli natočit ten základ. Nejen v tomhle jsem byl za Davida strašně rád. Byl schopen střízlivě zhodnotit, na co v rámci natáčecího plánu máme a vytěžit maximum. Zároveň byl pro mě po celé natáčení neskutečnou oporou. Těší mě, že jsme se potkali.
Jaký byl výběr hudby (mimochodem se zde mihne Tomáš Matonoha v roli frontmana drsné německé kapely), co vše zazní ve filmu?
Přímo na výběr hudby z hotových nahrávek nebyl rozpočet, takže jsme šli cestou originálních skladeb. Filmová hudba je těžká disciplína, hledal jsem někoho, kdo ji zvládne a zároveň by mohl mít vztah k látce. A našel jsem Petra Vajsara. Jestli já měl chuť si hrát filmařsky, tak on mě v tomhle překonal hudebně. Soundtrack mi přijde vyloženě zábavný a nápaditý, od jazzové basy po německé techno. Jako šperk ale z celého filmu vyčnívá skladba, kterou jak kdyby hráli asijští The Doors. Nemůžu se jí nabažit.
O filmu jste před natáčením mluvil jako o bláznivé noční jízdě, v níž půjde o velké peníze, podivný kšeft s balíkem trávy i o sekání malíčků. Jak to vidíte po střižně, na co se diváci mohou v kinech těšit?
Myslím, že střižna původní záměr potvrdila. Přesto se mi ten výsledek těžko pojmenovává. Akční komedie? Vtipná gangsterka? Teenage krimi? Prostě konečně správné české béčko. Béčko ze Žižkova.
Více informací naleznete ZDE
